Věčný život ve svobodě Božích synů
„Z velkého soužení“
18. Jak označuje jedna ze ‚starších osob‘ z vidění ty, kteří jsou „oděni v bílá roucha“?
18 Jedna ze shora uvedených ‚starších osob‘ žádá poučení od Jana, aby je pak mohla sama Janovi dát. Zjevení 7:13, 14 oznamuje: „Jedna ze starších osob promluvila a řekla mi: ‚Kdo jsou ti, kteří jsou oděni bílými rouchy, a odkud přišli?‘ Řekl jsem mu tedy rovnou: ‚Pane můj, ty to víš.‘ A on mi řekl: ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.‘“
19. Co myslela otázkou: „Odkud přišli?“
19 Když starší osoba položila otázku, odkud přišel tento „velký zástup“, neptala se Jana na národy, kmeny, lidi a jazyky, z nichž „velký zástup“ vychází. Spíše se ptala na význačný zážitek, z něhož vyšli. Dokazuje to odpověď starší osoby na její vlastní otázku: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení.“ Soužení? Jakého soužení?
20. Co řekl Ježíš o ‚velkém soužení‘ u Matouše 24:20–22 a které jiné zmínce o soužení to odpovídá?
20 Bylo ‚velké soužení‘, o kterém je zde řeč, tím soužením, o němž apoštol Jan slyšel mluvit Ježíše Krista? Je o něm zpráva ve slovech Matouše 24:20–22: „Modlete se neustále, aby k vašemu útěku nedošlo v zimní době nebo v sabatním dnu; neboť tehdy bude velké soužení [thlípsis megále] jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale pro vyvolené budou ty dny zkráceny.“ Zdá se, že Pán Ježíš Kristus zde částečně cituje z andělových slov prorokovi u Daniele 12:1 (KB): „Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas soužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize.“ Obě tato proroctví mluví o bezpříkladné době těžkostí, vskutku, o témž soužení. Je to tedy ‚velké soužení‘, z něhož musí vyjít „velký zástup“?
21, 22. Které jiné zmínky o soužení jsou v knize Zjevení a jde vždy o totéž soužení?
21 V knize Zjevení je ještě jinde zmínka o soužení (thlípsis). Ve Zjevení 1:9 o sobě apoštol Jan mluví jako o ‚Janovi, vašem bratru a spoluúčastníku soužení [thlípsis] a království a vytrvalosti ve společenství s Kristem‘. Ve Zjevení 2:9, 10 mluví oslavený nebeský Ježíš Kristus ke sboru ve Smyrně a říká: „Znám tvé soužení a tvou chudobu — ale jsi bohatý — a rouhání těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou jimi, nýbrž jsou synagógou satanovou. Neboj se věcí, které máš trpět. Hle! Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dní. Prokaž se věrným i v nebezpečí smrti a dám ti korunu života.“
22 Také ve Zjevení 2:22 se zmiňuje o ‚velkém soužení‘, ale to je tíseň, do které Ježíš Kristus vrhá ty nekajícné osoby, které se dopouštějí náboženské nemravnosti s ‚ženou Jezábel‘ v křesťanském sboru v Tyatirách. Toto ‚velké soužení‘ je tedy odlišné od soužení, které uvádí satan ďábel a jeho pozemští služebníci na učedníky Ježíše Krista tím, že je uvrhují do vězení.
23. Jaké soužení měli mít Ježíšovi učedníci podle jeho slov po ustanovení Pánovy večeře?
23 Apoštol Jan si vzpomněl, jak Pán Ježíš Kristus řekl svým učedníkům po zavedení Pánovy večeře: „Vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmoucení, ale váš zármutek se promění v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože nastala její hodina; ale když porodí děťátko, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se do světa narodil člověk.“ Nakonec, než se za ně pomodlil k Bohu, řekl svým apoštolům: „Řekl jsem vám tyto věci, abyste skrze mne měli pokoj. Ve světě budete mít soužení, ale vzmužte se! Já jsem přemohl svět.“ (Jan 16:20, 21, 33) Takové soužení učedníků Ježíše Krista není od Jehovy Boha, ale je jím připouštěno k vyzkoušení těchto učedníků.
24. Je „soužení“ a „pronásledování“ jedno a totéž?
24 Soužení nemusí být nezbytně náboženské pronásledování, ale může toto pronásledování zahrnovat. (Všimni si zmínky o „soužení nebo pronásledování“ u Matouše 13:21 a Marka 4:17.) Když apoštol Pavel řekl spoluvěřícímu: „Musíme vejít do Božího království mnohými souženími“, zahrnul mezi tato soužení nepochybně i pronásledování. (Skutky 14:22) V některých případech snad „soužení“ znamená totéž co „pronásledování“. (1. Tessalonickým 1:6; 3:3, 7) Proto některé překlady Bible (AuP; NAB; RS; AP) mluví ve Skutcích 11:19 o „pronásledování“ místo o „soužení“. Proto Americký překlad podává Zjevení 7:14, kde se vyskytuje výraz ‚velké soužení‘ (he thlípsis megále), takto: „To jsou lidé, kteří procházejí velkým pronásledováním.“
25, 26. Co je ‚velké soužení‘, o němž je mluveno ve Zjevení 7:14, a co to ukazuje?
25 Avšak zdá se, že Zjevení 7:14 se vztahuje spíše na „velké soužení“, o němž prorocky mluvil Ježíš Kristus u Matouše 24:21. (Marek 13:19) V předchozím verši se Ježíš zmínil o Jeruzalému a velké soužení přišlo na pozemský Jeruzalém v roce 70 n. l., kdy římská vojska zničila město a způsobila smrt více než miliónu Židů. Ale i zde byl Jeruzalém a jeho zážitek použit jako prorocké znázornění toho, co má stihnout jeho moderní protějšek, křesťanstvo; a dále, Zjevení 7:14 bylo napsáno po zničení Jeruzaléma Římany, přesně řečeno o dvacet šest let později neboli (podle spolehlivých údajů v roce 96 n. l. A tak Zjevení 7:14 poukazovalo na něco budoucího. ‚Velké soužení‘ ze Zjevení 7:14 se tedy vztahuje na konečné soužení, které postihne tento lidský systém věcí. Toto vysvětlení je naznačeno prvním veršem citované kapitoly a závěrečnými slovy předchozí kapitoly. Čteme tam tyto výstrahy před světovou tísní:
26 „A stále říkají horám a skalním masivům: ‚Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým, protože přišel velký den jejich hněvu, a kdo je schopen obstát?‘ Potom jsem viděl čtyři anděly stojící ve čtyřech končinách země, držící pevně čtyři větry země, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom. A viděl jsem jiného anděla vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť živého Boha; a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo povoleno, aby škodili zemi a moři, řka: ‚Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.‘“ — Zjevení 6:16 až 7:3.