Falešní pastýři propuštěni ze služby Bohu
PŘI založení křesťanského sboru se Bůh prostřednictvím Krista postaral o to, aby zde byli pastýři a učitelé. (Ef. 4:11) Apoštol Petr, který sám byl křesťanským pastýřem, vyslovil důrazné napomenutí: „Paste svěřené vám Boží stádo, ne z donucení, ale ochotně, ani z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě, ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou Božím dědickým podílem, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu.“ — 1. Petra 5:2,3.
Pastýři v křesťanském sboru nejsou žádní panovníci. V národech, které tvrdí, že jsou křesťanské, existují však náboženští i političtí panovníci, kteří tvrdí, že se starají o lid jako pastýři. A Bible je také označuje jako pastýře. Bez ohledu na to, zda byl někdo Bohem dosazen do tohoto postavení, nebo ne, všichni, kteří o sobě říkají, že jsou pastýři, nesou odpovědnost vůči Bohu, protože jde o život a blaho lidí. Jestliže se někdo z těchto odpovědných mužů prokáže jako nevěrný, bude nad ním vynesen přísný soud. (Jak. 3:1) K naší útěše a pro výstrahu lidem v takových postaveních vedl Bůh svého proroka Zachariáše, aby se účastnil dramatu, jímž mělo být předstíněno něco v budoucnosti.
PROROCKÉ DRAMA
V té době měl Jehova Bůh své „stádo“, totiž svůj smluvní lid izraelský. On sám dosadil Zachariáše jako pastýře a řekl: „Pas stádo drobného dobytka určené k zabití, jehož kupci je hodlají zabít, ačkoli nejsou považováni za vinné. A ti, kteří je prodávají, říkají: „Ať je Jehova požehnán, zatímco já získám bohatství.‘ A jejich vlastní pastýři jim neprojeví soucit.“ — Zach. 11:4, 5.
Stádo, které patřilo Bohu, přivedli do velmi špatného stavu jeho pastýři, kteří se nestarali o blaho stáda a neprojevovali soucit, když bylo utiskováno. Když byl Zachariáš jmenován, věnoval svou pozornost některým z těchto pastýřů. Říká: „Nakonec jsem vyhladil tři pastýře v jediném lunárním měsíci, neboť má duše s nimi postupně ztrácela trpělivost, a také jejich vlastní duše pociťovala odpor vůči mně.“ (Zach. 11:8) Není nám řečeno, kdo byli tito tři pastýři. Zachariáš však měl větší autoritu než oni, protože byl dosazen nejvyšším Bohem, takže mohl propustit tyto tři muži.
Zachariáš, jak sám řekl, působil jako pastýř „k vašemu prospěchu, vy sklíčení ze stáda“. (Zach. 11:7) Miloval Boží stádo. Proto nebyl netrpělivý nad sklíčenými ovcemi, ale nad třemi pastýři, kteří zapomínali na své povinnosti, Ti sami pociťovali odpor k Zachariášovi, protože ten opatroval stádo věrně a soucitně. On zase odmítal jejich metody a plány.
Zachariáš byl dosazen jako pastýř, a proto předstiňoval „znamenitého pastýře“, Pána Ježíše Krista. V době, kdy Ježíše poslal jeho Otec k Božímu stádu — k izraelskému lidu-, aby byl jeho pastýřem, bylo s tímto lidem velmi špatně zacházeno, obzvláště ze strany náboženských vůdců. Jakou situaci nalezl Ježíš? Čteme: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ — Mat. 9:36.
Kdo tehdy byli ti „tři pastýři“, které Ježíš Kristus propustil nebo „vyhladil“ z jejich postavení, které si přisvojili? Ve zprávě o Ježíšově životě není zmínka o žádných třech mužích, kteří by odpovídali prorockému obrazu. Tři pastýři, které prorok Zachariáš propustil z jejich úřadu, zřejmě znázorňovali tři skupiny lidí v Ježíšově době. Ve zprávě se také skutečně objevují tři skupiny, které vykonávaly v Izraeli moc jak ve spojení s vládou, tak i s náboženstvím. Byli to o1. farizeové a 2. saduceové, kteří byli jako skupiny zastoupeni v židovském sanhedrinu v Jeruzalémě. Tento soudcovský sbor vykonával pod vládou římského místodržitele určitá vládní a náboženská úřední jednání. Například farizeus jménem Nikodém byl členem sanhedrinu, jako „předák Židů“. (Jan 3:1,2; 7:50–52) V sanhedrinu byl značný rozkol mezi farizei a saducei. (Sk. 23:1–9) Kromě těchto židovských sekt byli to dále 3. herodiáni, „přívrženci strany Herodovy“. — Mar. 12:13.
JEŽÍŠ KRISTUS PROPOUŠTÍ „TŘI PASTÝŘE“
Podobně jako „tři pastýři“ pociťovali „odpor“ vůči Zachariášovi jako pastýři, tak i tyto tři skupiny brzy pocítily „odpor“ proti Ježíši Kristu, mesiášskému pastýři. Vytvořily spiknutí a společně působily proti Ježíši, aby jej uvedly do špatného světla v očích izraelského stáda. (Mat. 22:15,16,23; Mar. 3:6) Hned od počátku své kazatelské služby nechtěl mít Ježíš nic společného s těmito sobeckými skupinami vládců, to znamená, že se k nim nepřipojil. Na konci své služby s nimi „jeho duše. . . ztrácela trpělivost“. Při veřejných příležitostech umlčel všechny tři skupiny, když se jednalo o otázky panství a učení. Symbolický „jediný měsíc“, kdy Ježíš propustil tyto skupiny, označuje ve skutečnosti krátký časový úsek na konci jeho služby.
„Propuštění“ dosáhlo svého vyvrcholení 11. nisana 33 n.l., pouhých několik dnů předtím, než Římané Ježíše popravili. Apoštol Matouš (22:15–46) podává zprávu o tom, jak Ježíš postupně každou z těchto tří skupin vyvrátil, odhalil a umlčel a jak ukázal, že nesplňují předpoklady, aby mohly opatrovat stádo, a že pro to nejsou schopní. O farizeích a herodiánech Matouš píše:
„Potom farizeové odešli a radili se spolu, aby jej chytili v řeči. Proto k němu poslali své učedníky spolu s Herodesovými straníky, a ti řekli: „Učiteli, my víme, že jsi pravdomluvný a učíš Boží cestě podle pravdy a nestaráš se o nikoho, neboť nehledíš na vnější vzhled člověka. Řekni nám proto, co si myslíš: Je zákonné platit cézarovi daň z hlavy, či nikoli?“ Ježíš však znal jejich špatnost a řekl: ‚Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi minci pro daň z hlavy.‘ Přinesli mu denár. A on jim řekl: ‚Čí je to obraz a nápis?‘ Řekli: ‚Cézarův‘. Potom jim řekl: ‚Splácejte tedy cézarovy věci cézarovi, ale Boží věci Bohu.‘ Když to slyšeli, podivili se, opustili jej a odešli.“
Později přišli saduceové, a také oni byli propuštěni:
„Toho dne k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se jej: „Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr se ožení s jeho manželkou a vyvede svému bratru potomka.“ U nás bylo sedm bratrů; první se oženil a zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratru. Totéž se stalo s druhým a třetím, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela žena. Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení, vždyť ji měli všichni?‘
Ježíš jim odpověděl: ‚Mýlíte se, protože neznáte ani Písma ani Boží moc; neboť při vzkříšení se muži nežení ani ženy se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh mluvil slovy: „Já jsem Bůh Abrahámův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův“? Není Bohem mrtvých, ale živých.‘ Když to zástupy slyšely, žasly nad jeho učením.“
Ježíš nakonec úplně propustil „tři pastýře“, neboť farizeům poukázal na jejich chybu, která spočívala v tom, že jej odmítli jako Božího Syna:
„Když byli farizeové pohromadě, Ježíš se jich zeptal: ‚Co si myslíte o Kristu? Čí je Syn?‘ Řekli mu: ‚Davidův.‘ On jim řekl: ‚Jak to, že jej potom David pod inspirací nazývá „Pánem“, když praví: „Jehova řekl mému Pánu: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele pod tvé nohy.‘“? Jestliže jej tedy David nazývá „Pánem“, jak je jeho synem?‘ A nikdo nebyl schopen mu slovem odpovědět a nikdo se od toho dne neodvážil dále se jej vyptávat.“
Tak Boží zástupce, jeho „znamenitý pastýř“ Ježíš Kristus, odhalil tyto skupiny jako bezcenné pastýře, které Jehova neschválil. O něco později nad nimi veřejně pronesl odsuzující rozsudek. — Matouš, kapitola 23.
BRZY ZMIZÍ VŠICHNI FALEŠNÍ PASTÝŘI
Ve dnech Zachariášových i v době, kdy byl na zemi Kristus, Jehova Bůh podnikal kroky proti falešným pastýřům, a proto můžeme být přesvědčeni, že něco podnikne i proti falešným pastýřům v nové době. Zachariáš byl inspirován, aby předpověděl, že na „bezcenném pastýři“ bude vykonán zasloužený rozsudek: „Nebude věnovat pozornost ovcím, které jsou vyhlazovány. Mladou nebude hledat a polámanou ovci nebude uzdravovat. Té, která se někdy postaví, nebude poskytovat potravu, a bude jíst tělo té, která je tučná, a bude strhávat ovcím kopyta. Běda mému bezcennému pastýři, který opouští stádo drobného dobytka! Meč bude na jeho paži a na pravém oku. Jeho vlastní paže bezpochyby uschne a jeho vlastní pravé oko se bezpochyby zakalí.“ — Zach. 11:15–17.
V jaké situaci jsou lidé dnes? Nejsou jako „vyhlazované“ nebo ztracené ovce, které jsou polámány a nejsou uzdravovány a které zkažení, úplatní pastýři jedí, a které dokonce snědí až na „kopyta“? Tito pastýři ve skutečnosti nezastupují Jehovu a nemají jeho požehnání, a proto jim, jak říká, — uschne jejich „paže“ — jejich moc a jejich schopnosti — a jejich „pravé oko“, to znamená oko, jímž mohli nejlépe poznat řešení svých problémů, se bude stále více zakalovat. Vidíme, že i muži, kteří zaujímají postavení „pastýřů“, jsou dnes ve velkém zmatku a v rozpacích. V tomto světě, kdy je blízko „velké soužení“, Jehova zničí celou třídu „bezcenného pastýře“.
Zničení falešných pastýřů bude znamenat, že všichni, kteří vzhlížejí k Ježíši Kristu jako k „znamenitému pastýři“, budou osvobozeni od útlaku. (Jan 10:11) Bůh prostřednictvím svého proroka Izaiáše prohlašuje: „Budou se pást u cest a jejich pastva bude na všech vyšlapaných stezkách. Nebudou hladovět ani nebudou žíznit ani je neporazí vysušující vedro nebo slunce. Protože ten, který má s nimi soucit, je povede a dovede je k pramenům vody.“ (Iz. 49:9, 10; srovnej Zjev. 7:9–17) Kéž všichni, kteří chtějí žít v míru a ve štěstí, věnují pozornost Bibli, poznají Božího „znamenitého pastýře“ a jdou pod jeho vedením po cestě života.