Záchrana jako odměna za víru v Boha

DNES stojíme na prahu velkolepé nové epochy Země. Když se kosmonauti dívali na Zemi z meziplanetárního prostoru, připadala jim jako jedinečný klenot uprostřed sluneční soustavy. Dějiny Země však ukazují, že během asi 6 000 let od stvoření člověka je stále více znečišťována a ničena. Všechny náznaky poukazují na to, že systém věcí, pod jehož panstvím je dnes Země, se blíží ke svému konci. Mimo to biblická proroctví ukazují, že přijde skutečně konec a že nebude způsoben lidmi, ale Bohem.

Pak přestane znečišťování Země a pro naši planetu nastane nádherná doba tisíciletého obnovování a zkrášlování. Avšak bezprostředně před námi je ještě významná, ale těžká doba. Lidstvo však nebude zcela vyhlazeno. Mnozí nebudou věřit v zaslíbení Boha, že se postará, aby lidé přežili. Kdo však chce přežít, může se nyní chopit příležitosti.

K přežití této nebezpečné doby je nutná víra v Boha — vlastně víra v to, co nám říká, — a pak odpovídající způsob jednání. Apoštol Petr napsal: „A jestliže spravedlivý stěží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník?“ Pak dává křesťanům radu „ať nadále svěřují své duše věrnému stvořiteli a činí dobro“. — 1. Petra 4:18, 19.

Co nyní očekávat? Bible ukazuje, že se vlády brzy obrátí proti falešnému náboženství, včetně náboženských organizací křesťanstva a jejich vůdců, a zničí je. V předešlém vydání tohoto časopisu bylo o tom hovořeno v souvislosti se Zjevením, kapitolou 17 a 18. V této biblické knize je ukázáno, jak padne falešné náboženství. Ti, kteří skutečně slouží Bohu, nebudou přitom zničeni, ale zůstanou Božími zástupci, protože nejsou částí tohoto systému věcí. — Jan 17:14; srovnej Ez. 33:33.

OHROŽENI MEZINÁRODNÍM ÚTOKEM

Během nepokojů, které budou provázet zničení falešného náboženství, vzniknou přirozeně potíže. Skutečně velký tlak bude však vykonáván na Boží služebníky teprve po zničení falešného náboženství, když političtí vládcové vystoupí proti pokojným lidem, kteří se těší z duchovního blahobytu. Tito lidé nebudou mít vojenskou moc, ale budou se spoléhat pouze na Boží neviditelnou ochranu. Útok proti nim bude pod vedením „vládce tohoto světa“, „boha tohoto systému věcí“, satana ďábla. — Jan 12:31; 2. Kor. 4:4.

Jak nám Bible ukazuje, že tento útok bude namířen proti těm, kteří vzývají Boha duchem a pravdou? Vidění, popsané ve Zjevení, které jedná o zničení falešného náboženství, nám také říká, že králové země ‚budou bojovat s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů‘. (Zjev. 17:12–14) Beránek Ježíš Kristus je v nebesích, a proto pozemští králové a jejich vojsko mohou proti němu bojovat jen tím, že napadnou jeho následovníky na zemi, kteří uznávají jeho královskou autoritu a podřizují se jí. Tento boj je popsán v 19. kapitole Zjevení.

Nejen Zjevení obsahuje prorocké vidění útoku. Také prorok Ezechiel byl inspirován, aby jej symbolickými slovy popsal. Satan ďábel, pod jménem „Gog“, povede své hordy proti Jehovovu lidu. Gog si bude myslet, že tento lid nemá „zdi“ pro svoji ochranu. Proto řekne: „Vyjdu proti území v otevřené venkovské krajině. Přijdu na ty, kteří nejsou nijak rušeni, kteří bydlí v bezpečí, kteří všichni bydlí beze zdí a nemají ani závoru a dveře.“ (Ez. 38:2, 11) Králové pod vedením Goga neuvidí Jehovovu neviditelnou ochranu jako ‚ohnivou zeď‘. (Srovnej Zach. 2:5; 2. Král. 6:11–17.) Pak je Jehova zničí prostřednictvím svého „Krále králů“, „Beránka“. — Ezech. 38:21–23; 39:1–4; Zjev. 19:19–21.

Jak může mít někdo potřebnou víru, aby zůstal pevný pod útokem všech pozemských vojsk, a důvěřovat v něco, co nemůže vidět? Aby pomohl těm, kteří k němu vzhlížejí, Jehova způsobil, aby žalmista zapsal svou vlastní zkušenost jako posilující povzbuzení. Žalmista poukazuje na to, že Bůh ochraňuje ty, kteří mu důvěřují. Pisatel mohl mluvit jménem svého celého národa, protože nejen jeho život byl v nebezpečí, ale celému národu, Jehovovu vyvolenému lidu, hrozila záhuba. Řekl:

„Jistě miluji, neboť Jehova slyší můj hlas, mé snažné prosby. Neboť ke mně naklonil své ucho, a po celou dobu svých dnů budu volat. Obklíčily mne provazy smrti a tísnivé okolnosti šeolu mne nalezly. Neustále jsem nacházel tíseň a zármutek. Začal jsem však vzývat Jehovovo jméno: ‚Ach, Jehovo, poskytni přece únik mé duši!‘ Jehova je milostivý a spravedlivý; a náš Bůh, ten prokazuje milosrdenství. Jehova chrání nezkušené. Zchudl jsem, a on přistoupil k tomu, aby zachránil i mne.“ — Žalm 116:1–6.

OSVOBOZENÍ PLNÝM SPOLEHNUTÍM SE NA JEHOVU

Žalmista nechtěl zemřít. Ale nyní se zdálo, že jeho smrt je jistá. Jako by již smrt ovinula své „provazy“ neúprosně a pevně okolo něho, takže již pro něj nebylo úniku. Bylo to, jako by již byl v šeolu (všeobecném hrobu lidstva), kde by pociťoval „tísnivé okolnosti“ omezení v úzkém prostoru hrobu. Volal však k Jehovovi a byl osvobozen. Pro milost, spravedlnost a milosrdenství, které mu Jehova prokázal, žalmista vyjádřil hlubokou lásku k svému stvořiteli a zachránci.

Stejně tak se členové Božího lidu, když přežijí zničení přítomného systému věcí v Armageddonu, budou dívat nazpět a poznají, jakou záchranu jim poskytl všemohoucí Bůh. (Zjev. 16:14, 16; Luk. 21:36) Byli blízko smrti a byli ochráněni. Byli nezkušení v zákeřném manévrování a špatných cestách tohoto světa a nemohli spoléhat na lidskou pomoc. Nikdo je nemohl osvobodit kromě Jehovy. Nemohli vzývat žádné jiné jméno. Ve svém nebezpečném postavení, zbaveni vší pozemské pomoci, museli se plně spolehnout na něho. A nebylo to marné! Jak budou potom vděčni ti, které Jehova osvobodil! Budou navždy vyjadřovat svou lásku k němu slovy i činy vycházejícími ze srdce.

CHODIT PŘED JEHOVOU V ZEMI ŽIVÝCH

Až budou přežijící ochráněni v tak hrozivé situaci, budou moci říci jako žalmista:

„Vrať se k místu svého odpočinku, má duše, neboť Jehova sám s tebou jedná vhodně. Neboť jsi vyprostil mou duši od smrti, mé oči od slz, mé nohy od klopýtání. Chci chodit před Jehovou v zemích těch, kteří žijí. Měl jsem víru, proto jsem začal mluvit. Já sám jsem byl velmi sklíčený. Když jsem sám podlehl panice, řekl jsem: ‚Každý člověk je lhář.‘ “ — Žalm 116:7–11.

Až přečkají útok nepřítele, který jistě přinese ohroženým určité napětí, pak budou moci ti, kteří přežijí Armageddon, dát odpočinutí svým duším, to je sobě. Během útoku mohli přechodně podlehnout panice, protože věděli, že žádný člověk jim nemůže pomoci, i kdyby to slíbil nebo se o to snažil. Víra v Boha povede k jejich osvobození. Protože byli ochráněni před klopýtnutím a před smrtí, budou rozhodnuti dále „chodit před Jehovou v zemích těch, kteří žijí.“

Dnes mohou všichni, kteří věří v Boha, čerpat sílu jak z žalmistových slov, tak i z rady apoštola Pavla v 2. Korintským 4:8, 9: „Jsme všemožně podrobeni tlaku, nejsme však souženi tak, že bychom se nemohli pohnout; jsme bezradní, ale ne zcela bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme přemáháni, ale ne zničeni.“

Apoštol měl na mysli Žalm 116, když řekl dále: „Projevil jsem víru, a proto jsem mluvil.“ (2. Kor. 4:13) Stejně to může říci i Boží lid s plnou neotřesitelnou vírou v Boží ochranu. Proč? Protože Bůh bude ‚s ním jednat vhodně‘. (Žalm 116:7) Jeho jednání je zcela vhodné a v souladu se sliby, které jsou zapsány v jeho Slově: „Stává se dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají.“ (Žid. 11:6) To je též v souladu s jeho milující laskavostí a s jeho předsevzetím ospravedlnit své jméno tím, že odstraní své nepřátele a překazí jejich zlý záměr.

Až přežijící přečkají nepřátelský útok a vstoupí na očištěnou zemi, budou svědky dalšího osvobození, které se uskuteční před jejich očima. Bude to osvobození miliard lidí z hrobu prostřednictvím vzkříšení. S pomocí přežijících se budou učit o Bohu záchrany a osvobození. Nesčíslné množství z nich projeví víru a také budou „chodit před Jehovou v zemích těch, kteří žijí“, a nakonec získají věčný život v dokonalosti na zemi jako „Boží děti“. (Řím. 8:21; Zjev. 20:11–15) Víra v Boha je odměněna záchranou a tato záchrana vede k věčnému životu.