Andělu v Pergamu
1. a) Kde ležel Pergamon? b) Čím bylo toto město známé?
ASI dvě stě deset kilometrů severoseverovýchodně od ostrova Patmos a přibližně osmdesát kilometrů severně od Smyrny leželo Pergamon, mysijské město v blízkosti severních hranic římské provincie Asie. Mělo 300 metrů vysokou Akropolis a též chrám Aeskulapa, boha lékařství, i univerzitu lékařství. Pergamen, který používali křesťanští apoštolové, má své jméno od Pergamon, totiž charta Pergamona. (2. Tim. 4:13) Pergamon se přizpůsobilo císařskému kultu a mělo chrám pro uctívání césara Augusta, prvního císaře římské říše. Křesťanský sbor, který byl založen v Pergamu, byl jeden ze sedmi sborů, kterým byla určena kniha Zjevení. Jan byl poučen, aby napsal tomuto sboru:
2, 3. Shrň stručně poselství sboru v Pergamu.
2 „A andělu sboru v Pergamu piš: Tyto věci říká ten, který má ostrý, dlouhý dvojsečný meč: ‚Vím, kde bydlíš, totiž tam, kde je trůn satanův; a přece se dále držíš pevně mého jména a nezapřel jsi svou víru ve mne ani ve dnech Antipa, mého věrného svědka, který byl zabit u vás tam, kde bydlí satan.
3 Nicméně mám několik málo věcí proti tobě, že tam máš ty, kteří se drží učení Balámova, který šel a učil Baláka klást kámen úrazu před syny izraelské, aby jedli věci obětované modlám a aby se dopouštěli smilstva. Tak i ty máš takové, kteří se podobně drží učení sekty Mikulášenců. Proto čiň pokání. Nebudeš-li, přijdu k tobě brzy a budu s nimi bojovat dlouhým mečem svých úst.
4. Co slibuje Kristus vítězi na konci svého poselství?
4 Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, dám něco ze skryté manny a dám mu bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo jej přijímá.‘“ — Zjevení 2:12–17, NS.
5. Na koho poukazuje ostrý dvojsečný meč jako na mluvčího a k čemu používá tohoto meče?
5 Mluvící varuje, že má ostrý dvojsečný meč, který vychází z jeho úst, a to jej označuje jako oslaveného Ježíše Krista. (Zjev. 1:16) Hrozí, že bude bojovat tímto mečem proti těm, kteří vzbuzují hněv, nebudou-li odstraněni ze sboru v Pergamu nebo nebude-li tento sbor činit pokání. Bojuje soudcovskými rozhodnutími, které vycházejí z jeho úst jako ostrý, dvousečný dlouhý meč, aby sbor svých pravých následovníků zachoval čistý, oproštěný od sektářského rozštěpení.
6. a) Jak ukázal Ježíš tím, co řekl o Pergamu, že rozumí postavení sboru? b) Co představuje „trůn satanův“?
6 Oslavený Ježíš Kristus znal těžké postavení, v němž byl tenkrát, v prvním století našeho letopočtu, sbor v Pergamu. A právě tak ví, v jakých zkouškách je ostatek jeho pomazaných následovníků dnes, od konce první světové války v roce 1918. Označil Pergamon, kde byl křesťanský sbor, jako místo, „kde je trůn satanův“, „kde bydlí satan“. (Zjev. 2:13, NS) „Trůn satanův“ je místo, kde sedí satan jako vládce a soudce. (Srovnej Zjevení 20:4 a Mat. 19:28; Luk. 22:30.) Jeho trůn představuje to, na čem založil své panství, to, co mu slouží jako ospravedlnění a podpora, aby vládl a soudil. Na jakém základě tedy vybudoval mocenské postavení?
7. Co je základ, na němž se satan učinil protivníkem Boha, a jaké tvrzení vyslovil o Jehovovi jako vládci?
7 Základ je naznačen již jeho jménem, protože satan znamená „odpůrce“, „protivník“. V zahradě Eden, krátce po stvoření Adama a Evy, usmyslil si mocný duchovní tvor, satan, že bude odporovat Jehovovi Bohu jako svrchovanému pánu vesmíru, svrchovanému pánu nebes a země. Postavil se za stanovisko, že Jehova, jako Bůh a Vládce, nemá a ani nemůže mít láskyplnou, nesobeckou věrnost svých tvorů jako svých poddaných a ctitelů a že jeho tvorové nejsou na něj plně odkázáni. Na tomto základě se satan učinil Božím protivníkem a zřídil si svůj vlastní trůn, aby rozšířil své panství nad všemi tvory, kteří — jak satan zdůraznil — nebyli skutečně ze srdce věrnými Jehovovými ctiteli. Právo dokázat svou schopnost získat pro sebe tyto tvory jako poddané, to byl základ, který položil satan, aby zřídil trůn, jenž měl stát v odporu ke trůnu Jehovy Boha. Satan tvrdil, že Jehova se nemůže udržet jako Bůh a vládce, který vyžaduje výlučnou oddanost a dokonalou poslušnost.
8. Jak satan způsobil zvlášť obtížné podmínky pro sbor v Pergamu a co bylo jeho cílem?
8 Ve starém Pergamu vytvořil satan zvlášť podmínky, aby v tom ohledu vystavil křesťanský sbor zkoušce. Dal tam zřídit chrám Dia neboli Jupitera, hlavního boha mezi všemi pohanskými bohy a bohyněmi. Také dal vystavět z kamenů pergamské Akropole trůnní oltář pro Dia neboli Jupitera. Ačkoli tento Zeus neboli Jupiter byl takovým způsobem vyvýšen, netrval na výlučné oddanosti vůči sobě, nýbrž dovoloval, aby byli uctíváni též jiní bohové a bohyně, kteří mu však byli podřízeni. Satan chtěl vehnat Jehovu Boha do postavení, jaké zaujímal Zeus neboli Jupiter, do postavení, v němž by se Jehova Bůh musel vzdát nároku na výlučnou oddanost a univerzální svrchovanost.
9. a) Proč bylo ve skutečnosti zavedeno uctívání římského císaře? b) Vyžadoval římský císař výlučné uctívání, nebo co vyžadoval? c) Proč mohlo být právem o Pergamu řečeno, že je „tam, kde je trůn satanův“?
9 Zde, v Pergamu, dal satan též zřídit chrám k uctívání římského císaře Oktaviana Augusta, který zemřel v roce 14 n. l. Zavedení uctívání římského císaře byl ve skutečnosti politický tah, kterým měly být spojeny všechny různé podrobené země uctíváním jednoho boha, společného všem, totiž římského císaře. Navíc, římský císař nevyžadoval výlučnou oddanost poddaných své říše; mohli stále ještě uctívat své místní a národní bohy a bohyně, ale museli jej pojmout do svého uctívání, aby měli společné říšské uctívání a byli drženi pohromadě náboženskými svazky. Uctívání římského císaře, právě tak jako Dia neboli Jupitera, je ve skutečnosti uctívání největšího odpůrce Jehovy Boha, a proto je možno říci, že Pergamon je tam, „kde je trůn satanův“ a „kde bydlí satan“.
10. a) Popiš, jak byl ostatek pomazaných křesťanů podobně postaven do zkoušky. b) Jak jej potkala tato zkouška?
10 Takový úzký styk se satanovým trůnem a jeho přítomností uvedl před devatenácti sty roky do těžké zkoušky výlučnou oddanost křesťanského sboru k Jehovovi Bohu. Dnes je ve stejné zkoušce ostatek pomazaných křesťanů, kteří mají naději, že budou vládnout s Kristem v nebesích. Jak? Tím, že od konce první světové války v roce 1918 je oslavováno sebeurčení národů, a proto zaplavil svět nacionalismus, což vedlo ke vzniku mnoha nových států. Všechny tyto politické státy vyžadují výlučnou oddanost svých poddaných, která má jít dokonce tak daleko, aby lidé pokládali své životy za národ, a tak je politický stát ve skutečnosti postaven nad Boha. Avšak přes tuto zkoušku ohněm, dnešní pomazaný ostatek stejně jako křesťané v Pergamu ‚se dále drží pevně mého [Kristova] jména‘. Ustavičně veřejně vyznává: „Ježíš je Pán!“ I pod každým nátlakem odmítá říci: „Ježíš je zlořečený!“ a politický stát („cézar“) je Pán. — 1. Kor. 12:3.
‚ANTIPAS, MŮJ SVĚDEK‘
11. Kdo byl Antipas a jak zemřel ve věrnosti?
11 Dnešnímu pomazanému ostatku může říci oslavený Ježíš Kristus: „Nezapřel jsi svou víru ve mne ani ve dnech Antipa, mého věrného svědka, který byl zabit u vás, tam, kde bydlí satan.“ (Zjev. 2:13, NS) Antipas musel být zabit pro spornou otázku vlády, protože odmítal uctívat cézara — zbožněnou hlavu římského císařství — jako Boha, a zvolil si uctívat dále Jehovu jako božskou hlavu všeho živého a jako jediného živého a pravého Boha. Dále se pevně přidržoval Ježíše Krista, jehož Jehova Bůh určil k tomu, aby byl Pán, Kýrios. A tak mohl v tomto ohledu Pán Ježíš Kristus mluvit o Antipovi jako o svém ‚věrném svědku‘. — Mat. 23:9, 10; 1. Kor. 8:5, 6; Efez. 4:5, 6; Skut. 2:36.
12. a) Jak sloužil pomazaný ostatek ve sporné otázce na Boží straně, když byl Ježíš Kristus dosazen na trůn jako král? b) Při které příležitosti byl poskytnut Božímu lidu obsažnější přehled o sporné otázce?
12 Dnes, o devatenáct set let později, je sporná otázka v podstatě stejná, zvláště když Jehova Bůh v roce 1914 n. l. dosadil na trůn svého Syna Ježíše Krista jako vládnoucího krále v nebesích. Hlavně od roku 1920 n. l. oznamuje po celém světě pomazaný ostatek ve splnění Ježíšova proroctví, které je zapsáno u Matouše 24:14, zřízené mesiášské království Boží. A v roce 1941 n. l., 6. srpna, v zahajovací den národního kongresu svědků Jehovových v St. Louis (Missouri, USA), J. F. Rutherford jako prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, podal obsažnější výklad o sporné otázce. Ve své klíčové přednášce na téma „Ryzost“ ukázal, že velká sporná otázka pro nebe i zemi je otázka Boží „univerzální svrchovanosti“. Řekl:
13, 14. Jak tehdy popsal prezident společnosti Strážná věž postoj svědků Jehovových ke sporné otázce?
13 „Hlavní sporná otázka, která byla nadhozena satanovou vzpurnou výzvou, byla a je otázka „UNIVERZÁLNÍHO PANSTVÍ“ neboli svrchovanosti.
14 V třetím odstavci od konce své řeči řekl na kongresu k 64 000 posluchačů:
„Musíme a chceme být zcela, plně, neomezeně a dokonale oddáni TEOKRATICKÉMU PANSTVÍ Ježíše Krista. Nemůžeme být částí satanovy organizace, ani s ní mít něco společného. Jsme dokonale a neotřesitelně pro TEOKRATICKÉ PANSTVÍ a s Boží milostí též zůstaneme. Víme, že ospravedlňuje JEHOVOVO jméno a přináší osvobození všem, kteří milují spravedlnost a slouží Jehovovi pod jeho spravedlivým panstvím.“
15. Jak byl veřejně projeven postoj svědků Jehovových a co bylo výsledkem jejich postoje?
15 Příští den, 7. srpna 1941, byl vydán časopis Strážná věž z 15. srpna 1941 s touto přednáškou „Ryzost“ a rozšířen mezi nyní již 70 000 návštěvníků kongresu v St. Louis. Určitý počet členů pomazaného ostatku, kteří v palčivé otázce UNIVERZÁLNÍ SVRCHOVANOSTI zachovali ryzost k Jehovovi Bohu, byli od roku 1919 usmrceni mocí satanova světa, stejně jako křesťanský mučedník Antipas v prvním století n. l.
POKUŠENÍ K SEXUÁLNÍ NEMRAVNOSTI
16. Jak postupoval Balám proti starému Izraeli, což bylo předobrazem satanova pokusu porušit ryzost sboru v Pergamu?
16 Avšak satan se pokoušel podkopat ryzost sboru v Pergamu ještě jiným, velmi potměšilým způsobem. Oslavený Ježíš Kristus k tomu obrátil pozornost, když řekl: „Nicméně mám několik málo věcí proti tobě, že tam máš ty, kteří se drží učení Balámova, který šel a učil Baláka klást kámen úrazu před syny izraelské, aby jedli věci obětované modlám a aby se dopouštěli smilstva.“ (Zjev. 2:14, NS) Ano, sexuální nemravnost, která sloužila jako podnět k provádění modloslužby! Kdysi, v roce 1473 př. n. l., mezopotámský prorok Balám vzal na sebe úkol od moábského krále Baláka, aby vyslovil kletby nad syny izraelskými. Ti právě tábořili na rovinách moabských krátce před tím, než překročili Jordán, aby vzali do vlastnictví Zaslíbenou zemi. Ale Jehova, Bůh Izraele, zmařil toto spiknutí, když změnil Balámovy kletby v požehnání synům izraelským. (4. Mojž. 22:1 až 24:25) Pak Balám navrhl králi Balákovi něco jiného, aby přivodil záhubu Izraele. Co? Sex společně s modloslužbou!
17. Jak můžeme poznat, když se podíváme na starou dobu, že ti, „kteří se drží učení Balámova“, nemohou být trpěni v křesťanském sboru?
17 Ženy, které byly spojeny s uctíváním model, byly použity jako vnadidlo, aby odtáhly mužské Izraelity od uctívání Jehovy Boha a aby je obrátily k necudnému uctívání pohanských bohů a k přinášení obětí těmto bohům. Tento úklad měl úspěch u 24 000 Izraelitů. (4. Mojž. 25:1–18; 1. Kor. 10:8) Izraelité, kteří padli za oběť úkladu směšovat sexuální nemravnost s modloslužbou a nezachovali ryzost k Jehovovi Bohu, nikdy nevstoupili do Zaslíbené země, jež ležela hned za řekou Jordánem. Proto ti, kteří ‚se drželi učení Balámova‘, nemohli být trpěni v křesťanském sboru v Pergamu.
18. Jaký důkaz, který se zdál být zřejmý, používali ti, kteří se drželi učení Balámova, snad aby ospravedlnili své chování? Co však dělali skutečně?
18 Zřejmě učili, že Bůh je milosrdný a síla Kristovy krve je tak účinná, že křesťanům, kteří tu a tam nebo pravidelně uspokojovali své padlé tělo tím, že se dopouštěli smilstva a ve spojení s ním dokonce i modloslužby, může být odpuštěno a jejich úmyslné hříchy smyty a že tak mohou zůstat členy pergamského sboru. Takoví učitelé podobní Balámovi byli „bezbožní lidé, kteří obracejí nezaslouženou dobrotivost našeho Boha v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako nevěrní našemu jedinému Vlastníku a Pánu Ježíši Kristu“. — Juda 4, 11, NS; 2. Petra 2:14, 15.
19. Jak musí postupovat sbor, pokud jde o takové osoby, které mají zhoubný vliv?
19 Lidem, kteří porušovali křesťanskou mravnost a křesťanskou víru, nemělo být dovoleno, aby zůstali ve sboru v Pergamu. Též jim nemělo být dovoleno, aby se volně směšovali s křesťanským sborem pomazaného ostatku. To platí zvláště od jara roku 1918 n. l., kdy Jehova Bůh, provázen svým poslem smlouvy, Ježíšem Kristem, přišel k duchovnímu chrámu na prohlídku a k dílu čistění. — Mal. 3:1–5.
20. Jaké jiné nebezpečí hrozilo sboru v Pergamu, kromě toho, že jeho mravní stav byl ohrožen?
20 Nejen že musel být zachováván čistý mravní stav křesťanského sboru, nýbrž měla být právě tak chráněna jednota organizace. Nemělo být dovoleno, aby náboženské sektářství rozdělilo pomazaný ostatek duchovního těla Kristova. Kristus, zastoupený svým pomazaným sborem, nemůže být rozdělený; jeho sbor nemůže být rozděleným domem. (1. Kor. 1:10–13) Sbor ve starém Pergamu neobdržel pochvalu, jakou dal oslavený Ježíš Kristus sboru v Efezu, když řekl: „Nenávidíš skutky sekty Mikulášenců, které i já nenávidím.“ (Zjev. 2:6, NS) Naopak, jedna z věcí, nad kterou se pozastavil u sboru v Pergamu, bylo náboženské sektářství; řekl: „Tak i ty máš takové, kteří se podobně drží učení sekty Mikulášenců.“
21, 22. Co by mělo být učiněno, když se zjistí, že je ve sboru sektářství?
21 Náboženské sektářství bylo tehdy nebezpečné a zavrženíhodné a je jím i dnes. Když existuje v některé části celého sboru pomazaných křesťanů, je to politováníhodné a musí následovat pilné úsilí, aby bylo opět vykořeněno, protože Jehovův jmenovaný Inspektor, Ježíš Kristus, varuje:
22 „Proto čiň pokání. Nebudeš-li, přijdu k tobě brzy a budu s nimi bojovat dlouhým mečem svých úst.“ — Zjev. 2:16, 12; 1:16, NS.
23. Jak se stavěl Ježíš Kristus k sektářství, když přišel v roce 1918 k chrámu?
23 Od roku 1918, kdy přišel Inspektor Ježíš Kristus společně s nejvyšším Soudcem, Jehovou Bohem, k duchovnímu chrámu, vede válku symbolickým dlouhým mečem svých úst. Vede válku proti těm z celého sboru svého pomazaného ostatku, kteří projevují jakékoli sektářské sklony. Publikacemi Biblické a traktátní společnosti Strážná věž jasně projevil nesouhlas se vším náboženským sektářstvím, právě tak jako s mezicírkevním hnutím v křesťanstvu. To vše bylo odstraněno z řad pomazaného ostatku svědků Jehovových.
24. Jak zní rozsudek vynesený proti lidem, kteří v Božím sboru podporují sektářství?
24 Jako ostrý, dvojsečný dlouhý meč, který vychází z úst Pána Ježíše Krista, je vyřčen rozsudek proti jakýmkoli stoupencům sektářství, ať jde o ‚sektu Mikulášenců‘ nebo o sektu jiného člověka nebo jiného náboženského směru. Ježíš řekl ve svém proroctví, v němž předpověděl, že při svém druhém příchodu najde třídu ‚zlého otroka‘, že „jej potrestá s největší přísností a vykáže mu místo s pokrytci. Tam bude jeho pláč a jeho skřípění zubů.“ (Mat. 24:48–51, NS) Žádná sekta založená od roku 1918 n. l. třídou ‚zlého otroka‘ není uznaná jako biblická.
25. Kterou modlitbu, již Ježíš Kristus vyslovil, když byl jako člověk na zemi, nyní uskutečňuje?
25 Tak uskutečnil oslavený Ježíš Kristus modlitbu, kterou vyslovil k Bohu v poslední noci, kdy byl v těle se svými apoštoly: „Prosím nejen za tyto, ale též za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, jako jsi ty, Otče, v jednotě se mnou a já v jednotě s tebou, aby i oni byli v jednotě s námi, aby svět uvěřil, že jsi mne ty poslal. Dal jsem jim také slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno právě tak, jako my jsme jedno. Já v jednotě s nimi a ty v jednotě se mnou, aby byli zdokonaleni v jedno, aby svět poznal, že jsi mne ty poslal a že jsi je miloval právě tak, jako jsi miloval mne.“ (Jan 17:20–23, NS) Svým ‚dlouhým mečem‘ Ježíš nyní bojuje za tuto jednotu.
‚SKRYTÁ MANNA‘ A „OBLÁZEK“ SE JMÉNEM
26. Jak povzbuzuje oslavený Pán Ježíš věrné ve sboru v Pergamu?
26 Jsou věrní a poslušní lidé, kteří tyto nesprávné poměry ve sboru přemohou a zvítězí nad tímto zlým světem. K jejich povzbuzení říká oslavený Pán Ježíš nakonec sboru v Pergamu: „Kdo má ucho, slyš, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, dám něco ze skryté manny a dám mu bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo jej přijímá.“ — Zjev. 2:17, NS.
27. a) Co byla manna v pustině a jak byla Izraelitům opatřována? b) Jak byl uchován vzorek manny?
27 ‚Manna?‘ se snad někdo zeptá. „Co je to?“ Právě totéž řekli Izraelité, když ji poprvé v roce 1513 př. n. l. viděli v sinajské pustině. Byl to pokrm, který Jehova Bůh opatřoval nadpřirozeným způsobem putujícím Izraelitům, kteří byli vedeni prorokem Mojžíšem. Když v noci padala rosa, utvořila se manna a příštího jitra nasbírali Izraelité dost pro denní potřebu každého člověka. Šestý den jim Bůh opatřil dvojnásobné množství, které si mohli sebrat, neboť v sabatní den nic nepadalo ani se netvořilo. Pouze pro sabatní den nastřádané množství se nezkazilo do příštího rána. Podle Boží vůle řekl prorok Mojžíš svému bratru Áronovi, jenž byl později veleknězem Izraele: „Vezmi džbán a vlož do něj omer manny a postav jej před Jehovu jako něco, co má být uchováno po všechny vaše generace.“ Ne o mnoho později, když byla vytvořena zlatá truhla smlouvy pro Jehovův stánek uctívání, zlatý džbán s mannou byl vložen do posvátné truhly společně s kamennými deskami, které obsahovaly deset přikázání. — 2. Mojž. 16:13–33, NS; Žid. 9:4.
28. a) Jak dlouho byl omer manny v izraelských dějinách ‚skrytou mannou‘? b) Jako symbol čeho použil Ježíš Kristus ‚skrytou mannu‘?
28 Když však byla zlatá truhla smlouvy převážena ze stánku úmluvy do nádherného chrámu, který pro ni vystavěl král Šalomoun v Jeruzalémě, chyběl z nějakého důvodu zlatý džbán s mannou. (1. Král. 8:9) Ale od té doby, kdy Mojžíš vložil mannu do truhly smlouvy (1512 př. n. l.), až do zasvěcení dokončeného chrámu králem Šalomounem (1027 př. n. l.) uplynulo 485 let. Po většinu této doby nebyl omer manny, která se obyčejně přes noc zkazila, zničen, nýbrž byl nezničitelný. To byla v doslovném smyslu ‚skrytá manna‘ a oslavený Ježíš Kristus jí použil ve svém poselství sboru v Pergamu jako symbolu nepomíjející zásoby potravy nebo toho, co je výsledkem takové zásoby potravy, totiž nekonečný život. V případě věrného sboru pomazaných křesťanů znamená tento život nesmrtelnost v duchovní říši, skryté před očima pozemského lidstva. (1. Kor. 15:50–54) Naděje na takovou odměnu stačí k povzbuzení pomazaného křesťana, aby se stal vítězem a tak napodobil samého Ježíše Krista.
29. Jak víme na základě používání řečtiny, co znamená slovo přeložené ve Zjevení 2:17 jako „oblázek“?
29 Kromě „skryté manny“ je slíben bílý oblázek s napsaným novým jménem. Tento slíbený „bílý oblázek“ je symbolem mnohého. Původní řecké slovo zde použité je pséphos. Jde zde o řečtinu, kterou používal apoštol Pavel, když měl svou křesťanskou obhajovací řeč před králem Agrippou v Cesareji a když popisoval, jak před svým vlastním obrácením pronásledoval křesťany. Řekl: „Mnohé svaté jsem zavřel do vězení, neboť jsem obdržel plnou moc od předních kněží; a když měli být popraveni, dal jsem svůj hlas [pséphos; doslovně: hlasovací oblázek] proti nim.“ (Skut. 26:10, NS) To nám ukazuje, že tehdy byly používány u soudů oblázky, když byl vynášen rozsudek nebo bylo hlasováno o vině nebo nevině. Bílé oblázky byly používány k prohlášení někoho za nevinného neboli osvobozeného, černé k prohlášení za vinného neboli odsouzeného. Protože oblázek, který dává nebeský Ježíš pomazaným vítězům, je bílý, znamená to, že jsou podle jeho rozsudku nevinní, čistí, ryzí. Mají jeho uznání jako učedníci.
30. Co je naznačeno tím, že na bílém oblázku bylo napsané „nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo jej přijímá“?
30 Avšak všimni si, že na tomto bílém oblázku je napsané jméno, „nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo jej přijímá“. Oblázek se jménem byl ve starověku používán jako dnes vstupenka při určitých příležitostech; bylo nutno jej ukázat nebo zanechat, aby byl získán přístup k zábavě nebo divadelnímu představení. Symbolický „bílý oblázek“ znázorňuje tedy přednost být přijat do osobního, důvěrného spojení s Ježíšem Kristem.
31. Kolik je takových ‚bílých oblázků‘ a kdo jsou ti, kteří jsou přijati do důvěrného spojení s Ježíšem Kristem?
31 Což nejsou 144 000 vítězných učedníků jediní, kteří mají přístup do nebeského království a kněžství, aby s ním vládli tisíc let k požehnání celého lidstva? (Zjev. 20:4–6; 2. Tim. 2:11, 12) Což nejsou 144 000 vítězných učedníků jediní, kteří tvoří třídu ‚čisté panny‘, duchovní ‚nevěsty‘, ‚manželky Beránkovy‘? Neslyšel apoštol Jan později hlas z nebe, který řekl: „Radujme se, jásejme a vzdejme mu slávu, neboť přišla svatba Beránkova a jeho manželka se připravila“? Jistě; a Jan dodává dále: „A říká mi: ‚Piš: Šťastni jsou ti, kteří jsou pozváni k večeři na svatbě Beránkově.‘“ (2. Kor. 11:2; Jan 3:29; Zjev. 21:9–15; 19:7–9, NS) Aby byli připuštěni ke všem jedinečným přednostem, musí být ukázán symbolický „bílý oblázek“ Jehovovi Bohu. Je pouze 144 000 ‚bílých oblázků‘ a ti, kteří je dostanou, jsou skutečně vysoce poctěni.
32. Je „napsané nové jméno“ osobním, zvláštním jménem, které nemůže znát nikdo jiný ze 144 000?
32 Je „napsané nové jméno“ na každém kaménku novým osobním, zvláštním jménem, které všichni ostatní ze skupiny 144 000 nikdy nepoznají? Oprávní majitele oblázku k zvláštnímu osobnímu vztahu s Pánem Ježíšem Kristem, jaký nebude mít nikdo jiný ze skupiny 144 000? Asi sotva! Toto „nové jméno“ daleko spíše představuje jméno, které je jim nové, ale bude jim běžné, ale všem ostatním tvorům v nebi i na zemi bude neznámé. „Nové jméno“ napsané na „bílém oblázku“ může tedy znamenat, že mají společně podíl na nově propůjčeném, nebeském jménu Pána Ježíše Krista.
33. Která další prohlášení v knize Zjevení souhlasí s ‚novým jménem‘, o němž mluví Kristus ve Zjevení 2:17?
33 To souhlasí s poselstvím, které dal Ježíš Kristus věrnému sboru ve Filadelfii a v němž říká: „Ten, kdo zvítězí . . . napíši na něm . . . toto své nové jméno.“ (Zjev. 3:12, NS) A když sedmý anděl zatroubil na trubku a objevily se určité obrazy, apoštol Jan řekl: „A viděl jsem a hle! Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří měli na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce.“ (Zjev. 11:15; 14:1, NS) Konečně, když sedmý anděl vylil svou číši Božího hněvu a následovaly další obrazy, Jan říká, že viděl nebeského Pána Ježíše Krista jet na koni do boje „velkého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu, a zmiňuje se o jeho zvláštním rysu: „Na jeho hlavě je mnoho diadémů. Má jméno napsané, které nikdo neví, jen on sám.“ — Zjev. 16:17; 19:11, 12, NS.
34. Co může znamenat „nové jméno“ a o čem můžeme být přesvědčeni?
34 Protože pouze 144 000 příjemců ‚bílého oblázku‘ s napsaným ‚novým jménem‘ mají být spoludědici s Kristem a též jeho ‚manželkou‘, může ‚nové jméno‘ na předobrazném ‚bílém oblázku‘ znamenat, že mají společně se svým nebeským ženichem, ve spojení s jeho vlastním jménem, účast na jistých osobních přednostech. Ale ať je to cokoli, je to jistě „dobré jméno“, lepší jméno „než hojné bohatství“ a „lepší než dobrý olej“. (Přísl. 22:1; Kaz. 7:1, NS) Je to přiměřená cena pro všech 144 000 pomazaných vítězů.