Nepovažovat svůj život za příliš cenný
1. Co se má stát podle Ježíšových slov jeho následovníkům v „posledních dnech“?
JEŽÍŠ předpověděl ve svém proroctví, které se mělo splnit za devatenáct set let, že pronásledování jeho věrných následovníků se v ‚posledních dnech‘ ještě zvýší. Jeho varovná slova zněla: „Lidé na vás vloží ruce a budou vás pronásledovat a vydávat vás do synagog a do vězení a budete vláčeni před krále a vladaře pro mé jméno. To se vám stane na svědectví. . . Dám vám proto řeč a moudrost, které žádný z vašich protivníků nebude moci odolat, ani se s ní přít. Nadto budete dokonce vydáváni od rodičů a bratrů a příbuzných a přátel a vydají některé z vás k smrti a budete předmětem nenávisti všech lidí pro mé jméno.“ — Luk. 21:12–17.
2. a) Z jakých důvodů by neměli křesťané nikdy trpět? b) Z které strany je však nutno očekávat pronásledování?
2 Ježíš tím nechtěl zbavit své následovníky odvahy, ale chtěl je předem vyzbrojit. Řekl jim: „Proto se nebojte,“ a dodal: „Kdo nalézá svou duši, ztratí ji, a kdo ztrácí svou duši pro mne, nalezne ji.“ (Mat. 10:31, 39) Proto křesťané ještě nikdy nebyli překvapeni a nedivili se, že jsou pronásledováni, když se zastávají pravdy nebo oznamují dobré poselství. Neměli však nikdy trpět pro špatný čin. „Udržte si znamenité chování mezi národy,“ vyzýval je Petr. „Neboť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste žili ve skutcích volného chování.“ (1. Petra 2:12; 4:3) „Je lépe, abyste trpěli pro činění dobra, je-li to vůle Boží, než pro činění zla.“ (1. Petra 3:17) Křesťané musí tedy počítat s nepřátelstvím satana, velkého protivníka nebo odpůrce, a s nenávisti těch, kteří jej podporují v jeho boji proti Jehovovým služebníkům. Pavel to mohl potvrdit na základě své vlastní zkušenosti, a proto napsal Timoteovi: „Všichni, kteří chtějí žít s oddaností Bohu ve spojení s Kristem Ježíšem, budou také pronásledováni.“ — 2. Tim. 3:12; 1:7, 8.
DUCHOVNÍ BOJ
3. a) Jakou obžalobu vznesl satan proti Božím služebníkům? b) Jaké rozhodnutí musí učinit každý jednotlivec a co činí toto rozhodnutí tak těžkým?
3 Také v poslední knize Bible je předpověděno pronásledování pro čas konce. Ze Zjevení, 12. kapitoly, vidíme, že satan byl svržen z nebe na zemi „s velkým hněvem, protože ví, že má krátké časové období“. (Zjev. 12:9, 12) Vždycky tvrdil, že Boží služebníci budou jednat ze sobeckých důvodů, ne z lásky k Bohu, a že se odvrátí od Boha, když půjde o život. Nyní již brzy uběhne čas pro satana a jeho spojence, a proto zvyšuje svůj odpor k Božím služebníkům, a dokonce proti nim vede válku. Každý jednotlivec se tedy musí rozhodnout, na které straně chce v tomto boji stát, a chce-li sloužit Bohu věrně z lásky, ať se stane cokoli.
4. Kteří činitelé se budou podle předpovědi účastnit na útoku proti pravým ctitelům?
4 Satan používá při svých útocích na pravé křesťany určité činitele. Jeden z nich je popsán ve Zjevení 13:1, 6–8 jako „šelma“ neboli politický prvek. Ten sloužil v prvním století jako nástroj k usmrcení Krista a jeho mnohých následovníků, ale bylo o něm také předpověděno, že v posledních dnech povede válku „se svatými“ a bude mluvit ‚rouhavě proti Bohu‘ ve snaze získat podporu a uctívání všech lidí. Často je činnost této politické „šelmy“ podporována organizovaným falešným náboženstvím, které je ve Zjevení 17:5, 6 vhodně označeno jako „veliký Babylón“, a je o něm řečeno, že je opilý „krví svatých a krví Ježíšových svědků“. Tito dva činitelé, politický a náboženský, pracovali ruku v ruce, aby zabili Ježíše: fanatičtí přívrženci židovského náboženství jej vydali římskému státu. I při věznění apoštola Pavla bylo tomu tak.
5. a) Co použil satan jako hlavní zbraň, aby přiměl Jehovovy služebníky vzdát se ryzosti? b) Co nám pomáhá, abychom neměli strach?
5 Satanovou hlavní zbraní a zastrašovacím prostředkem, kterého používal během staletí k tomu, aby se Jehovovi služebníci vzdali své ryzosti, byl strach před násilnou smrtí. Většina lidí si nedělá příliš starostí, že jednou zestárnou a nakonec budou muset zemřít. Ale dostanou strach, když je jim náhle pohrozeno smrtí, a byli by ochotni učinit kompromisy nebo cokoli jiného, aby se takové smrti vyhnuli. Satan to velmi dobře ví. Měli bychom proto stále myslet na to, že Ježíš zachoval věrnost, že tím, co vytrpěl, se naučil poslušnosti a že projevoval věrnou oddanost až do smrti. Podle Židům 2:14, 15 zemřel, „aby svou smrtí zničil toho, který má prostředek k způsobení smrti, to jest ďábla, a aby osvobodil všechny ty, kteří byli pro strach ze smrti po celý svůj život podrobeni otroctví“. Nechceme být otroky pro strach ze smrti. Proto musíme vložit důvěru v Jehovu a být ochotni jako Pavel a jiní mužové víry staré doby prodělat každou zkoušku, která snad ještě na nás přijde.
6. Jaký znamenitý příklad věrnosti je ve třetí kapitole Daniela a jak způsobil Jehova záchranu?
6 Tři Hebrejci, kteří byli jako zajatci v Babylónu, patřili k lidem, kteří nepovažovali svůj život za příliš cenný, a neudělali kompromis, i když byl jejich život v nebezpečí. Když byli varováni, že budou hozeni do hořící ohnivé pece, jestliže se nepokloní před zlatým obrazem, který dal král Nabuchodonozor postavit, svobodně řekli: „Náš Bůh, jemuž sloužíme, je schopen nás vyprostit. Z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi, nás vyprostí. A jestliže ne, ať ti je, králi, známo, že tví bohové nejsou ti, komu sloužíme.“ Ze zprávy vidíme, že tito muži byli zachráněni z ohnivé pece, že ani jediný vlas na jejich hlavě nebyl spálen, a dokonce ani nebyli cítit ohněm. — Dan. 3:17, 18, 27.
7. a) Jak se choval Ježíš, když se mu vysmívali a jeho život byl v nebezpečí? b) Proč Jehova připustil, aby byl usmrcen?
7 Také Ježíš byl během služby pro svého nebeského Otce v nebezpečí smrti. Když jednou kázal v synagoze v Nazaretu, byli jeho posluchači naplněni takovým hněvem, že jej vedli ke srázu hory a chtěli jej svrhnout dolů. Ale nepodařilo se jim to. (Luk. 4:28–30) Když se však mělo splnit Jehovovo předsevzetí, přišel nakonec pro něj čas, aby zemřel. Nyní se mu vysmívali přední kněží a říkali: „Vložil důvěru v Boha, ať jej nyní vyprostí, chce-li jej, protože řekl: ‚Já jsem Boží Syn.‘ “ (Mat. 27:43) Ale Bůh nezabránil Ježíšově smrti. „Jehova sám způsobil, že právě toho zasáhlo provinění nás všech“, ale „jeho zranění sloužilo k našemu uzdravení“. (Iz. 53:6, 5) Jako vysvoboditel a vykupitel lidské rodiny vykonal svou smrtí ve věrnosti více než celou ostatní službou na zemi. (Mar. 10:45) Cesta věrnosti pro něj nebyla lehká, avšak nepovažoval svůj život za tak cenný, aby nebyl ochoten jej obětovat ve prospěch lidstva. (1. Tim. 2:5, 6) I když trpěl, nevyhrožoval a nespílal. Petr napsal: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ — 1. Petra 2:21–24.
VĚRNĚ AŽ DO SMRTI
8, 9. a) Jakou moc má nyní Ježíš? b) Proč se nemáme bát zkoušek?
8 Protože Ježíš byl věrný až do smrti, byl Jehovou vzkříšen k duchovnímu životu v nebesích. Proto může ‚zničit satana‘, který ve svém úsilí ovládnout lidstvo a otřást vírou spravedlivých používal nejen vyhrůžky, ale také dal mnohé usmrtit. (Žid. 2:14) Ježíš napomínal své učedníky: „Kdo má rád svou duši, zničí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě, zachrání ji pro věčný život.“ (Jan 12:25) Kdybychom příliš milovali svůj život, takže bychom si jej za každou cenu chtěli zachovat, mohlo by nás to stát vyhlídku na věčný život. Nedejme se tedy příliš znepokojovat vyhrůžkami, které nás mají přimět, abychom se vzdali své víry, a pak budeme mít naději na věčná požehnání v Jehovově novém systému.
9 Učiníme dobře, když si připomeneme, že Kristus tím, že „sám trpěl, když byl zkoušen, může přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni“. (Žid. 2:18) Jehova také slíbil, že nám dá sílu, kterou budeme potřebovat, abychom mohli vydržet zkoušky. (Žalm 55:16, 22; 55:17, 23, KB; Iz. 35:4) Ačkoli křesťané očekávají pronásledování, neztrácejí odvahu. Když trpí pro pravdu, nestydí se, naopak, radují se, že přes hanění zůstávají stálí, a že tak přispívají ke cti Jehovova jména. — 1. Petra 4:12–14.
10. a) Na čem Pavlovi podle jeho slov nejvíc záleželo? b) V jakém smyslu mohou být křesťané vítězi?
10 Pavel řekl: „Přesto si vůbec necením svou duši jako drahou, jen když smím dokončit svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše.“ (Sk. 20:24) Také proroctví ve Zjevení 12:11 říká, že Kristovi bratři zvítězí nad satanem, který je neprávem obviňuje před Bohem. „A zvítězili nad ním pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví a nemilovali své duše ani tváří v tvář smrti.“ Vítězství nad satanem zahrnuje nejen porážku z ruky „Pána pánů a Krále králů“, ale i morální vítězství, kterého nad ním dosáhli Boží služebníci, kteří zůstali věrni i v nebezpečí smrti. (Zjev. 17:14; 20:1–4) Kristovi následovníci vítězí „pro Beránkovu krev“, když důvěřují ve výkupní cenu jeho oběti. Vítězí též „pro slovo svého svědectví“, protože se nedají zastrašit protivníky, kteří by chtěli potlačit oznamování poselství o království.
11. Jak může pronásledování posilovat naši víru a činit nás šťastnými?
11 Smýšlíme i my stejně? Milujeme Jehovu tolik, že — kdyby bylo zapotřebí — bychom se nezalekli ani smrti, abychom dokázali svou věrnou oddanost? Věříme skutečně, že Jehova odměňuje ty, kteří jej vážně hledají, a jsme přesvědčeni, že kdybychom zemřeli, nejsme ztraceni, nýbrž máme naději navrátit se vzkříšením do života? Když Ježíš uváděl znamení času konce, mluvil též o tom, že jeho následovníci budou nenáviděni a pronásledováni; proto by naše víra měla být posilněna, když nyní vidíme nenávist a pronásledování. (Luk. 21:12) Vzpomeňme si, že Ježíš řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne.“ (Mat. 5:11, 12) Ano, může to být příčinou radosti, když můžeme ukázat při těžkostech vyzkoušenou jakost své víry a když můžeme mít dobré svědomí před Bohem. — Jak. 1:2, 3.
NENÁVIDĚNI BEZ PŘÍČINY
12. a) Co řekl Petr o utrpeních, které musí křesťané vytrpět? b) Před jakými problémy stojí svědkové Jehovovi v některých zemích?
12 Křesťané vědí, že když trpí jako křesťané, trpí pro spravedlivou věc. Netrpí proto, že mají určitý politický názor, že se účastní spiknutí proti státu nebo se dopouštějí násilných činů. Petr napsal: „Ať nikdo z vás netrpí jako vrah či zloděj nebo činitel zla. . . Ale trpí-li jako křesťan, ať se nestydí, ale ať dále oslavuje Boha v tomto jménu.“ (1. Petra 4:15, 16) Křesťané naší generace nejsou tedy pronásledováni, protože se něčeho dopustili, ale protože se horlivě drží Božích přikázání a činně podporují dílo vydávání svědectví pro Ježíše. (Zjev. 12:17) Nemělo by nás tedy překvapit, že ve více než čtyřiceti z 210 zemí, kde bylo v minulém roce kázáno dobré poselství o Božím království, je dílu svědků Jehovových bráněno nebo je toto dílo potíráno. Nesmějí se veřejně scházet, jejich činnost je zakazována, odpírá se jim zákonné uznání díla, nedostávají povolení pro dovoz biblických spisů, brání se jim v legalizaci jejich manželství, ano zakazuje se jim dokonce mluvit s druhými o „dobrém poselství“, a proto jsou mnozí vězněni.
13. Proč jsou praví křesťané nenáviděni světem?
13 Jak řekl Ježíš, jeho následovníci „budou předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno“. (Mat. 24:9) O údajných křesťanech, kteří jsou „přáteli světa“ a kteří podporují starý systém a jeho politiku — bez ohledu na to, jak odporuje biblickým zásadám —, o těch se to říci nemůže. (Jak. 4:4) Ale je to pravda o těch, kteří „nejsou částí světa“, protože poslouchají Ježíšovy příkazy. Ježíš připravil své následovníky krátce před smrtí na budoucí události a těžkosti, s kterými se setkají nejen oni, ale i jeho následovníci v posledních dnech. Řekl: „To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás. . . Je to proto, aby se splnilo slovo napsané v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mne bez příčiny.‘ “ — Jan 15:17–25.
14. Jaké prostředky jsou v jedné zemi používány, aby svědkové byli vystaveni tlaku?
14 Že Ježíšovi následovníci jsou dnes nenáviděni, vysvítá z následujících zpráv, které přicházejí z různých zemí. Svědkové píší z jedné španělsky mluvící země: „Právě teď se bojuje proti nám na všech frontách, v rozhlase, televizi, v tisku, na pracovištích, v nemocnicích, na ulicích, ve školách a dokonce v jednotlivých domech. Mnozí přátelé jsou bez práce. Připadáme si jako Izraelité v Egyptě. Povzbuzujeme přátele, aby dále kázali dobré poselství, protože v tom jim nemohou bránit ani démoni ani lidé.“ Bratři však musí bojovat s velkými obtížemi. Rodiče jsou vězněni od tří měsíců do jednoho roku, protože jejich děti odmítly účastnit se obřadu zdravení vlajky. Děti zůstaly stejně pevné jako věrní Hebrejci v třetí kapitole Danielovy knihy. Bylo hlášeno nejméně tisíc takových případů. Podle zákona smějí být děti odebrány rodičům, když to soudcové považují za vhodné. Těhotné matky jsou vězněny se všemi druhy zločinců a jsou nuceny nechat své děti doma. Tím má být zabráněno tomu, aby matky dále nepoučovaly děti o Božím slově. — 2. Mojž. 20:4, 5.
15. Jaké zkoušky a obtíže prodělali bratři a jak byli posilněni?
15 Sedmapadesátiletý bratr byl obžalován z obrácení na víru a dostal peněžitý trest 100 dolarů. Devatenáctiletá sestra byla z téhož důvodu odsouzena na jeden měsíc vězení. Aby se rozdmýchala nenávist, byli mnozí obviněni, že jsou ve spojení s americkou tajnou službou CIA. Často jsou bratři zatčeni, protože konali „nedovolené schůzky“. Někdy se děje zatýkání pozdě v noci, když všichni v domě spí. Někteří přišli do vězení pro odepření vojenské služby z důvodů svědomí. Mnozí byli biti nebo nuceni od rána do noci pracovat na polích. Tři bratři byli odsouzeni ke dvěma letům vězení, protože z důvodu svědomí odmítli pracovat v tabákovém průmyslu. Dětem svědků Jehovových se zakazuje navštěvovat shromáždění, které slouží k náboženskému poučování. Sály království se zavírají a křesťanská shromáždění jsou podrobena nejrůznějším omezením, takže noví zájemci a mladí nemohou být poučováni z Božího Slova. Přesto bratři píší: „Jehova je náš Bůh, kterému důvěřujeme. Jehova vroucně miluje svůj lid a podivuhodně dokazuje svou moc.“
16. Proč byli bratři ochotni riskovat uvěznění a jak využili své situace k Jehovově cti?
16 Několik bratrů z jiné země, v níž je dílo zakázáno, cestovalo společně do sousední země, aby mohli být přítomni na sjezdu. Při zpáteční cestě bylo jedenáct z nich bito a na dva dny uvrženo do vězení. Bratr, který je chtěl navštívit, byl při příchodu zatčen a biblické spisy, které měl u sebe, byly zabaveny. Když byl nějaký čas uvězněn, byl konečně vypovězen ze země. Večer před jeho odjezdem bylo v televizi oznámeno, že v této zemi budou mít všechna náboženství svobodu. O svědcích Jehovových se ovšem nemluvilo. Sedm bratrů bylo v této zemi několik měsíců ve vězení, ale krajský dozorce píše: „Kázali spoluvěznům horlivě dobré poselství.“ Byla učiněna opatření, aby tito bratři dostali potraviny a aby jim tak byl trochu ulehčen jejich pobyt ve vězení.
17. Jak přispělo falešné náboženství k tomu, že někteří bratři byli uvězněni?
17 V zemi, kde až do nedávna mělo náboženství velký vliv na vládu, byli dva zvláštní průkopníci pro svou kazatelskou činnost zatčeni. Bratři píší, že se v zemi nesmějí konat sjezdy a silniční kontroly byly tak zostřeny, že je takřka nemožné jet na sjezd do zahraničí. V jednom dopise stojí: „Ačkoli se mnoho mluví o svobodě jednotlivých občanů, jsou někteří křesťané zatčeni jen proto, že kázali z Bible. Tato činnost je považována za projev nepřátelství vůči církvi. Podle zpráv z nejméně tří sborů byli zatčeni bratři při kazatelské činnosti, při shromáždění a dokonce ve svých bytech. Některým byla nabídnuta svoboda, jestliže zaplatí pokutu pro rozšiřování kacířských nauk. Zůstali však raději ve vězení, protože považují za čest trpět pro Krista.“
18. Co odvážně odmítali činit někteří svědkové, ačkoli byli proto biti a vězněni?
18 V další zemi, kde se vláda zdráhá zákonně uznat dílo, pokračují bratři přes velký odpor v biblické učitelské činnosti. Mnozí bratři a sestry byli biti a více než 500 bylo uvězněno, protože se neúčastnili politiky, nekupovali stranické legitimace a nezpívali politické písně. Když krajský dozorce navštívil území, kde byli bratři zvláště utiskováni, byl zbit do bezvědomí, ale potom nepřestal povzbuzovat a poučovat bratry. Když mu bylo řečeno, že musí zaplatit pokutu, odpověděl: „Bydlím a jím u těch, kteří jsou se mnou uvězněni. Jsou to moji bratři. Kde mám tedy vzít peníze, abych zaplatil pokutu?“ Když se snažili jednoho z bratrů zastrašit nejhoršími vyhrůžkami, řekl: „Je to pro mne přednost, když vidím, že moje víra je zkoušena a že se proroctví splňují!“
19. Nač byli svědkové varovně upozorněni, když byli opět propuštěni, ale jak reagovali?
19 Z 502 zatčených bylo 124 žen a 21 z nich bylo těhotných. Dítě, které za pronásledování sestra porodila ve vězení, bylo vhodně nazváno „Pronásledování“. Bratři, kteří byli ve vězení, by neměli dost jídla, kdyby jim jejich děti něco nenosily. Když byli nakonec opět propuštěni, bylo jim zakázáno obdělávat svou půdu. Řekli jim také: „Nesmíte být viděni dva nebo tři na jednom místě. Ať vás nevidíme s traktáty, knihami a brožurami, ani při zpívání vašich náboženských písní nebo při modlení! Jméno Jehova již z vašich úst nechceme ani slyšet. Také vám není dovoleno pořádat shromáždění a vzájemně se nazývat ‚bratři‘ “. (Srovnej Daniela 6:7, 10.) Přes tyto obtíže se bratři nevzdávají a neustávají. Rozhodli se prostě scházet se v malých skupinách, v různé době a v různých dnech. Přes pronásledování je na tomto území vydáno ohromné svědectví, protože lidé vidí, že svědkové Jehovovi neoplácejí svým pronásledovatelům zlým za zlé. — Řím. 12:17–21; 1. Kor. 10:13.
20. a) Proč nemáme považovat svůj život za příliš cenný? b) Jakou naději mají ti, kteří vyjdou jako vítězi?
20 Jehova má tedy v celém světě věrné služebníky, staré i mladé, kteří mu zůstali věrně oddáni i tváří v tvář smrti, a tak dokázali, že svůj život nepovažují za příliš cenný. Bez ohledu na to, zda nám naši rodinní příslušníci nebo přátelé dělají těžkosti nebo jsme-li z jiné strany silně utiskováni, musíme především důvěřovat Jehovovi. Jednotlivci snad mohou zemřít, jako zemřeli Štěpán a Pavel, ale satanovi a jeho pomocníkům se nepodaří zničit Boží lid. Ve Zjevení je předpověděno, že „velký zástup“ Jehovových věrných služebníků, kteří dokazují svou oddanost tím, že mu přinášejí ve dne v noci svatou službu, bude zachován ve „velkém soužení“ naživu. Místo abychom se báli hněvu satana nebo člověka, měli bychom se spíše starat o to, jak si zachováme Jehovovu přízeň, abychom nebyli mezi těmi, jimž Bůh projeví svou nelibost podobnou žhavým paprskům „slunce“ nebo „sálajícímu vedru“. Oč je lepší poddat se milujícímu vedení Božího Beránka, který slíbil, že ochrání bohabojné lidi a povede je k pramenům vody života! Tam „Bůh setře každou slzu z jejich očí“, protože pronásledování a nenávist přítomného systému budou patřit minulosti. — Zjev. 7:14–17.