Sloužit Bohu je velká čest!

1. O čem Zecharjáš prorokoval?

KNĚZ Zecharjáš a jeho manželka Alžběta už měli svůj věk. A Alžběta byla navíc neplodná. Jehova ale způsobil zázrak a narodil se jim syn Jan. Všichni lidé, kteří o tom slyšeli, říkali: „Co z toho dítěte asi bude?“ (Luk. 1:57–66) Jehova prostřednictvím Zecharjáše na jejich otázku odpověděl. Vysvětlil, že brzo přijde dlouho očekávaný Mesiáš a že Jan pomůže lidem, kteří se kají, aby ho poznali a následovali ho. (Amos 3:7; Luk. 1:67–79) Ale mluvil Zecharjáš jenom o svém synovi?a Ne. Jak uvidíme v tomto článku, Zecharjášova slova byla prorocká a týkají se i nás. Dozvídáme se z nich tři věci, kterých bychom si měli vážit: 1. toho, že můžeme být zachráněni, 2. toho, že můžeme sloužit Jehovovi, a 3. toho, že nám svěřil odpovědnost kázat.

DAR V PODOBĚ ZÁCHRANY

2. a) Co Bůh podle Lukáše 1:67–73 svému lidu slíbil? b) Kdo je „mocný zachránce“, o kterém se píše v Lukášovi 1:69?

² Přečti Lukáše 1:67–73. Bůh slíbil, že svému lidu dá nádherný dar – zachrání ho. Ale koho k tomu použije? Zecharjáš řekl: „Dal nám mocného zachránce z rodu svého služebníka Davida.“ (Luk. 1:69) Tím „mocným zachráncem“ měl být Mesiáš. Židé v Zecharjášově době už slíbeného Mesiáše očekávali a věděli, že to bude Abrahamův potomek z rodové linie krále Davida. (1. Mojž. 22:17, 18; Mat. 22:42) Proč ale Jehova použil Zecharjáše, aby oznámil, že má přijít „mocný zachránce“? Protože nikdy nebyl Mesiášův příchod blíž než teď. O šest měsíců později mladá žena Marie porodila Ježíše. Anděl Gabriel jí o něm předtím řekl, že se bude nazývat „Boží Syn“ a že bude vládnout jako král na „[trůnu] jeho otce Davida“. (Luk. 1:30–35) Když se Ježíš ve svých 30 letech dal pokřtít, byl pomazán svatým duchem a stal se Mesiášem. (Mat. 3:16, 17) Na scéně se tak objevil „mocný zachránce“. To byl úžasný vývoj událostí.

3. Od koho a od čeho potřebovali být osvobozeni Židé v prvním století?

³ Proč Židé v prvním století potřebovali zachránce? Zecharjáš vysvětlil: „Vysvobodí [nás] z rukou našich nepřátel a všech, kdo nás nenávidí.“ (Luk. 1:71) Znamenalo to, že Ježíš měl zachránit Židy z rukou Římanů, kteří je utlačovali? Ne. Potřebovali být osvobozeni od toho, kdo za veškerým útlakem stojí – od Satana. (Hebr. 2:14, 15) Satan je zodpovědný za to, že se všichni lidé, včetně starověkých Židů, stali otroky hříchu a smrti. Židé navíc potřebovali být osvobozeni od něčeho dalšího. Kvůli tomu, že nedokázali dokonale dodržovat Mojžíšův zákon, byli podle Bible prokletí. (Řím. 3:20; Gal. 3:10, 13) Proto jim Jehova prostřednictvím Zecharjáše slíbil záchranu, kterou je možné získat „skrze odpuštění hříchů“. (Luk. 1:77)

4. Od koho a od čeho potřebujeme být osvobozeni?

⁴ A co my dnes? Od jakých nepřátel potřebujeme být osvobozeni? Stejně jako Židé v Ježíšově době jsme otroky hříchu a smrti. (Řím. 5:12) Navíc nám ztěžují život Satan a démoni. Snaží se nás oklamat a doufají, že přestaneme Jehovu uctívat. Dokonce ovlivňují organizace a jednotlivce, kteří „nás nenávidí“, aby nám bránili uctívat Jehovu. Od těchto nepřátel potřebujeme být osvobozeni.

5. Jak nás Ježíš osvobozuje od hříchu?

⁵ Nejdřív si řekneme, jak nás Ježíš osvobozuje od hříchu. Když byl na zemi, učil svoje následovníky, jak mají správně uctívat Jehovu. Pak dal svůj život jako výkupné, „aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život“. (Jan 3:16; Mat. 20:28) Děláme všechno pro to, abychom se Ježíšovým učením řídili a uctívali Jehovu tak, jak si přeje. Ale pořád jsme nedokonalí, a tak když se nám něco nepovede, prosíme Jehovu, aby nám odpustil. Díky Ježíšově výkupní oběti pak může naše uctívání schvalovat. (1. Jana 2:1, 2) Těmito dvěma způsoby nás Ježíš osvobozuje od hříchu.

6. Co Ježíš udělá jako král Božího království? (Viz taky obrázek.)

⁶ Jak nás Ježíš úplně osvobodí od hříchu a smrti, Satana a jeho démonů a těch, „kdo nás nenávidí“? Od roku 1914 vládne jako král na trůnu svého otce Davida. (Luk. 1:32, 33) Jako král Božího království spolu se svými spoluvládci v nebi a anděly zničí v Armagedonu všechny Boží nepřátele na zemi. Potom během tisícileté vlády Ježíš vzkřísí mrtvé a spolu se 144 000 spoluvládci dovede lidstvo k dokonalosti. (Jan 5:28; Zjev. 22:1, 2) Než těch tisíc let skončí, podaří se jim s hříchem a smrtí skoncovat. (1. Kor. 15:26, 55–57) Potom zničí Satana a jeho démony a všechny lidi, kteří se v závěrečné zkoušce postaví na jejich stranu. (Zjev. 20:7–10) Ti, kdo zůstanou Jehovovi věrní, s ním konečně budou mít vztah, který nenaruší hřích, smrt ani žádný jiný nepřítel. Navždy budeme chválit našeho Boha a děkovat mu „za jeho nepopsatelný dar“, ke kterému patří i naše záchrana prostřednictvím Ježíše Krista. (2. Kor. 9:15)

MÁME TU ČEST BOHU SLOUŽIT

7. Co výjimečného můžeme podle Lukáše 1:74, 75 dělat?

⁷ Přečti Lukáše 1:74, 75 a ppč. Díky výkupnému, které za nás Jehova dal, jsme získali něco výjimečného. Jak řekl Zecharjáš, můžeme mu „prokazovat posvátnou službu“. Patří k tomu všechno, co je součástí našeho uctívání Jehovy – to, že o něm mluvíme s druhými, modlíme se, studujeme jeho Slovo a uctíváme ho na shromážděních a sjezdech. K naší posvátné službě patří taky další činnosti, které s uctíváním Jehovy přímo souvisí, třeba služba v betelu a stavby a údržba sálů Království a sjezdových sálů.

8. Z čeho nemusíme mít strach?

⁸ Co znamená sloužit Jehovovi „nebojácně“? Zaprvé, už se nemusíme bát smrti. Protože máme naději na to, že budeme žít věčně, nemusíme se snažit vmáčknout do našeho krátkého života v tomto světě všechno, co se dá, ale můžeme se naplno věnovat službě Jehovovi. A nebojíme se, ani když nám ti, kdo nás pronásledují, vyhrožují smrtí. Zůstáváme věrní Jehovovi, protože víme, že i kdybychom zemřeli, Ježíš nás vzkřísí. (Jan 6:39, 40) Zadruhé, nebojíme se, že nás Jehova zavrhne kvůli tomu, že hřešíme. Jsme si jistí, že nás miluje, má z nás radost a na základě Ježíšovy oběti nám odpouští. (1. Jana 4:9, 10)

9. S čím někteří křesťané bojují?

⁹ Pro některé křesťany je ale hodně těžké věřit tomu, že Jehova je s jejich službou spokojený. Třeba kvůli něčemu hroznému, co zažili v minulosti, mají pocit, že nejsou dost dobří na to, aby je měl Jehova rád. Nebo je možná sžírají pocity viny kvůli hříchům, kterých se kdysi dopustili, a to i přesto, že prosili Jehovu o odpuštění a nechali si pomoct od starších. Jestli s něčím takovým bojuješ i ty, co můžeš dělat?

10., 11. Co můžeme dělat, když se cítíme zlomení a prožíváme citovou bolest? Přirovnej to.

¹⁰ Jedno přirovnání. Když si člověk zlomí nohu, jde k lékaři. Ten mu ji zafixuje a pak mu předepíše rehabilitace, aby noha zesílila, vrátila se jí hybnost a mohl zase chodit. Co když má ten člověk strach, že noha už nebude jako dřív? Musí důvěřovat lékaři, být trpělivý a absolvovat předepsané rehabilitace. Pak může čekat, že za nějakou dobu bude noha v pořádku, takže bude zase chodit, nebo dokonce běhat.

¹¹ Podobně pokud se kvůli nějakému hříchu cítíš zlomený a prožíváš citovou bolest, důvěřuj Jehovovi. Pamatuj, že tě miluje a je milosrdný a uplatňuje na tebe léčivou moc výkupného. (Jan 1:16, 17; Řím. 3:23, 24; 1. Jana 3:19, 20) Absolvuj „předepsané rehabilitace“ – modli se, studuj si a buď duchovně aktivní. (Žalm 1:2; 1. Tes. 5:17; Hebr. 10:25) Stejně jako doslovné uzdravování i to duchovní může nějakou dobu trvat a pokrok nemusí být ze začátku vidět. Ale můžeš si být jistý, že duchovní léčivý proces funguje. Takže to s Jehovou ani se sebou nikdy nevzdávej. Dál dělej to, co ti pomůže být mu nablízku. (Filip. 3:16) A denně mu děkuj za to, že ti dává sílu, abys ho mohl věrně uctívat. Všichni máme tu čest mu nebojácně sloužit a jsme za to jemu i Ježíšovi moc vděční.

MÁME ODPOVĚDNOST KÁZAT

12. Jak Jan Křtitel připravil Jehovovi cestu? (Lukáš 1:76–79)

¹² Přečti Lukáše 1:76–79. Další slova Zecharjáš adresoval svému novorozenému synovi: „Půjdeš před Jehovou, abys mu připravil cestu.“ Jak to Jan Křtitel splnil? Když vyrostl, horlivě kázal. Vybízel Židy, aby litovali svých hříchů, dali se pokřtít a přijali Mesiáše, až přijde. Potom co Ježíše pokřtil, o něm řekl: „Podívejte se, Boží Beránek, který zbavuje svět hříchu!“ Tím ho veřejně označil za Jehovova zástupce. Jan pak povzbuzoval svoje učedníky, aby Ježíše, slíbeného Mesiáše, následovali. (Jan 1:29, 34–36, 40, 41)

13. Co znamená, že příchod Mesiáše byl jako „svítání“?

¹³ Jan dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby lidem říkal, že Ježíš je Mesiáš. Ale bylo potřeba, aby o tom svědčili i další. Proč? Zecharjáš řekl, že příchod Mesiáše bude jako „svítání“, začátek nové éry. Bude to něco mimořádného! Dobrá zpráva o něčem takovém si určitě zasloužila, aby se o ní dozvědělo co nejvíc lidí. Je jasné, že samotný Jan na to nemohl stačit. Kdo další bude tu důležitou zprávu o záchraně šířit?

14. Co důležitého Ježíš a jeho učedníci dělali? (Izajáš 61:1, 2)

¹⁴ Velký kus práce na šíření té dobré zprávy odvedl Ježíš. Splnil Zecharjášova slova, že dá „světlo těm, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti“. Ježíš měl obrovský soucit s obyčejnými lidmi, kteří byli utiskovaní. Kázal o „roku Jehovovy přízně“ a tím do jejich života vnášel světlo. (Přečti Izajáše 61:1, 2; Luk. 4:16–21) Nadšeně oznamoval: „Nebeské království se přiblížilo.“ Přesto věděl, že bude potřeba hodně dalších lidí, kteří by tu dobrou zprávu oznamovali. A tak školil svoje učedníky, aby ji kázali. (Mat. 4:16, 17; 10:7; 28:19, 20)

15. Proč je dneska kázání důležitější než kdy dřív?

¹⁵ Jako Kristovi následovníci říkáme lidem, jak můžou být zachráněni. Toho, že nám Bůh svěřil tuto odpovědnost, si moc vážíme. Kázání o Ježíšově výkupní oběti a o Božím království je dneska ve skutečnosti důležitější než kdy dřív. Proč? Zamysli se nad tím, co je před námi. Už brzo čeká lidstvo „velké soužení, jaké nenastalo od začátku světa“. (Mat. 24:21) V té době na dobrou zprávu o záchraně možná zareagují další a přidají se na Jehovovu stranu, protože si vzpomenou, o čem jsme kázali. Ježíš se svými spoluvládci a anděly pak bude bojovat proti všem nepřátelům na zemi a ty, kdo Jehovu uctívají, dovede do nového světa. (Mat. 25:34; Zjev. 16:16; 19:19) Proto je teď kázání dobré zprávy životně důležité. (Mat. 24:14; Mar. 13:10)

16. K čemu tě motivuje tento článek? (Viz taky obrázky.)

¹⁶ Zecharjášova slova v Lukášovi 1:68–79 nám připomínají tři věci, kterých si moc vážíme: Toho, že díky Jehovovi můžeme být zachráněni, že máme tu čest mu nebojácně sloužit a že nám svěřil odpovědnost kázat dobrou zprávu. Věříš v Kristovu výkupní oběť a zasvětil ses Jehovovi? Vážíš si toho, že mu můžeš sloužit? Jestli ano, nadšeně všem oznamuj „rok Jehovovy přízně“. Říkej jim dobrou zprávu o tom, že Boží království zničí svoje i naše nepřátele a ze země udělá ráj. Zvi všechny, kdo milují Boha, aby se k nám připojili a mohli mu „sloužit nebojácně, věrně a bezúhonně po všechny naše dny“. (Luk. 1:74, 75)