Rozšíření homosexuality

ROZŠÍŘENÍ homosexuality je jedna z příčin, proč je dnešní doba tak kritická a proč je těžko v ní obstát. V tisku například čteme, že „v Americe je snad asi dvanáct miliónů homosexuálních mužů a žen“. (Time z 24. října 1969) V Holandsku se homosexualita rozšířila tou měrou, že tato země je považována za „Mekku homosexuálů“. A homosexualita je v dnešní době námětem, o němž se pojednává v divadelních kusech, ve filmech i v televizních hrách.

K rozšíření homosexuality přispívá mimo jiné i tendence, aby nebyla trestně stíhána. Před několika lety byl v britském parlamentu schválen zákon, podle něhož má být nadále dovolen dobrovolný homosexuální styk mezi dospělými. V minulém roce učinila totéž Kanada a Německá spolková republika. Podobný zákon vydaly i dva členské státy Spojených států.

K rozšíření homosexuality též nemálo přispívá postoj, který k tomuto problému vyjadřuje rostoucí počet duchovních. Před několika lety zaujalo devadesát duchovních episkopální církve ve společném prohlášení postoj k homosexualitě a prohlásili, že dobrovolné homosexuální jednání mezi dospělými není samo o sobě ničím nesprávným. Skutečnost, že mnozí duchovní dnes již tak neodmítají homosexualitu jako dříve, ukazují také výsledky ankety, které se účastnilo asi 3 000 protestantských duchovních. O této anketě bylo v časopise McCall z února 1968 mimo jiné řečeno:

„Není snadné prozkoumat 3 000 dopisů, pokud jde o určité myšlenkové pochody; jedno však ze všech těchto dopisů vyplývá tak jasně, že to nelze přehlédnout — překvapující soucítění s homosexuálními lidmi“ (strana 147).

V určitých územích žijí homosexuální lidé takřka ve svém vlastním světě. Jeden obchodník v Los Angeles, který má dva domy, každý v ceně 60 000 dolarů, řekl pyšně: „Žiji ve světě homosexuálů. Můj právník je homosexuál, a stejně můj lékař a můj zubní lékař.“

CO JE HOMOSEXUALITA?

Zdá se, že mnohým lidem není zcela jasné, co je homosexualita. Všeobecně panuje názor, že homosexualita je pohlavní styk mezi muži. Homosexualita však zahrnuje víc. Ve Websterově Třetím novém mezinárodním slovníku (angl.) je homosexualita definována takto: „Erotické jednání s příslušníkem vlastního pohlaví . . . libidósní [sexuální] uspokojení je hledáno u lidí stejného pohlaví.“

Homosexualita tudíž zahrnuje i takové jednání jako líbání, mazlení a objímání s úmyslem vyvolat vášeň u člověka téhož pohlaví, a zatím co si většina lidí myslí, že výraz homosexuální se vztahuje jenom na muže, platí toto označení i na ženy, jejichž sexuální touha je zaměřena k vlastnímu pohlaví. Pro homosexuální jednání žen je však zvláštní slovo — totiž lesbická láska.

NENÍ JIŽ HODNÁ ZAVRŽENÍ, JESTLIŽE JE ZÁKONEM DOVOLENA?

Cožpak již homosexualita není hodná zavržení, jestliže jedna vláda za druhou dovoluje dobrovolný homosexuální styk mezi dospělými? Zda vláda považuje homosexualitu za osobní záležitost nebo za přestupek proti veřejné mravnosti, je rozhodnutí, za které musí nést sama odpovědnost. Každý jednotlivec však musí rozhodnout sám pro sebe, jak má posuzovat homosexualitu. Lidé, kteří milují Boha, pravdu a spravedlnost, smýšlejí stejně jako apoštol Pavel, který řekl: „Bůh budiž shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ — Řím. 3:4, NS.

V Bibli, v Božím Slově, je uvedeno obyvatelstvo Sodomy a Gomory, které žilo před více než 3 800 lety, jako varovný příklad. Jako mnozí homosexuálové v našich věznicích, tak chtěli i tito lidé uspokojit své smysly, to znamená, že chtěli páchat nemravnost s muži, v tomto případě s dvěma anděly, kteří byli hosty u patriarchy Lota, synovce Abrahamova. Učedník Jakub píše o městech Sodomě a Gomoře, která „šla za nepřirozeným používáním těla“, že nám byla „předložena jako varovný příklad, neboť podstoupila soudní trest věčného ohně“. — Juda 7, NS; 1. Mojž. 19:1–29.

V zákonech, které dal Jehova Bůh izraelskému lidu, byla homosexualita jasně odsouzena jako něco odporného, ano dokonce jako jednání, které muselo být potrestáno smrtí: „Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; nebo ohavnost jest.“ „A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich bude na ně.“ — 3. Mojž. 18:22; 20:13.

Z Křesťanských řeckých písem také jasně vyplývá, že homosexualita je v očích Jehovy Boha něčím odporným. „Proto je Bůh vydal hanebným pohlavním choutkám, neboť i jejich ženy zaměnily přirozené používání sebe za protipřirozené; a stejně i muži opustili přirozené užívání a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a páchali nemravnosti a dostali sami na sobě plnou odplatu, která jim patřila za jejich pochybení . . . ti, kteří činí takové věci, zasluhují smrt.“ Týž apoštol (Pavel) říká kromě toho zcela jasně, že „ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří obcují s muži, . . . nezdědí Boží království“. — Řím. 1:26, 27, 32, NS; 1. Kor. 6:9, 10, NS; 1. Tim. 1:9, 10, NS.

I když je někde homosexualita zákonem dovolována, i když se stává populární, a dokonce celý svět se stává jako Sodoma a Gomora, přece pro křesťany zůstává pravdou to, co říká Boží Slovo: Homosexualita je v Jehovových očích a v očích lidí s vysokou morálkou ohavností.

PSYCHICKY ZATĚŽUJÍCÍ A NEPŘIROZENÁ

Protože zákony Jehovy Boha slouží blahu člověka, nepřekvapuje křesťany skutečnost, že mnozí lékaři a jiní zdravotníci varují před homosexualitou. Často mluví o psychickém zatížení, jemuž jsou homosexuální lidé vystaveni. Dr. D. J. West, který působí v Londýně a je autoritou v tomto oboru, zastává názor, že dobrovolné sexuální jednání mezi dospělými by nemělo být trestáno a píše: „Žádný lékař by neměl radit mladému člověku, aby se spokojil se svým sklonem po uspokojení se stejným pohlavím, dokud jej důrazně nevaruje před psychickým zatížením a tragikou, jež jsou často spojeny s takovým způsobem života.“

Z jedné knihy, kterou nedávno uveřejnili dva homosexuálové, vyplývá, že to není jenom stanovisko heterosexuálního člověka. Oba vydavatelé této knihy mluví mimo jiné o tom, že homosexuálové mají různá místa setkání, hodná větší nebo menší úcty, počínaje barem homosexuálních — který patří k nejváženějším místům setkání — až dolů na ulici — jež je nejhorším místem —, a dále vysvětlují:

„Dojde-li k setkání na ulici, je celá věc ještě neosobnější; rozhovor je kratší, věnuje se jí méně času, k věci se přejde rychle, drsně a brutálně, s rychlostí, která připadá přílišná i zúčastněným.

Setkají se, mají styk, a nikdo neví o druhém, jak se jmenuje. Předtím byli osamělí a potom jsou ještě osamělejší, přemoženi sklíčeností a zklamáním . . . bez cíle putují nocí . . . snad hledají partnera na místě, které má nejmenší vážnost, a dělají to proto, že málo přemýšlejí o sobě a o svém sexuálním životě“ (Homosexuál a jeho společnost; D. W. Cory a J. P. LeRoy).

To neznamená, že všichni homosexuálové mají takovýto úděl. Ale může to být úděl velké většiny. Ne nadarmo píše dr. West o „psychickém zatížení a tragice . . ., které jsou tak často spojeny s takovým způsobem života“.

Následující výrok jednoho homosexuála potvrzuje slova dr. Westa: „Můj život je úplně zkažený. A nemyslete si, že jsem šťastný. Nejsem. Jsem nešťastný a hledám východisko . . . jsem nešťastný, neuspokojený a trpím muka.“

Je možno se divit, že homosexuální jednání znamená tak často psychické zatížení? Stvořitel stvořil dvě pohlaví, aby se navzájem doplňovala, aby tak lidé ‚naplnili zem‘ a došli také naplnění v manželství a vzájemně se obšťastňovali. Že muž a žena jsou pro sebe určeni, ukazuje již stavba jejich pohlavních orgánů. Manželský styk, pokud je při něm projevován vzájemný ohled, nejen upevňuje manželství, ale i osobnost obou manželů. Ano, jestliže muž a žena správně plní úkoly, které jim dal Bůh, jejich manželství je něčím krásným a umožňuje oběma partnerům vnitřní růst. — 1. Kor. 7:3–6; Efez. 5:22–23.

Nedokazuje právě rozumnost heterosexuálních vztahů, v jejichž prospěch Bible rozhodně mluví, že homosexuální způsob vztahů je nerozumný? Při partnerství osob téhož pohlaví přijímá jeden z nich často úlohu partnera opačného pohlaví, jak v tělesném, tak i v duchovním a duševním ohledu, a tak celý vztah spočívá na nepravdě. V knize Homosexualita, kterou vydal badatelský výbor společnosti lékařských psychoanalytiků, můžeme číst: „Je iracionální hledat ženské vlastnosti v mužském sexuálním partnerovi.“

Rozšíření homosexuality znamená, že mnoho lidí začíná žít život, který s sebou často nese nesnesitelné psychické zatížení a přinese jim všechno jiné, jen ne štěstí. Homosexuální láska je v očích Božích i v očích lidí, kteří milují spravedlnost, něčím odporným a ohavným. Musíme vědět, jak je možno se vyhnout takovémuto způsobu života, který může být tak mučivý a který vyvolává Boží nelibost. V následujícím článku se bude hovořit o tom, co může vést k homosexualitě a jak je možné se jí vyhnout.