Sbory, z kterých vzešlo 144 000 zapečetěných

1. Kdo je šťastný, když slyší, že 144 000 zapečetěných otroků Božích bude vládnout v nebi s Ježíšem Kristem? b) Jak jsou shromažďováni, dokud jsou na zemi, a proč?

LIDÉ, kteří by měli rádi dobré panství pro národy země, vítají potěšitelnou skutečnost, že otroci Boží, kteří jsou zapečetěni na čelech „pečetí živého Boha“, 144 000, budou vládnout jako „králové země“ v nebesích, společně se vzkříšeným Božím Synem Ježíšem Kristem. (Zjev. 7:4–8) Tito budoucí nebeští vládci, kteří dostávají Boží pečeť schválení, jsou shromažďováni do sborů a přijímají na zemi školení a kázeň a jsou zkoušeni.

2, 3. Co ukazuje apoštol Jan již v prvních slovech knihy Zjevení o jednání a záměru Boha se zapečetěnými otroky?

² Apoštol Jan na konci prvního století našeho letopočtu jasně ukázal, že tyto sbory zapečetěných otroků Božích jsou připravovány pro úkol, který mají převzít v nebeském království po konci dnešního zlého světa. Když se Jan prokázal jako přízní obdařený otrok, který dostal od Boha prostřednictvím Ježíše Krista nadherné Zjevení, píše některým sborům, které označuje jménem, pozdravná slova:

³ „Jan sedmi sborům, které jsou v oblasti Asie: Kéž máte nezaslouženou dobrotivost a pokoj od toho, ‚který je a který byl a který přichází‘, a od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, ‚věrného svědka‘ a ‚prvorozeného z mrtvých‘ a ‚vládce králů země‘. Jemu, který nás miluje a který nás vykoupil z našich hříchů svou vlastní krví — a učinil z nás království, kněze pro svého Boha a Otce — ano, jemu buď sláva a moc navěky! Amen.“ — Zjevení 1:4–6, NS.

4. a) Jak Jan ukazuje, že členové zapečetěných jsou v sedmi sborech, kterým píše? b) Proč jsou slova psaná sedmi sborům stejně zajímavá a užitečná i pro ostatek duchovních Izraelitů, kteří jsou dnes na zemi?

⁴ K „sedmi sborům, které jsou v oblasti Asie“, řekl inspirovaný apoštol Jan: „[Ježíš Kristus] učinil z nás království, kněze pro svého Boha a Otce.“ To dokazuje, že některé členy 144 000 zapečetěných duchovních Izraelitů bylo možno nalézt v těchto sedmi zvláštních církvích. Proč? Protože 144 000 duchovních Izraelitů s Ježíšem Kristem, Beránkem, mají vládnout jako králové na nebeské hoře Sión, ve ‚svatém městě, Novém Jeruzalému‘. To, co bylo napsáno oněm sedmi sborům, by proto mohlo být zajímavé a duchovně užitečné dnešnímu ostatku duchovních Izraelitů na zemi. Ti budou již v krátké době zapečetěni „pečetí živého Boha“, dříve než Jehova Bůh dá čtyřem andělům na čtyřech rozích země znamení, aby uvolnili „čtyři větry země“ a přivodili tak největší bouři těžkostí, která kdy zasáhla lidskou rodinu od stvoření člověka před téměř šesti tisíci lety. — Zjev. 7:1–3; 14:1–3.

5. a) Kde byl Jan, když psal Zjevení, a jak daleko leželo sedm sborů od místa, kde byl Jan? b) Od koho Jan obdržel vidění, jak to ukazují první slova jeho zprávy?

⁵ Sedm sborů v Malé Asii nebylo příliš vzdáleno od místa, kde apoštol Jan napsal Zjevení; ležely nejvýš 280 kilometrů od ostrova Patmos, který byl blízko maloasijského pobřeží v Egejském moři. Pro svou křesťanskou činnost jako apoštol Ježíše Krista, byl letitý Jan vězněn na tomto trestaneckém ostrově a trpěl pronásledování od Římské říše. Ve Zjevení, které mu bylo dáno na tomto ostrově, měl napřed vidění o tom, který byl hlavním správcem sedmi sborů v Asii a který to byl, jehož Bůh vyslal, aby dal Janovi Zjevení. Jako úvod ke své zprávě Jan píše: „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým otrokům věci, které se zakrátko musí stát. A on vyslal svého anděla a skrze něj je ve znameních předvedl svému otroku Janovi, který vydal svědectví o slovu, jež dal Ježíš Kristus, ano, o všem, co viděl. Šťastný je ten, kdo hlasitě čte, a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a kteří dbají věcí, jež jsou v něm napsány; neboť ustanovený čas je blízko.“ — Zjev. 1:1–3, NS.

6. Proč předal Ježíš Kristus Zjevení od Boha a k užitku koho?

⁶ Protože Ježíš Kristus byl dosazen Jehovou Bohem jako hlavní správce sborů těch, které osvobodil od hříchů svou vlastní krví, předal zjevení od Boha k užitku těmto sborům. Ačkoli bylo nejdříve Zjevení bezprostředně předáno sedmi sborům v Asii, označeným jmény, měly z něj užitek i všechny ostatní sbory od prvního apoštolského století až do našeho dvacátého století. Byly šťastny, když slyšely slova nádherného proroctví ve Zjevení a když poslušně sledovaly to, co tam bylo napsáno. I pro nás dnes je to velmi důležité, neboť v této pozdní době dvacátého století je naprosto jasné, že „ustanovený čas je blízko“.

7. Jakým způsobem se zjevil Ježíš Kristus Janovi, když posílal své poselství sborům?

⁷ Oslavený Ježíš Kristus se neztělesnil před apoštolem Janem na Patmu, aby se mu zjevil tak, jak to činil před svými učedníky během čtyřiceti dnů poté, když byl 16. nisana roku 33 n. l. vzkříšen jako „prvorozený z mrtvých“. Místo toho se objevil v nádherném vidění, které jej znázornilo jako velekněžského správce, uprostřed pozemských sborů věrných následovníků, kteří jsou zapečetěni Božím svatým duchem. Jan pečlivě pozoroval všechny význačné rysy jeho slavného vzezření a my bychom měli učinit totéž. Jan píše:

8, 9. a) Jaký příkaz Jan dostal? b) Byl Jeruzalém nebo Řím střediskem, z něhož přicházely tyto směrodatné dopisy, nebo odkud přicházely?

⁸ „Já, Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení a království a vytrvalosti ve společenství s Kristem, dostal jsem se na ostrov nazvaný Patmos, protože jsem mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíši. Inspirací se stalo, že jsem byl ve dni Pánově a slyšel jsem za sebou silný hlas, jako hlas polnice, který pravil: ‚Co vidíš, napiš do svitku a pošli to sedmi sborům do Efezu a do Smyrny a do Pergamu a do Tyatiry a do Sard a do Filadelfie a do Laodiceje.‘“ — Zjev. 1:9–11, NS.

⁹ Příkaz napsat poselství z nebe nebyl dán některému křesťanskému apoštolu v pozemském Jeruzalémě, neboť Jeruzalém na Blízkém východě již tehdy neexistoval, když — jak výslovně říká Irenaeus, křesťan druhého století — Zjevení Jana bylo napsáno na konci vlády římského císaře Domiciána, který zemřel v roce 96 n. l., dvacet šest let po zničení Jeruzaléma Římany. Také nebyl dán příkaz napsat Zjevení křesťanskému apoštolovi v hlavním městě Římě. Byl dán letitému apoštolu Janovi na trestaneckém ostrově Patmu, tisíc čtyři sta kilometrů jihovýchodně od Říma.

10. a) Jak došlo „inspirací“ k tomu, že Jan „byl ve dni Pánově“? b) Kdy začíná tento den a jak dlouho má trvat?

¹⁰ Tam byl Jan „inspirací“, přenesen z prvního století do dvacátého století našeho letopočtu, neboť se stalo, že „byl ve dni Pánově“. ‚Den‘ musí začít, když korunovaný jezdec na bílém koni, popsaný ve Zjevení 6:2, „vítězně“ vyjíždí se svým lukem. Jak ukazují všechny důkazy, které se vztahují k věci, začal v roce 1914 n. l., v roce, v němž vypukla první světová válka. Pán, jehož ‚den‘ to je, je korunovaný a dosazený Ježíš Kristus; a jeho ‚den‘ musí dále trvat, dokud nedokončí své vítězství v Armageddonu a satana ďábla nespoutá a nevhodí do propasti, ano, musí trvat až do konce jeho tisíciletého panství, které bude vykonávat nad celým lidstvem spolu se 144 000 věrných následovníků. (Zjev. 19:11 až 20:7) To, co apoštol Jan jako očitý svědek popsal a zaznamenal ve Zjevení, zahrnuje většinou tento ‚den‘ čili toto zvláštní časové období činnosti Pána Ježíše Krista.

11, 12. Jak vypadal oslavený Pán Ježíš Kristus ve zjevení, které měl Jan?

¹¹ Jak vypadal oslavený Pán Ježíš Kristus ve vidění, které měl Jan? Jeho vzezření nevykazovalo moderní psychodelický způsob zabarvení, způsobený drogou LSD, nýbrž byl to zářící zjev, který měl určitý tvar a popsatelné rysy. Jan mohl tento zjev popsat slovy:

¹² „A otočil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil, a když jsem se otočil, viděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed svícnů někoho podobného synu člověka, jenž byl oblečen v roucho sahající až k nohám a na prsou přepásán zlatým pasem. Kromě toho jeho hlava a jeho vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, a jeho oči jako plamen ohně; a jeho nohy se podobaly jemné mědi, když žhne v kamnech, a jeho hlas byl jako hučení mnoha vod. A měl ve své pravé ruce sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý, dlouhý dvousečný meč a jeho tvář byla jako slunce, když svítí v celé své síle. A když jsem jej spatřil, padl jsem jako mrtvý k jeho nohám.“ — Zjev. 1:12–17, NS.

13. a) Co bylo připomenuto tím, že Ježíš Kristus se objevil ve vidění bosý? b) Co bylo naznačeno jeho bílými vlasy a jeho zlatým pásem? c) Popiš výraz jeho obličeje, jeho oči a jeho hlas.

¹³ V tomto vidění se objevil oslavený Pán Ježíš Kristus bosý jako velekněz, když sloužil v Jehovově starém chrámu v pozemském Jeruzalému. Neměl však čepici nebo pokrývku na hlavě jako dřívější velekněz, neboť jeho hlava byla korunována krásným vlasem, který na cestě spravedlnosti zbělel jako sníh. (Přísl. 16:31) Nebyl oblečen v obětní oděv, protože byl opásán kolem prsou zlatým pasem, který naznačoval slavnou Boží službu. Jeho tvář nebyla smutná ani pokořená, ale svítila, jako svítí slunce v poledne, a jeho oči jiskřily buď pronikavou, osvědčenou mocí nebo zlobou nad káranými lidmi. Jeho hlas se rozléhal, zněl jako mnoho proudících vod. Tak silný hlas asi posílil vyslovení nepříznivého rozsudku, který má být proveden, jak je to znázorněno ostrým, dlouhým dvojsečným mečem, který vycházel z jeho úst. Ve své pravé ruce měl moc nad sedmi hvězdami nebo nad tím, co znázorňovaly. Pán Ježíš Kristus se později zmínil o některých z těchto významných rysů, když hovořil o své osobnosti k sedmi sborům.

14. a) Jak působilo vidění na Jana? b) Proč viděl Jan sedm svícnů?

¹⁴ Nepřekvapuje, že apoštol Jan při tak slavném vidění padl před nohama Pána Ježíše Krista na zem jako mrtvý. Ale vidění bylo tak věrohodné a působilo jako skutečnost tak silně, že Jan při mluvení a jednání reagoval jako na skutečnost. Jan viděl sedm zapálených svícnů a oslaveného Pána Ježíše Krista, který stál uprostřed svícnů. Ve starém Izraeli v jeruzalémském chrámu, který dal vystavět moudrý král Šalomoun, sloužil velekněz uprostřed deseti zlatých svícnů, které stály ve svatyni chrámu. (1. Král. 7:48, 49; 2. Par. 4:7, 19, 20) Ve vidění, které měl Jan, byl zvláštní důvod pro to, aby v něm bylo pouze sedm svícnů, nehledě na to, že „sedm“ je biblické číslo označující duchovní úplnost nebo dokonalost. Když Jan psal sboru v Efezu, bylo mu řečeno, aby se odvolával na toho, kdo drží „ve své pravé ruce sedm hvězd“ a kdo ‚chodí uprostřed sedmi zlatých svícnů‘. (Zjev. 2:1, NS) Hvězdy, svícny a slavný zjev Pána — vše bylo plno lesku.

15. Jak dostal Jan ve svém stavu podobném smrti pomoc a útěchu?

¹⁵ Dříve než bylo Janovi řečeno, co má napsat jednotlivě sedmi sborům v římské provincii Asii, byl oživen ze svého stavu podobného smrti a uklidněn. Říká nám: „A položil na mne pravici a řekl: ‚Neboj se! Já jsem První a Poslední a živý; byl jsem mrtvý, ale hle! Žiji nyní po všechnu věčnost a mám klíče smrti a hádesu. Zapiš tedy, co jsi viděl, co je a co bude potom. Co se týče svatého tajemství sedmi hvězd, které jsi viděl na mé pravici, a sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd znamená anděly sedmi sborů a sedm svícnů znamená sedm sborů.‘“ — Zjev. 1:17–20, NS.

„PRVNÍ A POSLEDNÍ“

16. Kdo je vlastně první a poslední, a myslel Ježíš, když mluvil k Janovi, že je jím on sám?

¹⁶ „První a Poslední“! V proroctví Izaiáše 44:6, NS praví Jehova Bůh: „Já jsem první a já jsem poslední a kromě mne není Boha.“ A v Izaiáši 48:12, 13, NS říká: „Já jsem tentýž, já první, já též poslední. Mimo to, má vlastní ruka položila základy země a má vlastní pravice roztáhla nebesa.“ V řecké abecedě je první písmeno alfa a poslední písmeno omega (velké O); proto opět Jehova zdůrazňuje, že je „první a poslední“, když říká ve Zjevení 1:8, NS: „‚Já jsem Alfa i Omega,‘ praví Jehova Bůh, ‚Jediný kdo je a kdo byl a kdo přichází, Všemohoucí.‘“ A ve Zjevení 22:13, NS říká: „Já jsem Alfa a Omega, první a poslední, začátek a konec.“ Myslí tedy Pán Ježíš Kristus, že je Jehovou Bohem, Všemohoucím, když o sobě říká, že je „První a Poslední“? Nikoli; když vztahuje na sebe označení „První a Poslední“, myslí to v jiném smyslu, v jiné spojitosti. Jak?

17. V čem byl Ježíš Kristus první a poslední, jak je vidět z toho, co zažil?

¹⁷ Je to ve spojení se smrtí a životem. Oslavený Ježíš Kristus byl v nebesích — jak řekl — „živý“. Ale co bylo dříve? „Byl jsem mrtvý,“ řekl. To se stalo, když byl člověkem a žil třicet tři roky zde na zemi. Jeho nepřátelé jej tehdy usmrtili, když jej přibili na kůl za městem Jeruzalémem. Ale třetího dne vzkřísil ‚Král věčnosti neporušitelný, neviditelný, jediný Bůh‘ Ježíše Krista z mrtvých. (1. Tim. 1:17, NS) Od té doby může vzkříšený Pán Ježíš Kristus říci: „Hle! Žiji nyní po všechnu věčnost.“ (Zjev. 1:17, 18, NS) Při svém vzkříšení byl oděn nesmrtelností v nebeské duchovní říši, a proto již nemůže zemřít. (1. Petra 3:18; 1. Kor. 15:45–54; Řím. 6:9) Když Ježíš Kristus na zemi zemřel, přišel do hádesu, který je všeobecným hrobem lidstva. Třetího dne použil Jehova Bůh ‚klíče hádesu‘ a propustil svého věrného Syna a přivedl jej opět k životu, aby žil jako nesmrtelný navěky. — Skut. 2:22–36; 13:33–37; 26:23.

18. a) Co myslel Ježíš tím, když o sobě řekl, že je „První a Poslední“? b) Znamená to, že nebudou žádná jiná vzkříšení z mrtvých? Vysvětli to.

¹⁸ Můžeme nyní pochopit, jak Ježíš Kristus v této spojitosti mohl o sobě říci, že je „První a Poslední“? Byl první, koho Jehova Bůh, Všemohoucí, vzkřísil bezprostředně, aniž použil někoho jiného; ne aby žil o něco déle a pak opět zemřel, ale aby žil navěky. Proto o něm mohl apoštol Jan říci „Ježíš Kristus, ‚věrný svědek‘, ‚prvorozený z mrtvých‘“. (Zjev. 1:5, NS) Kromě toho byl první, kdo byl vzkříšen z lidské smrti, aby žil jako duchovní bytost v nebeské říši. Jehova Bůh, Všemohoucí, nemá již v úmyslu vzkřísit kohokoliv z mrtvých přímo, aniž by někoho použil, dokonce i v případě vzkříšení z lidské smrti k duchovnímu nebeskému životu. Proto je Ježíš Kristus také „Poslední“, to je poslední, u nějž Bůh takto bezprostředně zasáhl. Což nebude jiné vzkříšení z mrtvých kromě vzkříšení Ježíše Krista? Bude, ale Bůh použije svého vzkříšeného Syna, aby probudil všechny ostatní, za které položil svůj dokonalý život jako oběť. — Jan 5:21–29.

19. Co myslel Ježíš, když řekl: „Mám klíče smrti a hádesu“?

¹⁹ To vysvětluje, proč Ježíš, když řekl: „Hle! Žiji nyní po všechnu věčnost“, připojil slova: „A mám klíče smrti a hádesu.“ Jehova Bůh dal od té doby Ježíšovi k použití klíč smrti a klíč hádesu.a Jeho použil Jehova Bůh, aby vykoupil lidstvo ze smrti, kterou zdědilo od svého hříšného prvního lidského otce Adama, a též ze všeobecného hrobu lidstva, z hádesu, do nějž lidstvo při smrti přichází.

20. Proč jsou Ježíšova slova u Jana 11:25, 26 a 6:53–58 přiléhavá, že je „První a Poslední“ a že má „klíče smrti a hádesu“?

²⁰ Velmi vhodně mohl Ježíš říci: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo vykonává víru ve mne, i kdyby zemřel, ožije; a každý, kdo žije a vykonává víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ (Jan 11:25, 26, NS) Když byl Ježíš jako člověk z masa a krve na zemi, řekl též: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu; neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj . . . Stejně jako mne vyslal živý Otec a já žiji pro Otce, tak také ten, kdo se živí mnou, bude žít pro mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe . . . Kdo se živí tímto chlebem, bude žít navěky.“ — Jan 6:53–58, NS.

21. Proč měl Ježíš dobrý důvod dát Janovi příkaz zaznamenaný ve Zjevení 1:19?

²¹ Protože oslavený Ježíš Kristus není již mrtev, ale žije navěky a má moc odstranit smrt i hrob, jimž je hříšné lidstvo vydáno, měl dobrý důvod říci apoštolu Janovi: „Zapiš tedy, co jsi viděl, a co je a co bude potom.“ (Zjev. 1:19, NS) Věčně žijící, dostatečně zmocněný Ježíš Kristus se postará o to, aby všechny věci, které se podle Jehovova záměru mají stát, ‚byly potom‘. Mezi věcmi, které Jan viděl ve vidění, bylo sedm hvězd v pravici oslaveného Ježíše Krista a také sedm zlatých svícnů. Jaká je to záhada, jaké svaté tajemství? Co představují? Pán Ježíš Kristus sám vysvětlil jejich význam.

TAJEMSTVÍ HVĚZD A SVÍCNŮ

22. a) Co znázorňuje sedm ‚hvězd‘ a jsou „andělé“ sedmi sborů neviditelní, nebeští andělé? Vysvětli to. b) Kdo jsou tedy tyto ‚hvězdy‘ nebo ‚andělé‘ a proč jsou znázorněni jako hvězdy?

²² Sedm hvězd na pravé ruce Pána Ježíše znázorňuje ‚anděly sedmi sborů‘ ve staré římské provincii Asii (nyní část Turecka). Jsou to neviditelní ‚andělé‘? Ne. Apoštol Jan přijal celé Zjevení prostřednictvím nebeského anděla od Ježíše Krista a bylo by nerozumné, kdyby opět psal andělům v nebi, v neviditelném obvodu. Nepotřebují poselství, která byla psána pro sedm sborů v Asii. Hlavní význam titulu „anděl“ je „posel; doručovatel poselství“. „Hvězdy sedmi sborů je sedm lidských poslů, které Jehova Bůh vyslal, aby se ujali oněch sedmi sborů. Protože těchto sedm symbolických hvězd je vidět na Ježíšově pravé ruce, jsou pod jeho ochranou a pod jeho dozorem a vedením; jeho ‚pravá ruka‘ naplněná mocí je může vést a ochraňovat. Tak znázorňují vedoucího kazatele nebo dozorce, představeného, v každém ze sedmi sborů duchem zplozených, pomazaných křesťanů. Protože jsou znázorněni ‚hvězdami‘, zářícími nebeskými tělesy, jsou prostředkem, který slouží k tomu, aby členům sboru zářilo duchovní, nebeské světlo Boží pravdy.

23, 24. a) Co znázorňuje „sedm zlatých svícnů? b) Jakou odpovědnost mají „hvězdy“ vzhledem k ‚svícnům‘? b) Jak zdůrazňují Ježíšova slova u Matouše 5:14–16 tuto odpovědnost?

²³ A co znázorňuje „sedm zlatých svícnů“? Ježíš vysvětlil: „Sedm svícnů znamená sedm sborů.“ (Zjev. 1:20, NS) Nejen ‚sedm poslů‘, symbolické „hvězdy“, dozorci sborů, musí zářit, ale i sbory jako celek musí zářit do tmy tohoto zlého světa. Pod vedením oslaveného Ježíše Krista, který byl „uprostřed svícnů“, musí se sedm symbolických hvězd postarat o to, aby tyto svícny vydávaly světlo, aby byly stále zapáleny. Musí dávat pozor na symbolické svícny, jako se starali kněží starého Izraele o svícny ve svatyni Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Lidští „andělé“, symbolické hvězdy, dávají příklad sborům tím, že sami svítí, a sice větší energií než jakákoli lampa na svícnu. Musí myslet na Ježíšova slova, která mluvil ve svém kázání na hoře ke svým učedníkům, a jednat podle nich:

²⁴ „Vy jste světlo světa. Město nemůže být skryto, leží-li na hoře. Lidé rozsvěcují lampu a staví ji ne pod odměrný koš, ale na stojan, a ona svítí všem, kteří jsou v domě. Tak nechť svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce.“ — Mat. 5:14–16, NS.

25. Jak se stalo, že pravděpodobně všech sedm sborů dostalo celou knihu Zjevení?

²⁵ Apoštol Jan adresoval napsané Zjevení „sedmi sborům, které jsou v oblasti Asie“. Oslavený Ježíš Kristus jej k tomu vybídl. (Zjev. 1:4, 10, 11) Apoštol Pavel napsal již dříve dopisy sborům v Efezu a Laodiceji. (Efez. 1:1, 2; Kol. 2:1; 4:16) Je možné, že apoštol Jan vyhotovil sedm opisů Zjevení a poslal po jednom exempláři sedmi sborům, které byly jmenovány oslaveným Ježíšem Kristem — do Efezu, Smyrny, Pergamu, Tyatiry, Sard, Filadelfie a Laodiceje.

26. Bylo vysvětlení celého Zjevení důležité pro všechny křesťanské sbory a co bylo velmi pravděpodobně pro to učiněno?

²⁶ Avšak vysvětlení obsažené v celém Zjevení bylo užitečné všem pravým křesťanským sborům, jejich celistvost je naznačena počtem sborů, které jsou přímo jmenované, totiž sedm, protože toto číslo znázorňuje duchovní dokonalost, úplnost. Proto byly během času nepochybně zhotovovány opisy sedmi původních rukopisů Zjevení a posílány všem ostatním sborům nebo dány mezi nimi do oběhu a podle potřeby byly překládány.

27. a) Kdo obzvláště a bezprostředně potřebuje Zjevení? b) Proč potřebují tak nutně porozumění o jeho použití nyní, a ne později?

²⁷ Žádný ze sedmi původních sborů v Asii dnes neexistuje, ale máme opisy a překlady Zjevení, které jim v prvním století n. l. byly předány. Ve vidění ve Zjevení byl apoštol Jan Boží inspirací „ve dni Pánově“. (Zjev. 1:10, 11) V omezené míře potřebovaly sbory tehdy — v prvním století — Zjevení, avšak ti, kteří obzvláště bezprostředně potřebují Zjevení v jeho konečném použití, jsou pravé křesťanské sbory duchem zplozených, pomazaných křesťanů, které existují nyní „ve dni Pánově“. To je oněch symbolických „sedm sborů“, neboli všechny sbory, které existují od roku 1914 n. l., kdy začal „den“ Pána Ježíše Krista. Tyto sbory nebudou dále trvat, až skončí ‚Pánův den‘ na konci tisíce let Kristovy vlády nad lidstvem. Avšak potřebují nutně Zjevení a odhalení jeho tajemství, pokud jsou ještě členové duchovních sborů v těle zde na zemi, to je až do jejich oslavení v nebesích s Ježíšem Kristem, vládnoucím králem.

28, 29. a) Co představovalo ‚sedm hvězd‘ a „sedm svícnů“ ve vidění o „dni Pánově“? b) Jakou odpovědnost mají lidští „andělé“, kteří jsou připravováni ke ‚hvězdám‘? c) Existovalo sedm sborů v Asii po sobě nebo všechny v téže době? d) Kdy a kde mají v nové době panovat poměry popsané v dopisech sedmi sborům v Asii?

²⁸ Tak jako „sedm svícnů“ ve vidění o „dni Pánově“ představuje všechny pravé křesťanské sbory v tomto pravém „dni Pánově“, od roku 1914 n. l., znázorňuje „sedm hvězd“ všechny duchem zplozené, pomazané, andělům podobné dozorce dnešních sborů. Tito lidští „andělé“ tím, že jsou srovnáváni s ‚hvězdami‘, si mají připomínat, že Bůh, jak napsal apoštol Pavel sboru v Efezu, „vzkřísil nás spolu a posadil nás spolu v nebeských místech ve spojení s Kristem Ježíšem“. (Efez. 2:4–6, NS) Dnešní symbolické hvězdy musí dávat pozor na to, co apoštol Jan napsal ‚sedmi hvězdám‘ ve své době, a musí to používat v dnešních dnech. Asijské sbory prvního století neexistovaly po sobě, jako články v řetězu, ale všechny byly ve stejné době. A tak podmínky, které jsou popsané v poselství sedmi sborům, jsou stejné v přítomném „dni Pánově“ od roku 1914 n. l. v duchem zplozených, pomazaných sborech.

²⁹ To, co bylo napsáno, se tedy dotýká rozhodujícím způsobem všech členů takových sborů, a proto by tomu měli věnovat vážnou pozornost.

[Poznámka pod čarou]