Ti, kteří se dostávají do útočiště, musí jednat rozhodně
1. O kterých dvou symbolických ženách je zmínka v knize Zjevení a jak je možno poznat jejich totožnost?
PODÍVÁME-LI se do poslední knihy Bible, zjistíme, že jsou zde ukázány dvě symbolické ženy, které se od sebe naprosto liší. Jedna je „Velký Babylón“ a druhá je „manželka“ Beránka Božího. První je označena jako „nevěstka“. Druhá, „nevěsta, manželka Beránkova“, je panna. (Zjev. 17:3–6, 15; 21:9) Obě jsou náboženské organizace — jedna nečistá, druhá čistá. „Nevěsta, Beránkova manželka“, je sbor 144 000 věrných následovníků Beránka, Ježíše Krista, kteří jsou jako panny, a všichni jsou duchovní izraelité. Velký Babylón je světová říše falešného náboženství, která pochází ze starého Babylóna. Ve Velkém Babylóně jsou tedy všichni, kteří pěstují náboženství odporující pravému křesťanství. Proto apoštol Jan „viděl. . . že ta žena byla opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků“. (Zjev. 17:6) Náboženství členů Velkého Babylóna tedy není křesťanské, ale babylónské, a tudíž falešné.
2. Jaký je vztah mezi křesťanstvem a Velkým Babylónem a jak je to patrné?
2 Křesťanstvo se stalo převládající náboženskou organizací římské světové velmoci, a tak bylo ve skutečnosti dcerou Velkého Babylóna, „nevěstky“, o níž je řečeno: „Na jejím čele bylo napsáno jméno, tajemství: ‚Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.‘ “ (Zjev. 17:5) Nemůžeme se tedy divit, že křesťanstvo napodobuje svou náboženskou matku, o níž je řečeno: „S [ní] se králové země dopouštěli smilstva, zatímco ti, kteří obývají zemi, byli zpiti vínem jejího smilstva.“ (Zjev. 17:1, 2) Křesťanstvo se těší z vřelého přátelství se světem. To nám připomíná biblický text u Jakuba 4:4: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Všechny ty mnohé svazky církve se státem v křesťanstvu nejsou křesťanstvu ke cti. Označují je jako duchovní nevěstku, která se vměšuje do světové politiky. Je odsouzeno jako falešné a nečisté útočiště pro lidstvo.
3. Jak je živě znázorněn úděl Velkého Babylóna, včetně křesťanstva?
3 Křesťanstvu se stane totéž, co se stane Velkému Babylónu. O tom nejsou žádné pochybnosti. Ačkoli 17. kapitola Zjevení je napsána symbolickou řečí, přece je to z ní jasně patrné. O vyvrcholení dramatu, které je zobrazeno v této kapitole, čteme: „A těch deset rohů, které jsi viděl, a šelma [na které Velký Babylón jel jako paní], ti budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm.“ To jistě není pěkný obraz! — Zjev. 17:16.
UPRCHNI Z VELKÉHO BABYLÓNA K BOŽÍ PRAVÉ ŽENĚ
4. a) Jaké naléhavé volání slyšel Jan ve Zjevení 18:4–8 a proč to bylo naléhavé volání? b) Jak snad někteří lidé reagují na toto volání, ale které otázce stojíme nyní všichni tváří v tvář?
4 Proto nás nepřekvapuje, že na začátku 18. kapitoly Zjevení slyšíme naléhavou a důraznou výzvu: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. . . V jednom dni přijdou jeho pohromy, smrt a truchlení a hlad, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej odsoudil, je silný.“ (Zjev. 18:4–8) Slyšel jsi toto volání a věnoval jsi mu pozornost? Snad řekneš, že jsi viděl pokrytectví v církvích křesťanstva a že jsi je opustil, pokud ses vůbec někdy považoval za člena některé církve křesťanstva. V dnešní generaci je mnoho lidí, kteří vůbec nebyli vychováni v náboženství, ale kteří říkají, že věří, že musí existovat Bůh, ačkoli o tom mají jen matnou představu. Spokojíš se s tím, že prostě nepěstuješ žádné náboženství? Zastáváš-li takový negativní a nerozhodný postoj, sotva můžeš říci, že jsi v bezpečném útočišti nebo že se o to snažíš. Vzhledem k důkazům o blížícím se konci nynějšího systému věcí, včetně křesťanstva, stojíme před otázkou: Na čí straně jsme v této době, kdy se blíží vyvrcholení?
5. Jaký zástup lidí viděl Jan po vidění 144 000 a o kterých podrobnostech píše?
5 Snad řekneš, že nepatříš ke třídě těch, kteří budou tvořit „nebeské království“ a kteří jsou přesvědčeni o nebeské naději, jak jsme o tom mluvili na začátku. To však neznamená, že bys nemohl získat Boží přízeň nebo že bys nemohl najít útočiště pod jeho křídly. (Žalm 91:4) Po vylíčení 144 000 duchovních izraelitů ve Zjevení 7:4–8 čteme: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha, a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ Tito lidé jsou pak blíže označeni, jak o tom čteme: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem, a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu. . . [a] Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ Jaký je to lákavý obraz! — Zjev. 7:9–17.
6. a) Jak mluvil Ježíš o těchto lidech? b) Jak použil Ježíš ve svých slovech osobního tónu a jaké dal nádherné ujištění?
6 Abys ještě jasněji viděl, kdo tvoří tento „velký zástup“, a abychom tě pozvali, abys k němu také patřil, chtěli bychom ti připomenout, co Ježíš řekl o svých následovnících, které přirovnal k ovcím. O těch, kteří budou vládnout spolu s ním, řekl: „Neboj se, malé stádo, neboť vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“ (Luk. 12:32) Ano, „malé stádo“! Ale při jiné příležitosti, když Ježíš mluvil poněkud podrobněji o svých „ovcích“ a sám sebe označil jako „znamenitého pastýře“, který „se vzdává své duše ve prospěch svých ovcí“, řekl: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Krátce předtím řekl také něco zcela osobního, totiž: „On [pastýř] volá své ovce jménem a vyvádí je ven.“ To znamená, že tě bude znát osobně, jestliže se staneš jednou z jeho pravých ovcí tím, že se vzdáš sám sebe a budeš jej neustále následovat. A povšimni si velmi osobního tónu v jeho dalších slovech: „Mé ovce naslouchají mému hlasu [a ne hlasu někoho jiného], a já je znám [jednotlivě] a ony mne následují. A dávám jim věčný život a rozhodně nebudou nikdy zničeny a žádný je neuchvátí z mé ruky. Co mi dal můj Otec, je něco většího než všechno jiné a žádný je nemůže uchvátit z Otcovy ruky.“ Jaké je to nádherné ujištění o bezpečném útočišti! — Jan 10:3, 16, 27–29; viz též Mat. 16:24.
7. Jak Petr varoval před „falešnými učiteli“?
7 Vraťme se ještě jednou k otázce, na čí straně stojíme. V této souvislosti by bylo dobré, abychom uvažovali o tom, co pod inspirací napsal apoštol Petr. Na konci svého druhého dopisu nejprve varoval, že „i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět zhoubné sekty a zapřou i majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení.“ O těchto zdánlivých křesťanech dále napsal: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem, kteří budou postupovat podle svých vlastních žádostí, a budou říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od počátku stvoření.‘ “ Není to přesně týž postoj, jaký dnes všeobecně zastává duchovenstvo křesťanstva a jeho stoupenci? Doufáme, že to není tvůj postoj. — 2. Petra 2:1, 2; 3:3, 4.
8. Jakou výstrahu Petr pronesl zvláště vzhledem k naší době?
8 Spíše doufáme, že všichni budeme upřímně souhlasit s dalším apoštolovým napomenutím. Nejprve poukázal na to, že dřívější systém věcí — nebe a země — „utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou“. Potom poukázal na to, že „týmž slovem jsou. . . nynější nebesa a země uchovány k ohni a jsou uchovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí“. Nato varoval, abychom nebyli netrpěliví jako mnozí lidé dnes, protože Bůh je zdánlivě pomalý, řekl: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ Potom znovu varoval, že „Jehovův den přijde jako zloděj“ a že pak budou zničena přítomná symbolická nebesa i symbolická země, jež jsou pod satanovou neviditelnou vládou. — 2. Petra 3:5–10.
9. Proč je důležité, abychom měli správný názor na Boží trpělivost?
9 Potom následuje napomenutí: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne.“ (2. Petra 3:11, 12) Dnešní posměvači nevyužívají Boží trpělivosti. Ačkoli ji neoceňují, Bůh přece vůči nim jedná velmi laskavě a dává jim možnost k pokání. Jak napsal apoštol Pavel: „Pohrdáš bohatstvím jeho dobrotivosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se snaží vést tě k pokání?“ (Řím. 2:4) Běda nám, jestliže pohrdáme Boží laskavostí!
10. Na jakém základě a jak můžeme odpovědět na výzvu z 2. Petrovy 3:14?
10 Jestliže se však díváme z kladného stanoviska, jak bychom měli odpovědět na otázku: „Jakými lidmi byste měli být?“ A jak můžeme dokázat, že ‚očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘? Bez ohledu na to, zda máme nebeskou nebo pozemskou naději, musíme všichni dbát Petrovy další výzvy: „Vynasnažte se ze všech sil, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:12, 14) Ano, musíme se stále snažit, abychom byli čistí v mravním ohledu. Musíme zachovávat svou ryzost, musíme mít „čisté srdce“ a musíme být oddáni Jehovovi celou duší. (Mat. 5:8) Je pravda, že všichni jsme nedokonalí a denně se dopouštíme chyb, ale je tomu tak, jak je to řečeno hned v dalším biblickém dopise, totiž v 1. Jana 1:7: „Chodíme-li však ve světle, stejně jako on sám je ve světle, skutečně máme vzájemně spoluúčast a krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od všeho hříchu.“ Ano, Ježíš Kristus je „usmiřující obětí za naše hříchy [křesťanského sboru, „malého stáda“] ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa“. Mnozí tedy přicházejí do „velkého zástupu“ „jiných ovcí“, a všichni mohou a musí ‚vyprat svá roucha a vybílit je v Beránkově krvi‘. — 1. Jana 2:2; Zjev. 7:14.
11. Jak ze Zjevení 18:4 vyplývá, že nestačí, abychom se jen vzdali falešného náboženství, ale že také musíme zaujmout rozhodný postoj?
11 To ale není všechno. Vzpomínáš si na zmínku o dvou symbolických ženách, které se od sebe naprosto liší? Jedna z nich je nevěstka, Velký Babylón, v němž je i křesťanstvo, a druhá je panna, Beránkova manželka, křesťanský sbor. Nestačí jen vyjít z Velkého Babylóna a opustit tak všechno falešné náboženství. Komu bylo ve Zjevení 18:4 řečeno, aby z něho vyšli? Bylo řečeno: „Můj lide.“ To znamená, že musíš dát rozhodně najevo, že patříš k Božímu lidu a že jsi jedním z jeho oddaných služebníků neboli otroků, následovník znamenitého pastýře, Krista Ježíše, že jsi jednou z jeho „ovcí“. Abychom o tom získali další informace, musíme jít zpět do Hebrejských písem a proroctví, jež jsou nejen základem výzvy ze Zjevení 18:4, ale také většiny toho, co je obsaženo v poslední knize Bible.
12. a) Jak mluví Izaiášovo proroctví o Jehovově nebeské organizaci? b) Jakou úlohu měl Kristus Ježíš ve spojení s touto organizací?
12 Podle Izaiášova proroctví byl Jehovův mesiášský služebník, Kristus Ježíš, členem Jehovovy nebeské organizace věrných „Božích synů“, dříve než se ujal svého úkolu na zemi. (Job 1:6; 2:1; 38:7) Tato nebeská duchovní organizace zaujímá postavení „manželky“, která je v manželství s Jehovou, Stvořitelem, stejně jako starověký národ izraelský, když byl pojat do smlouvy Zákona, byl jakoby v manželství s Jehovou a byl popisován jako jeho pozemská manželka. (Iz. 54:1, 5–8) Jehova vybral svého hlavního nebeského syna, aby na zemi sloužil jako mesiášský služebník. Tak se Jehovova mateřská organizace v nebi postarala o to, aby se tento nebeský syn stal hlavním ospravedlnitelem univerzální svrchovanosti jejího manžela. Když tento služebník věrně ukončil svůj pozemský běh a byl vzkříšen z mrtvých, mateřská organizace v nebi jej přijala zpět jako „prvorozeného z mrtvých“. (Kol. 1:18; Zjev. 1:5, 17, 18) Byla předpověděna její radost. U Izaiáše 54:1 čteme: „ ‚Radostně provolávej, neplodná, která jsi nerodila! Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě volej, ty, která jsi neměla porodní bolesti, neboť synů opuštěné je více než synů ženy, která má manželského vlastníka,‘ řekl Jehova.“
13. a) Jak a na koho použil Pavel slov z Izaiáše 54:1? b) Jak Ježíš v souladu s tím použil slov z Izaiáše 54:13?
13 Tohoto biblického textu použil apoštol Pavel, nikoli na židovský národ po jeho návratu z babylónského vyhnanství, ale na Jehovovu organizaci v nebi, která se podobá manželce. V Galatským 4:22 až 5:1 ukazuje Pavel rozdíl mezi židovským národem s jeho hlavním městem Jeruzalémem — národem, který zavrhl Ježíše Krista — a mezi Boží nebeskou organizací podobnou manželce. Říká, že „Jeruzalém nahoře je. . . svobodný a on je naše matka“. Podle Izaiášova proroctví Boží nebeská organizace měla mít více dětí než Mesiáše Ježíše, na něhož dlouho čekala, jako by byla neplodná. Měla se stát duchovní matkou 144 000 druhů Mesiáše, Ježíše. To vyplývá jasně ze slov u Izaiáše 54:13, která jsou určena „Jeruzalému nahoře“, „nebeskému Jeruzalému“ neboli „hoře Sionu“. Čteme zde: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a tvoji synové budou mít hojnost pokoje.“ Ježíš Kristus použil tohoto biblického textu na své vlastní učedníky u Jana 6:45, a z toho poznáváme, že toto porozumění je správné. — Žid. 12:22.
14. Kdo zastupuje Boží organizaci na zemi a v jakém ohledu musíme zaujmout rozhodný postoj?
14 Můžeme tedy říci, že Boží nebeská organizace podobná manželce je na zemi zastoupena dobře poučenými a dobře vyškolenými druhy Krista Ježíše. Nestačí tedy, abychom pouze utekli od nečisté nevěstky, Velkého Babylóna, ale musíme také utéci k Boží pravé ženě, „nebeskému Jeruzalému“, který je na zemi zastoupen panenskými následovníky Beránka, Krista Ježíše, a zde musíme hledat útočiště tím, že s nimi pěstujeme blízké společenství. To je jasně patrné na situaci, v níž je dnes skupina křesťanů, kteří jsou známí jako svědkové Jehovovi. Mezi nimi je ostatek těch, kteří byli Božím duchem povoláni k nebeské naději, a ti tvoří jádro. Kolem tohoto jádra se těsně shromažďuje stále vzrůstající „velký zástup“ „jiných ovcí“, a tak tvoří „jedno stádo jednoho pastýře“. — Jan 10:16.
15. Jak svědkové Jehovovi ukazují, že ‚pevně chovají v mysli‘ Jehovův den?
15 To není prázdné tvrzení. Dokazují, že skutečně ‚pevně chovají v mysli přítomnost Jehovova dne‘. Přes rostoucí těžkosti přidržují se ‚čistého a neposkvrněného způsobu uctívání‘, neboť dávají pozor, aby nebyli poskvrněni nečistým světem. Odmítají uctívat politickou „šelmu“ a její lidmi vytvořený „obraz“, Spojené národy. Dávají pozor, aby se neposkvrnili vinou krve, zůstávají přísně neutrální a neúčastní se krvavých válek národů a politických stran tohoto světa. Napodobují svého vůdce, Ježíše Krista, tím, že nejsou částí tohoto světa. — Jak. 1:27; Zjev. 13:1–15; 15:2–4; Jan 15:19; 17:14, 16.
16. Jak plní dva příkazy z Matouše 24:14 a Matouše 28:18–20 a podle čeho je možno poznat, že Jehova žehnal jejich činnosti?
16 Zdůrazňují pozitivní stránku a dokazují, že ‚nejdříve hledají království [svého nebeského Otce] a jeho spravedlnost‘, neboť vytrvale oznamují to, co znají jako jedinou naději a útočiště pro člověka, jak to předpověděl Ježíš. „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ Pokud ještě je čas, řídí se také příkazem vzkříšeného Ježíše Krista, aby šli a činili učedníky z lidí všech národů, aby je křtili ve vodě a učili je řídit se vším, co jim přikázal. (Mat. 6:33; 24:14; 28:18–20) Že Jehova žehnal jejich činnosti, to je patrné nejen ze skutečně pozoruhodného růstu v počtu těch, kteří se shromažďují do Jehovovy organizace, ale také o tom svědčí pokoj, štěstí, bezpečí a čistý stav, který je všude na zemi mezi lidem, který je oddán Jehovovi. Tento stav je skutečně jako duchovní ráj. Proto naslouchej biblickému pozvání, uposlechni je a vejdi do duchovního ráje a nalezni tam útočiště.
POZVÁNÍ DO DUCHOVNÍHO RÁJE
17. Jaké ujištění a jaké pozvání nacházíme u Izaiáše 54:17 a Izaiáše 55:1, 2 a jak se to splnilo v malém měřítku?
17 Na konci Izaiášova proroctví, v kapitole 54, je duchovním synům „Jeruzaléma nahoře“ poskytnuto nádherné ujištění: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch a každý jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.“ (Iz. 54:17) Potom následuje vzrušující pozvání: „Hej, vy všichni žízniví! Pojďte k vodě. A vy, kteří nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny. . . Naslouchejte mi pozorně a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde své největší potěšení v samotné tučnosti.“ (Iz. 55:1, 2) Této situaci můžeme porozumět, jestliže si vzpomeneme, že Izaiáš předpověděl zničení Jeruzaléma a Judeje a zajetí Židů v Babylóně. Předpověděl také, že budou osvobozeni prostřednictvím Cýra Perského, kterého bylo použito jako prorockého předobrazu Božího mesiášského služebníka, Krista Ježíše, jenž svrhne a zničí novodobý Velký Babylón. (Iz. 44:28 až 45:6) Jaká situace je však dnes?
18. Jak zážitky svědků Jehovových z let 1914–1919 vedly k většímu splnění biblických textů, uvedených v předcházejícím odstavci?
18 Během první světové války se Velký Babylón prostřednictvím svých světských milovníků z politických, vojenských a soudních kruhů skutečně zmocnil svědků Jehovových. V mnoha zemích byli pronásledováni a zakazováni a nakonec byli členové jejich vedoucího sboru uvězněni. Vyhlídka byla pochmurná. Náhle se jim však neočekávaně otevřela příležitost v poválečné době. Od Jehovy přišlo poselství o osvobození, biblické poselství o osvobození z Velkého Babylóna prostřednictvím zřízeného mesiášského království. Viditelným důkazem bylo propuštění výše uvedených členů z vězení, byli zproštěni všech falešných obžalob. Krátce nato v témž roce 1919 vyšel ve Strážné věži hlavní článek s námětem „Požehnaní jsou nebojácní“; to bylo také motto hlavního shromáždění, které se konalo od 1. do 8. září 1919 v Cedar Point, Ohio. Při tomto sjezdu bylo zřejmé, že je možno očekávat větší množství duchovního pokrmu a větší dílo, které je před námi. Bylo totiž oznámeno, že bude vydáván nový časopis, který bude vycházet čtrnáctidenně, Zlatý věk. Můžeš si představit, že to všechno bylo pro pravé Boží služebníky jako osvěžující voda, posilující chléb, jako víno, jež vyvolává radostnou náladu, a jako výživné mléko.
19. Jaké kroky byly postupně učiněny k obnovení duchovního ráje?
19 To byl teprve počátek, první krok v obnovení duchovního ráje pro Boží lid. Jak ukazují novodobé dějiny svědků Jehovových, byly od té doby učiněny velké pokroky. Každý si může prozkoumat dějinné skutečnosti a sám se přesvědčit. Také je zřejmé, že každý další krok byl pod vedením autora Bible, který řekl: „Mé slovo. . . nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal. S veselím vyjdete a s pokojem budete přivedeni. . . stromy polní budou tleskat rukama. Místo hustého trní vzejde jalovec. Místo žahavých kopřiv vzejde myrta. A bude to před Jehovou slavné, na znamení na neurčitý čas, které nebude vyhlazeno.“ — Iz. 55:10–13.
20. Jak je v Žalmu 1:1–3 vyjádřeno pozvání, abychom se účastnili tohoto ráje?
20 Jaký je to nádherný a lákavý popis duchovního ráje! A ty jsi zván, abys měl osobně účast v tomto ráji, jestliže se věrně přidržuješ Božího slova. V Žalmu 1:1–3 je o tom řečeno: „Šťastný je muž. . . [který má potěšení] v zákoně Jehovově a tlumeným hlasem čte v jeho zákoně dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který vydává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí nevadne [zůstává stále plodný a zelený], a všechno, co dělá, bude se dařit.“
21, 22. a) Jak je rozšířeno toto pozvání u Matouše 25:34 a ve Zjevení 22:17–20? b) Jak můžeme osobně zaujmout rozhodný postoj, chceme-li odpovědět na toto pozvání?
21 Cesta do duchovního ráje je dosud otevřená! Stále ještě po celém světě zaznívá pozvání, aby do něho lidé vstoupili a aby se z něho těšili, jak to vyjádřil král v Ježíšově podobenství: „Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa.“ (Mat. 25:34) Ano, Boží slovo, Svaté písmo, končí pozváním: „A duch a nevěsta dále říkají: ‚Přijď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ Poslední slova, která Jan slyšel ve vidění, jsou slova Krista Ježíše: „Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: ‚Ano, přijdu rychle.‘ “ Na to Jan dychtivě odpovídá: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjev. 22:17–20.
22 Proč bychom neměli hledat útočiště pod nepomíjitelným „nebeským královstvím“ a proč bychom se rozhodně nepostavili na jeho stranu? Neodpověděl bys dychtivě na takové často opakované a naléhavé pozvání? Nepřijdeš?