Andělu ve Smyrně
1, 2. a) Kde ležela Smyrna a co bylo pozoruhodného na tomto městě? b) Jak znělo Kristovo poselství sboru ve Smyrně?
DRUHÝ sbor, na který se obrací oslavený Ježíš Kristus, je ve Smyrně ve starověké římské provincii Asii. Toto město leželo v zálivu Egejského moře, asi padesát kilometrů severně od Efezu, tedy dále od ostrova Patmos, kde byl tehdy apoštol Jan jako zajatec. Ve Smyrně byl chrám césara Tiberia a bylo zde tedy podporováno uctívání císaře. Ve městě bylo také mnoho přirozených, obřezaných Židů, kteří byli nepřátelsky zaměřeni proti apoštolskému křesťanství. Co měl Jan napsat sboru ve Smyrně? Čtěme:
2 „A andělu sboru ve Smyrně piš: Tyto věci praví ten ‚první a poslední‘, který se stal mrtvým a (opět) ožil: ‚Znám tvé soužení a tvou chudobu — ale jsi bohatý — a rouhání těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou jimi, nýbrž jsou synagógou satanovou. Neboj se věcí, které máš trpět. Hle, ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se věrným až do smrti a dám ti korunu života. Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům: Kdo zvítězí, tomu nikterak neuškodí druhá smrt.‘“
3. a) Jaký byl stav sboru ve Smyrně v hmotném a v duchovním ohledu? b) Proč není pro křesťany důvodem k potupě, jsou-li chudí po hmotné stránce?
3 Tato slova ze Zjevení 2:8–11 (NS) neobsahují ani slovo kritiky sboru ve Smyrně, dokonce ani pro jeho „chudobu“, protože byl po hmotné stránce chudý. Tato hmotná chudoba byla vyrovnána tím, že byl bohatý duchovně. Pro sbor ve Smyrně bylo lepší, aby byl v takovém stavu, než aby byl hmotně bohatý, ale duchovně chudý, jak tomu bylo u sboru v Laodiceji. (Zjev. 3:17) Ježíš sám byl jako člověk na zemi hmotně chudý; a jeho tělesný nevlastní bratr Jakub napsal duchovním Izraelitům své doby toto káravé napomenutí: „Poslyšte, moji milovaní bratři, což Bůh nevyvolil ty, kteří jsou chudí, pokud se týče světa, aby byli bohatí ve víře a dědici království, které zaslíbil těm, kdo jej milují?“ (Jak. 2:5, NS) Ano. A podle Ježíšových slov byli členové sboru ve Smyrně bohatí ve víře a v dobrých skutcích vůči Bohu. Proto zůstali dědici Božího nebeského království. Proto je naprosto bez podkladu, jestliže náboženské duchovenstvo křesťanstva dnes potupuje ostatek duchovních Izraelitů mezi svědky Jehovovými pro jejich chudobu.
4. a) Jak dokázali přirození Židé ve Smyrně, že ve skutečnosti jsou „synagógou satanovou“? b) Kdo dnes následuje příkladu těchto Židů ve Smyrně?
4 Není vysvětleno, jakým způsobem se přirození obřezaní a nevěřící Židé ve Smyrně rouhali tamějšímu sboru. Pravděpodobně se to dělo jako tehdy, když se potupujícím způsobem rouhali apoštolu Pavlovi v Antiochii (Pisidii) a v Korintě. (Skut. 13:45; 18:6) Tito rouhači se pyšnili tím, že jsou svým přirozeným rodem a obřezáním Židé; ale přestali být skutečnými Židy. Jak to? Protože se vnitřně neprokazovali jako Židé, kteří byli obřezáni na srdci. Nestali se duchovními Izraelity jako sbor ve Smyrně. Takoví nevěřící Židé navštěvovali místní synagógu, ale nebyli synagógou Jehovy Boha, ale „synagógou satanovou“; jejich rouhání potvrzovalo tuto skutečnost. Odporovali Jehovovi Bohu a jeho mesiáši, Ježíši, a tak se stavěli po bok satana, neboť jméno satan znamená „odpůrce“. Nebyli v nové smlouvě, jejímž prostředníkem byl Ježíš Kristus na základě oběti svého dokonalého lidského života. (Jer. 31:31–34; Mat. 26:27, 28; Luk. 22:20; 1. Tim. 2:5, 6) A tak se ani dnes nemusí ostatek duchovních Izraelitů starat o to, že se mu rouhá duchovenstvo, které tvrdí, že pouze ono samo patří k duchovním Židům.
5. a) Co již prožil sbor ve Smyrně a jaký účinek to bezpochyby mělo na jejich hmotnou situaci? b) Jak měli ještě více trpět a proč? c) Co pravděpodobně znamená „deset dnů“, po které měli mít soužení?
5 Koncem prvního století prošel sbor ve Smyrně mnohým „soužením“, bezpochyby v podobě pronásledování, a tím se ještě zhoršil stav jejich hmotné bídy. Měl však zažít ještě víc. Oslavený Ježíš ale řekl: „Hle, ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení.“ Tím budou plně postaveni do zkoušky. To se mělo stát zvláště proto, že účelem bylo, aby „měli soužení deset dnů“. (Zjev. 2:10, NS) Intenzívní soužení nebo pronásledování, jež by trvalo deset doslovných dnů, by mohlo být velmi tvrdé a zřejmě by mohlo stačit pro celý život; ale výrazu „deset dnů“ je možná nutno rozumět symbolicky, zvláště v jeho novodobém použití. Protože „deset“ je na sedmi jiných místech ve Zjevení použito jako symbolu úplnosti nebo dokonalosti v pozemském ohledu, mohlo „deset dnů“ znázorňovat všechny dny sboru na zemi. To by trvalo nejdéle do spoutání satana.
UVĚZNĚNÍ
6. Kým a proč měli být křesťané ve Smyrně uváděni do vězení?
6 Protože apoštol Jan sám psal jako zajatec z ostrova Patmos, mohl sbor ve Smyrně bez váhání přijmout toto povzbuzení, dané jeho prostřednictvím, aby se nebáli toho, že satanovou rukou se ještě další dostanou do vězení. Satan ovšem použije lidí, aby je přivedli do vězení, a lidé, jejichž prostřednictvím je uvrhne do vězení a bude je tam držet, budou ďáblovi služebníci. Křesťané budou uvrženi do vězení ne pro mravnostní nebo politické přestupky, ale na základě falešných obžalob. Skutečnost, že budou falešně obviňováni, je ukázána slovy, že je ďábel uvrhne do vězení. Jméno ďábel znamená „pomlouvač, falešný žalobce“. Členové sboru ve Smyrně budou tedy přivedeni do vězení v křesťanské nevinnosti a budou tudíž mít čisté svědomí jako všichni apoštolové, kteří se při různých příležitostech dostali do vězení.
7. Ve kterém významném případu se členové ostatku duchovních Izraelitů dostali do vězení?
7 Případy uvěznění se staly jedním z nejvýznačnějších rysů novodobých zážitků ostatku duchovních Izraelitů mezi svědky Jehovovými. V roce 1919 vyšlo mnoho členů pomazaného ostatku duchovních Izraelitů z vězení, do nichž byli neprávem uvrženi během první světové války od roku 1914 do roku 1918. Patřil k nim tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, J. F. Rutherford, sekretář–pokladník této společnosti a dva další členové vydavatelského výboru Společnosti i tři jiní zodpovědní členové Společnosti, kteří se všichni podíleli na přípravě a vydání slavné knihy Ukončené tajemství, jež byla náboženským komentářem ke dvěma biblickým proroctvím, ke Zjevení a ke knize Ezechielově. Všech sedm bylo ve čtyřech bodech obžaloby odsouzeno, každý ke dvaceti letům vězení, na základě falešné obžaloby ze vzpoury a znemožňování odvodů amerických branců; bylo jim odepřeno právo propuštění z vazby na záruku a nakonec byli odvezeni do spolkové káznice v Atlantě (Georgia, USA). S nimi se tam dostal osmý známý člen Společnosti, který byl odsouzen k deseti letům.
8. Jak dopadlo toto uvěznění a zákaz knihy Ukončené tajemství?
8 Opožděně, a to v březnu 1918, jim bylo dovoleno propuštění z vazby na záruku, protože byl v chodu jejich návrh na obnovu řízení před vyšším soudem, a byli propuštěni. Vláda Spojených států již nikdy nepostavila tento případ opět před soud a těchto osm členů Biblické a traktátní společnosti Strážná věž bylo osvobozeno. V roce 1920 byl také zrušen zákaz knihy Ukončené tajemství a potom byla opět rozšiřována ve Spojených státech i v Kanadě.
9. Jak se na ostatku splnilo Zjevení 2:10?
9 Sbor ve Smyrně v prvním století dostal však od oslaveného Ježíše Krista varování: „Hle, ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni.“ (Zjev. 2:10, NS) V souladu s tím nikdy nepřestalo věznění členů ostatku duchovního Izraele mezi svědky Jehovovými potom, kdy mnozí z nich byli propuštěni v roce 1919. Případů věznění spíše značně přibylo, zvláště po rozšíření fašismu, katolické akce, Hitlerova nacionálního socialismu a nacionalismu.
10. Jak se toto proroctví splnilo v Německu již v letech 1926 a 1927?
10 Již v roce 1926 došlo v Německu k soudnímu řízení proti 897 činným členům Jehovova oddaného lidu, což vedlo k odsouzení mnohých z nich k peněžní pokutě. V roce 1927 stoupl počet těchto ctitelů Jehovových, kteří byli v Německu zatčeni, na 1 169; a ve čtyřiceti případech ze 353 těchto soudních procesů byly vyměřeny tresty. Biblická a traktátní společnost Strážná věž považovala za nutné zřídit ve své německé odbočce vlastní právní oddělení ke zpracování všech těchto právních případů, protože tito křesťanští svědkové Nejvyššího byli dále po stovkách zatýkáni.
11. Co trpěli svědkové Jehovovi pod Hitlerovou vládou?
11 To všechno předcházelo diktatuře Adolfa Hitlera, která začala v roce 1933. Na jaře onoho roku bylo v Německu v činnosti 19 268 křesťanských svědků Jehovových. Odmítali následovat nacistického diktátora jako svého vůdce a jakkoli se účastnit na jeho politických a vojenských agresích. Pro takovou plnou, nerozdělenou oddanost Jehovovi Bohu a jeho království pod vládou Kristovou byly jich tisíce uvrženy do vězení a do koncentračních táborů. Přes to, že byla druhá světová válka (1939 až 1945), zachovali svou křesťanskou neutralitu, mnozí z nich dokonce až do smrti. Když skončila druhá světová válka, zjistilo se, že 2 000 z nich přišlo ve vězení o život a z 8 000 těch, kteří vyšli z koncentračních táborů, bylo dva tisíce invalidů.
12. Co se stalo se svědky Jehovovými ve Velké Británii a pro kterou hlavní spornou otázku?
12 V této době se dostávali do vězení křesťanští svědkové Jehovovi i v jiných zemích. Jako nikdy předtím zastávali tito svědkové před veřejností odvážně křesťanskou neutralitu vůči politickým a vojenským sporům světa. Ve Velké Británii bylo během druhé světové války uvrženo do vězení 1 593 mladých svědků Jehovových, protože odmítli porušit svou křesťanskou neutralitu. Protože odvod ve Velké Británii tehdy platil jak pro mladé ženy, tak i pro mladé muže, bylo mezi těmi, kteří se tak dostali do vězení pro křesťanskou neutralitu, 344 žen. Představ si celkovou dobu jejich věznění: doba delší než šest set let!
13. Jak v těchto dobách oficiálně reagovalo ústředí Společnosti Strážná věž na pronásledování?
13 A jak tomu bylo ve Spojených státech severoamerických? Začátkem třicátých let začalo přibývat pronásledování svědků Jehovových. Na základě této skutečnosti mluvil J. F. Rutherford, prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, pomocí řetězu rozhlasových stanic, jejichž hlavní vysílačkou byla stanice WBBR, na téma „Svědkové Jehovovi: Proč jsou pronásledováni“. To bylo v neděli, 1. května 1932. Brzy nato, v neděli, 22. května 1932, zaplavil organizovaný zástup svědků Jehovových „horkou půdu“ pronásledování v Bergenfieldu (New Jersey, USA) a prováděl tam své dílo vydávání svědectví o království. Dostali radu, aby v případě zatčení řekli, že jsou svědkové Jehovovi a aby odmítli říci své vlastní jméno, dokud k tomu nepřijde čas v soudním sále před soudcem. S odvahou to dělali.
14. Jak rok po roce přibývalo pronásledování ve Spojených státech a co musela učinit Společnost Strážná věž?
14 Protože se nedalo předpokládat, kolik nakonec bude případů ve Spojených státech, nevedla se zpočátku žádná statistika o počtu zatčení a uvěznění. V roce 1934 však stoupl počet na 340, v roce 1935 na 478, v roce 1936 na 1 149 atd. Stejně jako v Německu bylo nakonec nutné, aby Společnost Strážná věž zřídila ve svém ústředí v Brooklynu (New York) právní oddělení, aby byly zpracovány všechny tyto případy zatčení a uvěznění, aby mohlo být „toto dobré poselství o království“ kázáno po všechny dny v týdnu, i v neděli.
15, 16. a) Kdo trpěl zvláště od roku 1935 po boku ostatku v pronásledování a jak vytrvali? b) Co pociťoval ostatek, pokud jde o utrpení těchto mnoha členů ‚velkého zástupu‘?
15 Mohli jsme zde uvést statistiky o věznění těchto křesťanských svědků Jehovových z doby před druhou světovou válkou i po ní. Nikoli bez důvodu řekl vítězný Pán Ježíš Kristus sboru ve starověké Smyrně, že ďábel bude nadále uvádět některé jeho členy do vězení a že budou mít soužení po deset dnů. (Zjev. 2:10) Zvláště od roku 1935 n. l. začala se k novodobému ostatku pomazaných členů duchovního Božího sboru připojovat třída „velkého zástupu“ lidí, kteří se oddali Bohu a dali se pokřtít, ale nemají nebeskou naději, jen doufají, že budou navždy žít v nadcházejícím pozemském ráji pod Božím mesiášským královstvím. Také všichni tito lidé ve věrnosti čelili sporným otázkám doby, byli ďáblovými zástupci uváděni do vězení a trpěli mnoho soužení. Z hlediska vyjádřeného v Židům 10:32–34 trpěl pomazaný ostatek ze soucitu spolu s těmito členy ‚velkého zástupu‘, kteří se dostávali do vězení.
16 „Ale neustále si připomínejte dřívější dny, kdy jste po svém osvícení vytrvali ve velkém zápase v utrpeních, někdy tak, že jste byli vystaveni jako na divadle potupám a soužení, a někdy tak, že jste se stali účastníky s těmi, kteří to prožívali. Neboť jste projevili soucit s těmi, kteří byli ve vězení, a s radostí jste přijali i zpustošení svého majetku, protože víte, že vy sami máte lepší a trvalejší majetek.“ — Židům 10:32–34, NS.
„KORUNA ŽIVOTA“
17. a) Co bude znamenat pro „velký zástup“ tato věrnost, i když snad budou muset trpět až do smrti? b) Komu adresuje Ježíš v nové době slova ze Zjevení 2:10?
17 Velká je odměna za věrnost, kterou člověk zachová v takovém utrpení, je-li třeba, i do smrti. Věrný „velký zástup“ obdrží svou vyměřenou odměnu na zemi, ale aby Pán Ježíš Kristus posílil pomazaný ostatek svých dědiců království, řekl sboru ve Smyrně o jejich soužení: „Prokaž se věrným až do smrti a dám ti korunu života.“ — Zjev. 2:10, NS.
18. a) Co musí činit ti z pomazaného ostatku, kteří neutrpí násilnou smrt v pronásledování? b) Co je míněno „korunou života“ a jaký je to zápas, ve kterém vítězí?
18 Mnozí z pomazaného ostatku se prokázali věrnými křesťanským zásadám v soužení až do násilné smrti. I když ne všichni utrpí nakonec takovouto násilnou smrt, musí se všichni prokázat věrnými až do konce svých dnů na zemi. Učiní-li to, je pro ně jistá „koruna života“. Slovo „koruna“ zde neznamená „to nejlepší“, jako by se vztahovalo na nejvyšší formu života v nebi, na nesmrtelnost s božskou přirozeností, ale vztahuje se na cenu jako odměnu za věrnost podobnou Kristu. Nacházejí se v zápase o vítězství nad tímto světem. Ačkoli se může stát, že v tomto prudkém boji ztratí násilným způsobem svůj pozemský život v rukou ďáblových zástupců, nezničí jejich ďábelští nepřátelé jejich život navždy. V určený čas je Bůh prostřednictvím Krista korunuje nebeským životem. Proto nemají důvod bát se smrti.
19. Jak Ježíš ukazuje, jaký život obdrží věrní pomazaní jako odměnu?
19 Jejich odměnou bude nesmrtelnost, nepomíjitelnost. To vyplývá ze závěrečných slov oslaveného Ježíše Krista sboru ve Smyrně: „Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům: Kdo zvítězí, tomu nikterak neuškodí druhá smrt.“ — Zjevení 2:11, NS.
20. Co je ‚druhá smrt‘?
20 Tento výraz „druhá smrt“ je použit pouze v Janově vidění. Popisuje věčnou smrt bez jakékoli možnosti vzkříšení. Ve Zjevení 20:14, 15 a 21:8 je „druhá smrt“ symbolizována takto: „A smrt a hades [zděděné po hříšníku Adamovi] byly svrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl svržen do ohnivého jezera.“ „Co se však týče zbabělců a nevěřících a těch, kteří jsou odporní ve své necudnosti, a vrahů a smilníků a těch, kteří provádějí spritismus, a modlářů a všech lhářů, jejich díl bude v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt.“
21. Co to znamená být zapsán do knihy života, nebo naproti tomu být uvržen do symbolického ohnivého jezera?
21 Bude-li někdo zapsán do knihy života, znamená to pro něj věčný život. Bude-li někdo uvržen do symbolického ohnivého jezera, znamená to pro něj věčnou smrt, „druhou smrt“. A tak se povede i jeho démonským andělům. — Zjev. 20:10.
22. Ukaž na základě Bible, komu „neuškodí druhá smrt“.
22 Jsou nám jasně ukázáni ti, kterým nebude moci uškodit „druhá smrt“. Podle zprávy ve Zjevení 20:1–3 o tom, že satan ďábel a jeho démoni budou svázáni a uvrženi do propasti, čteme: „To je první vzkříšení. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá moci, ale budou Boží kněží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ (Zjev. 20:5, 6, NS) Proto mohou být ti, kteří jsou popsáni ve Zjevení 20:4, označeni za šťastné a svaté, neboť o nich apoštol Jan píše: „A viděl jsem trůny a byli tu ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekyrou pro svědectví, jež vydávali o Ježíši, a proto, že mluvili o Bohu, a těch, kteří neuctívali šelmu ani její obraz a nepřijali označení na svá čela ani na svou ruku. A ožili a vládli s Kristem jako králové tisíc let.“
23, 24. a) Jaké vzkříšení obdrží věrní pomazaní vítězové a proč? b) S jakým tělem budou vzkříšeni, jak to vysvětluje apoštol Pavel?
23 Tito křesťanští vítězové zažijí vzkříšení z mrtvých, protože jsou věrní dokonce až do smrti a „druhá smrt“ jim „neuškodí“. Boží mocí, projevenou skrze Krista, budou vzkříšením, „prvním vzkříšením“, opět přivedeni k životu. Je to vzkříšení k životu, který budou mít jako duchovní tvorové v nebi, aby tak mohli být nebeskými knězi Boha a Krista a aby mohli vládnout s Kristem tisíc let. O jejich vzkříšení a o těle, s nímž budou opět oživeni, je psáno:
24 „Tak je i vzkříšení z mrtvých. Rozsévá se v porušitelnosti, vzkříšeno je v neporušitelnosti. Rozsévá se v necti, vzkříšeno je v slávě. Rozsévá se ve slabosti, vzkříšeno je v moci. Rozsévá se tělo tělesné, vzkříšeno je tělo duchovní. Jestliže je tělesné tělo je také tělo duchovní. Je to tak i psáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam [to znamená Ježíš Kristus] se stal životodárným duchem. — 1. Kor. 15:42–45, NS.
25–27. a) Je duchovní tvor chráněn před druhou smrtí? Jmenuj příklad. b) Co obdrží křesťanští vítězové, kromě vzkříšení jako duchovní tvorové, jak to ukazuje svaté Písmo?
25 Jestliže je někdo duchovním tvorem, ještě to samo o sobě neznamená, že nemůže být vystaven „druhé smrti“, věčnému zničení. Satan ďábel a jeho démoni jsou duchovní tvorové, ale utrpí „druhou smrt“, když budou uvrženi do symbolického ‚ohnivého jezera‘. (Zjev. 20:10; Mat. 25:41) Proto křesťanští vítězové budou nejen vzkříšeni z mrtvých jako duchovní tvorové, ale budou při svém vzkříšení také oděni neporušitelností a nesmrtelností. Na důkaz toho popisuje apoštol Pavel dále jejich vzkříšení a dodává:
26 „Trubka zazní a mrtví budou vzkříšeni neporušitelní a my [apoštol Pavel a spolukřesťané] budeme proměněni. Neboť toto porušitelné musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Ale když toto porušitelné obleče neporušitelnost a toto smrtelné obleče nesmrtelnost, pak se naplní výrok, který je napsán: ‚Smrt je pohlcena navěky.‘“ — 1. Kor. 15:52b–54, NS.
27 Protože budou oděni neporušitelností a nesmrtelností, nebude jim moci ‚uškodit‘ „druhá smrt“.
28. Které velkolepé věci tedy Ježíš slibuje křesťanským vítězům?
28 Toto podivuhodné zaslíbení ze Zjevení 2:11 tudíž znamená, že křesťanští vítězové, kteří poslouchají, co duch říká sborům, budou mít podíl na „prvním vzkříšení“, na vzkříšení, které je, pokud jde o čas, kvalitu a důležitost, ‚první‘. Protože jim bude také dáno „jíst ze stromu života“, který je v Božím ráji, dostanou přednost, že budou v nebeském „Božím ráji“ po celou věčnost plně chráněni před „druhou smrtí“. Jaká je to velkolepá odměna za to, že byli jako vítězové věrní až do smrti!