Smrt jednoho boha
Co je bůh? Slovo „bůh“ znamená „mocný“. Tohoto výrazu se většinou používá k označení něčeho, co je uctíváno jako mocné nebo schopné působit ctitelům dobro či zlo. Bohem může být nějaký předmět, osoba, skupina lidí nebo nějaká organizace.
Bůh, o němž se zde mluví, je skupina neboli třída lidí, jež je Bibli označena jako „člověk bezzákonnosti“. Apoštol Pavel popisuje tohoto boha slovy:
„Ten se staví na odpor a pozvedá se nad každého, kdo je nazýván ‚bohem‘ nebo předmětem hluboké úcty, takže usedá v chrámu BOŽÍM a veřejně se ukazuje jako bůh.“ — 2. Tes. 2:3, 4.
Na koho platí tento popis „člověka bezzákonnosti“? Můžeme si odpovědět otázkou: Kdo si přisvojil tituly jako „ctihodný“, „veledůstojný“, „otec“ a „svatý otec“, v pravém opaku k Ježíšovým slovům u Matouše 23:8–12? (Srovnej Joba 32:21, 22.) Neučinilo to duchovenstvo, jak katolické, tak i protestantské? Netvrdí, že „Boží stádo“ je jejich stádo, a nesnaží se na mnoha místech zabránit jiným, aby nemluvili s lidmi v jejich farnostech či obcích o Božím slovu, pokud neříkají to, co učí duchovenstvo? (1. Petra 5:2) Stejný postoj měli židovští duchovní vůdci k Ježíšově kazatelské činnosti, jak to bylo patrné z jejich jednání. (Luk. 11:52) Porovnejme s tím také chování židovských vůdců v dřívějších dobách. — Ezech. 34:1–6; Mich. 3:5.
Duchovenstvo používalo svého vlivu k tomu, aby přimělo vlády k vydání zákazu proti těm, kteří se pokoušejí učit lid o pravdě z Božího slova, tedy aby byli přísně omezováni a utlačováni. Mnozí z duchovních prohlásili, že Bible není inspirovaná, označili obsah této knihy jako „pověst“, jako něco „zastaralého“, co se nehodí pro moderní život, a přitom vyvyšovali své vlastní slovo nad Slovo Boží, a tím dávali najevo, že jsou vůči Bohu bezzákonní.
Duchovenstvo křesťanstva se snažilo vyvýšit samo sebe a zaujmout postavení, v němž by se podobalo bohu, a přitom mnohé z toho, co duchovní činili, je nanejvýš bezbožné. Učinili se přáteli světa, a tím se učinili nepřáteli pravého Boha, jak to napsal Ježíšův nevlastní bratr Jakub. (Jak. 4:4) Duchovní se stali důvěrníky a rádci světských politiků, zástupci finančního světa, a poskytovali obchodní služby válčícím stranám a vojsku. Jako polní duchovní žehnali smrtícím zbraním armád a ve válkách, jež vedly takzvaně křesťanské národy, modlili se o vítězství na obou stranách.
Duchovenstvo se tím stalo vlivnou součástí „Velkého Babylónu“, světové říše falešného náboženství. Velký Babylón je symbolicky označen jako „velké město, které má království nad králi země“. (Zjev. 17:18) Je to náboženská „velká nevěstka“, „s níž se králové země dopouštěli smilstva, zatímco ti, kteří obývají zemi, byli zpiti vínem jejího smilstva“. — Zjev. 17:1, 2.
VŠEMOHOUCÍ BŮH JEJ BUDE SOUDIT
„Člověk bezzákonnosti“ se vyvýšil jako bůh, a proto jej bude muset Jehova, všemohoucí Bůh, soudit. Ježíš Kristus se odvolal na žalmy, v nichž se mluví o mocných mužích, kteří byli považováni za „bohy“. Tito mužové, kteří byli vůdci a soudci, byli nespravedliví lidé, a v žalmu, v němž jsou označeni jako „bohové“, je dále řečeno: „Jistě zemřete stejně, jako umírají lidé; a padnete jako kterýkoli z knížat!“ — Žalm 82:1–7; Jan 10:34–36.
Třída duchovenstva, „člověk bezzákonnosti“, který se „veřejně ukazuje jako bůh“, není nesmrtelná, ale zemře jako obyčejný člověk. Může být srovnán se zrádcem Jidášem Iškariotským, který byl nazván „syn zkázy“. (Jan 17:12; 2. Tes. 2:3) Ačkoli se tento knížecí „člověk bezzákonnosti“ pozvedá „nad každého, kdo je nazýván ‚bohem‘ nebo předmětem hluboké úcty“, padne; Jehovův Mesiáš jej usmrtí.
Jak bude „člověk bezzákonnosti“ zničen? Abychom mohli odpovědět, uvažujme o situaci a osudu „Velkého Babylónu“, neboť „člověk bezzákonnosti“ s ním bude souzen jako hlavní část této světové říše falešného náboženství. V Bibli je řečeno, že „Velký Babylón“ jede na zádech šarlatově zbarvené „šelmy“. Toto zvíře znázorňuje světovou organizaci pro světovy mír a mezinárodní bezpečnost, která je v dnešní době známá jako Spojené národy. Je označena jako „osmý král“, to znamená jako osmá světová velmoc, která je předpověděna v Bibli. — Zjev. 17:1–11.
Náboženští vůdcové křesťanstva se velmi přimlouvali za tuto nadstátní organizaci pro světový mír a mezinárodní bezpečnost; zastávali se jí, neboť této nekřesťanské organizaci přisuzovali dokonce mesiášskou funkci. Její předchůdkyni, Společnost národů, označili jako „politický výraz Božího království na zemi“. „Člověk bezzákonnosti“ očekává od takové mezinárodní organizace, že zachrání svět před třetím celosvětovým konfliktem, před nukleární válkou.
Bible však předpovídá, že deset „rohů“ symbolické „šelmy“, jež znázorňují panovníky, bude „nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží ji a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm“. (Zjev. 17:16) Až se světským panovníkům zoškliví falešnost, pokrytectví, lakota, nečistota a bezzákonnost „Velkého Babylónu“, utrpí „člověk bezzákonnosti“ týž trest jako „Velký Babylón“. Všichni lidé poznají, že třída duchovenstva se zastávala nepravdivých nauk, že se vměšovala do světské politiky, působila při válkách a revolucích, a bohatství, které jejich organizace získaly vykořisťováním lidí, bude jim odňato.
Jestliže je řečeno, že církevní budovy, v nichž náboženští vůdcové vykonávají svůj úřad a jsou uctíváni jako nějaký bůh, rozpadnou v sutiny a že pokrytecké duchovenstvo bude zničeno spolu s „Velkým Babylónem“, připadá to některým lidem jako rouhání. Nábožní Židé v prvním století byli také zděšeni, když slyšeli předpověď o zničení Jeruzaléma a jeho chrámu. Ale v roce 70 n. l. přišlo oznámené zničení. (Mat. 24:1, 2) V knize Zjevení je ukázáno, že podobně budou existovat i lidé, kteří budou naříkat nad konečným pádem „Velkého Babylónu“, totiž lidé, kteří měli z obchodování s ním hmotný zisk. — Zjev. 18:9–19.
Rozsudek nad „člověkem bezzákonnosti“ sice vykonají panovníci, ale ve skutečnosti pochází od Boha prostřednictvím jeho Syna Ježíše Krista, který byl dosazen na trůn. Zničení „Velkého Babylónu“ je v Bibli připisováno Bohu, a jemu je vzdávána chvála za to, že způsobil jeho úplný pád. — Zjev. 18:5, 8, 20; 19:1–3.
Tak se splňují slova apoštola Pavla o „člověku bezzákonnosti“, „jehož Pán Ježíš odstraní duchem svých úst a zničí projevem své přítomnosti“. (2. Tes. 2:8) Pán Ježíš Kristus, jehož neviditelná přítomnost v královské moci začala v roce 1914, přivodí nyní již brzy toto náhlé zničení. Pozemští králové budou sice použiti jako nástroje, ale příkaz ke zničení dá „duch“ — účinná síla vycházející z jeho úst.
NEJÍT ZA „NESPRAVEDLIVÝM PODVODEM“
Všem, kteří následují duchovenstvo, hrozí velké nebezpečí. Apoštol Pavel o tom řekl: „Ten bezzákonný je přítomen podle satanova působení . . . s každým nespravedlivým podvodem pro ty, kteří hynou odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto Bůh připouští, aby na ně působil omyl, aby uvěřili lži, aby všichni byli souzeni, protože nevěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti.“ — 2. Tes. 2:9–12.
Dnes existuje dostatek důkazů, podle nichž je možno jednoznačně zjistit, kdo je „člověk bezzákonnosti“. Odpadnutí vrcholí v naší době. Jeho špatné ovoce plně dozrálo a bylo zjeveno a odhaleno jako zkažené, aby všichni lidé, kteří touží po pravdě, mohli ji najít. Kdo má „lásku k pravdě“, měl by dávat dobrý pozor, aby nešel za „nespravedlivým podvodem“. Důležitější a pro náš život závažnější je, abychom našli a přijali pravdu, a ne abychom se drželi podvodu, i když jsme snad byli jeho obětí my i naši předkové po celé generace. To může znamenat život nebo smrt, protože Bůh připustil, „aby . . . působil omyl“ na ty, kteří věří lži, vzhlížejí k „člověku bezzákonnosti“ jako k zástupci Boha, nebo dokonce jako k nějakému bohu, a přisuzují jeho slovům větší význam než slovům všemohoucího Boha, jež jsou zapsána v Bibli.
Bůh neposílá toto ‚působení omylu‘ přímo, ale připouští, aby působilo na ty, kteří jsou podváděni, aby se ukázalo, co skutečně chtějí mít. (Srovnej Židům 4:12.) Tímto způsobem mohou všichni čestně smýšlející lidé poznat, že Bůh je ve svém soudu spravedlivý. (Zjev. 19:2; 2. Tes. 1:6–8) Protože ti, kteří „uvěřili lži“, ‚nepřijímají lásku k pravdě‘, budou patřit k těm, kteří při smrti svého „boha“, „člověka bezzákonnosti“, budou „hynout“ s ním.
Proto jedná moudře ten, kdo dnes věnuje čas a důkladně prozkoumá důkazy, které ukazují a odhalují „člověka bezzákonnosti“. Bude velmi šťastný, až pozná nádherné Boží sliby, které duchovenstvo křesťanstva zatemnilo svými falešnými naukami. Tím, že se „člověk bezzákonnosti“ ‚usadil v chrámu BOŽÍM‘, bránil lidem poznat pravého Boha, Jehovu, a jeho vlastnosti a předsevzetí.
Ten, kdo upřímně hledá pravdu, nejen pozná, kdo je „člověk bezzákonnosti“, ale zjistí též, že se Boží podivuhodné předsevzetí s lidstvem nyní blíží ke svému splnění. Po zničení těch, kteří nesprávně ukazovali Boha, bude zcela odstraněn přítomný systém věcí. Ti, kteří ‚přijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni‘, přežijí a dostanou příležitost žít na očištěné zemi. O této myšlence bude pojednáno v některém z příštích vydání Strážné věže. — Zjev. 19:19–21; 7:9–17; 21:1–4; Sof. 2:3.