Naše útočiště pod neporušitelným „nebeským královstvím“
1. Proč se dnes lidé cítí nejistí, a jaké otázky si proto mnozí lidé kladou?
POTŘEBOVAL jsi již někdy naléhavě hledat útočiště, najít nějaké místo, kde bys byl chráněn před nebezpečím nebo tísní? Snad patříš k lidem, kteří si ještě živě vzpomínají na to, jak za války noc co noc hledali útočiště v protileteckém krytu. Měl jsi tam pocit ochrany a cítil jsi do jisté míry úlevu. Ale jak je tomu s nebezpečími a tlakem poměrů v dnešní době? Máš jako muž pocit, že máš zajištěnou práci? Cítíš se jako žena v bezpečí ve své rodině a v kruhu svých známých? Máš pocit, že je bezpečné, abys chodil sám v noci nebo snad i ve dne, nebo aby chodily samy tvé děti? Mohli bychom vypočítat daleko více důvodů, proč se lidé dnes cítí velmi nejistí; jen si vzpomeňme na inflaci, vandalismus, užívání drog, na znečišťování životního prostředí a na podobné věci. Světová situace nikdy nevypadala chmurněji. Tíseň na světě se prohlubuje. Stále více je patrná lidská bezmocnost. Je zřejmé, že z lidského zdroje není možno čekat vyřešení těchto problémů. Proto vyvstává otázka: Kde můžeme najít bezpečné útočiště?
2. a) Proč byl rok 1914 velkým mezníkem? b) V čem je možné od té doby pozorovat stupňování?
2 Než odpovíme na tuto otázku, zabývejme se základní příčinou této situace. Kdy a kde to všechno začalo? Díváme-li se zpět, zjišťujeme, že velkým mezníkem byl rok 1914. Až do léta toho roku se zdálo, že vyhlídky jsou dobré. V Evropě existoval Stálý rozhodčí soud, který měl řešit mezinárodní těžkosti. Mnozí lidé pociťovali život jako radostný a slibný. Potom, jako blesk z čistého nebe, přišla první světová válka, vyvolaná jediným výstřelem z pistole, který vedl k tomu, že nakonec padal z oblohy déšť bomb. Lidé doufali, že touto válkou skončí všechny války. Připravila však cestu ke druhé světové válce. Nyní je nahromaděno tolik nukleárních zbraní pro raketovou válku, že je ohrožena již sama naše existence. Stupňování je patrné i v jiných ohledech. Na světě roste počet obyvatelstva a rostou i úroky z úroků za uložené peníze. Přibývá lidí, které je nutno živit, a mluví se již o světovém hladu v blízké budoucnosti. A co říci o rozšíření nakažlivých nemocí? Nejenže „španělská chřipka“ si v roce 1918 vyžádala 20 milionů obětí, ale v naší tolerantní společnosti se také epidemickou měrou rozšířily odporné pohlavní choroby. Na denním pořádku je zločinnost, násilí a bezzákonnost. Není divu, že se stále zvětšuje vrozené lidské sobectví, jestliže je stále více nutno usilovat o sebezáchovu uprostřed soupeření, lakoty, krádeží a využívání druhých. A jak se ztrácí vzájemná láska mezi lidmi, chladne i láska k Bohu. A ta nejenže ochladla, ale dnes je dokonce velmi populární tvrzení, že Bůh je mrtev. Velmi rádi ovšem připouštíme, že stále ještě existuje mnoho lidí, kteří mají dobré srdce a žijí slušným životem, ale musíme také připustit, že je takový způsob života pro ně stále obtížnější.
3. a) Jak je možné poznat pravý význam dnešního stavu? b) Které významné otázky vedly k tomu, že Ježíš Kristus vyslovil velké proroctví?
3 Nyní jsme tedy sledovali všeobecnou tendenci od roku 1914, ale dotkli jsme se skutečně základní příčiny? A ještě důležitější je otázka, jak mohou být tyto problémy vyřešeny? Je vůbec nějaké řešení? Jak můžeme najít uspokojující odpověď na tyto otázky? Na koho se můžeme obrátit? Naštěstí existuje někdo, kdo nám může dát a již nám dal naprosto uspokojující odpovědi na všechny tyto otázky. Chtěli bychom připomenout, že již v roce 1876 badatel Bible, který se stal prvním prezidentem Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, ve svých spisech vysvětlil, že biblické „časy pohanů“ skončí na podzim roku 1914 a že to celému světu přinese bezpříkladné těžkosti. Kde získal tuto informaci? V Božím slovu, Svaté bibli, a zvláště u Daniela 4:16, 23, 25, 32 (4:13, 20, 22, 29, KB) a ve velkém proroctví Ježíše Krista, Božího Syna, který byl inspirován Božím svatým duchem. Toto proroctví je nedílnou součástí Božího slova a je zaznamenáno u Matouše 24:4–51 a také u Marka 13:5–37 a Lukáše 21:8–36. Proroctví bylo dáno jako odpověď na pozoruhodnou otázku Ježíšových apoštolů: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Ano, Ježíš předpověděl skonání, a to nejen pro svou dobu, ale také pro naši dobu, kdy se mají odehrávat podobné události. Také ukázal, co je tím naléhavě nutným útočištěm, o které bychom se měli vážně zajímat.
4. Jak se bezprostředně splnilo Ježíšovo proroctví a na které podobné události to poukazuje v dnešní době?
4 Uvažujme stručně o bezprostředním splnění Ježíšova proroctví v jeho době a v době jeho apoštolů. Víme, že předpověděné události, které vyvrcholily v roce 70 n. l. zpustošením chrámu, „svatého místa“, a Jeruzaléma, „svatého města“, a také provincie Judeje, k čemuž došlo v roce 70 n. l. , byly označením katastrofálního konce onoho systému věcí. A jak je tomu dnes? Vidíme všechny ty mnohé události, o nichž Ježíš předpověděl, že budou tvořit složené „znamení“, jímž se bude vyznačovat jeho přítomnost a skonávání systému věcí? O několika z nich jsme se již zmínili a dokonce i bez ohledu na chronologické počítání „časů pohanů“ můžeme s důvěrou říci, že rok 1914 jistě ukázal na začátek „posledních dnů“ tohoto systému věcí, v nichž, jak řekl Pavel, „nastanou kritické časy, jimž bude těžko odolávat“. — 2. Tim. 3:1.
LÉK A ÚTOČIŠTĚ
5. Co říkal Ježíš u Lukáše 21:28–31 o jediném útočišti, k němuž bychom měli utíkat?
5 Dále se ptáme: Existuje nějaký lék? Pro nynější svět neexistuje žádný lék. Podle Božího slova je po zásluze odsouzen k zániku. Neexistuje však nic, k čemu by se jednotlivci mohli obrátit a co by působilo proti nynějšímu špatnému stavu? Něco takového jistě existuje, a tento lék, na který je obrácena naše pozornost, je zároveň také naprosto důležitým útočištěm, k němuž musíme bez otálení utíkat. Povšimněme si Ježíšových slov:
„ ‚Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavy. protože se přibližuje vaše vysvobození.‘ Nato jim vyprávěl podobenství: ‚Povšimněte si fíkovníku a všech ostatních stromů: Když již raší a vy to pozorujete, sami poznáváte, že je nyní léto blízko. Stejně také, až uvidíte, že se dějí tyto věci, poznejte, že Boží království je blízko.‘ “ — Luk. 21:28–31.
6. a) Jak Ježíš ukázal, kdo je králem Božího království? b) Jaké další důkazy o tom nacházíme v Hebrejských písmech?
6 „Boží království“! Právě to si zaslouží naši celou pozornost. Kdo je králem tohoto království? Bezprostředně před výše uvedenými slovy Ježíš řekl sám o sobě: „Pak uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.“ A na své proroctví navázal vyprávěním tří podobenství. Poslední z nich je podobenství o ovcích a kozlech; začíná slovy: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn.“ (Luk. 21:27; Mat. 25:31) Není pochyb o tom, kdo je pomazaným králem Božího království. A není pochybností, že si to zaslouží. V první řadě se dobrovolně zřekl své dřívější nebeské slávy a potom, „když se ocitl v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu. Právě proto jej také Bůh povýšil k nadřízenému postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ (Fil. 2:5–11) V dnešní době je živou osobností — ano, má nejvyšší zájem na tom, aby bylo splněno jeho vlastní inspirované proroctví. Jeho život na zemi byl význačný život a jeho důležité rysy byly předpověděny v inspirovaných Hebrejských písmech, aby byl zřetelně poznán Mesiáš. Jeden z těchto textů předpovídá pro naši dobu, že „králové země se staví a vysocí úředníci, ti se srotili jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“. Těmto nepřátelům Jehova odpovídá výsměšným, hněvivým smíchem a říká jim, že je příliš pozdě. Říká: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, mé svaté hoře.“ Aby dále ukázal jeho totožnost, Jehova říká tomuto pomazanému králi: „Ty jsi můj syn.“ Národy, které mu odporují, jsou mu dány, aby je ‚rozbil‘. Žalm však končí vynikajícím závěrem: „Šťastní jsou všichni, kteří v něm mají útočiště.“ (Žalm 2:1–12) Mnohé jiné žalmy, například Žalm 91:1, 2, mluví o Jehovovi jako o našem útočišti nebo jej nazývá „mé útočiště“, ale prostředek, jímž opatřil útočiště v dnešní době, je jeho království v rukou jeho pomazaného a vládnoucího Syna, Krista Ježíše. — Viz Žalm 110:1–4.
7. Kdo měl mít podle Božího předsevzetí podíl s Kristem Ježíšem a proč je to tak překvapující?
7 Ježíš mluvil mnohokrát o „Božím království“ nebo o „království nebeském“. Také mluvil o tom, že se s ním někteří budou podílet na království jako spolukrálové. Kdo již někdy slyšel o takovém uspořádání? Existoval snad někdy nějaký národ nebo nějaká říše, kde by v téže době vládlo 144 000 a jeden král? Něco takového se nikdy nestalo. Ani dnes, kdy je na světě více než čtyři miliardy obyvatel, neexistuje tolik králů a vladařů, ani kdyby se všichni spojili. Kdo přišel na takovou myšlenku? Jistě to nebyl člověk! Je to Boží myšlenka. Je to předsevzetí stvořitele země. Takové nebeské panství, v němž tolik králů tvoří společně světové panství, může připadat jako fantazie lidem, kteří mají zájem o politiku. Ale je tomu tak proto, že jako jsou doslovná nebesa vyšší než země, tak myšlenky Boha, stvořitele nebes, jsou vyšší než myšlenky lidí zde na zemi. Je tomu tak, jak to Bůh kdysi ve staré době řekl svému izraelskému lidu: „ ‚Protože vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je Jehovův výrok. ‚Nebo jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než myšlenky vaše.‘ “ — Iz. 55:8, 9.
8. 9. a) Jaké další podrobnosti jsou o tom uvedeny ve Zjevení 1:5, 6? b) Jaké další poučení nám o tom poskytuje kniha Zjevení?
8 Proto bychom neměli být překvapeni, jestliže něco, co je Božím předsevzetím, je daleko velkolepější, než si pouhý člověk může vůbec představit. O staletí později odhalil Bůh v poslední knize Bible, ve Zjevení, další podrobnosti o tomto panství nad světem. V této knize je Božímu Synu věnována všechna čest za to, že jako dokonalý člověk na zemi šel cestou sebeobětování. Povšimněme si, jak to pod inspirací vyjádřil apoštol Jan: „Ježíš Kristus, ‚věrný svědek‘, ‚prvorozený z mrtvých‘ a ‚vládce králů země‘. Tomu, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů svou vlastní krví — a učinil z nás království, kněze pro svého Boha a Otce — ano, jemu buď sláva a moc navždy. Amen.“ — Zjev. 1:5, 6.
9 Kdyby byl Ježíš Kristus nevylil krev svého života a neobětoval se Bohu, následovníci jeho šlépějí by nikdy nemohli být učiněni králi a kněžími Bohu, jeho nebeskému Otci. Ježíš Kristus má tedy stěžejní úlohu, má-li být těmto spolukrálům umožněno, aby se s ním účastnili jeho nebeského království. Řekl o tom: „Tomu, kdo zvítězí, dovolím, aby se mnou seděl na mém trůnu, stejně jako já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu.“ (Zjev. 3:21) V souladu s tím je o čtyřiadvaceti starších osobách napsáno, že říkají Ježíši Kristu: „Byl jsi zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.“ — Zjev. 5:9, 10.
10. Kdo je viděn s Beránkem na hoře Sion a jak jsou popsáni?
10 Nejsme ponecháni v nejistotě o počtu těchto králů a kněží, kteří jsou spojeni s Kristem Ježíšem. Jan popsal ty, kteří budou vládnout s Kristem Ježíšem na nebeské hoře Sion, a mluvil o jejich znamenitých vlastnostech. Napsal o tom: „Hle, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. . . A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími osobami, a nikdo se nemohl naučit tu píseň, kromě těch sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří byli koupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoliv. Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi. A v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš, jsou bez poskvrny.“ — Zjev. 14:1–5.
11, 12. a) Čím se liší od lidstva všeobecně? b) Kdy budou tito králové a kněží vládnout s Kristem Ježíšem a jak získají přístup do nebeského království?
11 Tito Beránkovi následovníci jsou zřetelně odlišeni od lidstva všeobecně, když se o nich ve Zjevení 7:4–8 mluví jako o duchovních izraelitech. Jako takoví jsou zapečetěni na svých čelech „pečetí živého Boha“. Apoštol Jan uvádí dvanáct kmenů jmény izraelských patriarchů. Vysvětluje, že z každého z těchto dvanácti kmenů bylo zapečetěno 12 000, takže existuje 144 000 duchovních izraelitů. Beránek, Ježíš Kristus, je označen jako „lev, který je z kmene Juda“. (Zjev. 5:5) Proto je nakonec celkem 144 001 duchovních izraelitů.
12 Ze 20. kapitoly Zjevení se dovídáme, že těchto 144 000 králů a kněží bude vládnout spolu s Beránkem, Ježíšem Kristem, tisíc let. Toto panství začne ihned po spoutání satana ďábla a jeho démonů a po jejich svržení do propasti. Během tisíciletého panství Krista a jeho spoluvládců, které vykoupil svou obětní krví, nebudou moci zlé duchovní síly svádět obyvatele země. Ježíšovi spoluvládci se do nebeského království dostanou tím, že budou vzkříšeni jako duchovní osoby. Jejich vzkříšení je označeno jako „první vzkříšení“. Proto je ve Zjevení 20:6 řečeno: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“
NEPORUŠITELNÉ ÚTOČIŠTĚ
13. K jakému závěru docházíme vzhledem ke všem těmto důkazům?
13 Vezmeme-li v úvahu všechny tyto inspirované psané důkazy, nemáme žádný důvod k pochybnostem, že by se Jehova Bůh nepostaral o to, aby existovalo doslovné panství 144 001 krále, kteří mají vládnout nad celou zemí během tisíce let, kdy bude satan se svými démony uvězněn v „propasti“. Až do dnešního dne neměla země ještě nikdy takové panství — panství, jehož vládní úředníci by měli takové bohulibé vlastnosti. Tato nebeská světovláda se brzy ujme své moci na tisíc let. To je to království, v němž mají všichni lidé hledat útočiště, které je nikdy nezklame.
14. a) Ve kterých dvou ohledech jsou dnešní panovníci porušitelní? b) Co je možno říci o všech členech Božího nebeského panství?
14 Všechna lidmi vytvořená království nebo vlády jsou porušitelné, protože jsou porušitelní panovníci, kteří je zastupují, bez ohledu na to, jaký mají titul. Jsou porušitelní, neboť následkem zděděného hříchu a nedokonalosti všichni onemocní a umírají. Kromě toho jsou porušitelní i v morálním ohledu. O tom není nutno předkládat důkazy. Až příliš dobře známe události z dnešní doby. Ale to neplatí o panství, které tvoří „nebeské království“, ačkoli se skládá z tak velkého počtu osob. Každý z nich je jak neporušitelný, to znamená nesmrtelný, tak i neúplatný. O nejvyšším z nich, Kristu Ježíši, není naprosto možno pochybovat. V epištole Židům 7:26 je o něm řečeno, že je „věrný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“ a že „se stal vyšším než nebesa“. Ale jak je tomu s jeho spoluvládci, kteří byli vybráni z hřešícího lidstva? Jestliže upřímně činili pokání a obrátili se, celou duší se oddali Bohu a projevují víru v zásluhu Ježíšovy vykupující oběti, Bůh je přijímá a vzbuzuje v nich působením svého ducha novou naději, naději nebeskou. Apoštol Petr o tom řekl: „Bůh. . . nám. . . dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ O něco později napsal: „Nyní jste očistili své duše poslušností pravdy“, a pak dodal: „Neboť vám bylo dáno nové zrození, ne porušitelným, ale neporušitelným plodným semenem, prostřednictvím slova živého a trvajícího Boha.“ — 1. Petra 1:3, 4, 22, 23; viz též Sk. 26:20.
15, 16. Čemu se dále učíme v této souvislosti ze 2. Petrovy 1:4 a 1. Kor. 15:53?
15 O uskutečnění jejich nebeské naděje Petr říká: „[Bůh] nám zdarma dal cenné a veliké sliby, abyste se jejich prostřednictvím stali účastníky božské přirozenosti, když jste unikli zkaženosti, která je na světě ve chtíči.“ Pavel to potvrdil svými slovy o jejich povaze a organismu, když napsal: „Neboť to, co je porušitelné, musí obléci neporušenost, a to, co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost.“ — 2. Petra 1:4; 1. Kor. 15:53.
16 Ti, kteří nepatří do třídy „nebeského království“, ale kteří hledají a nalézají útočiště pod královstvím, musí se také chránit před ‚zkaženosti, která je na světě ve chtíči‘. O tom však budeme hovořit později.
VLÁDY, KTERÉ JSOU NEPRAVÝM ÚTOČIŠTĚM
17. Jak a proč se lidé od první světové války větší měrou obracejí k lidským vládám, a to přes jakou kazatelskou činnost?
17 Abychom si uvědomili naprostý rozdíl a prohloubili tak své ocenění, uvažujme nejprve o nepravém útočišti, o lidských vládách, které byly lidstvu vnuceny, a to zvláště v dnešní době. Od vypuknutí první světové války v roce 1914 je stále patrnější, že lidské vlády nejsou schopny úspěšně vládnout nad lidstvem. A přece se lidé stále větší měrou obracejí k lidským uspořádáním, neboť od roku 1919 bylo založeno více států, než v jakékoli srovnatelné době v minulosti. Dřívější Společnost národů, která zanikla v bolestech druhé světové války, měla ve své době méně než šedesát členských států. Ale v Organizaci spojených národů je zastoupeno 144 národů. Dnes je základní zásadou, že jednotlivé národy mají mít své vlastní zemské vlády a že nemají být ovládány koloniálními říšemi. Těchto nových vládních útvarů stále přibývá, ačkoli svědkové Jehovovi káží stále naléhavěji, že jedinou realistickou nadějí lidstva je Boží mesiášské království. Během minulých jedenašedesáti let statisíce lidí přijaly toto poselství o království, ale tyto dva miliony zastánců Božího království jsou v menšině ve srovnání s převážnou většinou čtyř miliard obyvatel země. Je naprosto zřejmé, že velká většina lidstva zřejmě nehledá útočiště pod Božím královstvím a že ono není jejich jedinou nadějí.
18. a) Ve kterém Ježíšově podobenství byly předpověděny dvě odlišné třídy a jak? b) Co Ježíš dále řekl, abychom mohli poznat pravý význam mnoha jeho podobenství?
18 Měli bychom být překvapeni tím, že většina lidí uzavřela své srdce a mysl vůči evangeliu o království a že v těchto neklidných dobách vzhlížejí k lidským vládám jako k útočišti? Pokud dobře známe prorocké texty Božího svatého slova, nejsme tím překvapeni. Boží Syn, Beránek Ježíš Kristus, předpověděl, že se to stane. V jednom ze svých podobenství řekl: „Nebeské království bylo přirovnáno k člověku, který zasel na své pole znamenité semeno. Když lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel.“ Potom dále řekl, že plevel byl vybrán z pšenice teprve v době žní. Později, když vysvětloval toto podobenství, řekl: „Znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho zlého.“ K tomu dodal: „Žeň jest skonávání systému věcí.“ (Mat. 13:24–30, 36–43) Měli bychom také pamatovat na odpověď, kterou dal Ježíš svým učedníkům, když se jej zeptali: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Povšimněme si jeho odpovědi: „Vám [učedníkům] je poskytnuto rozumět svatým skrytým věcem nebeského království, ale oněm lidem to není poskytnuto. . . , protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou, a plní se na nich Izaiášovo proroctví [z kapitoly 6:9, 10], které praví: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte, a pohledíte a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu ztloustlo a poslouchali ušima rozmrzele a zavírali oči, aby nikdy neviděli očima a neslyšeli ušima a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět, abych je neuzdravil.‘ “ (Mat. 13:10–15) Na tomto základě můžeme poznat pravý význam mnoha Ježíšových podobenství. Neplatí to právě tak dnes o „plevelu“ při této „žni“, při „skonávání systému věcí“? Srdce těchto lidí je zavřeno a stejně tak i jejich mysl.
19. a) Jaké podobné varování vyslovil Pavel ve Skutcích apoštolů 20:27–30? b) Jak začal existovat „člověk bezzákonnosti“ a jaké nepravé útočiště nakonec vytváří?
19 V této souvislosti si ještě připomeneme varovná slova apoštola Pavla starším v efezském sboru, jimž řekl: „Vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás utlačující vlci a nebudou zacházet se stádem jemně, a z vás samých povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvlekli učedníky.“ (Sk. 20:27–30) Tito nepraví učitelé budou velmi zkažení, a jak Pavel také předpověděl, budou postupně vytvářet třídu „člověka bezzákonnosti“. (2. Tess. 2:3–12) Tato třída byla v činnosti již za dnů apoštolů, ale pevnou podobu přijala teprve ve 4. století, kdy císař Konstantin Veliký přiměl ke kompromisu takzvané „biskupy“, falešné učitele ve své době. A tak bylo zfalšované křesťanství, nad kterým dozírali tito „biskupové“, smíšeno s pohanským římským náboženstvím. Tato náboženská směsice se stala státním náboženstvím, a tak bylo založeno křesťanstvo. Dnes je ohromným náboženským celkem a celé je proniknuto kvasem pohanství, světskosti, špatnosti, lidských tradic, pokrytectví a démonských nauk. Křesťanstvo se učinilo částí Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a je vládnoucí částí této náboženské říše. — Zjev. 17:3–6; Gal. 5:9, 19–21.