Pavel vyzývá Galaťany: ‚Buďte pevni v křesťanské svobodě‘
STVOŘITEL, svrchovaný Pán Jehova, je Bohem svobody. Stvořil všechny rozumem obdařené tvory jako svobodné bytosti a měl v úmyslu, aby byli stále svobodni. Proto čteme: „Jehova je Duch; a kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ — 2. Kor. 3:17.
Když Ježíš, Boží Syn, přišel na zem, nalezl členy Božího lidu v trojnásobném otroctví. Byli zotročeni zděděným hříchem. Proto zase byli v otroctví Zákona, protože jej nemohli plně dodržovat. A kromě toho je přivedli do otroctví jejich náboženští vůdcové svým podáním a svévolným výkladem Zákona. Proto Ježíš oznamoval s dobrým poselstvím i ‚osvobození zajatců‘. Řekl svým následovníkům: „Jestliže zůstanete v mém slově, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ — Jan 8:31–36; Mat. 23:4; Luk. 4:17, 18.
Jako výborný napodobitel Kristův kázal i apoštol Pavel dobré poselství svobody. Ukázal, že křesťané „byli osvobozeni od hříchu“ a že v Bohem určeném čase „tvorstvo bude také osvobozeno z otroctví zkaženosti a bude mít nádhernou svobodu Božích dětí“. (Řím. 6:18, 8:21) Mezi těmi, kterým Pavel kázal dobré poselství svobody, byly sbory v římské provincii Galácii, které sám založil na své první misijní cestě. Protože jistí přívrženci judaismu přiváděli jeho duchovní „děti“ opět do otroctví, když tvrdili, že se musí dát obřezat, napsal jim Pavel v letech 50–52 n. l. důležitý dopis. — Gal. 4:19.
Pavel byl tehdy pravděpodobně v Korintu nebo v Syrské Antiochii. Je zcela jisté, že opravdu napsal tento dopis. Nejenže je v dopise uveden jako pisatel, ale také volba slov a vyjádřené city jsou zaručeně jeho. Je to jeden z biblických dopisů, které napsal, buď krátce před nebo po dvou dopisech křesťanům v Tessalonice. Celý dopis je prodchnut myšlenkami, které ukazují, jak Pavel prožíval křesťanskou svobodu.
Pavel začíná dopis Galaťanům poukazem, že je apoštolem „ani od lidí, ani prostřednictvím člověka. ale skrze Ježíše Krista a Boha“. Ihned přichází k věci: Diví se, že se tak rychle dali odvést od dobrého poselství, které jim kázal. Tak vysvětluje, že „kdybychom vám však my nebo nějaký anděl z nebe snad oznámili jako dobré poselství něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobré poselství, takový ať je proklet“. Dobré poselství, které jim přinesl, nedostal od člověka, ale „zjevením Ježíše Krista“. — Gal. 1:1–12.
Aby se nedomnívali, že nezná judaismus, vylíčí jim v krátkém životopise svou horlivost pro židovské podání a pokrok v něm, který byl tak veliký, „že jsem až do krajnosti neustále pronásledoval Boží sbor a pustošil jej“. Když jej Bůh povolal, aby zvěstoval dobré poselství pohanům, „vůbec jsem se neradil s tělem a krví“, to jest, neporadil se s ostatními Ježíšovými učedníky, ale šel do Arábie. Po třech letech navštívil krátce Jeruzalém, ale viděl jen Petra a Jakuba, Ježíšova nevlastního bratra. (Gal. 1:13–19) Po letech tam přišel opět, ale jen proto, že měl zjevení. (Sk. 15:2–21) Tehdy viděli ti, kteří byli „sloupy“ sboru, že Bůh používá Pavla, aby kázal pohanům, a souhlasili, aby v tom pokračoval, zatímco oni budou kázat obřezaným, Židům. Ale když apoštol Petr ze strachu z lidí činil kompromisy v křesťanské svobodě, Pavel „odporoval mu v tváří v tvář“ a přede všemi jej napomenul. — Gal. 2:1–14.
Dále Pavel připomíná galatským křesťanům, že nebyli prohlášeni za spravedlivé proto, že se drželi Zákona, ale pro víru v Ježíše Krista. Kdyby byly vyžadovány skutky Zákona, byl by Kristus zbytečně zemřel. Nakonec Pavel vyjadřuje rozhořčení nad tím, že činí krok zpět: „Nerozumní Galaťané, . . . přijali jste ducha ze skutků zákona, anebo jste naslouchali s vírou?“ Byli nyní schopni konat mocné skutky, protože se snažili dodržovat Zákon, nebo proto, že dostali Božího svatého ducha pro víru v Ježíše Krista? Pak se odvolává na Hebrejská písma a říká: „Abrahám uvěřil v Jehovu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ Ano, „spravedlivý bude žít z víry“. Ale ti, kteří se snaží dodržovat Zákon, jsou pod kletbou, protože se nemohou vyvarovat přestoupení Zákona. — Gal. 3:1–14.
Ježíš Kristus je osvobodil z prokletí Zákona, když zemřel na mučednickém kůlu, a umožnil lidem ze všech národů získat požehnání zaslíbené skrze Abrahámovo semeno. A přece Pavel ukazuje dále, že Zákon nebyl zbytečný. Jednak sloužil k tomu, „aby byly jasně ukázány přestupky“, a za druhé jako vychovatel, který vedl Židy ke Kristu. V Kristu je svoboda, protože „není ani Žid ani Řek, není ani otrok ani svobodný, není ani muž ani žena.“ — Gal. 3:16–29.
Pavel pokračuje v námětu svobody a ukazuje, že než se stali křesťany, byli jako děti. Byli ‚stále zotročeni základními věcmi, které náleží světu‘. Ale když nyní přišel Kristus, vysvobodil ty, kteří byli pod Zákonem, takže místo aby byli otroky, mohli být svobodní. Proč se nyní chtějí vracet do otroctví a ‚úzkostlivě zachovávat dny a měsíce a období a roky‘? Stal se snad Pavel jejich nepřítelem, protože jim řekl pravdu? — Gal. 4:1–16.
Pavel používá pro znázornění příklad Abraháma a jeho synů, které měl se Sárou a s Agar. Sbírku Zákona, kterou dostal na hoře Sinaj, srovnává s Agar, která byla služkou a „odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví“. Ale naopak abrahámovská smlouva se podobá Sáře a ta je jako „Jeruzalém na hoře“, který je „svobodný a on je naše matka“, to jest matka pomazaných křesťanů. — Gal. 4:21–31.
Nyní se Pavel dostává k vyvrcholení svého dopisu: „Pro tuto svobodu nás Kristus osvobodil. Proto stůjte pevně a nenechte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ Když se dají obřezat, nejenže budou odděleni do Krista a odpadnou od jeho nezasloužené laskavosti, ale budou povinni dodržovat celý Zákon. „Běželi jste dobře. Kdo vám bránil dále poslouchat pravdu?“ Viník, ať je to kdokoli, neujde svému rozsudku. Pavel je tak rozzloben na ty, kteří převracejí dobré poselství, že říká: „Kéž by se ti, kteří se vás snaží převrátit, sami stali dokonce i vykleštěnými!“ — Gal. 5:1–12.
SVOBODA NESMÍ BÝT ZNEUŽÍVÁNA
Pavel si byl plně vědom nebezpečných následků vyplývajících z dobrého poselství svobody, protože věděl, jak padlá lidská povaha je ochotna využívat křesťanskou svobodu sobeckým způsobem. Proto ihned varoval: „Byli jste, bratři, ovšem povoláni ke svobodě; jen nepoužívejte této svobody jako podnětu pro tělo, ale s láskou si navzájem služte jako otroci. Neboť celý zákon je naplněn v jednom výroku, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe.‘“ — Gal. 5:13–14.
CHOVÁNÍ, KTERÉ SLUŠÍ SVOBODNÝM KŘESŤANŮM
Pavel ukazuje křesťanům, že mají něco, co jim pomáhá používat správně své svobody: „Choďte stále duchem a vůbec nebudete činit žádosti těla.“ Co jsou tělesné žádosti? Pavel je nazývá „skutky těla“ a vyjmenovává z nich šestnáct, jako smilstvo, nečistotu, volné chování „a podobné věci“. Říká varovně: „Ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ V opaku k tomu je ovoce ducha, totiž „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. Je zřejmé, že „proti takovým věcem není zákon“; pro množství přinášeného ovoce ducha není omezení! — Gal. 5:16–23.
Jiná věc, která zřejmě Pavla velmi zaměstnávala, byla nutnost, aby křesťané dbali na svůj vzájemný vztah. Proto jim připomíná nejen, aby milovali své bližní jako sebe, ale říká též: „Jestliže se však stále koušete a požíráte, dejte pozor, abyste se navzájem nezničili.“ A dále dodává: „Nestaňme se sobeckými tím, že bychom se podněcovali k soupeření a vzájemně si záviděli.“ — Gal. 5:14, 15, 26.
V tomto tónu pokračuje Pavel i v šesté kapitole svého dopisu. Když někdo učiní chybný krok, dříve než si to uvědomí, mají způsobilí pomoci, aby se napravil. Křesťané mají vzájemně nést svá břemena a tak naplňovat Kristův zákon. Vždy znovu dává praktickou radu: „Nedejte se svést; Bohu se nelze vysmívat. Neboť cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet . . . Proto nepolevujme v činění toho, co je správné, neboť v náležitý čas budeme sklízet, neochabneme-li. A tak skutečně, pokud k tomu máme příhodný čas, čiňme dobře všem, ale zvláště těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ — Gal. 6:7–10.
Než Pavel ukončil dopis, cítil nutnost zmínit se ještě jednou o otroctví Zákona. Odhalil pohnutky těch, kteří chtějí galatské křesťany přivést opět do otroctví tím, že vyžadují obřízku. Činí to, aby měli důvod k vychloubání, aby se stali líbivými, pokud jde o tělo, a vyhnuli se pronásledování. Ale ve skutečnosti „ani obřízka není nic ani neobřízka, ale nové stvoření. A nade všemi, kteří chtějí řádně chodit, podle tohoto pravidla chování, ať je pokoj a milosrdenství, i nad [duchovním] Izraelem Božím.“ — Gal. 6:12–16.
V dopise Galaťanům vidíme Pavlův velký zájem o duchovní „děti“ a hluboké rozhorlení vůči těm, kteří je chtějí oloupit o svobodu. Aby je napravil, odvolává se na své vlastní doporučení, na rozum a Písma a pak jim uděluje znamenitou radu pro jejich chování, aby mohli zdědit Boží království. To vše je dobré vysvětlení biblických pravd a zásad a působivé napomenutí dnešním křesťanům.