Žít jako rodina podle Bible je trvalý zisk
1. Co ukazuje, že miliony rodin mají velké problémy?
PODÍVÁME-LI se dnes kolem sebe, pozorujeme, že milióny mužů, žen a dětí mají vážné těžkosti, když mají spolu žít jako rodina. V mnohých zemích přibývá v burcujících rozměrech rozluk, rozvodů a rozvrácených rodin. Značné množství manželů pouze trpí svého manželského druha, i když stále žijí ve společném domě nebo bytě. Manželé, manželky a děti mají často velmi málo společného, a každý člen rodiny jde po své vlastní cestě. Není proto zřejmé, že lidé nezbytně potřebují spolehlivé vedení?
2. Co je jedním z hlavních cílů Bible?
2 Hlavním cílem Bible je dát vedení pro život, jež bude trvale užitečné těm, kteří je následují. Neexistuje žádná životní situace, kde by biblická rada nemohla být použita: „Celé Písmo . . . je užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu.“ — 2. Tim. 3:16, 17.
3. Proč můžeme říci, že návod, který dává Bible, je realistický?
3 Návod, který dává Bible, je velmi realistický. Neříká nám, že ti, kteří se snaží držet se její rady, nebudou mít problémy. Ne, otevřeně přiznává, že budou problémy. Ale nezůstává při tom, aby prostě doporučila brát věci tak, jak jsou, a nerozčilovat se nad nimi. Bible ukazuje, jaké můžeme podniknout pozitivní kroky, abychom vyřešili problémy a měli dobrý vztah k lidem ve svém okolí, včetně vlastní rodiny.
BIBLICKÉ MĚŘÍTKO PRO MANŽELSTVÍ
4. Kdo je zakladatel manželství a jaký byl jeho úmysl s tímto uspořádáním?
4 Z první knihy Bible se dozvídáme, že Jehova Bůh je zakladatelem manželství. (1. Mojž. 2:22–24) Protože je Bohem lásky, bylo jeho záměrem, aby manželství přispívalo ke štěstí muže a ženy a aby bylo pevným uspořádáním k výchově dětí. Manželství mělo být trvalé spojení, jak je zřejmé ze slov, jež řekl Ježíš Kristus jistým farizeům, kteří chtěli znát jeho názor na rozvod: „Nečetli jste, že ten, který je stvořil, učinil je od počátku jako muže a ženu a řekl: ‚Proto člověk opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a ti dva budou jedno tělo‘? Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ (Mat. 19:4–6) Respektování původního měřítka mohlo zabránit mnoha citovým problémům a bolestem, které jsou způsobeny rozvodem manželství a rozvratem rodiny.
5. Proč bylo v Zákoně, který Bůh dal Izraelitům, trpěno mnohoženství a rozvody z jiných důvodů než pro manželskou nevěru?
5 Skutečnost, že Jehova Bůh trpěl u Izraelitů mnohoženství a rozvody z jiných důvodů než pro manželskou nevěru, neznamená, že se vzdal svého původního měřítka pro manželství. Když byl dáván mojžíšovský Zákon, byly polygamie a rozvody již zakořeněnými zvyky. Protože Jehova Bůh znal sklony Izraelitů, dal jim přikázání, která za tehdy stávajících poměrů v největší možné míře zastrašovala před zneužitím tohoto svazku. Ježíš Kristus to potvrdil, když řekl: „S ohledem na vaše tvrdé srdce vám Mojžíš povolil se rozvádět se svými manželkami, ale od počátku tomu tak nebylo.“ — Mat. 19:8.
6. Jak reagovali Ježíšovi učedníci na obnovení původního měřítka pro manželství a proč?
6 Slova Ježíše Krista však naznačovala, že Boží původní měřítko pro manželství bude platit i pro jeho křesťanské následovníky. Jak jeho učedníci reagovali? Porozuměli plně, že je to nejlepší uspořádání? Jejich reakce ukázala, že neměli na tuto věc zcela vyvážený názor. Uvažovali: „Je-li člověk v takovém postavení vůči své manželce, není radno vstupovat do manželství.“ (Mat. 19:10) Učedníci si byli vědomi, že pro lidskou nedokonalost mohou v manželství vzniknout problémy. Proto si mysleli, že je lepší, aby zůstali svobodní, než aby se odvážili být navždy spojeni v manželství s někým, s nímž je těžko vyjít. Ježíš Kristus však manželství neodsoudil, ačkoli doporučoval svobodný stav. — Mat. 19:11, 12.
7. Proč je správné posuzovat manželství vážně?
7 Nebylo ovšem nesprávné, že Ježíšovi učedníci brali vážně původní měřítko pro manželství. Manželství mezi nedokonalými lidmi má negativní rysy, které se nesmějí přehlížet. Bible říká otevřeně, že ti, kteří vstoupí do manželství, „budou mít soužení v těle“. (1. Kor. 7:28) Manželství s sebou přináší vážné odpovědnosti a úzkostlivé starosti. (1. Kor. 7:32–35) Například neštěstí a nemoci mohou být pro rodinu velkým hmotným i nervovým zatížením.
8. K čemu by měl biblický názor na vážnost manželství přimět budoucí manžele a jakých smutných následků by tím mohli být ušetřeni?
8 Ten, kdo se dá vést Biblí, poznává, že na manželství musí být muž i žena rozumově a citově připraveni. Lidé, kteří chtějí vstoupit do manželství, by měli vážně uvažovat, mají-li schopnosti být dobrými manželi a otci nebo dobrými manželkami a matkami. Měli by se pokusit již předem poznat hlavní slabosti budoucího manželského partnera a uvážit, budou-li moci s láskou a porozuměním snášet po celý život tyto slabosti. Měli by se sami sebe ptát, jsou-li skutečně ochotni přinášet osobní oběti a dělat všechno, co je v jejich silách, aby budoucího manželského druha učinili šťastným. Mnozí muži i ženy mohli sobě i manželskému partnerovi ušetřit nevýslovnou bolest a zármutek, kdyby byli vážně přemýšleli, co jako manželé by měli podle Bible očekávat. Místo, aby se vrhli do něčeho, nač nebyli připraveni, mohli počkat do doby, kdy budou vyzbrojeni přijmout manželské odpovědnosti a budou mít rozlišovací schopnost potřebnou k výběru celoživotního druha. Takové jednání by jim přineslo trvalý zisk.
9. Co říká Bible o možnosti, že i nedokonalí lidé mohou být v manželství šťastni?
9 I když Bible pojednává o těchto negativních stránkách, neznamená to, že mezi nedokonalými lidmi nemůže být manželství šťastné. Naopak, Písmo ukazuje, že dobrá manželka je pro manžela skutečným pokladem a velkým požehnáním. Čteme: „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco dobrého a dostává se mu dobré vůle od Jehovy.“ (Přísl. 18:22) „Kdo může nalézt schopnou manželku? Její cena je daleko větší než cena korálů.“ (Přísl. 31:10) Bible také dává povzbuzení manželovi: „Raduj se s manželkou svého mládí.“ (Přísl. 5:18) Přes svou nedokonalost mohou být manželé ve svém společenství spokojeni a šťastni, zvláště když se snaží uplatňovat biblické zásady.
ÚLOHA MANŽELA
10. Co všechno náleží k tomu, aby manžel mohl vykonávat svůj úkol hlavy jako Ježíš Kristus?
10 V Bibli jsou manželé vyzýváni, aby jako hlavy napodobovali v plnění svých povinností dokonalý příklad Ježíše Krista. To, že manžel je hlava, jej neopravňuje k tomu, aby vládl nad svou ženou a dával jí nízké pokořující postavení. Je mu naopak uložena povinnost, aby byl ve své lásce obětavý a kladl blaho a zájmy své ženy nad osobní žádosti. „Manželé,“ napsal apoštol Pavel, „milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal za něj sám sebe.“ (Efez. 5:25) Ježíš Kristus nevykonává své postavení hlavy nad sborem krutě nebo tyransky. Jeho obětavá láska, spojená s důvěrou vůči členům sboru, „pudí“ je, aby jeho lásku opětovali a činili, co mohou, aby se mu líbili. — 2. Kor. 5:14, 15; srovnej 1. Jana 5:2, 3.
11. Jak mohou manželé dokázat, že milují své manželky jako vlastní tělo?
11 Apoštol Pavel pokračuje znázorněním, jakou lásku mají manželé prokazovat manželkám: „Týmž způsobem mají manželé milovat své manželky, jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sám sebe, neboť nikdo neměl nikdy v nenávisti své vlastní tělo, ale živí je a pečuje o ně, jako to i Kristus činí se sborem.“ (Ef. 5:28, 29) Manželé obyčejně nepodceňují svou vlastní práci, neukazují, že jsou neschopní, nejednají krutě se svým tělem a nezanedbávají svou potřebu odpočinku a osvěžení. Nechtějí mít pověst, že jsou „budižkničemu“, ale přejí si mít důstojné postavení v očích jiných lidí. Když uplatňují biblickou radu, musí přiznávat svým manželkám stejnou úctu a ohleduplnost, kterou sami vyžadují.
12. Co je nutné, aby manžel mohl manželce ‚prokazovat čest jako slabší nádobě‘?
12 Má-li manžel milovat svou manželku jako sám sebe, musí ji opravdu znát. To právě Bible přikazuje manželům: „Žijte dále s nimi [manželkami] . . . podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší nádobě, ženské.“ (1. Petra 3:7) Když muž zná pocity své manželky a její tělesné, citové a jiné hranice, může s ní jednat ohleduplně, jako s drahocennou nádobou. Když má manželka cítit, že zaujímá v rodině čestné postavení, musí být manžel ochoten mluvit s ní klidně a rozumně o rodinných záležitostech a vyslechnout její myšlenky a představy. Manželka by se měla cítit ve vyjadřování svobodná a měla by mít jistotu, že to, co říká v rozmluvě o vážných záležitostech, se lehce nepřejde, ale že to bude bráno v úvahu. Kromě toho si musí manžel všímat více než jen mluvených slov. Hluboké city mohou být vyjádřeny tónem hlasu, výrazem obličeje nebo nedostatkem nadšení či spontánnosti. Manžel, který zná svou ženu, nebude nevšímavý k těmto věcem a nepůjde slepě za něčím, co by ji mohlo zbytečně dráždit.
13. Kdy má manžel zůstat pevný i přes city své ženy a k čemu je to užitečné?
13 Ovšem, manžel, jako hlava rodiny, neustoupí své manželce, když přesně ví, že by tím byla poškozena celá rodina. Poznává, že je biblicky povinen trvat na tom, co je správné — bez ohledu na city své manželky. Kdyby ustoupil jejím přáním proti svému lepšímu úsudku, zneuctil by Boha, který mu svěřil postavení hlavy rodiny. (1. Kor. 11:3) A kdyby pak povstaly pro rodinu těžkosti, mohl by vůči své manželce zatrpknout. Jestliže se však pevně zastává toho, co považuje s určitostí za správné, bude to působit k užitku rodiny. Když jeho manželka později pozná moudrost jeho rozhodnutí, bude ráda, že její manžel zůstal pevný. Její úcta k němu stoupne a bude méně nakloněna používat svůj ženský vliv, aby nutila manžela dělat věci podle jejích představ.
ÚLOHA MANŽELKY
14. Jaká je podle Bible úloha manželky?
14 O úloze manželky Bible říká: „Buďte podřízeny svým manželům, aby, jestliže někteří nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože se stali očitými svědky vašeho čistého chování spolu s hlubokou úctou. A ať vaše ozdoba je ten skrytý člověk srdce v nepomíjejícím oděvu tichého a mírného ducha.“ — 1. Petra 3:1–4.
15. Jak může manželka projevovat poddanost a jaký z toho může mít užitek?
15 Manželka, která se snaží odpovídat této biblické radě, bude se radit s manželem o důležitých záležitostech — při větších nákupech, při nabídce zaměstnání a podobně —, dříve než něco podnikne. Bude se ptát na jeho názor a zařizovat rodinné záležitosti, jak se to jemu líbí. Bude-li to činit, velmi mnoho získá. Její manžel nebude pak považovat za nutné stanovit jí pravidla, aby zabránil nerozumnému jednání. Bude mít jeho důvěru, a může proto plné využívat své schopnosti a svou iniciativu k užitku rodiny. — Př. 31:11–31.
16. Jaký užitek má manželka, když zachovává biblické rady, i když si jich její manžel neváží?
16 Pro manželku nemusí být vždy snadné se podřídit, zvláště když její manžel je bezohledný a nerozumný a neplní své odpovědnosti. Jedno je však jisté: Situace se nezlepší, jestliže se žena snaží převzít úlohu hlavy a stále trápí a kritizuje svého manžela a očekává, že bude dělat to, co je daleko nad jeho schopnosti. (Př. 21:9, 19; 27:15, 16) Místo aby pro jeho lhostejnost „vybuchla“, učiní lépe, když se snaží povzbudit jej a zachovat klid a umírněnost i za obtížných okolností. Snad je její „tichý a mírný duch“ právě to, co potřebuje, aby mohl vážně uvažovat o svém jednání a podniknout změny ve svém životě. I když pokrok může být velmi pomalý, manželka, která uplatňuje biblické rady, tím získá. Vyvaruje se mocného citového zatížení, trpkosti a nepříjemností, které by přinesl otevřený spor s jejím manželem. — Př. 14:29, 30; 1. Petra 3:10, 11.
17. Proč je moudré, když manželka nedělá velkou věc z manželova nesprávného rozhodnutí?
17 Podobně, když manžel učiní nesprávné rozhodnutí, manželka nic nezíská, když z toho udělá velkou spornou otázku. Lidé mají sklon se bránit, i když jsou v neprávu. Když tedy manželka učiní velkou věc z manželova chybného rozhodnutí, může dosáhnout pravý opak toho, co chce. Manžel může být posílen ve svém úmyslu neposlouchat ji, aby jí ukázal, že nepotřebuje její radu. Když však manželka svou reakcí projeví porozumění, že jako nedokonalí lidé se nemůžeme zcela vyvarovat chybných rozhodnutí, bude příště mnohem ochotnější brát ohled na její myšlenky. (Jak. 3:2) Jeho hrdost nebude pak tolik dotčena.
VÝCHOVA DĚTÍ
18. Jaký vliv to má na děti, zda rodiče uplatňují biblické rady nebo na ně nedbají?
18 V tom rozsahu, jak rodiče uplatňují biblické rady pro výchovu dětí nebo na ně nedbají, mají na děti dobrý nebo špatný vliv. Když matka podkopává Bohem svěřenou autoritu svého manžela, mohou děti během času ztratit úctu k rodičům. Mohou využívat jednoho rodiče proti druhému, aby prosadily své přání. Když však matka podporuje slovem i skutkem ocenění pro otcova rozhodnutí, děti časem pochopí, jak je cenné žádat otce o radu. (Př. 12:4) Když manžel otevřeně přizná chybu a projeví ochotu brát v úvahu přání a city své rodiny, přispívá velmi mnoho k tomu, že vznikne srdečný rodinný duch. Jestliže je zřejmé, že si cení úsudku své manželky, budou také děti respektovat a oceňovat napomínání své matky. (Př. 6:20–23; 31:28, 29) Ano, vřelost, láska a uctivý vztah mezi manželi, jak to doporučuje Bible, spojuje rodinu a činí děti přístupnějšími poučování rodičů.
19. Proč není lehké správně vychovávat děti?
19 Správně vychovávat děti není žádný lehký úkol. Již brzy v životě projevují děti špatné vlastnosti, jako umíněnost, vzpurnost a sobectví. Rodiče si musí všímat nedobrých sklonů a chopit se vhodných výchovných prostředků k napravování dětí, i když s trpělivostí. (Př. 22:15; 29:15) Musí také rozeznat problémy, které by mohly vzniknout z toho, co samo o sobě nevypadá jako špatné. Často záleží na tom, aby rodiče byli včas schopni poznat, kdy určitý způsob jednání již není vhodný.
20. Proč je nebezpečné se oddělovat?
20 Je například rozdíl mezi soukromím a oddělováním se. Občasné soukromí je užitečné pro soustředěné uvažování, konstruktivní myšlení a plánování. Je však nebezpečné oddělovat se, poněvadž pak chybí vyrovnávající vliv názorů, zkušeností a úsudků druhých. To vede k tomu, že se člověk stane egocentrickým a slepým k potřebám a pocitům druhých. Protože ten, kdo se odděluje, vidí jen sebe, může se sám litovat nebo se stát dogmatickým, bezcitným a hrubým. „Ten, kdo se odlučuje,“ říká jedno biblické přísloví, „bude hledat svou sobeckou žádost, bude vybuchovat proti každé skutečné moudrosti.“ — Přísl. 18:1.
21. Co mohou rodiče dělat, aby zabránili tomu, aby se děti neoddělovaly?
21 Dětem, které mají sklon k oddělování, musí být dáno najevo, že jsou žádanými a ceněnými členy rodiny a že jejich myšlenky, pocity a zkušenosti něco znamenají pro jejich rodiče. V příkladu, který dávají rodiče, musí vidět důkaz, že člověk může být skutečně šťastný, jen když něco dělá pro druhé. (Skut. 20:35) Rodiče mohou přinést tento důkaz, když nejen projevují potřebným lidem pravý zájem a soucit, ale když jim také pokud možno pomohou. Snad již stačí pro staré, churavé nebo nemohoucí lidi nakoupit, uklidit nebo udělat jiné domácí práce. Dítě se může již v časném mládí účastnit takové činnosti. To může velmi mnoho přispět k tomu, aby poznalo, jak je důležité projevovat zájem o blaho druhých.
22. Jak se mohou děti oddělovat od dospělých a jaký to na ně může mít účinek?
22 Rodiče musí dbát také na to, aby svým synům a dcerám nedovolili nebo je dokonce nepovzbuzovali, aby se oddělovali ke své vlastní zábavě, se svými přáteli, myšlenkami nebo představami. Rodina musí mnohé podnikat společně, aby byla zachována dobrá výměna myšlenek. Rodiče musí dávat pozor, aby nebudili jen zdání, že se něco dělá společně jako rodina. Když přijde návštěva nebo když je rodina někam pozvaná na návštěvu, stáhnou se obyčejně děti ze společnosti dospělých a během celé návštěvy zůstávají spolu. Snad je jim dokonce řečeno, aby to udělaly. Když se děti stýkají pouze se svými vrstevníky, jak mohou pěstovat ocenění pro moudrost, která se získává stářím a zkušeností? (Př. 1:20, 21; 8:1–11) Jak se mohou učit rozumně se bavit s dospělými a porozumět úsilí, zájmům, pocitům a potřebám starších? (3. Mojž. 19:32) Nestanou se omezenými ve svých názorech a nedívají se potom na všechno pouze očima nezkušeného mládí? A nestanou se rodiče právě tak omezenými ve svých představách, protože vůbec nevědí, jak jejich děti smýšlejí? Nepovstane tím v jejich rodině generační propast?
23. Jak mohou rodiče selhat ve svém úsudku, jak jejich děti myslí a cítí?
23 I v jiných ohledech mohou rodiče selhat v úsudku, jak jejich děti opravdu myslí a cítí, a tím s nimi ztratit osobní spojení. Jak se to může stát? Rodiče, kteří jsou plně zaujati svými osobními záležitostmi, často nevěnují čas, aby naslouchali svým dětem a všímali si jejich reakcí. (Srovnej Př. 27:23.) Možná, že se ptají dětí, co se děje ve škole nebo co si myslí o kouření, o užívání drog, o styku s druhým pohlavím a podobně. Snad rodičům také napadne, že se nedozvídají plnou pravdu, ale přitom se spokojí s krátkými odpověďmi a poznámkami svých dětí. Protože tito rodiče opětovně nedbají na hlubší city dětí, které jsou vyjádřeny tónem hlasu, výrazem obličeje a mírou nadšení a bezprostřednosti, může se stát, že si během času nevšimnou řečí a skutků, které naznačují, že jejich synové a dcery ve skutečnosti nemyslí vůbec to, co říkají. Snad se rodiče domnívají, že je s jejich dětmi všechno v pořádku, když jsou hmotně dobře zaopatřeny. Ve skutečnosti však mohou být děti nespokojené a domnívat se, že rodiče mají malý zájem o jejich blaho. Když jsou rodiče v tomto ohledu nedbalí, jistě dojde ke zhroucení tak důležitého osobního spojení v rodině.
24. K čemu jsou vyzýváni otcové v Efezským 6:4 a co se může stát, když se nedbá této rady?
24 Rodiče by se neměli jen snažit, aby zjistili, jak jejich děti myslí a cítí; musí též vědět, jak je mají učit kázni. Bible poučuje otce: „Otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ (Ef. 6:4, rev. v. 1971) Jak by mohla otcova kázeň dráždit děti? Mohl by dávat nerozumné pokyny a být zbytečně přísný nebo nedůsledný. Mohl by trestat děti v hněvu. Protože hněv vzbuzuje opět hněv, může vzniknout v dětech hněv a pohoršení vůči otci. Mohou se podřizovat jeho kázni pouze proto, že je silnější než ony. Ale stane-li se to, kázeň je nepřivede k tomu, aby jednaly správně. Mohou tím byt podporovány špatné vlastnosti: zášť, zatrpklost a vzpurnost.
25. Co má dělat otec, aby jeho kázeň dobře působila na děti?
25 Otec, který dává svým dětem pociťovat, že je velmi miluje, a naučí je chápat, jak cenná a důležitá je cesta života, která je v souladu s Biblí, bude mít zcela jiné výsledky. Děti snad ihned nepoznají, že kázeň jejich otce je správná. Avšak když později o tom přemýšlejí, porozumějí, že kázeň byla výrazem lásky otce, který se o ně opravdu staral. — Žid. 12:5–11.
26. Proč je velmi důležité, aby otec věnoval svým dětem dost času?
26 Vykonávání kázně je pouze malá část otcových biblických povinností k dětem. Je také povinen věnovat jim dostatek času, aby jeho příklad a naučení působily proti špatným vlivům, kterým jsou vystaveny ve škole i všude jinde. Otec, který bere vážně svůj úkol, nemyslí, že splní povinnost, když vede s rodinou týdenní biblické studium. Chápe, že ‚usměrňování mysli k Jehovovi‘ je odpovědnost, která se musí vykonávat každý den. — 5. Mojž. 6:6, 7.
27. Co patří k dennímu otcovskému poučování dětí?
27 Denní poučování neznamená, že otec stále dětem vysvětluje biblické texty. Musí však vědět, co říká Bible, a musí jim předávat ducha jejího poselství. Jeho vlastní postoj, jeho slova a jeho skutky musí být v souladu s Biblí. Kdykoli děti potřebují vedení, má být schopen pomoci jim, aby se dívaly na věci z biblického stanoviska. Tak zaujme Boží slovo význačné místo v životě dětí. Matka může být otci velkou pomocí při takové základní výchově. — Přísl. 1:8; 6:20; 31:26.
28. Co musí dělat žena, když manžel nedbá rady Božího slova?
28 A co když manžel nebere vážně Boží slovo? Co když pouze manželka oceňuje jeho rady? V tom případě odpovědnost za výchovu dětí a za ‚usměrňování jejich mysli k Jehovovi‘ spočívá na manželce. (Srovnej Př. 31:1.) Není to ideální situace, ale není to beznadějné. Mnoho žen mělo úspěch, když pomáhaly dětem, aby se staly vzornými služebníky Jehovy Boha.
29. Jak ukazuje Timoteův případ, že matka může dát dětem dobrou biblickou výchovu i přesto, že její manžel je nevěřící?
29 Vzpomeň si na Timotea, který žil v 1. století n. l. Díky úsilí své matky Euniky a asi také babičky Loidy získal ocenění pro Písma. Jeho matka — ačkoli to pro ni muselo být velmi nesnadné kvůli jejímu nevěřícímu manželovi — začala vyučovat svého syna ve velmi útlém věku. Proto mohl apoštol Pavel říci Timoteovi: „Od útlého dětství znáš svaté spisy.“ (2. Tim. 3:15) Ano, od svých nejčasnějších vzpomínek Timoteus nikdy nepamatoval, že by nebyl seznamován se svatými Písmy. Jeho výborná výchova přispěla k tomu, že jako mladý muž dával dobrý příklad. Všichni, kdo jej znali, mluvili o něm dobře. (Skutky 16:1, 2) Apoštol Pavel napsal o Timoteovi sboru ve Filipech: „Nemám nikoho jiného, kdo by smýšlel jako on a tak upřímně se staral o věci, které se vás týkají . . . znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou plně sloužil jako dítě s otcem v podporování dobrého poselství.“ — Fil. 2:20–22.
30. Jak mají smýšlet rodiče o výchově dětí, když sami teprve nedávno ocenili hodnotu Bible?
30 Není pochyby, že k výchově dětí, jak ji vyžaduje Bible, je zapotřebí mnoho času a úsilí. Avšak nevyplatí se vynaložený čas a námaha? Není to odměna pro rodiče, když vidí, že děti jim dělají čest? I když rodiče v minulosti dělali chyby, protože neznali hodnotu Bible, snad mohou ještě napravit škodu, která vznikla nedostatkem vedení a kázně. Uplatňování biblických zásad může zasáhnout i srdce dospělejších dětí, když vidí, že jejich rodiče mají zájem o jejich blaho.
31. Co musí dělat ten, kdo chce žít podle Bible, a jaký z toho má užitek?
31 Člověk má skutečně trvalý zisk, když žije podle Bible. Abychom to mohli činit, musíme vědět, co říká, a musíme se snažit při všem, co děláme, abychom se dali vést duchem jejího učení. To se nemůže stát přes noc. K tomu je nutné stálé studium Božího slova a vřelé přání přizpůsobit se jeho moudré radě. To opět vede k pravému štěstí, jistotě, spokojenosti a pokoji. Je tomu tak, jak čteme v biblické knize Přísloví: „Šťastný je člověk, který nalezne moudrost, a člověk, který získá rozlišovací schopnost, neboť získat ji je lepší než získat stříbro, a její vynos je dokonce lepší než zlato. Je drahocennější než korály a všechna tvá jiná potěšení se jí nemohou vyrovnat. Dlouhost dnů je v její pravici; v její levici je bohatství a sláva. Její cesty jsou líbezné cesty a všechny její stezky jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kteří se jí chopí a kdo se jí přidrží, bude nazýván šťastným.“ — Přísl. 3:13–18.