Nejznamenitější přátelství přetrvá nevlídný svět

„Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných příbytků.“ — Luk. 16:9.

1. Proč se slova v Přísloví 14:20 nevztahují na Ježíše Krista na zemi?

TEN, kdo má málo prostředků, je předmětem nenávisti i svému bližnímu, ale bohatá osoba má mnoho přátel.“ (Přísl. 14:20) Toto přísloví izraelského krále Šalomouna neplatilo na největšího ze všech lidí, kteří kdy žili na zemi, na Ježíše Krista, jenž byl větší nežli Šalomoun. Ježíš neužíval hmotného bohatství, aby uváděl Izraelity do důvěrného společenství se sebou; neuznával ani pozemské bohatství za základ pravého, trvalého přátelství.

2. S kým měli uzavřít Ježíšovi učedníci přátelství podle jeho rady a proč?

² Je pravda, že Ježíš při jedné příležitosti řekl: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných příbytků.“ (Luk. 16:9) Ale „přátelé“, které měl Ježíš na mysli, jsou Jehova Bůh, zdroj veškerého hodnotného majetku, a on sám jako Syn tohoto bezmezně bohatého Otce. Jestliže se my dnes řídíme toutéž radou, jsme uvedeni do nejznamenitějšího přátelství, z jakého je možné těšit se na zemi, totiž do přátelství s Jehovou Bohem prostřednictvím jeho obětavého Syna, Ježíše Krista.

3. Do jakých „příbytků“ nás mohou uvést tito nebeští

³ Tito nebeští přátelé mají nesmrtelný život, a proto může být jejich pevné přátelství vůči nám trvalé a mohou nás uvést do „věčných příbytků“. Je to tak, ať již budou tyto „věčné příbytky“ nahoře v nebi u všech svatých andělů nebo zde dole na zemi v obnoveném ráji. — Luk. 23:43.

Přijetí do nejznamenitějšího přátelství

4. a) Který biblický příklad ukazuje, zda je možné koupit si Boží přátelství? b) Jakým správným způsobem můžeme užívat svého majetku?

⁴ Přátelství Nejvyššího Boha a jeho jednozplozeného Syna, Ježíše Krista, si nelze koupit za peníze. Bylo to zdůrazněno v případě Ananjáše a Zafíry v křesťanském sboru prvního století. Nechceme usilovat o slávu a uznání jako oni, ale můžeme užívat svého hmotného majetku způsobem, který Jehova Bůh a Ježíš Kristus schvalují. (Sk. 5:1–11) To měl na mysli Ježíš Kristus, když řekl: „Užívejte světského bohatství, abyste si získali přátele, abyste, až pomine, byli přijati do věčných příbytků.“ — Luk. 16:9, „Nový mezinárodní překlad“, angl.

5. Pro jakou životní dráhu se rozhodl Zacheus a k čemu to vedlo?

⁵ Když pronesl Ježíš tato slova, nesnažil se získat přízeň výběrčích daní, kteří sloužili římské říši, ani jiných hříšníků. Vůbec neměl zájem o to, aby získal jakékoli hmotné bohatství na zemi, protože řekl svým učedníkům, aby si ukládali poklady nahoře v nebesích. Zacheus, židovský výběrčí daní, který pracoval pro římskou vládu, se rozhodl jednat podle rady Ježíše, Mesiáše, a dal veřejně svůj úmysl najevo. Vzhledem k tomuto činu na podporu zájmů království prohlásil Zacheův nejvýznamnější host: „Tento den přišla tomuto domu záchrana, protože i on je Abrahamovým synem. Syn člověka totiž přišel, aby hledal a zachránil to, co bylo ztraceno.“ (Luk. 19:1–10) K tomu, „co bylo ztraceno“, patřil sám výběrčí daní Zacheus.

6. Do jakého vztahu byl Zacheus přijat, ale čí nesprávné jednání nám slouží jako výstraha?

⁶ Zacheus byl přijat do nejznamenitějšího přátelství v celém vesmíru, do přátelství Boha a Otce onoho mimořádného hosta, kterého tehdy pohostil. V biblické zprávě není řečeno, zda Zacheus viděl Ježíše po jeho vzkříšení z mrtvých a zda bylmezi těmi asi 120 učedníky, kteří byli v onen památný den letnic roku 33 n. l. shromážděni v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Ale Zacheus byl bezpochyby mezi těmi 5 000 duchem zplozenými pomazanými učedníky, o nichž mluví zpráva krátce nato. (Skutky, kapitoly 2 a 4; 1. Kor. 15:1–6) Jak protikladné jednání pozorujeme u Ananjáše a Zafiry, o nichž byla zmínka dříve! Tyto dvě osoby spojené s jeruzalémským sborem se pokoušely zvýšit svou vážnost mezi učedníky tím, že uvedli falešný údaj ohledně příspěvku, který přinesli. Trest, který je postihl za jejich nepoctivost, je stál to nejznamenitější přátelství a slouží všem dnešním křesťanům jako výstraha. — Sk. 4:34–5:11.

7. Z jaké zvláštní výsady se těší svědkové Jehovovi i přes nevlídnost tohoto světa?

⁷ Ačkoli svět ve dvacátém století je velice nevlídný, těší se svědkové Jehovovi nadále z toho nejznamenitějšího přátelství, jaké jen může existovat. Ale proč se z něčeho tak vzácného mohou těšit právě oni, a ne těch více než tisíc rozmanitých náboženských systémů? Z důkazů je patrné, že svědkové Jehovovi učinili něco velice důležitého, co neučinili stoupenci náboženství křesťanstva. Svědkové totiž například vyšli z falešných náboženských systémů, protože si uvědomují, že tyto systémy tvoří světovou říši falešného náboženství, která je v Bibli označena jako Velký Babylón. Jestliže však někdo vychází z některého falešného náboženství, nedostává se tím automaticky do Jehovovy organizace, protože se může připojit k některému jinému náboženskému systému světové říše falešného náboženství.

8. Komu dnes platí příkaz vyjít z Velkého Babylóna?

⁸ Měli bychom si povšimnout, že božský příkaz k vyjití z Velkého Babylóna je určen „mému lidu“. (Zjev. 18:4) Podle Hebrejských písem se tato božská výzva podobá příkazu, který dal Bůh izraelským vyhnancům v babylónské zemi. (Iz. 52:11) Výslovná označení „můj lid“ se tedy vztahuje přímo na ostatek duchem zplozených, pomazaných učedníků Ježíše Krista, kteří jsou dosud na zemi. Během první světové války v letech 1914–1918 zajal Velký Babylón tyto pomazané prostřednictvím politických, vojenských a soudních složek tohoto světa, aby vyřadil tento duchovní ostatek z činnosti. Obrazně řečeno dostal se tento ostatek do stavu zajetí, neboť ztratil svobodu pohybu v Jehovově službě.

9. Jaké kroky museli podniknout svědkové Jehovovi, aby vyšli z Velkého Babylóna?

⁹ V 17. kapitole Zjevení je Velký Babylón znázorněn jako nevěstka, která jede na divokém zvířeti se sedmi hlavami a deseti rohy. Toto symbolické divoké zvíře, které sestupuje do propasti a opět z ní vychází, znázorňuje dnešní organizaci pro světový mír, totiž Spojené národy, nástupce Společnosti národů, která vstoupila do propasti při vypuknutí druhé světové války. Co tedy učinil Jehovův lid, označený výrazem „můj lid“, když poslechl jeho výzvu opustit Velký Babylón? Vyšli nejen ze sféry nadvlády a moci světové říše falešného náboženství, ale také z nadvlády jeho politických spojenců, politických složek, které nyní tvoří Spojené národy.

10. S jakou mezinárodní organizací dnes nemají svědkové Jehovovi nic společného a proč ne?

¹⁰ Pomazaný ostatek zaujal a zachovává přísnou neutralitu, pokud jde o politické a vojenské záležitosti tohoto světa. (Jan 15:19) Stojí jednoznačně na straně Božího království v rukou Ježíše Krista, jež bylo zřízeno v nebesích na konci časů pohanů v roce 1914. Navzdory tomuto království byla po skončení první světové války v roce 1918 zřízena Společnost národů a Velký Babylón ji podporoval. Tato mezinárodní lidmi vytvořená organizace je tedy v očích Jehovy Boha a také v očích věrného ostatku duchovních izraelitů na zemi odporná a ohavná. Důvěřují jedině v Jehovovo království, a nikoli v nějakou jeho údajnou pozemskou náhražku. (Mat. 24:15, 16) A stejný postoj zaujímá dnešní „velký zástup, který byl znázorněn netinim a „syny Šalamounových sluhů“. — Zjev. 7:9–17; Ezra 2:43–58.

11. a) Proč by bylo nesprávné, kdyby byli Ježíšovi učedníci přáteli tohoto světa? b) Jaký postoj zaujímá tento svět vůči svědkům Jehovovým, ale z čeho se tito svědkové dále těší?

¹¹ Když byl Ježíš u výslechu před římským místodržitelem Pontským Pilátem a šlo mu o život, řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ (Jan 18:36) Bylo by tedy naprosto nesprávné, kdyby Ježíšovi „služebníci“ neboli učedníci byli přáteli tohoto světa. Ještě předtím řekl Ježíš prvním ze svých „služebníků“, jedenácti věrným apoštolům, že nejsou „částí světa“, jehož „panovníkem“ je satan, ďábel. (Jan 14:30; 15:19; srovnej 2. Korinťanům 4:4.) Proto je svět nenáviděl nebo s nimi jednal nevlídně. I dnes, ve dvacátém století, žijí Ježíšovi učedníci v nevlídném světě. Přesto se dále těší z nejznamenitějšího přátelství v celém vesmíru, z přátelství, jež jim projevuje Bůh nadcházejícího spravedlivého světa, „nových nebes a nové země“. — 2. Petra 3:13.

12. Na kterou stranu se musí postavit ten, kdo vyjde z Velkého Babylóna a oddělí se od jeho světských milovníků, a co to pro něj znamená?

¹² Když někdo vychází z Velkého Babylóna a odděluje se od jeho světských společníků, totiž od velkého obchodního podnikání, od politiky a militarismu, pak zbývá jen jediné místo, kam může jít. Je to místo na straně univerzální organizace jediného živého a pravého Boha, Jehovy. Žádná střední cesta neexistuje. Proto musí takový člověk snést nevlídnost tohoto světa — a právě proto je tak obtížné, aby se někdo rozhodl opustit Velký Babylón a svět, jehož je Velký Babylón důležitou částí.

„Nové jméno“ od nejznamenitějšího přítele

13. Jak byli na základě božské prozřetelnosti nazváni Ježíšovi učedníci v prvním století n. l.?

¹³ Jsme šťastni, že můžeme nést na základě našeho neocenitelného přátelství s Bohem jméno svědkové Jehovovi. Je pravda, že Kristovi učedníci v prvním století nepřijali jméno „svědkové Jehovovi“. Povšimni si však prosím jejich vztahu k nejznamenitějšímu příteli, jaký existuje. Ve Skutcích 11:26 čteme: „V Antiochii [v Sýrii] to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni křesťané.“ Jistě sis povšiml, že „Překlad nového světa svatých Písem“ říká, že byli „božskou prozřetelností nazváni křesťané“. Řecké slovo přeložené zde výrazem „božskou prozřetelností nazváni“ ukazuje, že to nebylo pojmenování čistě náhodné. Nejznamenitější přítel ve vesmíru schválil toto jméno „křesťané“.

14. Co lze říci o označení „křesťanstvo“? Jaké otázky si zaslouží naši pozornost?

¹⁴ Z označení „křesťan“ se vyvinul výraz „křesťanstvo“, kterého se používá na celou sféru údajných křesťanů s množstvím jejich náboženských sekt a náboženských společností. Označení „křesťanstvo“ tedy nevzniklo působením „božské prozřetelnosti“ — ani prostřednictvím apoštolů ani „božskou prozřetelností“ podle Boží vůle. Dnešní situace se tedy velmi liší od situace v prvním století. Jedině praví křesťané se mohou v tomto nevlídném světě těšit z nejznamenitějšího přátelství. Velká otázka tedy dnes zní: Kdo jsou praví, skuteční křesťané, kteří se přizpůsobují inspirovanému Písmu? Další otázka zní: Jsou svědkové Jehovovi praví křesťané a mají Jehovu Boha a Ježíše Krista za své přátele? V této souvislosti jde o jméno Jehova, které si vyvolil sám Bůh.

15. Vzhledem ke kterým okolnostem přišel čas, aby si Jehova učinil jméno, a jakou úlohu má nyní v této souvislosti ‚lid pro jeho jméno‘?

¹⁵ Jak by se mohlo křesťanstvo se svým množstvím náboženských organizací těšit z přátelství s Jehovou? Křesťanstvo postavilo do popředí jméno Ježíše Krista, prakticky na úkor jména jeho nebeského Otce, Jehovy. Ale v souladu s celou řadou biblických proroctví přišel čas, aby si Jehova učinil jméno. A tak se jeho jméno dostalo do popředí. Užil k tomu svých pravých svědků, svého vybraného lidu, těch, kteří se těší z jeho přátelství. Při jednom zvláštním shromáždění v prvním století, které uspořádali apoštolové a jiní přední následovníci Ježíše Krista, řekl učedník Jakub: „Šimon obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ — Sk. 15:14.

16, 17. Co se stalo s Božím jménem v překladech Bible užívaných v křesťanstvu, ale co lze říci v tomto ohledu o „Překladu nového světa“?

¹⁶ Dalo se očekávat, že ti, kteří budou patřit k ‚lidu pro Boží jméno‘, budou jeho přátelé a že budou vyzdvihovat jeho božské jméno. Co se však stalo v křesťanstvu? V jeho populárních překladech Bible bylo Jehovo jméno zastíněno titulem. Ve většině českých překladů se jeho jméno vyskytuje jen zřídka nebo se v nich nevyskytuje vůbec. Dokonce i v židovských překladech Hebrejských písem bylo Boží jméno tlumočeno jako „Pán“. Takový pokus o potlačování Jehovova jména není dílo jeho přátel.

¹⁷ V roce 1950 však začal na náboženskou scénu vystupovat „Překlad nového světa svatých Písem“ a uváděl Boží jméno na všech místech, kde se vyskytuje v původním textu hebrejské Bible. „Překlad nového světa“ uvedl také božské jméno na pravé místo v hlavním textu Křesťanských řeckých písem, takzvaného Nového Zákona — a to 237krát. To je práce Jehovových přátel.

18. Jaký krok učinil roku 1931 Boží lid v duchu slov u Izajáše 62:2 a jakou odpovědnost plní?

¹⁸ Pro Jehovovy přátele jsou velmi zajímavá slova z Izajáše 62:2. Tento verš určený viditelné organizaci Bohu oddaných, pokřtěných, duchem zplozených učedníků Mesiášových zní: „A národy jistě uvidí tvou spravedlnost, ženo, a všichni králové tvou slávu. A skutečně budeš nazvána novým jménem, jež označí samotná Jehovova ústa.“ Toto „jméno“ se vztahuje na požehnaný stav, do něhož byli shromážděni tito dnešní pomazaní učedníci. Má-li být ostatek členů jeho viditelné organizace ‚lidem pro Boží jméno‘, je správné, aby nad ním bylo vzýváno Boží jméno, aby toto jméno nesli. V pravý čas si to uvědomili. Když se tedy Boží organizace, zplozená duchem, sešla roku 1931 na sjezdu v Columbus, Ohio [čti: kolambes, ouhajou], s radostí přijala v duchu slov u Izajáše 62:2 jméno „svědkové Jehovovi“. Podle tohoto příkladu přijaly toto jméno všechny sbory Jehovova oddaného lidu. A toto jméno jim zůstalo, ačkoli ve světě byly jiné předpovědi. Oslavený Ježíš Kristus označil sám sebe ve Zjevení 3:14 výrazem „věrný a pravý svědek“. Je tedy vhodné, že od onoho památného roku 1931 se sbory jeho učedníků na zemi na základě božské prozřetelnosti hlásí k tomuto jménu. Od té doby se snaží plnit svou odpovědnost, aby žili podle tohoto jména a oznamovali je. Jehovovo jméno — nesrovnatelné jméno jejich nejznamenitějšího přítele — je tedy po celé zemi stavěno do popředí. A Jehova poskytuje vynikající důkazy, že jeho přátelství vůči jeho svědkům trvá až do této pokročilé doby.

19. a) Proč se Jehovovi oddaní svědkové nebojí nevlídnosti tohoto světa a jaká výsada bude v Har-Magedonu odměnou těm, kteří zachovávají ryzost? b) Zač patří Jehovovi všechny naše díky a chvála?

¹⁹ Kdo vlastně může být s úspěchem proti nám, jestliže je Jehova Bůh s námi jako se svými svědky, kteří jsou mu oddáni? (Řím. 8:31–34) Proto se nebojíme nevlídnosti tohoto nepřátelského světa. Jako vyslanci nebo zplnomocněnci mesiášského království tedy dále vybízíme lidi podobné ovcím, aby dosáhli smíření s Jehovou Bohem prostřednictvím jeho královského velekněze, Ježíše Krista. (2. Kor. 5:20) Ačkoli proto dále vzrůstá nepřátelství tohoto světa proti pomazanému ostatku a jejich druhům, „velkému zástupu“, věrně dále trvá to nejznamenitější přátelství v celém vesmíru, totiž přátelství Jehovy Boha. (Zjev. 7:9) Toto přátelství s námi, kteří mu zachováváme ryzost, nikdy neskončí. Zakrátko, totiž v Har-Magedonu, se toto přátelství projeví dosud nebývalým způsobem. (Zjev. 16:14, 16) Jehova tehdy ospravedlní svou univerzální svrchovanost před satanem, ďáblem, před zástupy jeho démonů i před jeho celou viditelnou organizací, a to největším vítězstvím všech dob. My, kteří se až dodnes smíme těšit z Jehovova vynikajícího přátelství, budeme pak mít výsadu být očitými svědky jeho nejvyššího vítězství prostřednictvím jeho vítězného krále, Ježíše Krista, a být zachováni naživu. (Žalm 110:1, 2; Iz. 66:23, 24) Jehovovi Bohu patří všechny naše vroucí díky a chvála za jeho trvalé přátelství! — Žalm 136:1–26.

Jak bys odpověděl?

◻ K jakému přátelství povzbuzoval Ježíš své učedníky a do jakých „příbytků“ mohou tak být uvedeni?

◻ Jaký postoj zaujímá svět vůči svědkům Jehovovým, ale z jakého přátelství se svědkové Jehovovi stále těší?

◻ Jakou odpovědnost plní ‚lid pro Boží jméno‘, pokud jde o Boží jméno?

◻ Proč se Jehovovi oddaní ctitelé nebojí nevlídnosti tohoto světa?