Andělu v Tyatiře

1. Kde ležela Tyatira a jaký druh uctívání tam byl prováděn?

NA ROZDÍL od Pergamu nebyl v Tyatiře kult císaře, nýbrž město mělo jako svého hlavního boha Apollona, boha slunce a bratra bohyně Diany čili Artemis. Město leželo asi šedesát pět kilometrů jihovýchodně od Pergamu, a proto bylo více vzdáleno od ostrova Patmos, na němž byl apoštol Jan jako zajatec. V prvním století našeho letopočtu byl v Tyatiře sbor pravých křesťanů. K jeho „andělu“, který svítil jako hvězda nebeským, duchovním světlem, měl Jan obrátit svou pozornost slovy:

2. Jak pochválil Pán Ježíš Kristus anděla sboru v Tyatiře?

² „A andělu v Tyatiře piš: To jsou věci, které praví Syn Boží, ten, který má oči jako ohnivý plamen a jehož nohy jsou jako jemná měď: ‚Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.

3. Co odsoudil Ježíš Kristus ve sboru v Tyatiře?

³ Nicméně vyčítám ti to, že snášíš tu ženu Jezábel, která se nazývá prorokyní a učí a svádí mé otroky, aby páchali smilstvo a jedli obětované modlám. A dal jsem jí čas, aby litovala, ale není ochotna litovat svého smilstva. Hle, uvrhnu ji na lůžko nemocných, a ty, kteří s ní cizoložili, do velkého soužení, nebudou-li se kát z jejích skutků. A zabiji její děti smrtelnou ranou, takže všechny sbory poznají, že jsem to já, kdo zkoumá nejvnitřnější myšlenky a srdce, a já vám dám každému jednotlivě podle vašich skutků.

4. Jaké povzbuzení dal Kristus sboru v Tyatiře?

⁴ Ale říkám ostatním z vás, kteří jste v Tyatiře, všem těm, kteří nemají toto učení, totiž všem, kteří nepoznali „hluboké věci satanovy“, jak říkají: Nevkládám na vás žádné jiné břemeno. Pouze se držte pevně toho, co máte, dokud nepřijdu. A tomu, kdo zvítězí a dodržuje mé skutky až do úplného konce, dám autoritu nad národy a bude pást lidi železným prutem, takže budou roztříštěni na kusy jako hliněné nádoby, stejně jako jsem i já dostal od svého Otce, a dám mu jitřní hvězdu. Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům.‘“ — Zjevení 2:18–29.

5. a) Jak ukazuje Pán Ježíš Kristus v tomto proroctví, kdo je? b) Jak se zde liší Kristovo vzezření od jeho dřívějšího vzhledu, když se objevil Janovi po svém vzkříšení, a co je znázorněno jeho ohnivýma očima a jeho nohama „jako jemná měď“?

⁵ Ten, který posílal po Janovi toto poselství, se označoval jako Boží Syn a v souladu s tím mluví o Bohu jako o ‚svém Otci‘, od něhož dostal něco, na čem se chce podílet se svými vítěznými následovníky, svými „otroky“. Asi dva roky nato byl apoštol Jan inspirován, aby napsal své evangelium, aby dokázal, že toto označení je správné, „že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho“. (Jan 20:31) Asi o šedesát tři roky dříve viděl Jan vzkříšeného Ježíše, nikoli jako v tomto vidění ve Zjevení, ale zhmotnělého v těle, aby byl učedníkům viditelný. Ale v tomto nádherném vidění měl Boží Syn „oči jako ohnivý plamen“, což je dobrý symbol toho, že má více než lidskou schopnost vidět, totiž schopnost zkoumat „nejvnitřnější myšlenky [doslova: ledviny] a srdce“, poznat, jací jeho učedníci ve skutečnosti jsou. Také se objevil s nohama „jako jemná měď“, ano, „jako jemná meď, když žhne v peci“. (Zjev. 1:14, 15, NS) Jak vynikajícím způsobem to naznačuje, že zde stojí čistý v Božích očích!

6. a) Proč se nemá brát s lhostejností Kristovo poselství sboru? b) Co může u Jehovy pošpinit vážnost sboru, i když sbor projevuje lásku, víru, vytrvalost a znamenité skutky?

⁶ Poselství, které přišlo od vzkříšeného Božího Syna sboru, který si dělá nárok na to, že je křesťanský, nemá proto být bráno na lehkou váhu nebo lhostejně. Nic ve sboru neujde jeho zraku: od dozorce podobného hvězdě až k nejmenšímu z ‚otroků‘ Kristových. Stejně jako ve sboru v Tyatiře, i dnes oslavený Boží Syn dobře zná skutky, lásku, víru, službu a vytrvalost sboru ostatku svých pomazaných následovníků na zemi. Nemusíme uvádět podrobnosti o sboru, jak se projevovaly až do roku 1919 n. l. Ale i kdyby všechny chvályhodné věci mluvily pro sbor a jeho „posledních skutků“ bylo „víc než těch dřívějších“, přece by mohla být pošpiněna vážnost sboru a jeho dozorce podobného andělu, kdyby bylo uprostřed sboru něco nečistého. To může být sexuální nemravnost spolu s falešným učením a modloslužbou, a nejsmutnější na věci je to, že to je trpěno a není to ani odhaleno, ani odstraněno.

7. a) Proč nazval Ježíš nemravnou ženu v Tyatiře ‚ta žena Jezábel‘? b) Co dělala tato žena proti zájmům Božího sboru?

⁷ Je smutné, že tomu tak bylo v prvním století ve sboru v Tyatiře. Těm, kteří jsou seznámeni se Svatým písmem, je jen málo jmen více hodných nenávisti než jméno Jezábel, manželky Achaba, krále starého Izraele. Více než tisíc let po tom, co byla historická Jezábel (905 př. n. l.) svými eunuchy v Jezreel svržena z okna a roztrhána toulavými psy, objevil se její protějšek ve sboru v Tyatiře. Oslavený Ježíš Kristus s plamennýma očima se proto rozhodl nejmenovat tuto ženu jejím skutečným jménem, nýbrž používá pro ni hanlivý výraz ‚ta žena Jezábel‘. Nazývala se „prorokyní“. Ale byla prorokyní? Byla-li, pak nejvýš falešnou, která nebyla naplněna inspirujícím duchem Jehovy Boha. ‚Ta žena Jezábel‘ strhla na sebe mužovo postavení ve sboru a učila otroky Božího Syna a zmátla je, takže „páchali smilstvo a jedli obětované modlám“. To jistě nebylo jednání pravé prorokyně Boha, který je jediný hoden uctívání.

8. a) Kdo byla Jezábel staré doby a proč byla hodna nenávisti? b) Proč byl její protějšek v prvním století ještě více hoden nenávisti?

⁸ Předkřesťanská Jezábel byla dcerou Etbále, krále Sidonu v pohanské Fénicii a kněze falešné bohyně Astarte, manželky Bálovy. (1. Král. 16:31) Přiměla svého muže, krále Achaba, aby v severním izraelském království zavedl uctívání Bála a vystavěl mu chrám. Měla u své královské tabule jako hosty čtyři sta falešných proroků a kromě toho bylo tehdy v Achabově království čtyři sta padesát oficiálně uznávaných Bálových proroků. (1. Král. 18:19 až 19:2) O královně Jezábel bylo též všeobecně známo, že prováděla v izraelském království smilstvo a čarodějnictví. (2. Král. 9:22–37) Její ctižádostivá dcera Atalie se zmocnila vraždou trůnu judského království a vládla tam asi sedm let. (2. Král. 11:1–20) Jestliže byla královna Jezábel ve starém odpadlém Izraeli hodna nenávisti, byl její protějšek v prvním století, označený Ježíšem Kristem jako ‚ta žena Jezábel‘ o to více nenáviděníhodný, protože sehrála v křesťanském sboru podobnou nemravnou, modlářskou roli jako falešná prorokyně.

‚TA ŽENA JEZÁBEL‘

9. Jaké argumenty používala ‚ta žena Jezábel‘, aby podporovala svou špatnost ve sboru, zatímco jí oslavený Ježíš Kristus dal milosrdně čas k pokání?

⁹ Protože ‚ta žena Jezábel‘ byla trpěna dokonce i ‚andělem sboru v Tyatiře‘, dal jí oslavený Ježíš Kristus čas, aby litovala své potměšilé metody používat své tělesné přitažlivosti k podporování špatného jednání ve sboru. Protože posledních skutků bylo víc než dřívějších, svedla pravděpodobně některé „otroky“ Kristovy k víře, že je zcela v pořádku, když se s ní dopouštějí smilstva a nepřímo pěstují modloslužbu tím, že jedí něco, co bylo obětováno modlám, pakliže mají dobrou zprávu ze služby a snaží se rozšiřovat křesťanství; zpráva o jejich činnosti při kázání křesťanství již vyváží nějaké ty mravní přestupky a kompromisy s modlářstvím. Stejně jako nevěrný prorok Balám učil moábského krále Baláka svádět Izraelity staré doby ke smilstvu a modlářství přitažlivostí žen, spojila ‚ta žena Jezábel‘ svůj půvab s falešným učením a prorokováním a sváděla křesťany v Tyatiře, aby pěstovali smilstvo a modlářství. (Zjev. 2:14) Učila je uklidňovat své svědomí.

10. Ukaž, byl-li v dnešním sboru Božího lidu protějšek ‚té ženy Jezábel‘.

¹⁰ Právě tak se satan ďábel pokoušel ve sboru Kristova pomazaného ostatku ve dvacátém století svést křesťany přitažlivostí žen, třeba pod nevinnými záminkami. Doposud nebyla v tomto století žádná určitá jednotlivá žena, která by mohla být označena jako ‚ta žena Jezábel‘, protože nyní nejde o jeden zvláštní sbor jako ve staré Tyatiře. Nicméně záznamy ukazují, že satan ďábel nebyl liknavý v tom, aby dal působit špatnému ženskému vlivu v pravém křesťanském sboru, protože s tím měl všeobecně v křesťanstvu velký úspěch. Následovaly smutné výsledky pro ty, kteří nelitovali svého nemravného, modlářského špatného jednání.

11. a) Jak postupuje Ježíš Kristus v dnešním sboru proti ‚té ženě Jezábel‘? b) Jaká rada apoštola Pavla je zdůrazňována v této souvislosti?

¹¹ Oslavenému Kristu jsou dnes stejně ohavní ti, kteří jsou jako ‚ta žena Jezábel‘, jako mu byla před devatenácti sty roky ohavná ona falešná, nemravná modlářská prorokyně sboru v Tyatiře. Jeho oči „jako ohnivý plamen“ planou proti takovým zdánlivým křesťanům. Od doby, kdy přišel na jaře 1918 se svým nebeským Otcem k duchovnímu chrámu, účastnil se na splnění proroctví Malachiáše 3:1–5 (NS), když byl „rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti křivopřísežníkům“. Varoval sbor svého pomazaného ostatku před zdánlivými křesťankami druhu Jezábel. Staral se o to, aby se jejich svědomí stalo velmi citlivé proti lstivému pronikání svůdných žen, které sváděly tělesnou přitažlivostí muže k nesprávnému smýšlení o nemravnosti a o určitých formách modloslužby. K jejich ochraně se postaral o to, aby byl kladen větší důraz na správnost inspirovaného stanoviska apoštola Pavla: „Nedovoluji ženě učit [uprostřed sboru] nebo vykonávat autoritu nad mužem, ale aby byla v tichosti.“ — 1. Tim. 2:12, NS.

12. a) Co byla kniha „Denní nebeská manna pro domácnost víry“? b) Proč byl odmítnut návrh autorky knihy, aby byla „Manna“ revidována, a co je místo toho vydáváno až dodnes?

¹² Příkladem toho, jak se v této věci křesťanské svědomí stávalo jen poznenáhlu citlivé, byla skutečnost, že v roce 1905a byla uveřejněna křesťanskou ženou kniha s titulem — „Denní nebeská manna pro domácnost víry“. Kniha byla rozšířena Biblickou a traktátní společností Strážná věž a Mezinárodní badatelé Bible ji používali po léta při svých náboženských ranních pobožnostech, a zvláště při svých středečních shromážděních modlitby, chvalořečení a svědectví. Byla používána k záznamům o dnech narození a ke shromáždění podpisů a adres ostatních badatelů Bible. Asi od roku 1926 byl učiněn autorkou knihy návrh, aby „Manna“ byla revidována a zmodernizována. Tento návrh byl odmítnut, s ohledem na 1. Tim. 2:12. Místo toho vydal prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž a autorská skupina společnosti první Ročenku Mezinárodních badatelů Bible s denními texty a komentáři a ta byla dána všem sborům po celém světě k používání během roku 1927. Každý další rok až dodnes byla vydávána nová Ročenka.

13. Jaké varování udělil Ježíš Kristus ‚té ženě Jezábel‘?

¹³ Ani v Bibli, ani v biblických dějinách nenacházíme zmínku o tom, že ‚ta žena Jezábel‘ litovala. Když to skutečně nečinila, nevíme, jak a kdy oslavený „Syn Boží“ provedl to, co jí varovně říkal: „Není ochotna litovat svého smilstva. Hle, uvrhnu ji na lůžko nemocných, a ty, kteří s ní cizoložili, do velkého soužení, nebudou-li se kát z jejích skutků. A zabiji její děti smrtelnou ranou, takže všechny sbory poznají, že zkoumám nejvnitřnější myšlenky a srdce, a dám vám každému jednotlivě podle vašich skutků.“ (Zjev. 2:21–23, NS) To nebyla prázdná hrozba!

14. Jak se Ježíš Kristus postaral v nové době o to, aby ženy podobné Jezábel byly uvrženy „na lůžko nemocných“, a čím to pro ně ještě vyvrcholí, nebudou-li litovat?

¹⁴ Toto varování slouží skutečně jako proroctví pro naše dny vzhledem k ‚věcem, které se zakrátko musí stát‘. (Zjev. 1:1, NS) Stejně jako sbory před devatenácti stoletími, „všechny sbory poznají“, že oslavený „Syn Boží“, který je od roku 1918 v duchovním chrámu, je ten, který ‚zkoumá nejvnitřnější myšlenky [ledviny] a srdce a dá vám každému jednotlivě podle vašich skutků‘. Tak došlo k tomu, že nebeský Syn Boží neuvrhl tyto zdánlivé křesťanky podobné Jezábel na lůžko nedovoleného pohlavního styku se vzrušením smyslné vášně, ale „na lůžko nemocných“, protože nelitují. Až dosud se to dělo tak, že takovým nemravným, modlářským ženám byla odňata pospolitost s pravým křesťanským sborem. To pro ně nebylo náboženské lůžko štěstí, neboť znamená duchovní smrt, která ve stavu odnětí pospolitosti předchází úplnému zničení při tělesné smrti. Jsou-li v tomto stavu zastiženy zkázou náboženského Velikého Babylóna nebo bitvou „velikého dne Boha, Všemohoucího“, přivodí to jejich věčnou popravu z jeho ruky.

15. a) Co očekává nekajícné, zdánlivě křesťanské muže, kteří mají styky s nemravnými ženami? b) Budou takoví muži — nebudou-li litovat — trpět i tehdy, když byli k nemravnosti svedeni?

¹⁵ Zdánliví křesťanští muži, kteří se provinili, protože „s ní cizoložili“, budou právem uvrženi „do velkého soužení“, poněvadž ‚nelitují svých skutků‘. Stejně jako nemravné, modlářské ženy jsou vyloučeni ze sboru ti, kteří podlehli jejich tělesné přitažlivosti a jejich svůdnému rozumování, aby tak byla odstraněna potupa a pošpinění ze sboru. (1. Kor. 5:1–13) V duchovním smyslu to pro ně znamená „velké soužení“. Ale může před nimi být ještě něco horšího. Když jsou zastiženi bitvou Boha, Všemohoucího, v Armageddonu, znamená to jejich nevyhnutelné zničení popravou z jeho ruky. (Zjev. 16:14–16) Stojí před zkázou při vypuknutí velkého „soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud“, protože se neprokazují jako ti, kteří stále náleží k Božím ‚vyvoleným‘, pro které budou dny soužení ukráceny. (Mat. 24:21, 22) I ti, kteří by snad byli svedeni zdánlivými křesťankami podobnými Jezábel k nemravným vztahům s tímto nečistým světem, budou zničeni nejpozději v Armageddonu, protože jsou přátelé světa a nepřátelé Boží. — Jak. 4:4.

16. a) Jak mají být „její děti“ zabity „smrtelnou ranou“? b) Jak se to dá vyložit v symbolickém smyslu?

¹⁶ „Její děti“, děti jejího smilstva, mají špatné vyhlídky na život, protože mají být usmrceny „smrtelnou ranou“. (Zjev. 2:23, NS) Může to být duchovní rána, která přivodí smrt. Děti, které jsou doslova narozeny z nedovoleného, nekřesťanského pohlavního spojení, přijímají jistě jen chudé duchovní dědictví a malou vyhlídku, že budou vychovány jako praví křesťané s nadějí na věčný život. Když takové děti zůstanou ve stavu duchovní nemoci, nakonec duchovně zemřou a jsou v nebezpečí, že budou navždy zničeny. Nic dobrého nekyne ani lidem, kteří jsou ‚jejími dětmi‘ v tom smyslu, že jsou náboženskými přívrženci falešné prorokyně, ‚té ženy Jezábel‘. Cesta smilnice a cizoložnice vede do smrti a zničení. — Přísl. 7:6–27.

ANTI-JEZÁBEL

17. Jak se věrní vyvarují učení Jezábel a ‚hlubokých věcí satanových‘?

¹⁷ Jako tehdy, za dnů sboru v Tyatiře, je i dnes zřejmé, že jsou takoví, „kteří nemají toto učení [té ženy Jezábel]“ a „nepoznali ‚hluboké věci satanovy‘“. Věrní pomazaného ostatku neuznávají satanské myšlení, jež vede k sebeklamu a falešnému zklidňování svědomí. Nepoznávají „hluboké věci satanovy“ tím, že by je vyzkoušeli jako osobní zážitek. Mnohem více se zajímají o „hluboké věci Boží“, které jim Bůh zjevuje svým svatým duchem. — Zjev. 2:24; 1. Kor. 2:10–13.

18, 19. a) Co je významného na Ježíšově výroku: „Nevkládám na vás žádné jiné břemeno“? b) Jak souhlasí Kristova rada s dopisem, který poslal vedoucí sbor v Jeruzalémě křesťanům v prvním století?

¹⁸ Věrným pomazaným učedníkům v době od roku 1919 říká oslavený Syn Boží: „Nevkládám na vás žádné jiné břemeno.“ Nesmí se tedy dát podvést svůdným argumentem ‚té ženy Jezábel‘, že není škodlivé pro jejich duchovní smýšlení Bohu oddaného křesťana oddat se občas pohlavní nemravnosti a určité formě modlářství za předpokladu, že se mohou vykázat dobrou zprávou, když veřejně vykonávají křesťanské dílo, například káží křesťanské učení jiným. Na věrných spočívá „břemeno“ neboli povinnost vzdorovat takovým duchovním svodům. To patří k příkazům, které byly dány křesťanům z pohanů a které jsou obsaženy ve výnosu koncilu v Jeruzalémě v prvním století. Znějí (ve výňatku):

¹⁹ „Apoštolové a starší bratři bratrům . . . z národů: Pozdravy! . . . svatý duch i my sami jsme usoudili, nepřidávat vám dalšího břemene, kromě těchto nezbytných věcí, abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a uškrceného a smilstva. Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit.“ — Skutky 15:23–29.

20. a) Jak si přivlastnili duchovní křesťanstva nemravné stanovisko ‚té ženy Jezábel‘? b) Jaký postoj mají praví křesťané k stanovisku duchovních?

²⁰ Z těchto důležitých důvodů nemůžeme nikdy souhlasit s duchovními křesťanstva, kteří dnes nedbají jasného vysvětlení výnosu koncilu v Jeruzalémě. Tito muži nedbají ani varovných slov Syna Božího, když veřejně říkají, že může být něco krásného na homosexuálním životě dospělých při vzájemném porozumění, že je užitečné a ne morálně nesprávné, mají-li zasnoubené dvojice předmanželské pohlavní styky nebo když svobodní lidé žijí v manželství na zkoušku. Takoví duchovní — bez ohledu na jejich církev nebo sektu — přijímají nemorální stanovisko ‚té ženy Jezábel‘, která byla před devatenácti sty lety ve sboru v Tyatiře. Při zničení světové říše falešného náboženství, Velikého Babylóna, nechceme, aby na nás byl proveden stejný Boží rozsudek jako na ‚té ženě Jezábel‘. Raději chceme nést „břemeno“, které na nás vkládá Syn Boží jako na své věrné následovníky. Se slyšícíma ušima chceme poslouchat, co říká duch sborům. Chceme se přidržovat jako Kristus čistoty a spravedlnosti. Chceme to činit „dokud nepřijdu“, jak říká Ježíš.

PÁST LIDI ŽELEZNÝM PRUTEM

21. a) Jakou odměnu nabízí oslavený Pán Ježíš Kristus těm, kteří dobudou duchovního vítězství nad světem? b) Jak je možné, že se zúčastní nastávajícího vítězství?

²¹ Ve zvláštním poselství sboru v Tyatiře jsou všichni členové pomazaného ostatku povzbuzováni, aby byli vítězi: „A tomu, kdo zvítězí a dodržuje mé skutky až do úplného konce, dám autoritu nad národy a bude pást lidi železným prutem, takže budou roztříštěni na kusy jako hliněné nádoby, stejně jako jsem i já dostal od svého Otce, a dám mu jitřní hvězdu.“ (Zjev. 2:26–28) Zatímco jsou věrní pomazaní ještě na zemi v těle, dosahují duchovního vítězství nad nepřátelským světem. Ale před těmito vítězi stojí ještě jiné vítězství, které pro přítomný svět bude znamenat doslovné zničení v bitvě „velkého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Jak je to možné? Vzkříšením z mrtvých dříve, než začne boj.

22. a) Vysvětli na základě textu ze Zjevení 14:13, co se děje s těmi z pomazaného ostatku, kteří umírají v době od roku 1918 n. l. b) Jak se stává, že odpočinou od své pozemské, namáhavé práce, ale že „věci, které činili, jdou přímo za nimi“?

²² Členové pomazaného ostatku následovníků Kristových, kteří se prokazují jako věrní a umírají v době od jeho neviditelné přítomnosti v duchovním chrámu na jaře 1918, nebudou spát ve smrti. Budou hned po své smrti v těle vzkříšeni v duchu, aby se připojili k nebeskému Božímu Synu v chrámu. Proto budou v určitém ohledu tak „šťastni“, jak nemohli být věrní pomazaní učedníci, kteří zemřeli dříve, než byl Boží Syn přítomen v chrámu, ti museli spát ve smrti a čekat, až uslyší z chrámu jeho hlas, jenž jim přikázal, aby vstali z mrtvých k nebeskému životu. (Jan 5:28, 29) Ačkoli odpočinou od své pozemské, namáhavé práce, „věci, které činili, jdou přímo s nimi“ do nebeské říše. (Zjev. 14:13, NS) Při své pozemské, namáhavé práci zvěstovali národům „den pomsty našeho Boha“, ale nyní budou mít jako vzkříšené duchovní bytosti účast na provedení této Boží pomsty. (Iz. 61:1, 2, NS) Syn Boží jim dá „autoritu nad národy“. Takovou autoritu neměli na zemi nikdy.

23. a) Jakou moc dostal Boží Syn od svého Otce? b) Jak bude splnění Kristova slibu ve Zjevení 2:26, 27 pravým opakem postavení pomazaných, kteří jsou vzkříšeni před Armageddonem?

²³ Tak jim dá Syn Boží část své moci. Od svého nebeského Otce dostal přednost vyplnit prorocká slova z Žalmu 2:7–9 (NS): „Ať se odvolám na Jehovův výnos; řekl mi: ‚Ty jsi můj Syn; dnes jsem se stal tvým otcem. Požádej mne, abych ti dal národy jako tvé dědictví a končiny země jako tvé vlastnictví. Rozbiješ je železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je roztlučeš na kusy.‘“ V souladu s tím řekl apoštol Jan o nově zrozeném Božím království, že „má pást všechny národy železným prutem“. (Zjev. 12:5, NS) Národy světa slídily jako posedlé po malém stádu Kristových ovcí, jeho královských spoludědicích. A potom naopak každý člen ‚malého stáda‘, který je vzkříšen před bojem armageddonským, má s Kristem „pást lidi železným prutem, takže budou roztříštěni na kusy jako hliněné nádoby“. Rozbití národů se stane pro slavné naplnění královského proroctví z Daniela 2:44.

24, 25. a) Bude mít pomazaný ostatek, který zůstane během Armageddonu na zemi, účast na rozbíjení národů nebo co bude dělat? b) Jaké máme příklady ze staré doby, které ukazují, jaký postoj pak zaujme pomazaný ostatek?

²⁴ Malá část pomazaného ostatku, která bude ochráněna na zemi během bitvy armageddonské, se nebude podílet na žádném fyzickém násilí, aby uspíšila nebo podporovala zničení satanovy viditelné organizace na zemi. Až do doby, kdy začne Syn Boží a jeho vzkříšení věrní následovníci pást národy železným prutem a rozbíjet je na kusy jako obyčejné hliněné nádoby hrnčířovy, budou tito lidé, kteří budou na zemi ochráněni, dále vytrvale oznamovat hrozící provedení Božího rozsudku na pozemských nepřátelích jeho mesiášského království. Pak, až začne zkáza z neviditelných nebes, budou jednat tak, jak řekl prorok Mojžíš vystrašeným Izraelitům, když měli přejít přes Rudé moře, těsně pronásledováni egyptskými vojenskými silami: „Nebojte se. Stůjte pevně a vizte záchranu Jehovovu, kterou vám dnes učiní.“ (2. Mojž. 14:13, NS) Vezmou si k srdci slova Jehovova proroka k Božím ctitelům v Jeruzalémě, když bylo město za dnů věrného krále Jozafata ohroženo spojenými nepřáteli, jak čteme v 2. Paralipomenon 20:14–17, NS:

²⁵ „Nebojte se a nelekejte se tohoto velkého množství; neboť bitva není vaše, ale Boží . . . Nebudete při tom muset bojovat. Zaujměte svá místa, stůjte tiše a hleďte, jak vás Jehova zachrání.“

26. Jak přece pozná ostatek, který zůstane během Armageddonu na zemi, že se na něm splnilo zaslíbení ze Zjevení 2:27?

²⁶ Když ostatek, který bude ochraňován, zažije v bezpečí na zemi mávání ‚železného prutu‘ z nebes, jež povede k zničení zlých národů v Armageddonu, bude to stejné, jako by měl sám bezprostřední účast na ‚pasení lidí železným prutem‘. Tak pozná, že se na něm splnilo zaslíbení ze Zjevení 2:27. Bude spokojen a bude se radovat. — Žalm 149:5–9.

JITŘNÍ HVĚZDA JAKO DAR

27, 28. a) Jak se splní Ježíšův slib podle Zjevení 2:28 na ostatku, který přežije Armageddon na zemi? b) Jak nám Bible pomáhá poznat, kdo je „jitřní hvězda“?

²⁷ Ochráněný ostatek, který přežije roztříštění nádobám podobných národů, skončí v určeném čase věrně svou pozemskou dráhu a zažije se všemi dříve vzkříšenými dědici království splnění dalšího zaslíbení, které dal vzkříšený Boží Syn každému ze svých vítězných následovníků: „A dám mu jitřní hvězdu.“ (Zjev. 2:28, NS) Vědí, že tato symbolická ‚jitřní hvězda‘ je oslavený Syn Boží sám, protože říká skoro na konci nádherného zjevení k apoštolu Janovi: „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám, lidem, vydal svědectví o těchto věcech pro sbory. Já jsem kořen a výhonek Davidův a jasná jitřní hvězda.“ (Zjev. 22:16, NS) V biblických proroctvích byli králové Božího vyvoleného lidu srovnáváni s nebeskými hvězdami, stejně jako byli přirovnáni andělům podobní dozorci sedmi sborů v Asii k sedmi hvězdám, které byly v pravé ruce Božího Syna. (Zjev. 1:16, 20) O patnáct set let dříve bylo prorokováno o Ježíši jako o královském „výhonku Davidovu“:

²⁸ „Vyjdeť hvězda z Jákoba a povstane berla z Izraele . . . Panovati bude pošlý z Jákoba a zahladí ostatky z každého města.“ — 4. Mojž. 24:17–19.

29. a) Jak chtěl satan ďábel, symbolicky znázorněný králem starého Babylóna, postavit svůj trůn nad ‚jasnou jitřní hvězdou‘? b) Co se stalo od roku 1914 n. l. s ďáblovou ctižádostí a co očekává jej a jeho démony?

²⁹ Nad tuto ‚jasnou jitřní hvězdu‘ chtěl postavit svůj vlastní nebeský trůn satan ďábel, symbolicky znázorněný králem starého Babylóna. Připomínal, že král babylónský postavil svůj pozemský trůn v letech 617–607 př. n. l. nad hvězdám podobnými králi v Jeruzalémě. Při té příležitosti odvedl babylónský král dva jeruzalémské krále do vyhnanství do Babylóna a zničil Jeruzalém, jejich královské sídelní město; učinil to, aby provedl své výslovné rozhodnutí: „Nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.“ (Iz. 14:4, 13; 2. Král. 24:10 až 25:21) Ale satanu ďáblovi se přihodil opak, neboť byl roku 1914 n. l. svržen z nebe do okruhu naší země. Po zničení jeho viditelné pozemské organizace v Armageddonu budou on a jeho démoni pevně uzavřeni v propasti. Tam budou čekat na své zničení, které přijde po tisícileté úspěšné vládě ‚jasné jitřní hvězdy‘ nad osvobozeným lidstvem. (Zjev. 12:3–13; 20:1–10) Jak bude pak „jitřní hvězda“ zářit!

30. Jak dá oslavený Boží Syn ‚jitřní hvězdu‘ každému věrnému vítězi svého sboru?

³⁰ Jak tedy dá oslavený Syn Boží každému věrnému vítězi svého sboru „jitřní hvězdu“? Zřejmě tím, že jim dá sám sebe, že je přivede do nejužšího vztahu k sobě, aby s ním měli důvěrný styk, jakému se nebude těšit žádný z ostatních nebeských tvorů. Tak s ním budou účastni na mnohých přednostech, které byly předpověděny v proroctvích Božího slova, Svatého písma, pro tuto „jitřní hvězdu“. Jeho spoluvítězové budou s ním zářit navždy k Jehovově cti. — Dan. 12:3; Mat. 13:43.

31. Proč Ježíš řekl: „Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům“?

³¹ Vzhledem k tak velkolepému zaslíbení bylo velmi vhodné, že „Syn Boží“ uzavřel své poselství andělu sboru v Tyatiře těmito slovy moudrosti: „Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům.“ — Zjevení 2:29, NS.

[Poznámka pod čarou]