Co je sláva?

CO ti přichází na mysl, když slyšíš slovo „sláva“, „slavný“ či příbuzné výrazy? Tato věc by měla badatele Bible zajímat, neboť tvary slova „sláva“ se ve Svaté bibli objevují více než 450krát. Co znamená slovo sláva?

Bible se zmiňuje o slávě v několika odlišných významech. Původní slovo v Hebrejských písmech nejčastěji překládané jako sláva je kabhódh. Jeho základní význam je „váha, břemeno“. Tak může něčí sláva poukazovat na hmotný majetek, neboť ten způsobuje, že někdo je ve vážnosti anebo dělá dojem.

BOŽÍ SLÁVA

Bible se hojně zmiňuje o slávě ve spojitosti s Bohem. Teologický slovník Nového zákona (angl.) o významu slova v těchto případech prohlašuje: „Jestliže ve vztahu k člověku kabhódh označuje to, čím dělá člověk dojem a získává si uznání ať hmotným bohatstvím, nebo pozoruhodným postavením [důstojností či důležitostí], v případě u Boha to zahrnuje to, čím Bůh působí na člověka.“

V tomto smyslu ohromný zástup nebeských tvorů v našem vesmíru „oznamuje Boží slávu“. (Žalm 19:1) Takové projevy, jako je „zničující oheň“, vzbuzovaly strach a dokazovaly „Jehovovu slávu“ na hoře Sinaj v době, kdy byl dáván mojžíšovský Zákon. (2. Mojž. 24:16–18) Písmo také prohlašuje, že „Kristus byl vzkříšen z mrtvých skrze slávu [doxa, řecký ekvivalent slova kadbódh] Otce.“ (Řím. 6:4) Ve všech těchto případech znamená sláva působivý důkaz Boží všemohoucí síly.

Další význam slova sláva se objevuje u Lukáše 2:9: „A náhle stál u nich Jehovův anděl a Jehovova sláva je ozářila a oni se začali velmi bát.“ V tomto případě sláva znamená „zář“, „nádheru“. Stejným způsobem hovoří Bible o slávě Slunce, Měsíce a hvězd. — 1. Kor. 15:40, 41.

SLÁVA A JEŽÍŠ KRISTUS

Boží slovo se mnohokrát zmiňuje o slávě ve spojitosti s Ježíšem Kristem. Bible vzhledem k Ježíšovu prvnímu zázraku prohlašuje, že „zjevil svou slávu“. (Jan 2:11) Sláva v tomto případě byla důkazem zázračné síly, která označovala Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše.

Ježíš použil tento výraz v dalším smyslu, když se modlil k Bohu: „Otče, nyní mne oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:5) Zde Ježíš poukazuje na vyvýšené postavení, kterému se těšil v nebi před svým příchodem na zem. Bůh odpověděl na tuto modlitbu tím, že „oslavil svého služebníka, Ježíše,“ vzkříšením a vzal jej zpět do nebe. (Skutky 3:13–15) Ale Ježíš měl zažít ještě větší oslavení.

V Lukášově zprávě o Ježíšově proměnění čteme: „A když se modlil, proměnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zářivě zbělel. Hle, rozmlouvali s ním též dva muži, a to Mojžíš a Eliáš. Ti se objevili se slávou a začali mluvit o jeho odchodu, který se měl podle určení uskutečnit v Jeruzalémě. Nyní byl Petr i ti s ním přemoženi spánkem; ale když se úplně probudili, viděli jeho slávu.“ (Luk. 9:29–32) Apoštol Petr vysvětluje, že toto vidění mělo co dělat s pozoruhodnou slávou či královskou „nádherou“, kterou měl Ježíš přijmout při své neviditelné „přítomnosti“ v královské moci. — 2. Petra 1:16.

A přece existuje ještě jeden způsob, jímž Ježíš Kristus podá důkaz o své slávě. Generaci, která bude naživu během Ježíšovy přítomnosti, Bible předpovídá „velké soužení“, jež bude charakterizováno úžasným projevem „slávy jeho síly, v době, kdy přichází, aby byl oslaven ve spojení se svými svatými“. — Mat. 24:21, 22; 2. Tess. 1:9, 10.

SLÁVA VE SPOJENÍ S LIDMI

Písmo se také zmiňuje o slávě ve spojení s lidmi. Všimni si například, co píše apoštol Pavel v Římanům 3:23: „Všichni zhřešili a nedostávalo se jim Boží slávy.“ Jak se to stalo?

Boží slovo vypráví, že první lidský pár, Adam a Eva, neposlechl Boží příkaz nejíst z ovoce stromu poznání dobrého a zlého. (1. Mojž. 2:15–17; 3:1–6) Svým jednáním opomenuli odrážet v náležité míře dokonalé vlastnosti Boha, k jehož obrazu byl člověk stvořen. (1. Mojž. 1:26, 27) Protože všichni z Adamova potomstva dědí hřích a jeho následek, smrt, nezrcadlí vlastně žádný člen lidské rodiny Boží slávu. — Řím. 5:12; 6:23.

Bůh má však v úmyslu požehnat určité části lidstva nebeskou slávou, aby obnovil dokonalost lidského rodu. (Řím. 8:18, 19) Podle Bible přivede stvořitel do nebe 144 000 jedinců, kteří žili jako lidé na zemi. (Zjev. 14:1–5) Spolu s Kristem Ježíšem vytvoří nebeský královský sbor, aby vládl nad zemí. — Zjev. 5:9, 10.

TVÉ CHOVÁNÍ A BOŽÍ SLÁVA

Jak by se měli křesťané chovat, zatímco čekají na budoucí nebeská či pozemská požehnání? Inspirovaný biblický pisatel radí: „Proto ať jíme nebo pijeme nebo činíme cokoli jiného, všechno čiňme k Boží slávě.“ (1. Kor. 10.31) V tomto případě je sláva zjevena skrze čest či chválu, kterou vzdávají lidé Bohu. Aby Ježíš ukázal, že křesťanské chování je v tomto ohledu opravdu významné, řekl: „Nechť svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce, který je v nebesích.“ — Mat. 5:16.

Existuje však druh slávy, které se chtějí praví Boží ctitelé vyhnout. Jak to? Uvažuj nad tím, co napsal apoštol Jan o Kristu: „Přesto i mnozí z vladařů v něj skutečně uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřidali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy; neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.“ (Jan 12:42, 43) Křesťané, zvláště dozorci a ti, kteří „usilují“ o nějaký úřad, by se měli varovat vyhledávání lidské chvály. (1. Tim. 3:1) Místo toho musí následovat dokonalý příklad Ježíše, který řekl: „Nepřijímám slávu od lidí.“ — Jan 5:41; 1. Tess. 2:5, 6.

„OD SLÁVY K SLÁVĚ“

Písmo vybízí Boží ctitele, aby neustále zrcadlili Boží slávu. Vzhledem k tomu apoštol Pavel vylíčil Mojžíšův zážitek, když sestupoval z hory Sinaj, kde podruhé obdržel kamenné desky popsané deseti přikázáními. Při té příležitosti Mojžíšova tvář zářila tak jasnými paprsky slávy, že bylo nutné, aby si Mojžíš zastřel svou tvář, když mluvil k Izraelitům. (2. Mojž. 34:29–35) Pavel uvažuje: „Jestliže sbírka zákonů, která usmrcuje a byla vyryta písmeny do kamenů, přišla se slávou, takže synové Izraele nemohli upřeně pohledět na Mojžíšovu tvář, pro slávu jeho tváře, slávu, která měla pominout, proč by neměla být služba ducha mnohem slavnější? Neboť jestliže byla slavná sbírka zákonů, působící odsouzení, mnohem víc oplývá slávou služba spravedlnosti.“ — 2. Kor. 3:7–9.

V protikladu k doslovné slávě, která provázela předání Mojžíšovské sbírky zákonů, 144 000 těch, kteří jsou v „nové smlouvě“ předpověděné Jeremiášem, musí zářit duchovní slávou, jež zrcadlí dosud nevídaným způsobem vlastnosti Boží osobnosti. (Jer. 31:31–34) Nová smlouva daleko předčí v dobrodiní smlouvu Zákona, poněvadž umožňuje jak „odpuštění hříchů“, tak i „královské kněžstvo“ k požehnání celého lidstva. (Skutky 5:31; 1. Petra 2:9; 2. Mojž. 19:5, 6) A navíc ti, kteří jsou v nové smlouvě, uctívají Boha „duchem“. (Jan 4:23, 24) To znamená, že jejich uctívání je duchovní, vycházející z jejich nitra spíše než z psaného zákona. (2. Kor. 3:3) Tady se skutečně projevuje vznešenější sláva či projev dokonalé Boží osobnosti.

Apoštol Pavel porovnává jednání Mojžíše, který si zakryl tvář, s činností křesťanů v „nové smlouvě“ a píše: „My všichni s odhalenými tvářemi odrážíme jako zrcadla slávu Jehovovu a jsme proměňováni v týž obraz od slávy k slávě, přesně jako se děje skrze Jehovu, Ducha.“ — 2. Kor. 3:18.

Křesťané musí stále činit pokroky v zrcadlení Boží slávy. Proto je důležité, aby odvážně hovořili o Božím předsevzetí požehnat celé lidstvo prostřednictvím nebeského královského kněžstva. Dbají též biblické rady: „Oblékněte novou osobnost, která se přesným poznáním obnovuje podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ (Kol. 3:10) Jako ctitelé Boha spojují horlivé kázání Božího předsevzetí s postupným přizpůsobováním svého života biblickým zásadám. Tím postupují „od slávy k slávě“ a rozšiřují své oslavování Boha.

Těšíš se na dobu, kdy Bůh vrátí lidstvu lidskou dokonalost a kdy se lidem nebude ‚nedostávat Boží slávy‘? (Řím. 3:23) Jestliže ano, dělej nyní vše, co můžeš, abys zrcadlil Boží slávu znamenitým chováním, které se řídí biblickými zásadami.