Odplata za nevěrnost

PRO nevěrné lidi není místo v žádném Božím uspořádání ani v uspořádání lidském. To platí zvláště na osoby v odpovědném postavení. V Bibli je řečeno: „Co se očekává od správců, je, aby člověk byl shledán věrným.“ — 1. Kor. 4:2.

Když byl Ježíš Kristus na zemi, mělo dvanáct mužů nesrovnatelnou příležitost být jeho nejbližšími druhy — mohli se učit přímo od něho a jako jeho učedníci byli pověřeni největší odpovědností. Jeden z nich však ztratil ocenění a stal se nevěrným, což způsobilo Ježíšovi i jedenácti věrným apoštolům velké těžkosti. Svou nevěrností ztratil Jidáš Iškariotský podivuhodnou cenu nebeského života v postavení Kristova spolukrále a nižšího kněze. Ježíš jej propustil ze skupiny svých důvěrných druhů předtím, než zavedl Památnou slavnost, a Jidáš nebyl při tom, když Kristus dal jedenácti věrným slib: „Vy to však jste, kteří se mnou vytrvali v mých zkouškách; a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ — Luk. 22:28, 29; 13:22–30.

Jakou odplatu dostal Jidáš za svou nevěrnost? Na jedné straně pouhých třicet kousků stříbra (cena, jež musela být zaplacena, jestliže býk usmrtil nějakého otroka) — a na druhé straně Boží nelibost a smrt. (2. Mojž. 21:32) I Ježíšovi nepřátelé, s nimiž Jidáš spolupracoval, pohrdali tímto zrádcem. Když nejvyšší židovský soud odsoudil Ježíše, trpěl Jidáš tak hrozná duševní muka, že odhodil peníze, které dostal za zradu, odešel a oběsil se. Tím neprojevil pravé pokání, ale učinil to, protože viděl, že všechno ztratil. Ježíš jej nazval „synem zkázy“. — Jan 17:12; Mat. 27:3–10.

KAŽDÝ MUSÍ NA SEBE DÁVAT POZOR

O letnicích roku 33 n. l. , krátce po svém vzkříšení a vystoupení do nebe, založil Ježíš křesťanský sbor. Tehdy začala třída „věrného a rozumného otroka“ pod vedením Ježíšových apoštolů rozdělovat duchovní pokrm jednotlivým členům „domácnosti víry“. (Skut. 2:1, 14, 46, 47) Tato třída „otroka“, duchem pomazaný křesťanský sbor, měla zůstat věrná až do doby, kdy Ježíš opět přijde, aby zničil přítomný zlý systém věcí. — Mat. 28:18–20.

Ježíš je však přesto nabádal k věrnosti. Proč? Jako třída měl Boží sbor zůstat věrný. Bible ukazuje, že bude dosaženo předem určeného počtu 144 000. Tento počet měl být nakonec „zapečetěn“ jako věrný. (Zjev. 7:1–8; 14:1–5) Tímto způsobem měl být „celý [duchovní] izrael [neboli izrael Boží] zachráněn“. (Řím. 11:26; srovnej Galat. 6:16.) Ale jednotliví členové této skupiny neboli třídy „otroka“ měli být zkoušeni a vyzkoušeni a museli dokázat svou věrnost a ryzost. „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ — Mat. 24:13; Jak. 1:3; Zjev. 14:12.

Ježíš tedy nejprve mluvil o „věrném a rozumném otroku“, který bude věrný a oddaný až do jeho příchodu, a potom řekl: „Ale kdyby si ten zlý otrok snad řekl ve svém srdci: ‚Můj Pán se opožďuje‘ a začal by bít své spoluotroky a jíst a pít s nepolepšitelnými opilci [doslova: s těmi, kteří se opíjejí], pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, a nanejvýš přísně jej potrestá [doslova: rozetne jej] a určí mu místo s pokrytci.“ — Mat. 24:48–51; Luk. 12:45, 46. Meziřádkový překlad království.

Povšimněme si, že Ježíš neřekl, že by se „věrný a rozumný otrok“ stal nevěrným. Pouze vzhledem k jednotlivým členům této třídy „otroka“ naznačil, že by se někteří mohli stát nevěrnými, stejně jako Jidáš, jeden ze dvanácti, který sice dobře začal, ale stal se špatným. Pouze věrné, vyzkoušené osoby dosadí Jehova Bůh jako dědice království. (2. Petra 1:10, 11) Ježíš proto varoval každého ze svých duchem zplozených pomazaných následovníků, aby na sebe dával pozor. Všem svým učedníkům řekl: „A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:36.

JEDNÁNÍ „ZLÉHO OTROKA“ A JEHO ODPLATA

Každý jednotlivec musel tedy dávat bedlivě pozor na to, aby se nestal sebevědomým, nedbalým nebo ospalým. Apoštol Pavel radil: „Proto ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Kor. 10:12) Jistě pominula doba k opíjení ať již doslovným vínem nebo v duchovním ohledu spolu s náboženskými opilci. — Iz. 29:9; 1. Petra 4:3.

U Matouše 24:48–51 Ježíš popsal, jak bude myslet, mluvit a jednat ten, kdo se stane nevěrným. Někteří z někdejších členů třídy „otroka“ ztratí svou radost spojenou s dychtivým očekáváním a pocítí únavu z čekání na Pánův příchod. Stanou se sobeckými. Ti, kteří se dají touto cestou, stanou se přáteli světa a tím nepřáteli Božími. (Jak. 4:4) Začnou „bít své spoluotroky“ slovy, budou odporovat jim i jejich dílu oznamování dobrého poselství o království. V těchto „posledních dnech“ existují někteří z této třídy, kteří svým chováním ukazují, že nepoznávají neviditelnou přítomnost Kristovu a nevnímají a neuznávají, že zakrátko přijde, aby zničil světský systém věcí.

Budou „bít své spoluotroky“ slovy v tom smyslu, že budou chtít panovat neboli projevovat moc nad jinými. Budou toužit po vysokém postavení, aby k nim lidé vzhlíželi. Ale ve svém sobeckém úsilí nemohou mít úspěch. Kristus nepřipustí, aby takoví nevěrní lidé panovali v jeho sboru nebo aby jej rozrušili a zastavili jeho činnost. Místo toho, až Kristus bude konat prohlídku, „rozetne“ je, totiž odřízne tyto jednotlivce od třídy „věrného a rozumného otroka“.

Kristus sice popsal charakteristické chování nevěrných, ale rozhodně neurčil předem, že tak musí jednat. Nevěrnými se stávají ze své vlastní vůle a podle svého vlastního přání. Podobají se „zlému a lenivému otroku“ z podobenství o talentech. (Mat. 25:24–30) Jsou to neloajální, nevěrní „správci“, a proto již nemohou patřit ke Kristovu „služebnictvu“, k jeho „čeledi“. (Mat. 24:45) Křesťanství takových lidí se stává pokryteckým, a oni proto patří k náboženským pokrytcům křesťanstva. Někteří z nich se dokonce vrátili zpět k falešným naukám křesťanstva. Věří například v trojici, v nesmrtelnost lidské duše a v doslovná muka v nějakém věčném „pekelném ohni“. Někteří se připojili k církvím a k jejich úsilí odporovat svědkům Jehovovým, kteří káží dobré poselství.

Tito nevěrní nenacházejí skutečnou duchovní radost mezi pokrytci v křesťanstvu a musí prožívat totéž, co prožívají tito pokrytci. Ježíš řekl, že pro takového zlého „otroka“ bude „pláč a skřípání zubů“. (Mat. 24:51) Nejsou to projevy pravého pokání, ale rozmrzelosti a zklamání; je to „zármutek světa“, který „působí smrt“. (2. Kor. 7:10) Netouží po tom, aby pěstovali společenství s „věrným a rozumným otrokem“ nebo aby s ním pracovali a skutečně sloužili Pánu.

DOBA, KDY VŠICHNI MUSÍ PROJEVIT VÁŽNÝ ZÁJEM

Kristus řekl, že vykoná soud, který ‚začne u domu Božího‘, a proto je velice důležité, aby každý, kdo se staví na stranu „věrného a rozumného otroka“, dával na sebe pozor. (1. Petra 4:17) Měl by se stále zkoumat, zda je věrný a oddaný, neboť ví, že je požadována věrnost, vycházející ze srdce. V těchto dnech by bylo možno padnout za oběť „hříchu, do kterého se snadno zapleteme“, to znamená ztratit víru. (Žid. 12:1) V dnešní době je to ještě nebezpečnější, protože ďábel ví, že již má jen krátký čas, a proto usilovně bojuje proti těm, které Bůh zplodil svým duchem a pomazal a kteří jsou na zemi, a také proti všem, kteří se s nimi spojili a pracují s nimi společně při kázání dobrého poselství o království. — Zjev. 12:12, 17; srovnej 1. Petra 5:8.

Jestliže jasně vidíme, jak se splňuje Kristovo proroctví o naší době, poznáváme-li „znamení“, jež dokazuje, že žijeme v čase skonávání systému věcí, měli bychom ‚pozvednout hlavy, protože se přibližuje naše vysvobození‘. Musíme také vážně dávat pozor sami na sebe a na svůj způsob života. Ježíš sice mluvil k užitku svých učedníků, kteří tehdy byli s ním, ale také řekl: „Co říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“ — Marek 13:37; Luk. 21:28.

Všichni jsme tedy ve vážné situaci. Apoštol Petr ji popsal slovy: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a živly se roztaví pro žhnoucí horko. Jsou však nová nebesa a je nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch má bydlet spravedlnost. Vzhledem k tomu, milovaní, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se ze všech sil, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:11–14.

Mohou na nás tedy přijít mnohá pokušení a můžeme se dostat i do těžkých zkoušek. Zůstaneme-li však věrni, budeme odměněni Boží přízní, štěstím, pokojem a věčným životem. Nevěrnost může sice na jedné straně vést na krátký čas k určitému uspokojení těla, ale nakonec přivodí jen zármutek a starosti, hanbu a smrt.

[Rámeček na straně 252]

Římanům 3:3–4 (NWT)

„Jestliže někteří neprojevují víru, učiní snad nedostatek víry neúčinnou Boží věrnost? Kéž se to nikdy nestane. Ale Bůh budiž shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář, jak je také psáno: ‚Aby se ukázalo, že jsi spravedlivý ve svých slovech, a abys zvítězil, když jsi souzen.‘“ — Římanům 3:3–4.