Zprávy a jejich hlubší význam

Církve v New Yorku mají těžkosti

● Brooklyn byl dlouho známý jako „město církví“. Podle listu „New York Times“ sešli se „zástupci 30 brooklynských církví ke kongresu, při němž se jednalo o další trvání těchto církví“. Byla zde navržena opatření: 1. Spojení náboženských obcí v rámci téže denominace, 2. Spojení různých denominací, a jako „poslední východisko“ zavření kostelů. Na Manhattanu na protějším břehu East River rozhodla se ústřední presbyteriánská církev, která kdysi byla kvetoucím střediskem protestantismu, k „poslednímu východisku“. Jejích členů stále ubývalo, až jich nakonec bylo jen 33.

V černošských čtvrtích a ve španělsky mluvících městských čtvrtích New Yorku se církvím daří poněkud lépe, ale nejsou zcela bez problémů. Pastor jedné z větších protestantských černošských církví řekl: „Naše náboženská obec je v krizi.“ Černošské církve jsou většinou baptistické, a přece se připouští, že jejich spolupráce není nejlepší. Průměrná církev protestantských černochů chce být „nezávislá“, jak je psáno v článku listu „Times“, „a občas soupeří s jinými církvemi ve svém okolí o počet členů a o vážnost“. Pastor „Mistrovy církve“ v Harlemu poukázal na podstatnou slabost newyorských církví, neboť řekl: „V minulosti se církev. . . příliš ztotožňovala se světem. Církev nedokázala, že má pro město nějaký význam. A kdyby zmizely všechny církve — kdo by si z toho něco dělal?“

Prostředek proti rozkladu

● Opakem výše uvedené zprávy je zajímavý komentář, který vyšel v listu „The Search“ (který vydává pro právníky jedna pojišťovací společnost ve Spojených státech); komentář vyšel po tom, kdy svědkové Jehovovi koupili v Brooklynu patnáctipatrový hotel „Towers“. Ke koupi došlo začátkem roku 1975, aby bylo možno uskutečnit rozšíření, nutné v důsledku celosvětového růstu svědků Jehovových. Časopis se nejprve zmiňuje o tom, že v oblasti Brooklyn Heights bylo možno pozorovat postupný rozklad a že některé hotely se staly útočištěm narkomanů a tuláků. Noví majitelé hotelu „Towers“ dali okolí „nový ráz“. V souladu s vírou svědků Jehovových „byly místnosti. . . odborně opraveny a uvedeny do pořádku: jsou čisté, v pořádku a důstojné“.

V článku je dále řečeno, že noví obyvatelé budovy, svědkové Jehovovi, „významně přispěli k posílení bezpečnosti a blaha obce“. „Tisk a jiné hlasy označily přítomnost těchto ‚čistých, řádných, mravně bezúhonných a cenných osob‘ jako prostředek proti poměrům, které v okolí směřovaly k negativnímu stavu. Také starší lidé říkají, že se cítí ve větším bezpečí, protože zde jsou svědkové Jehovovi.“

Ku-Klux-Klan se rozšiřuje

● Ku-Klux-Klan byl založen po občanské válce na jihu Spojených států. Vedl tajnou válku proti politikům na severu a proti propuštěným otrokům. Nakonec úplně zmizel, ale po první světové válce byl znovu organizován. Jeho vůdcem byl tehdy plukovník William J. Simmons, duchovní a příznivec Sdružení pro podporu společných zájmů. V té době se Klan údajně věnoval „ochraně ženy a prosazování převahy bílých protestantů“. Nový Klan byl nepřátelsky zaměřen proti černé rase a kromě toho byl také zatížen silnými předsudky proti katolíkům, židům a cizincům.

Proto může překvapit, že katolický profesor John E. Fitzgerald v jednom článku poukazuje na to, že v dnešním Klanu je značný počet katolíků. Tvrdí se, jak píše Fitzgerald, že „téměř polovina členů v Louisianě jsou katolíci“. Jak došlo k této změně? Podle jeho mínění vstoupili katolíci do tohoto tajného spolku, protože mají starost vzhledem k rostoucí zločinnosti a mají určité rasové předsudky. Jde však ještě dále a vysvětluje, že „chybu lze vidět také v tom, že naše katolické duchovenstvo neobjasňovalo rozdíl mezi necitelnou a rozkladnou filozofií Klanu a soucitným učením křesťanství“. Problém může být vyřešen jen tehdy, jestliže se „svědomití lidé rozhodnou nastoupit obtížnou životní cestu prvních křesťanů“. Dobrým počátkem by bylo, kdyby byla uznána biblická slova, totiž že Bůh „učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země“, a kdyby také byla uznána inspirovaná slova apoštola Petra, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost“. — Sk. 17:26; 10:34, 35.