Vyzkoušená jakost naší víry — příčina ke chvále a cti
„Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry. . . byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:6, 7.
1. Uveď příklady, které ukazují, že Jehovovi ctitelé byli ve všech dobách pronásledováni.
VĚŘÍCÍ lidé jsou ve všech dobách svými protivníky vystaveni zkouškám, znepokojování a pronásledování. Bylo tomu tak u Ábela, který byl zabit svým bratrem Kainem, protože jeho oběť Bohu byla dobře přijata, ale Kainova nebyla. Bylo tomu tak u židovského proroka Jeremiáše, který byl hozen do blátivé studny, protože věrně oznamoval Boží slovo. Totéž lze říci o Ježíši, zakladateli křesťanství, který byl pronásledován, protože odhalil pokrytectví náboženských Židů a protože byl ochoten konat Boží vůli.
2. Jak jsou popsány zkoušky věrných lidí v dopise Židům?
2 Zprávu o zkouškách a víře mnohých pronásledovaných lidí, mužů i žen v minulých dobách, najdeme v 11. kapitole dopisu Židům. Tito Boží služebníci museli mít nesmírnou odvahu, protože se drželi své víry, i když byli mučeni, vysmíváni, mrskáni, dáváni do okovů a žalářů, dokonce když byli kamenováni a umírali mečem. Pavel, Ježíšův učedník, o nich napsal: „Svět jich nebyl hoden.“ Avšak nejenže měli neotřesitelnou víru, „jisté očekávání“, ale měli též důvěru, že pro ně „Bůh předvídal něco lepšího“. (Žid. 11:1, 2, 38, 40) Co očekávali tak důvěřivě, že byli ochotni vytrpět každou zkoušku?
3. Co důvěřivě očekávali?
3 Tito věrní mužové a ženy důvěřovali v „království, jež nemůže být otřeseno“, Boží království spravedlnosti. Pavel připomíná svým věřícím židovským současníkům den bázeň vzbuzujícího projevu Jehovovy vznešenosti při uzavírání smlouvy Zákona na hoře Sinaj. Vysvětluje jim, že přijde ještě něco mnohem většího, zřízení nebeského království, které bude panovat nejen nad Izraelem, ale nad celou zemí. „Když tedy vidíme, že se nám má dostat království, jež nemůže být otřeseno, mějme stále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a úzkostí.“ — Žid. 12:18–28.
KŘESŤANŠTÍ SVĚDKOVÉ NENÁVIDĚNI
4. Jak se zacházelo s prvními křesťany?
4 Slovo „mučedník“ pochází z řečtiny a doslovně znamená „svědek“. Bylo vhodně používáno na první křesťany, protože mnozí z nich vytrpěli pronásledování, ano dokonce raději podstoupili smrt, než aby se vzdali své víry. Sám Pavel se o to přičiňoval, jak později dosvědčil: „Že jsem zatýkal a bičoval v jedné synagoze za druhou ty, kteří v tebe [v Pána Ježíše] věřili, a když byla prolita krev tvého svědka Štěpána, já sám jsem byl také u toho, schvaloval jsem to a hlídal jsem svrchní oděv těch, kteří ho zabíjeli.“ — Sk. 22:19, 20.
5. Jaké příklady věrnosti mohou být uvedeny?
5 Jiný raný křesťanský mučedník byl Jakub (Janův bratr), který byl Herodem Agrippou I. sťat mečem. Byl první ze dvanácti apoštolů, který zemřel jako mučedník. (Sk. 12:1, 2) Také Petr by byl Herodem usmrcen, kdyby nebyl zasáhl Jehova. (Sk. 12:11) Apoštola Pavla chtěli také vícekrát zabít. (Sk. 22:22) Na konci prvního století napsal letitý apoštol Jan o jiném křesťanu, který zemřel ve věrnosti: „Antipas, můj [Ježíšův] věrný svědek.“ — Zjev. 2:13.
6. a) Co řekl Ježíš o svých protivnících? b) Proč se nedá omluvit jejich nepřátelský postoj?
6 Proč byli tak silně potíráni první Ježíšovi učedníci? Proč vůdcové lidu nabádali k tomu, aby lidé uváděli falešné svědecké výpovědi, které pak vedly k zabití Štěpána? Ježíš řekl některým ze svých náboženských odpůrců přímo: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl vrahem, když začal, a nestál pevně v pravdě.“ (Jan 8:44) Nebylo to tedy proto, že by neznali pravdu o Ježíšově učení nebo popírali správnost Štěpánova svědectví. Jistě věděli, co řekl Petr o letnicích o vylití Božího ducha, a nepochybně také viděli nebo slyšeli, jak se projevoval dar mluvení jazyky, který označoval tyto křesťany jako Boží služebníky. V té době bylo pokřtěno „asi tři tisíce duší“ a později „velký zástup kněží“ přijal poselství. Náboženská nenávist vůči těm, kteří šli po „té Cestě“, se podobala žhavému ohni. (Sk. 2:41; 6:7; 9:2) Jistě si přední kněží vzpomněli na slova, kterými je Ježíš odsoudil. (Mat. kap. 23) Bojem proti prvním křesťanům dokázali, že jsou proti působení Božího ducha.
SAUL SE STÁVÁ UČEDNÍKEM
7. Jakou minulost měl Pavel, než se stal křesťanem?
7 Avšak všichni nereagovali podobně. Například Saul (známý svým římským jménem Pavel) učinil ve svém životě velké změny. (Sk. 13:9) Byl sice vychován pod Zákonem a zastupoval názory farizeů, ale vzdal se svého váženého postavení mezi Židy a byl pak stejně pronásledován jako jiní křesťané. (Fil. 3:5, 6) Věděl, jaké následky bude mít tato změna, avšak neváhal, když se přesvědčil o tom, co je správné. V té době byly křesťanské sbory silně pronásledovány. Pavel sám jednal „násilně“ proti prvním křesťanům, vnikal do domů, odvlékal jak muže, tak ženy a vsazoval je do vězení. (Sk. 8:1–3) Když byl právě na cestě do Damašku s plnou mocí od velekněze, aby přivedl jako zajatce do Jeruzaléma všechny, kteří se hlásili ke křesťanství, muže i ženy, stalo se něco, co jeho život od základů změnilo. — Sk. 9:1, 2.
8. Jaký zážitek měl Pavel (nebo Saul), když poznával pravdu, a jak reagoval?
8 Náhle byl překvapen nebeským světlem. „Padl na zem a slyšel hlas, který mu řekl: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ On řekl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl: ‚Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.‘ “ Saul, oslepený světlem, byl doveden do Damašku. O tři dny později bylo učedníku Ananiášovi poručeno, aby šel pomoci Saulovi. Když se Ananiáš ujistil, že to odpovídá Pánově vůli, řekl mu: „Saule, bratře, Pán, Ježíš, který se ti objevil na cestě, po níž jsi přicházel, mne vyslal, abys opět získal zrak a byl naplněn svatým duchem.“ Jak bys reagoval na takový zážitek? Považoval bys za těžké učinit změnu, o níž bys věděl, že ti přinese pronásledování a těžkosti, že tě snad dokonce zavrhne tvá vlastní rodina? Saul nebyl ani okamžik na pochybách, jak má jednat, protože čteme: „Okamžitě začal v synagogách kázat Ježíše, že on je Boží Syn.“ — Sk. 9:3–5, 17, 20.
VZOR VÍRY
9. a) K čemu jsou povzbuzováni dnešní křesťané tím, co zažil Saul? b) Jak v Damašku sotva unikl smrti, když začal kázat o Kristu?
9 Když uvažujeme o Saulově příkladu víry, jak vytrvával ve zkouškách a jak byl Jehovou veden a ochraňován, nalézáme povzbuzení, abychom přestáli zkoušky, kterým jsou vystaveni praví křesťané v naší generaci. Saul neustoupil, ačkoli věděl, že bude pronásledován jako ostatní tehdejší křesťané, a přestože Pán řekl Ananiášovi: „Neboť mu jasně ukážu, co vše musí trpět pro mé jméno.“ Když Saul pobyl několik dní u učedníků v Damašku, začal horlivě kázat. Již za krátký čas se Židé rozhodli, že jej usmrtí. Hlídali ve dne v noci městské brány, aby jej zabili. Ale Jehova nepřipustil, aby tato „vyvolená nádoba“ byla tak snadno odstraněna. (Sk. 9:15, 16) Saul se dozvěděl o spiknutí a jeho učedníci mu pomohli uprchnout tím, že jej spustili v koši otvorem v hradbě. To byl pro dřívějšího pronásledovatele křesťanů pouze začátek vzrušujícího života v kazatelské službě.
10. Jak ukázala Saulova zkušenost s kouzelníkem jménem Elymas, že démoni byli proti němu?
10 Saul a Barnabáš byli svatým duchem vybráni, aby oznamovali Boží slovo jak Židům, tak i Nežidům. Na své první cestě potkali muže, který meškal u prokonzula Sergia Paula a o němž se říkalo, že je falešný prorok a kouzelník. Když Elymas, tento kouzelník, začal odporovat Saulovi a Barnabáši a snažil se, aby zabránil prokonzulovi vyslechnout si jejich poselství, řekl mu Saul (nyní nazývaný Pavel), naplněný svatým duchem: „Nepřestaneš překrucovat Jehovovy správné cesty?“ Okamžitě kouzelník přechodně oslepl. To způsobilo, že udivený prokonzul uvěřil v to, co viděl a slyšel. — Sk. 13:6–12.
11. a) Proč a na základě kterého biblického textu kázali Pavel a Barnabáš Nežidům v Antiochii a Ikoniu? b) Co dělali, když byli vyhnáni z těchto měst?
11 Pavel a Barnabáš pokračovali v cestě a přišli do Pisidské Antiochie, kde vydali obyvatelstvu smělé svědectví. Když se Židé rozzlobili pro to, co oba muži říkali o Ježíšově vzkříšení, ti se obrátili k lidem z národů. Uváděli Izaiášova prorocká slova: „Ustanovil jsem tě jako světlo národům, abys byl k záchraně až do končin země.“ (Sk. 13:47) Spravedlivě smýšlející Nežidé se radovali, když to slyšeli. Židé naopak vyhnali Pavla a Barnabáše z města. Oni však pokračovali ve své cestě, naplněni radostí a svatým duchem. V Ikoniu, kde se dále zastavili, vedlo se jim podobně. Jejich kazatelskou činností se stalo velké množství Židů i Řeků věřícími. Ale ti, kteří nepřijali poselství, vydráždili lid natolik, že Židé i Řekové se snažili učinit jim násilí, a oni byli přinuceni uprchnout, aby mohli dále kázat dobré poselství.
12, 13. a) Co zažil Pavel v Lystře? b) Jak dokázal Pavel, že důvěřuje Jehovovi?
12 Když Pavel v Lystře uzdravil muže, který byl od narození chromý, věřili lidé, že oba muži jsou bozi. Nazývali Barnabáše Diem a Pavla Hermem, protože on vedl slovo. Pavel a Barnabáš se pokoušeli odvrátit je od toho. Řekli: „Muži, proč to děláte? I my jsme lidé a máme stejné slabosti, jako máte vy, a oznamujeme vám dobré poselství.“ (Sk. 14:15) V té době přišli Židé z Antiochie a Ikonia, kteří stále Pavla pronásledovali. Když jej našli, kamenovali jej a vyvlekli z města, protože mysleli, že je mrtev. Z Jehovovy nezasloužené laskavosti Pavel přežil toto hrůzné zacházení. Druhý den odešel s Barnabášem do Derben, kde pokračoval v kázání a učinil dosti učedníků.
13 Snad si nyní myslíš: „Kdybych to všechno musel prodělat já, byl bych se vzdal dříve, než by mě mohli zabít.“ Pavel smýšlel jinak. Ve Skutcích apoštolů 14:21 je zpráva, že on i Barnabáš se dokonce vrátili do Lystry a Ikonia i do Antiochie, kde byli tak silně pronásledováni, protože tam chtěli posilnit a povzbudit učedníky. Řekli jim: „Musíme vstoupit do Božího království skrze mnohá soužení.“ Proto pokračovali v zakládání sborů a v posilování těch, kteří začali věřit v Jehovu. — Sk. 14:22.
SPOLUVĚŘÍCÍ PŮSOBILI ROZPORY
14. Jakou námitku někteří přednesli a jak byl problém vyřešen?
14 Naneštěstí vytvářeli problémy nejen odpůrci, ale i bratři ve víře. Například jednou někteří způsobili hádku, protože tvrdili, že Nežidé nemohou být zachráněni, když nejsou obřezáni podle mojžíšovského zvyku. (Sk. 15:1, 2) Po dosti prudkém nedorozumění se rozhodli poslat Pavla a Barnabáše a některé jiné do Jeruzaléma, aby předložili záležitost apoštolům a starším ústředního sboru. K jakému rozhodnutí došlo, když vyslechli svědectví Petra a některých jiných? Že se nemají zneklidňovat ti z národů, kteří se obrátili k Bohu, nýbrž má se jim pouze vysvětlit to, co je důležité: aby se zdržovali věcí poskvrněných modlami, smilstva a krve. — Sk. 15:12–20.
15. Která situace vedla k tomu, že Pavel pokáral Petra?
15 Pavel vystupoval rozhodně pro pravdu. Ve zprávě o své návštěvě v Jeruzalémě mluví o „falešných bratrech“, kteří se vloudili do sboru, a pak říká: „Těmto jsme se v poddanost nevydali, ne, ani na hodinu, aby vám pravda dobrého poselství zůstala zachována.“ Když v Antiochii se dokonce Petr zdánlivě oddělil od nežidovských bratrů a nejedl s nimi, aby se nedotkl některých židovských křesťanů, kteří přišli na návštěvu, Pavel „mu odporoval tváří v tvář, protože byl odsuzován“. Vysvětlil Galatským: „Neodsunuji stranou Boží nezaslouženou laskavost, neboť je-li spravedlnost ze Zákona, pak Kristus skutečně zemřel nadarmo.“ (Gal. 2:4, 5, 11, 21) To pomohlo Galatským porozumět, že křesťané jsou ospravedlněni vírou v Krista a ne skutky, které vyžaduje mojžíšovský Zákon. Smlouva Zákona byla odstraněna a nyní vstoupila v platnost nová smlouva. Některým to připadalo těžké pochopit, ale Pavel se nedal zbavit odvahy jejich lidským rozumováním.
PAVEL NEBYL PRONÁSLEDOVÁNÍM ZBAVEN ODVAHY
16. Jak se zkoušky, které Pavel a Sílas prodělávali ve Filippech, proměnily v požehnání?
16 Na své druhé misijní cestě mohl Pavel ke své radosti přinést pravdu obchodnici ve Filippech, která se jmenovala Lydie. Otevřela široce své srdce a pozorně naslouchala Pavlovi. Také přijala bratry velmi pohostinně. Zde ve Filippech dělali Pavlovi těžkosti páni služebného děvčete, které umělo prorokovat. Tato dívka den za dnem vykřikovala: „Tito muži jsou otroci nejvyššího Boha, kteří vám ohlašují cestu záchrany.“ (Sk. 16:17) Konečně to Pavla unavilo a rozkázal démonu Ježíšovým jménem, aby dívku opustil. Když majitelé, kteří měli velký užitek z jejího prorokování, viděli, že ztratila nadpřirozenou schopnost, odvedli Pavla a Sílu před městské úředníky a dali je ztlouci a uvrhnout do žaláře. Tento zážitek — napřed bití a pak vězení — by byl jistě mnohého zbavil odvahy, ale nikoli Pavla a Sílu. Ze zprávy se dozvídáme, že o půlnoci, zatímco se modlili a chválili Boha, nastalo náhle velké zemětřesení, které způsobilo, že se otevřely dveře vězení a zajatci byli zbaveni pout. Pavel se nesnažil uprchnout, ale zůstal ve vězení a uklidňoval dozorce, který se chtěl zabít. Použil příležitosti a mluvil s ním a s příslušníky jeho rodiny o Jehovově slově. Všichni byli ještě téže noci pokřtěni.
17. Jak se díval Pavel na zkoušky, které prodělával, a jaký postoj si zachoval?
17 Přesto Pavel neztratil odvahu. Zachoval si správné smýšlení. Napsal bratrům v Korintě: „Když je nám spíláno, žehnáme, když jsme pronásledováni, zmužile stojíme, když jsme pomlouváni, prosíme.“ (1. Kor. 4:12, 13) Viděl, jak se splňují Ježíšova slova: „Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pavel považoval za přednost prodělávat zkoušky pro dobré poselství. — Fil. 1:27–30.
18. Jak odporoval jeden stříbrotepec Pavlově kazatelské činnosti, ale co se nakonec stalo?
18 Na jeho třetí misijní cestě mu dělali potíže řemeslníci, kteří vyráběli náboženské skříňky. Demetrius, stříbrotepec, jemuž výroba skříněk bohyně Artemis přinášela značný výdělek, varoval lidi před Pavlem. Řekl, že učí, že rukama učinění bohové nejsou bohové, takže brzy zaměstnání výrobců skříněk bude mít špatnou pověst. Proto se město vzbouřilo a pouze s velkou námahou se podařilo městskému písaři davy uklidnit a rozptýlit. (Sk. 19:23–41; 19:23–40, KB) Ano, život apoštola Pavla byl často v nebezpečí a jeho víra byla stále znovu zkoušena. — 2. Kor. 4:7–12; 6:3–10; 11:23–27.
19. Jaké varování dostal Pavel, ale proč se nezalekl vyhlídky na smrt?
19 Nakonec, když byl Pavel v Cesareji, varoval jej prorok Agabus, že v Jeruzalémě bude spoután a vydán do rukou lidí z národů. Co udělal Pavel? Myslel na to, někam utéci? Ne, řekl: „Jsem připraven nejen být spoután, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ (Sk. 21:10–13) Cítil, ať již se mu stane cokoli, že svědomitě splnil svůj služební úkol a že je „čistý od krve všech lidí“. Sk. — 20:26.
20. Komu měl Pavel přednost vydat svědectví a k čemu využil čas svého věznění?
20 Stalo se, co bylo předpověděno. V Jeruzalémě byl Pavel neprávem obviněn a vyvlečen z chrámu. Jen rychlému zákroku římského vojenského velitele děkoval, že byl zachráněn před smrtí. Pak měl Pavel přednost obhajovat se před sanhedrinem, nejvyšším židovským soudem. I zde povstaly různosti v názorech pro poselství, které oznamoval. Té noci stál při něm anděl a řekl mu, že má být dobré mysli, protože stejně jako v Jeruzalémě vydal důkladné svědectví, vydá je i v Římě. (Sk. 23:11) Pak byl Pavel vyslýchán místodržitelem Felixem, jeho nástupcem Porciem Festem a nakonec králem Agrippou II. , dříve než byl poslán do Říma. Dva roky byl ve vazbě a kázal všem, kteří jej navštívili. Zřejmě jej césar Nero shledal nevinným a propustil jej. — 2. Tim. 4:16, 17.
21, 22. a) Co dokazuje, že Pavel během svého druhého věznění očekával smrt? b) Proč měl Pavel tak silnou víru?
21 Nicméně v roce 65 n. l. byl Pavel opět v Římě uvězněn. Ve vězení napsal druhý dopis Timoteovi a v něm naznačil, že jeho smrt je blízká. (2. Tim. 4:6–8) Pravděpodobně zemřel jako mučedník v roce 66 n. l. za Nerona.
22 Víra apoštola Pavla byla nepochybně zkoušena ve své jakosti. Měl také dobrý důvod, aby víru měl. Nejenže byl povolán zázračným způsobem, ale dostával vždy znovu důkazy, že Boží duch podporuje jeho činnost a andělé stojí při něm. Přes velkou nenávist, vyvolanou démony i lidmi, nedal se otřást ve víře a odvrátit od díla, k němuž byl povolán. Vložil svou důvěru v Pána a v naději ve vzkříšení. — 1. Kor. 15:14, 21, 22.
23. Jak víme, že se Pavel nestyděl za svůj křesťanský život?
23 Pavel se nestyděl za svůj křesťanský život. Řekl králi Agrippovi: „Rád bych si před Bohem přál, aby. . . nejen ty, ale také všichni, kteří mne dnes slyší, se stali takovými lidmi, jako jsem já — s výjimkou těchto pout.“ (Sk. 26:28, 29; Řím. 1:16) Přes mnohé zkoušky, které prodělal, povzbuzoval druhé, aby šli stejnou cestou. Bratrům v Korintě napsal: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Nepatřil k lidem, kteří si sami dělají těžkosti, mají rádi utrpení a rádi si hrají na mučedníky, aby se sami oslavili. Zastával se jen neotřesitelně pravdy. Ve svém dopise Tessaloničanům vyjádřil radost, že dobré poselství se „neobjevilo pouze slovy, ale též s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením. . . a stali jste se napodobiteli nás i Pána, neboť jste přijali slovo v mnohém soužení s radostí svatého ducha.“ — 1. Tess. 1:5, 6.
24. Jaká požehnání nás čekají, když dokážeme stejně silnou víru jako Pavel?
24 Málokteří z nás budou muset prodělat všechny zkoušky, které prodělal Pavel. Ale všichni můžeme dokazovat víru, kterou dokazoval on. Můžeme si vzpomenout na povzbudivá slova Židům: „My pak nejsme takoví, kteří ustupují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Žid. 10:38, 39) Protože víme, že vyzkoušená pravost naší víry působí vytrvalost, máme napodobovat Pavla, jako on napodoboval Ježíše Krista. Když přes zkoušky, které snad na nás přijdou, věrně vytrváme, bude vyzkoušená jakost naší víry „shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“. — 1. Petra 1:5–7, 9; Jak. 1:2, 3.