Pěstovat nejznamenitější přátelství v celém vesmíru
„Ale ty, Izraeli, jsi můj sluha, ty, Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama.“ — Iz. 41:8.
1. Co působí, že pravé přátelství nikdy neselže?
JAK drahocenný je pravý přítel! Ale na jakém základě je možné mít opravdového přítele? Co je skalním základem trvalého přátelství? Je to něco, co nikdy neselže. Co to je? Je to vlastnost, o níž mluvil apoštol Pavel, když řekl: „Láska nikdy neselhává.“ — 1. Kor. 13:8.
2. Jaký zvláštní význam má sloveso,z něhož je odvozeno řecké slovo, jež znamená „přítel“?
2 Podstatné jméno, které se v Hebrejských písmech překládá slovemm „láska“, je odvozeno od slovesa, jež znamená „milovat“. (5. Mojž. 6:4, 5; srovnej Matouše 22:37.) V řecké „Septuagintě“ je místo hebrejského výrazu přeloženého slovy „budeš milovat“ sloveso agapan. Ale podstatné jméno, jež se vyskytuje v tomto starém překladu a v Křesťanských řeckých písmech a překládá se výrazem „přítel“, není založeno na tomto slovese, ale na řeckém podstatném jménu filos, jež je odvozeno od slovesa s významem „mít náklonnost k“. Toto slovo v původní řečtině tedy říká, že vůči příteli nebo mezi přáteli se projevuje něžná náklonnost. V češtině souvisí slovo „přítel“ se slovesem „přáti“ a znamená vlastně „kdo přeje“.
3. Jakým druhem lásky byli spojeni učedníci s Ježíšem, ve srovnání s Boží láskou ke světu lidí?
3 Řecké sloveso, z něhož je odvozeno podstatné jméno „přítel“, tedy vyjadřuje cit vřelejší a důvěrnější než láska, jež je popsána slovesem agapan, které se vyskytuje v řeckém textu Jana 3:16, podle něhož Ježíš řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ A tak je láska (řecky agapé) ze strany Jehovy Boha tak rozsáhlá, že může zhrnout celý svět lidstva, ačkoli je lidský rod hříšný. Ale jednozplozený Boží Syn řekl svým jedenácti věrným apoštolům, že jsou s ním spojeni láskou vřelejší a důvěrnější.
Drahocenný druh přátelství
4. Co museli činit Ježíšovi učedníci, aby mohli zůstat jeho „přáteli“, a do jakého důvěrného vztahu tak mohli vstoupit?
4 Ježíš řekl těmto apoštolům, že zůstanou jeho „přáteli“, budou-li stále činit věci, které jim přikázal. Aby jim ukázal, že k tomu bude patřit mimořádný důvěrný vztah vyplývající ze vzájemné důvěry, řekl: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:14, 15) Když to Ježíš řekl, použil na každého z těchto apoštolů výraz filos.
5. Na čem spočívá přátelství, o němž se zmiňuje Přísloví 18:24, a jak pevný je takový vztah?
5 Podle Přísloví 18:24 prohlásil inspirovaný moudrý muž: „Existují druhové, kteří mají sklon rozbít se navzájem na kusy, ale existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.“ Takové přátelství není založeno na tělesných vztazích; spočívá na ocenění pravé hodnoty toho, s kým jsme se spřátelili. Ano, tělesní příbuzní se někdy z nejrůznějších sobeckých důvodů rozejdou, ale pravý přítel je neochvějný a bude lpět na svém přátelství bez ohledu na těžké nebo nesnadné poměry nebo na okolnosti, které se mohou vyvinout a působit jako zkouška srdce.
6. Čí pevné přátelství si připomínáme a jak David později vzpomínal na toto přátelství?
6 V této souvislosti si vzpomínáme na Jonatana, syna zavrženého krále Saula, a na Davida, kterého Jehova Bůh vybral a pomazal za izraelského krále. Jejich přátelství trvalo až do Jonatanovy smrti na bitevním poli. Když se David dověděl tu smutnou zprávu, vyjádřil svůj zármutek žalozpěvem zaznamenaným ve 2. Samuelově 1:17–27. Z Davidových slov poznáváme, jak vřelý byl jeho vztah k Jonatanovi: „Jsem nad tebou v tísni, můj bratře Jonatane, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ Takové přátelství se nedalo zapomenout a nemohlo zůstat bez odezvy. Vedlo k tomu, že král David projevil milosrdenství Mefibošetovi, Jonatanovu synovi, který zůstal naživu. — 2. Sam. 9:1–10.
7. a) Vymřela taková přátelství, jako bylo přátelství mezi Davidem a Jonatanem, zejména proto, že jsme v „závěru systému věcí“? b) Jaký důkaz důvěrnosti poskytuje člověku takové přátelství, jak to vysvětlil Ježíš svým věrným učedníkům?
7 Tento drahocenný druh přátelství na tváři země nevymřel. Dnes, v tomto „závěru systému věcí“, kdy ‚ochladla láska mnohých‘, je možné silně cítit vřelost takového milujícího přátelství mezi Bohu oddanými, pokřtěnými svědky Jehovy Boha, kteří vydávají po celém světě svědectví, jež předpověděl Ježíš. (Mat. 24:3–14) Přátelé mívají sklon svěřovat si vzájemně věci, protože k sobě mají důvěru. Vzpomeň si, co řekl Ježíš jednou pozdě v noci svým jedenácti apoštolům, kteří s ním zůstali: „Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:14, 15) Ano, duchovní věci z Božího slova, které se mají splnit nebo mají být uplatňovány, měly být odhaleny nejprve pravým „přátelům“ Pána, Ježíše Krista, kteří jsou zplozeni duchem. Tito „přátelé“ pak měli mít příležitost a odpovědnost odhalovat tyto dosud utajené věci těm, kteří chtějí vstoupit do přátelských vztahů k Jehovovi Bohu, od něhož pocházejí tyto tajné věci.
8. Komu dovoluje Jehova vstoupit do důvěrného vztahu k sobě? Jak mluvil Ježíš o smlouvě související s takovým důvěrným vztahem?
8 Tak jednal Jehova se svými duchem zplozenými ctiteli, které přijímá do své nové smlouvy skrze prostředníka, Ježíše Krista. Když Ježíš ustanovil Pánovu večeři, řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20) To bylo v souladu se Žalmem 25:14, kde je řečeno: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se ho bojí, také jeho smlouva, kterou jim dává poznat.“ Toto mimořádné poznání je vštípeno těm, kteří vstupují do přátelského vztahu s Jehovou Bohem a jeho prostředníkem, Ježíšem Kristem.
Ti, s nimiž Jehova uzavírá přátelství
9. Je opovážlivé domnívat se, že Jehova přijme do svého přátelství pouhé lidské tvory? Které biblické texty můžeme uvést na potvrzení své odpovědi?
9 Ale jak můžeme opravdu mít nejvyššího a všemohoucího Boha jako svého osobního přítele? Snížil se opravdu tak dalece, aby se stal naším přítelem? Není troufalé si to myslet. Před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. napsal Jakub duchovním izraelitům: „Splnil se text Písma, který říká: ‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost,‘ a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jak. 1:1; 2:23; 1. Mojž. 15:6; Gal. 6:16) V jednom z Hebrejských „textů Písma“, o nichž se zmiňoval Jakub, čteme prosbu, kterou pronesl k Bohu král Jošafat, když byla ohrožena bezpečnost Jeruzaléma rozsáhlou invazí: „Což jsi nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abrahama, svého přítele.“ (2. Par. 20:7, „EP“) Povšimněme si zde, že základní hebrejské slovo přeložené jako „přítel“ („EP“) znamená „milovník“. Abraham bezpochyby miloval Jehovu, Boha, který jej povolal z města Ur v Kaldeji a uvedl jej do Zaslíbené země. Na základě této lásky mohl Jehova uzavřít s Abrahamem přátelství.
10. Kdo se vyjádřil u Izajáše 41:8 o přátelství a na základě jakého vztahu k Jehovovi obdržel Abraham zvláštní postavení před Bohem?
10 U Izajáše 41:8 však Jehova mluvil sám za sebe a Abrahamovým potomkům jako národu řekl tato povzbuzující slova: „Ale ty, Izraeli, jsi můj sluha, ty, Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama.“ Nejvyšší Bůh potvrdil své přátelství s Abrahamem tím, že určil, aby se Abraham stal důstojným předkem Ježíše Krista, zachránce celého lidstva, včetně samotného Abrahama. Tento Abrahamův potomek byl více než Jehovův přítel, protože to je Boží milovaný Syn. — Jan 3:16.
11. Proč musí být přátelství s Jehovou vyzkoušeno?
11 Jaký závěr můžeme vyvodit ze všeho, co zde bylo uvedeno? Že je možné, aby lidští tvorové zde na Jehovově „podnoži“ byli jeho přáteli. (Iz. 66:1) Naše drahocenné přátelství s ním bude ovšem v tomto starém světě zkoušeno, protože satan ďábel, „bůh tohoto světa“, se bude snažit je rozrušit. — 2. Kor. 4:4, „Ekum.“.
12. K čemu bychom měli být rozhodnuti podobně jako Job ze země Uc, pokud jde o naše přátelství s Nejvyšším?
12 Uvažuj o případu vynikajícího muže starých dob, Joba, o němž napsal křesťanský učedník Jakub: „Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek Jehova způsobil, že Jehova je plný něžné náklonnosti a milosrdný.“ (Jak. 5:11) Job nebyl nějakou mýtickou postavou, ale skutečně žil v zemi Uc. Ďábel pochyboval, že Jobovo přátelství s Bohem je trvalé, a Jehova satanovi dovolil, aby Joba podrobil velmi těžké zkoušce. Satan uvedl na Joba hrozná neštěstí a pokoušel se jej tímto způsobem přimět k tomu, aby se Jehovy zřekl. Job však odmítl podpořit ďábla tím, že by se zřekl Boha, protože by to vedlo k tomu, že by ve velké sporné otázce univerzální svrchovanosti zemřel Job na satanově straně. Naopak, Job dokázal, že satan ďábel je podlý lhář. Ježíš Kristus dokázal na zemi totéž. Ale co my dnes? Ti, kteří si váží Jehovova přátelství, jsou rozhodnuti podporovat v tomto univerzálně důležitém sporu jeho stranu. A budou to činit, dokud nebude satan i se svými démony před tisíciletým panstvím Ježíše Krista uvržen do propasti a umlčen. — Zjev. 20:1–4.
13. Jakou hodnotu má přátelství s Jehovou Bohem a s jeho jednozplozeným Synem? Jak se musíme chovat, abychom nebyli v přeneseném smyslu zařazeni mezi „cizoložnice“?
13 Žádné existující přátelství nepřevýší přátelství s nejvyšším Bohem, Jehovou. Hned po něm je přátelství s Božím jednozplozeným Synem. Takový přátelský vztah k nim pro nás znamená věčný život v bezmezném štěstí. Právem od nás vyžadují výlučnou oddanost. Nemůžeme pěstovat přátelské styky s odsouzeným starým světem a zároveň i přátelství s Jehovou a s Ježíšem. Nechceme být počítáni, z duchovního hlediska, mezi cizoložnice, jak o tom jasně mluví Jakub 4:4: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Tato slova byla adresována duchovním izraelitům v prvním století n. l., ale musí jich dbát i svědkové Jehovovi ve světě dvacátého století.
Vyvaruj se přátelství, která selžou
14. Jak se svědkové Jehovovi chrání, aby nezažili v souvislosti s přátelstvím zkušenost předpověděnou u Zecharjáše 13:4–6?
14 Svědkové Jehovovi nechtějí být přáteli tohoto zkaženého, násilnického starého světa, a proto jsou pomlouváni, špatně se s nimi zachází a jsou pronásledováni. Totéž se dělo největšímu svědku Jehovovu, jaký kdy žil na zemi, Ježíši Kristu, a oni nejsou lepší než on. (Zjev. 1:5; 3:14) Protože ve vší upřímnosti přizpůsobují své myšlení slovu svého nejznamenitějšího přítele, Jehovy Boha, jsou ušetřeni zkušenosti prorocky popsané u Zecharjáše 13:4–6: „V ten den se stane, že proroci se zastydí, každý za své vidění, když bude prorokovat; a nebudou nosit úřední oděv ze srsti, aby klamali. A jistě řekne: ‚Nejsem prorok. Jsem muž obdělávající půdu, protože mě již od mládí získal pozemský člověk.‘ A řekne se mu: ‚Jaká to máš na sobě zranění mezi svýma rukama?‘ A bude muset říci: ‚Ta, jimiž jsem byl postižen v domě těch, kteří mě vřele milovali [„přátel“, „Bible krále Jakuba“].‘“
15. Proč duchovní křesťanstva nosí na veřejnosti zvláštní oděvy a s kým uzavřeli ze sobeckých důvodů přátelství?
15 Již po staletí nosí duchovní křesťanstva „úřední oděv“, aby obraceli pozornost na své náboženské povolání a aby sami sebe ctili tím, že se odlišují od členů svých sborů, které označují jako „laiky“. Činí to, ačkoli není ani sebemenší známka toho, že by Ježíš Kristus a jeho apoštolové a zvěstovatelé evangelia, které vyslal, nosili někdy nějaká náboženská úřední roucha, jimiž by obraceli pozornost na své postavení a vyvyšovali je. Dnes žijeme hluboko v „závěru systému věcí“, jenž začal na konci „ustanovených časů národů“ nebo „časů pohanů“ v roce 1914. (Mat. 24:3; Luk. 21:14, „KB“) Již dávno se duchovenstvo snaží být nejlepšími přáteli obchodních, vojenských a politických živlů tohoto světa. Činí to pro své vlastní sobecké výhody a bez jakýchkoli výčitek svědomí. Ale jejich sobecká přátelství tohoto druhu budou mít jen krátké trvání.
16. a) Co učiní podle biblického proroctví světští „přátelé“ zakrátko třídě duchovenstva? b) Jakému závěrečnému zážitku duchovenstvo neunikne, i když se bude nacházet v novém postavení?
16 Duchovenstvo i laikové dnes žijí ve věku vědy. V tlaku dnešní doby jsou světské vztahy vystaveny krajnímu napětí. Duchovenstvo sice tvrdí, že stojí na straně nebeského Boha, ale nepodařilo se mu získat jeho přízeň pro obchodní, vojenské a politické uspořádání věcí, a nemá žádné řešení pro zhoršující se světovou situaci. Zakrátko si jeho světští „přátelé“ uvědomí, že duchovenstvo je pro ně bezcenné, a dokonce obtížné, a že jeho proroctví o materiálně lepších časech nezávisle na Jehovovu království pod panstvím Krista jsou falešná. Tito světští „přátelé“ budou nakonec podníceni k tomu, aby plně projevili svou ztrátu důvěry, ano, pohrdání a nenávist. Násilně zničí duchovenstvo nebo je alespoň svléknou z jeho oficiálního úředního roucha a sníží je do neprofesionálního laického postavení, jak je to vysvětleno u Zecharjáše 13:4–6. Ale tato změna stavu je neušetří před zničením společně s Velkým Babylónem, světovou říší falešného náboženství, jak je to předpověděno v 17. a 18. kapitole Zjevení. Světští „přátelé“ duchovenstvo úplně zklamou.
17. Které přátelství si zaslouží, abychom je pěstovali, a jak dlouho?
17 Jak důležité proto je vyvarovat se sobeckých přátelství nesprávného druhu! Jak drahocenné by však pro nás mělo být nejznamenitější přátelství v celém vesmíru! Zaslouží si, abychom je pěstovali navždy.
Co si o tom myslíš?
◻ Co musí bezpodmínečně činit Ježíšovi učedníci, aby mohli zůstat jeho přáteli?
◻ Jak víme, že lidé mohou být Jehovovými přáteli, a komu dovoluje dostat se do důvěrného vztahu k němu?
◻ Proč musí být přátelství s Bohem nutně vystaveno zkoušce?
◻ Jak dávají svědkové Jehovovi pozor, aby se, pokud jde o přátelství, vyvarovali zkušenosti předpověděné u Zecharjáše 13:4–6?