„Dobré poselství“ nachází v Salvadoru srdce ochotná přijímat
SALVADOR, malá země obklopená sopkami a půvabnými moři, leží v srdci Střední Ameriky. Tato hustě obydlená země (na jeden čtvereční kilometr připadne 203 obyvatel) přijímá „dobré poselství“ skutečně s velkou radostí.
Začalo to poznenáhlu, když 24. února 1945, tedy před 32 lety, přišli do Salvadoru první dva misionáři. Brzy na to přišli další. Někteří z nich jsou doposud zde a věnují se své službě radostně a obětavě. Dílu ve spojení s královstvím se skutečně daří. Je to tak, jak řekl Boží prorok: „Z maličkého se stane tisíc a z nepatrného mocný národ. Já sám, Jehova, to uspíším, až pro to přijde čas.“ (Iz. 60:22) Ano, „dobré poselství“ o království je oznamováno široko daleko a zdejší svědkové Jehovovi také mají podíl na „sázení“ semen a vidí, jak je ‚Jehova nechává růst‘. — 1. Kor. 3:6.
PŘEDNOST SLUŽBY BOHU PŘED POLITIKOU
Někteří lidé, kteří byli dříve činní v politice, nechávají pronikat „dobré poselství“ do svých srdcí a dali si za cíl sloužit Jehovovi místo člověku. Někteří z nich jsou dnes pravými „dary na lidech“. (Ef. 4:8, 11, 12; 6:6) Zde jsou některé příklady.
Před několika lety zastával jeden mladý inženýr jako člen kabinetu vysoké vládní postavení. Jeho manželka studovala s jednou misionářkou Bibli. Určitou dobu po státní zkoušce studoval na Harvardské univerzitě a jelikož nechtěl zapomenout angličtinu, požádal misionářku, aby mu dávala soukromé hodiny angličtiny. Neměl velký zájem o náboženství, protože se mu protivilo vměšování katolické církve do politiky. Jelikož byl mimořádně zvědavý a misionářka vnímavá, začali brzy mluvit anglicky o Bibli a pravém náboženství. Muž byl tak dojat, že požádal misionářku o domácí biblické studium ve španělštině, ačkoli ještě nebyl přesvědčen o tom, že to, co učí svědkové Jehovovi, je pravda.
Po nějaké době se nabídl, že postaví pro společnost Strážná věž novou budovu odbočky. Projevil ochotu vypracovat projekt a převzít vedení stavby, jakož i všechny s tím související práce, aniž požadoval honorář. Během doby, v níž pracoval na plánech, dělal dobré pokroky v nabytí biblických vědomostí a stal se dobrým přítelem misionářky. Obdivoval ji a přál si, aby jeho děti také tak rostly. Během jedné návštěvy ve Spojených státech měl příležitost navštívit sjezd v Columbu (Ohio) a nechat se pokřtít.
V posledních letech měl přednost sloužit v různých postaveních jako starší. Nyní patří ke starším, kteří tvoří výbor odbočky svědků Jehovových v Salvadoru. Jeho příbuzní rovněž udělali pokroky ke zralosti a jeho syn je nyní členem rodiny bétel v newyorském ústředí svědků Jehovových. Obrátil se zády ke světu a ke zdánlivým výhodám, které by mu svět mohl poskytnout, aby celým srdcem ochotně sloužil Jehovovi.
Tento bývalý politik byl pečlivě pozorován jiným ministrem, který si tehdy pro sebe myslel: „Ten člověk se zbláznil.“ Dnes si však myslí tento ministr, že se sám stal bláznem. Proč? Protože on sám, inženýr a bývalý ministr pro veřejné práce, jakož i kandidát na úřad starosty, po 18 letech otevřel své srdce dobrému poselství.
Mluví také s jinými o pravdě, vede dvanáct domácích biblických studií a je služebním pomocníkem ve sboru. V roce 1975 byl jmenován salvadorským „odborníkem roku“. Při proslovu, který měl u příležitosti této pocty, řekl, že zakládání lepšího světa bylo vždycky jeho přáním. Potom podle Bible ukázal přítomným, ke kterým patřil také prezident a jeho kabinet, že takový svět může být vytvořen jen s přispěním Božího království.
UPŘÍMNÉ HLEDÁNÍ ODMĚNĚNO
Co přimělo mladé děvče, dceru bývalého salvadorského prezidenta, přijmout pravdu Božího slova? Sama o tom vypráví:
„Vyrůstala jsem v prostředí, ve kterém bylo falešné náboženství odhaleno. Moji rodiče po své dřívější zkušenosti přerušili spojení s katolickou církví.
Můj otec byl prezidentem, když mi bylo 13 let. Dosud se velmi dobře pamatuji, jak se chovali vysocí duchovní, například biskupové a kardinálové, aby zaujali přátelské vztahy k naší rodině. Dělali to však proto, aby nám pomohli v duchovním ohledu? Matka často říkala úplně otevřeně, že se zúčastní obřadů v kostele jen tehdy, když budou mít něco společného se státními záležitostmi. Duchovní neměli nikdy zájem nám pomoci v duchovním ohledu. Ukázali se jen v době, kdy byla v chodu politická kampaň nebo když stála celá země před problémem.
Byla jsem vychovávána k tomu, abych nikomu nevěřila. Že tato nedůvěra byla oprávněná, poznala jsem jedné noci, když došlo k pokusu svrhnout mého otce z prezidentského úřadu. Byla jsem s ním z naší rodiny jediná doma, když se začalo střílet. Křičela jsem ve smrtelném strachu, když mi kulky svištěly kolem uší. Volala jsem Boha na pomoc, protože jsem v něj věřila. Slíbila jsem mu slavnostně, že jej budu hledat a vynaložím úsilí, abych jej našla, jestliže přežiji tuto situaci.“
Nemohla se obrátit o pomoc na duchovní, neboť viděla, že se vměšují do politiky. Nyní dělali dokonce zprostředkovatele mezi vládou a rebely. Byla proto velmi zklamaná. Ke komu se tedy měla obrátit o pomoc? Měla krátkou dobu spojení s různými protestantskými sektami a některými židy; tam však Boha nenašla. Potom souhlasila ona i její snoubenec se studiem se svědky Jehovovými. Dnes jsou šťastnými křesťanskými manželi a jsou vděční, že patří k Jehovovu lidu a že mu slouží v ryzí důvěře spolu se svými bratry a sestrami.
VŠECHNY DRUHY LIDÍ PŘIJÍMAJÍ PRAVDU
Svědkové Jehovovi byli v sedmdesátých letech v celé zemi velmi aktivní. Nyní je zde 118 sborů a 6 010 svědků ve srovnání s 1 300 před šesti lety. V roce 1976 bylo přítomno na Památné slavnosti 19 364 osob. „Toto dobré poselství o království“ nachází skutečně upřímná srdce všude v těchto oblastech. — Mat. 24:14.
Svědkové se horlivě podílejí nezávisle na svém společenském postavení na rozšiřování Božího slova. Semeno pravdy vniklo do srdcí zemědělců, řemeslníků, služek, obchodníků, akademiků, dělníků, studentů a lidí dalších odvětví. Jedna lékařka, která je dnes svědkyní, poznamenala: „Nenechají se zadržet. Jsou všude a každý studuje Bibli se svědky Jehovovými.“ (Joel 2:9) Počet těch, kteří se v posledních třech letech stali svědky Jehovovými, skutečně stále vzrůstá.
Jeden cestující dozorce svědků Jehovových podává následující zprávu: Když navštívil poprvé jednoho zedníka a jeho rodinu, bydleli v chudobném domečku (z hlíny a latí, nazývaném baharegue), který byl na spadnutí. Nyní, o čtyři roky později bydlí stále v tomtéž domku, ale opravili jej a znovu natřeli a přestavují jej pomalu na cihlový dům. Pokrok této rodiny, pokud jde o tělesnou čistotu, je zrcadlem jejich duchovního stavu. Muž nyní slouží ve sboru jako služební pomocník. Ačkoli zedník v této zemi není zvláště dobře placen, velmi zbohatl, protože vede vyrovnaný život křesťana.
Jedni mladí manželé, kteří často užívali drogy, byli obtěžováni démony. Když si žena jednou opět vzala drogy, bylo jí, jako by musela zemřít. Její život se jí v duchu bleskově promítl a ona slavnostně prohlásila, že pakliže zůstane naživu, bude chtít sloužit Bohu. Již dříve studovala Bibli se svědky Jehovovými a vzpomněla si na něco, co tam bylo řečeno o démonech. Proto znovu navázala spojení se svědky, ale tentokrát se i její muž podílel na domácím biblickém studiu. Byl držitelem titulu mistra země v automobilových závodech, brzy však přerušil své světské styky a přestal brát drogy. Jejich způsob života se začal měnit. Nyní jsou oba pokřtěni a radostně se věnují užitečné práci, když mluví s jinými o Božím slově.
Jedna vysoce společensky postavená dáma sbírala ze záliby archeologické předměty. Vlastnila mnoho drahocenných církevních relikvií — některé ze stříbra a zlata — a mnoho starožitností. Když poznala dobré poselství, uvědomila si, že by mohla být vystavena vlivu démonů, jestliže si ponechá tyto předměty falešného náboženství. (5. Mojž. 7:25, 26) Proto je odstranila již po druhé návštěvě svědků Jehovových. Nyní se také podílí na kázání dobrého poselství v místě svého bydliště, kde mnoho lidí po dlouhý čas nebylo přístupno poselství Božího království.
Jednomu vedoucímu obchodu bylo nápadné mimořádně dobré chování dvou mužů, kteří pracovali v jeho kanceláři. Proto se jich zeptal: „Co vlastníte, co já nemám, ačkoli také těžce pracuji?“ Vysvětlili mu, že žijí jako svědkové Jehovovi podle biblických zásad. To vedlo k tomu, že tento vedoucí obchodu byl svolný s domácím biblickým studiem a nyní je sám svědkem Jehovovým.
DOBRÉ POSELSTVÍ ŘEŠÍ PROBLÉMY STUDENTŮ
Jeden svědek Jehovův, který navštěvuje univerzitu v Salvadoru, podává následující zprávu: „Měl jsem štěstí, že jsem poznal pravdu již jako dítě, ale i to bylo spojeno s těžkostmi. Poznal jsem to, když jsem šel na vyšší školu. Jen s Jehovovou pomocí jsem mohl překonat všechny překážky, které mi byly stavěny do cesty a které mne měly odvést od ryzosti k Jehovovi. Nakonec jsem se musel velmi rozhodovat, zda chci dále studovat nebo ne. Rozhodl jsem se, že půjdu studovat na univerzitu. Časem jsem se přesvědčil, že se zde pěstuje politika a pokrytectví.
Toto kruté rozčarování mi dalo dostatečně poznat, že jen Jehova může ukázat cestu z přítomného, smrtí poznamenaného světa a že problémy lidstva mohou být vyřešeny jen prostřednictvím Božího království. Proto jsem se rozhodl celým srdcem sloužit Jehovovi. Využil jsem také příležitosti, abych vydal svědectví svým studentským přátelům. Nyní někteří z nich navštěvují shromáždění a dva z nich se již dali pokřtít.“
Jeden z těchto studentů podává tuto zprávu:
„Ještě před devíti měsíci jsem se oddával výlučně světským radovánkám a snažil jsem se ukojit smyslné touhy častým pohlavním stykem. Po sedm let jsem kouřil denně marihuanu a užíval drogy jako LSD, hašiš a kokain. Také jsem mnoho pil.
Přece však byl můj život úplně prázdný a připadal jsem si jako loď uprostřed bouře. Asi před rokem jsem myslel, že jsem zamilován, ale zklamal jsem se, a tím se stala moje situace ještě horší. Život byl pro mne beznadějný. Nebral jsem nic vážně. Během tohoto času jsem měl asi dva roky intimní styk s jedním děvčetem, které pak otěhotnělo. Problém byl vyřešen interrupcí. Nikdy na ty dny nezapomenu. Zanechaly na mně strašné stopy.
Byl jsem proti všemu, co mělo něco společného s náboženstvím. Věřil jsem materialismu a jiným světským filozofiím. Náhle jsem však pocítil touhu poznat Boha. Znal jsem jednoho svědka Jehovova, který navštěvoval univerzitu. Proto jsem ho jednou oslovil a zeptal jsem se ho na nauky Bible a na jeho činnost jako Jehovova svědka. Pozval mne do sálu království. Když jsem tam pozoroval lidi, poznal jsem, že Bůh musí existovat. Chovali se úplně odlišně než ostatní lidé ve světě, včetně příslušníků takzvaných křesťanských náboženství. Začal jsem studovat Bibli s pomocí knihy „Pravda, která vede k věčnému životu“.
Odložil jsem své špatné zvyky a učil jsem se lépe pravdě den ode dne. Po měsíci jsem mluvil s jinými o Božím království. Po šesti měsících jsem se nechal pokřtít na oblastním sjezdu svědků Jehovových „Boží svrchovanost“. To byl nejšťastnější a nejdůležitější den mého života. Cítil jsem potřebu dělat to, co je v Jehovových očích správné. Nyní se raduji z toho, že sloužím jako pomocný průkopník a mám naději, že v této službě budu moci zůstat. Vedu mnoho domácích biblických studií s jinými lidmi. Děkuji Jehovovi za jeho nezaslouženou laskavost, kterou uděluje mně i jiným.“
VYHLÍDKA NA NÁDHERNÁ POŽEHNÁNÍ
Všude ve světě zvěstují svědkové Jehovovi Boží slovo všem druhům lidí. Pro mnohé upřímné lidi v Salvadoru se stalo nádherným dobrým poselstvím. Brzy se budou moci radovat všichni lidé, jejichž srdce je přístupné dobrému poselství, až uvidí, že se splňuje Boží zaslíbení ze Zjevení 21:3, 4: „Hle, Boží stan je s lidstvem, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lid. A Bůh sám bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ To se stane skutečností během tisíciletého království Ježíše Krista, Jehovova Syna.
Salvador bude zřejmě dál úrodným územím, v němž může být shromážděno ještě mnoho členů „velkého zástupu“, kteří zůstanou naživu a budou se pak těšit z velkých požehnání. — Zjev. 7:9, 14–17.