144 000 zapečetěných

1. a) Proč Ježíš Kristus po rozlomení šesti pečetí nepřistoupil okamžitě k tomu, aby otevřel sedmou pečeť? b) Které další vysvětlení mělo být ještě zjeveno?

PŘED udiveným zrakem křesťanského apoštola Jana bylo rozlomeno šest pečetí tajemného svitku z Boží ruky. Byly lámány postupně jedna za druhou a nakonec byl ukázán šílený strach bezbožných lidí při příchodu velkého dne Božího hněvu obráceného proti nim. Ale nyní, v tomto stavu odhalení Božího tajemství, nepřistoupil Beránek Boží, Ježíš Kristus, okamžitě k tomu, aby rozlomil sedmou pečeť svitku. Zřejmě nebylo všechno zjeveno při šesté pečeti, kdy byla znázorněna pouze divoká honba bezbožných lidí za ochranným úkrytem při příchodu „velkého dne“ hněvu Jehovy Boha a jeho Beránka, Ježíše Krista. Má být zjeveno ještě něco dalšího a to se týká záchrany bohabojných lidí, dříve než vypukne hněv z nebe v blížícím se ‚velkém dni‘. Tento „velký den“ nemůže přijít dříve, než bude dokonale provedeno dílo k záchraně bohabojných lidí. Podívej se, co Jan o tom viděl. Říká:

2. Jaké vidění měl Jan potom a jaký rozkaz slyšel?

² „Potom jsem viděl čtyři anděly, stojící na čtyřech rozích země, držící pevně čtyři větry země, aby nevál žádný vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. A viděl jsem jiného anděla vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť živého Boha; a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo povoleno, aby škodili zemi a moři, řka: ‚Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.‘“ — Zjev. 7:1–3, NS.

3. Jaký poplašný signál, který nemůže zpozorovat žádný astronaut nebo povětrnostní družice, viděl Jan osvětlující silou Božího ducha?

³ Zde apoštol Jan vidí něco, co nikdy nebylo fotografováno a vysíláno na zem nějakou povětrnostní družicí, která byla vyslána na oběžnou dráhu kolem Země, aby zkoumala tvoření mraků a vznik a pohyb orkánů. Žádný astronaut nebo kosmonaut, který byl poslán do vesmíru v kosmické lodi a po mnoho dní bez přestání kroužil okolo země, nebo dokonce oblétal Měsíc, neviděl to, co viděl Jan osvětlující silou Božího ducha, totiž čtyři anděly, kteří stojí na čtyřech rozích země a zadržují čtyři větry země. To zřejmě ukazuje, že brzy bude rozpoutána mohutná vichřice nebo větrná smršť. Ale ani řada povětrnostních stanic v celém světě nebyla s to předpovědět tuto neobyčejnou vichřici a směr, z něhož přichází, a říci předem, kdy a jakou rychlostí dosáhne nějakého území. A přece to, co Jan viděl, je pro nás neklamný poplašný signál.

4. Kdo jsou ti, kteří pevně drží čtyři větry země, a proč to mohou činit?

⁴ Tito „čtyři andělé“ nepředstavují pouze jednotlivé čtyři anděly, nýbrž spíše čtyři skupiny andělů. Zjevení mluví o andělu, který „měl moc nad ohněm“ (14:18) a o „andělu nad vodami“ (16:5). Ale tito čtyři andělé na čtyřech rozích země mají moc nad ‚čtyřmi větry země‘. Nejsou jako lidé, kteří nemohou skrýt vítr ve své pravici (Přísloví 27:15, 16), nýbrž jsou nadlidští a jsou k tomu určeni stvořitelem nebe a země, který „sebral vítr do hrstí svých“. (Přísl. 30:4; Jer. 10:13) Tito andělé drží větry spoutané a čekají na Boží znamení, aby je pustili v době, kdy Bůh projeví svůj hněv proti svým nepřátelům na zemi.

5. Z jakých dvou hledisek může být vhodně řečeno, že andělé stáli „na čtyřech rozích země“?

⁵ Když je o nich řečeno, že stojí na čtyřech rozích země, neznamená to, že je země plochá a má doslova čtyři rohy; Bible mluví jednoznačně, že země je kulatá a je zavěšena neviditelnými silami v prostoru. (Iz. 40:22; Job 26:7) Ale poněvadž čtyři andělé nestojí přesně na severu, jihu, východu nebo západu, nýbrž na rozích nebo úhlech, pustí větry šikmo, úhlopříčným směrem, stejně jako „bouřlivý vítr, nazývaný Euroaqilo“, o němž se mluví ve Skutcích apoštolů 27:14 (NS) a který vedl ke ztroskotání lodi, na níž jel křesťanský apoštol Pavel. Tak také nebude žádná část země ušetřena nešťastného dutí větrů, které se uprostřed srazí a způsobí celosvětovou větrnou smršť. Dávno před touto blížící se bouří byla použita zničující bouře k znázornění toho, jak Jehova Bůh vykonal pomstu na nepřátelských národech v sedmém a šestém století př. n. l. Zde je popis toho v Jeremiášovi 25:32, 33:

6. Jak znázornil Jeremiáš podobným způsobem vykonání Boží pomsty?

⁶ „Aj, bída půjde z národu na národ, a vichřice veliká strhne se od končin země. I budou zbiti od Jehovy v ten čas od konce země až do konce země; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku země budou.“

7. a) Co se zpočátku Janovi zdálo, když viděl čtyři anděly? b) Jaké špatné porozumění měli zpočátku také novodobí křesťané?

⁷ Na okamžik se apoštolu Janovi zdálo, jako by čtyři andělé již pouštěli čtyři větry, aby vály na zemi a na moři a proti každému stromu a aby všude působily zpustošení. Tak to vypadalo v posledním roce první světové války, v roce 1918, když novodobí duchovní bratři apoštola Jana mysleli, že zuřící válka povede bezprostředně k očekávané „bitvě armageddonské“, to jest k boji „velikého dne Boha, Všemohoucího“ na symbolickém místě, které se hebrejsky nazývá Aramgeddon. Ale ne! Pohleď! Podívej se, co nyní vidí apoštol Jan v tomto rozhodujícím časovém úseku. Co vidí?

8. Proč je důležité, že pátý anděl přišel od východu slunce?

⁸ Pátého anděla „vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť živého Boha“. Nepřicházel na scénu z ‚rohu země‘, nýbrž od východu slunce čili z východu. Přicházel stejným směrem jako „králové od východu slunce“. Pro tyto krále byla připravena cesta tím, že po vylití šesté číše Božího hněvu vyschly vody velké řeky Eufratu. Právě tak přišli v předobrazu v roce 539 př. n. l. král Darius Médský a král Cýrus Perský při svém vítězném tažení proti starému Babylónu na Eufratu od východu slunce a otevřeli tak cestu pro osvobození lidu Jehovy Boha, který byl držen v zajetí v babylónské říši. (Zjev. 16:12; Iz. 46:11; 44:28 až 45:7; Dan. 5:30 až 6:4) Nebylo tedy neočekávané, ale zcela vhodné, že mělo přijít něco dobrého od tohoto anděla, který přicházel od východu slunce.

9. a) Co ukazuje skutečnost, že anděl nesl s sebou „pečeť živého Boha“? b) Jaké velké události ještě měly nastat a v jakém časovém pořadí?

⁹ Jako potvrzení toho si povšimni, co měl anděl u sebe — „pečeť živého Boha“. Zřejmě měl vykonat dílo a to vyžadovalo čas, který se protáhl za první světovou válku. Ještě není čas pro očekávanou „bitvu armageddonskou“. Ještě musí být zničen Veliký Babylón. Po první světové válce zažil sice pád ze svého náboženského mocenského postavení, který byl způsoben neviditelnými, nebeskými ‚králi od východu slunce‘, ale ještě musí být zničen a teprve pak přijde boj „velikého dne Boha, Všemohoucího“. (Zjev. 16:12–16) Proto přichází v pravou chvíli pátý anděl, anděl od východu slunce, dříve než čtyři andělé, kteří dosud zadržovali hrozící „čtyři větry země“, učiní něco předčasně. Má větší moc než oni čtyři andělé, a proto na ně hlasitě volá: „Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.“ — Zjev. 7:3, NS.

ZAPAČETĚNÍ NA ČELE

10. Proč Bůh nepřikázal, aby „čtyři větry země“ začaly své ničící dílo v roce 1918?

¹⁰ Jízda čtyř jezdců, kteří se objevili při rozlomení prvních čtyř pečetí svitku, začala a byla zřejmá během první světové války. Ale nyní muselo být nejprve skončeno zapečetění předem určeného počtu Božích vyvolených. (Zjev. 6:1–8; Mat. 24:30, 31) Proto Bůh nepřikázal, aby byly v roce 1918 puštěny „čtyři větry země“, aby okamžitě způsobily zničení náboženského Velikého Babylóna a hned potom boj „velikého dne Boha, Všemohoucího“. Během tohoto milostivě povoleného mezidobí, dříve než mají být puštěny „čtyři větry země“, musí být dokončeno ‚zapečetění otroků našeho Boha na jejich čelech‘.

11, 12. a) Kdy začalo zapečeťování „otroků našeho Boha“, o němž mluvil anděl? b) Jak se děje zapečeťování? Dokaž to biblicky.

¹¹ ‚Zapečetění otroků našeho Boha‘ začalo v prvním století našeho letopočtu. Sám apoštol Jan byl jedním ze zapečetěných. Apoštol Pavel byl též jedním ze zapečetěných a psal o díle zapečetění. Ve svém druhém dopise křesťanskému sboru ve starém Korintě napsal Pavel okolo roku 55 n. l.: „Ale ten, který zaručuje, že vy i my patříme Kristu, a ten, který nás pomazal, je Bůh. On na nás též přiložil svou pečeť a dal nám znamení toho, co má přijít, to jest ducha do našich srdcí.“ (2. Kor. 1:21, 22, NS) To jasně ukazuje, že zapečeťování se děje Božím duchem, to je jeho svatou, neviditelnou, účinnou silou. Je to potvrzeno i tím, co napsal Pavel asi roku 60 nebo 61 n. l. křesťanskému sboru, který vznikl ve starém Efezu v Malé Asii. Pavel spojuje ducha se zapečetěním a píše:

¹² „My, kteří jsme byli první, kdo doufali v Krista. Ale vy jste v něj též doufali, když jste uslyšeli slovo pravdy, dobré poselství o své záchraně. Skrze něj, když jste uvěřili, jste též byli zapečetěni zaslíbeným svatým duchem, který je zárukou našeho dědictví pro osvobození skrze výkupní oběť jako Boží vlastní majetek, k velebení jeho slávy.“ — Ef. 1:12–14, NS.

13, 14. a) Co je zapečetěné Božím duchem? b) Co musí dělat křesťan, aby zabránil ztrátě této pečeti?

¹³ Zapečetění Božím duchem je záruka toho, co má přijít. Je znamením, že věřící, Bohu oddaný, pokřtěný křesťan se stal částí Božího majetku s nadějí stát se nakonec jeho věčným majetkem pro velebení jeho slávy. Proto musí takový pomazaný křesťan, který má ducha jako záruku, ochraňovat věrně tuto pečeť až do konce svého pozemského života. Nesmí svatého Božího ducha, kterým byl zapečetěn, zarmucovat tím, že by jednal proti způsobu, kterým jej tato neviditelná účinná síla podněcuje k uctívání a službě Bohu. Když setrvá v tom, že Božího ducha neboli účinnou sílu zarmucuje v jejím svatém působení, ztratí Božího ducha a pečeť Božího ducha je na něm vymazána, odstraněna. Zapečetěný křesťan jedná správně, když žije v souladu s Božím duchem, až je nakonec s jistotou oprávněn k tomu, aby jej Bůh osvobodil do nebeského dědictví, království. Pavel napomínal křesťany v Efezu, když psal:

¹⁴ „Nezarmucujte Božího svatého ducha, kterým jste byli zapečetěni pro den vysvobození skrze výkupní oběť.“ — Ef. 4:30, NS.

15. Ukaž biblicky, co označuje pečeť na nějakém člověku.

¹⁵ Že pečeť označuje někoho jako osobu, která má určitý majetek, znázorňuje apoštol Pavel ve svém dopise Římanům (4:11, NS): „[Abraham] dostal znamení [od Jehovy], totiž obřízku, jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl, když byl ještě neobřezán.“ Dále, že je pečeť směrodatným znamením, že to, zač se někdo pokládá, je pravdivé, pravé a věrohodné, znázornil apoštol Pavel ve svém prvním dopise Korintským (9:1, 2, NS), kde říká k obhajobě svého apoštolství: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána [po jeho vzkříšení z mrtvých]? Nejste vy mým dílem v Pánu? Nejsem-li apoštolem pro jiné, zcela určitě jsem jím pro vás [kterým jsem přinesl křesťanství], neboť vy jste pečeť, která potvrzuje moje apoštolství ve spojení s Pánem.“ Pavel neměl pouze tuto pečeť, pečeť svého křesťanského apoštolství, nýbrž měl též pečeť, s kterou měl vyhlídku na nebeské dědictví, totiž Božího svatého ducha, záruku od Boha.

16. a) Bylo skončeno dílo pečetění v roce 1918 n. l.? b) Jak ukázalo to, co se stalo po rozlomení páté pečeti, že dílo pečetění musí být prováděno ještě dále?

¹⁶ V roce 1918 n. l., když přišel pátý anděl od východu slunce a volal na čtyři jiné anděly na čtyřech rozích země, nebylo ještě dokončeno závěrečné, neodstranitelné zapečetění plného počtu Bohu oddaných, pokřtěných, pomazaných křesťanů, „otroků našeho Boha“. To bylo naznačeno při rozlomení páté pečeti svitku, když apoštol Jan viděl pod Božím oltářem duše, které volaly o pomstu na obyvatelích země, kteří prolili jejich krev. Co jim bylo řečeno? „Bylo jim řečeno, aby ještě malou chvíli odpočívali, dokud se nenaplní též počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabiti, jako byli oni.“ (Zjev. 6:9–11, NS) Proto v roce 1918 n. l., jak od té doby ukazují skutečnosti, nebyl ještě doplněn celkový počet těch, kteří si uchovali na čelech „pečeť živého Boha“ až k jejich konečné a rozhodné zkoušce, bude-li třeba, až k mučednické smrti. Bůh, Všemohoucí, který provádí zapečetění svým duchem, to věděl. Proto poslal pátého anděla, aby zavolal na čtyři anděly, aby neuvolnili větry.

17, 18. a) Až do které doby byl utajen úplný počet trvale zapečetěných? b) Které číslo bylo Janovi odhaleno?

¹⁷ Jaký je plný počet trvale zapečetěných? Kolik lidí přijde do nebe, aby byli s Ježíšem Kristem v nebeském království? Až do doby Zjevení, asi do roku 96 n. l., to apoštol Jan, jak se zdá, nevěděl sám. Jak musel být rád, když mu byla odhalena tato záhada neboli svaté tajemství, totiž kolik lidí „živý Bůh“ předem určil a vybral, aby byli spojeni s jeho Synem Ježíšem Kristem v nebeském království! Jak rádi jsme i my, že si Jan nenechal tajemství pro sebe! Pod Božím příkazem napsal:

¹⁸ „A slyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni: Sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných ze všech kmenů synů Izraelových. Z kmene Juda dvanáct tisíc zapečetěných; z kmene Ruben dvanáct tisíc; z kmene Gád dvanáct tisíc; z kmene Asser dvanáct tisíc; z kmene Neftalím dvanáct tisíc, z kmene Manasses dvanáct tisíc; z kmene Simeon dvanáct tisíc; z kmene Lévi dvanáct tisíc; z kmene Izachar dvanáct tisíc; z kmene Zabulon dvanáct tisíc; z kmene Josef dvanáct tisíc; z kmene Benjamin dvanáct tisíc zapečetěných.“ — Zjev. 7:4–8, NS.

19. a) Která dvě jména kmenových patriarchů byla vynechána v Janově vidění? b) Jak bylo ve staré době vyplněno místo, které se uvolnilo tím, že Bůh použil kmen Lévi k zvláštnímu účelu?

¹⁹ Dvanáct kmenů s dvanácti tisíci zapečetěných z každého kmene je sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných. Juda, Ruben, Gád, Asser, Neftalím, Manasses, Simeon, Lévi, Izachar, Zabulon, Josef, Benjamin: těchto dvanáct jmen bylo apoštolu Janovi dobře známo. Mohl zjistit podle Písma, proč byla v seznamu vynechána jména dvou patriarchů Dana a Efraima. Patriarcha Lévi byl jedním z prvních synů patriarchy Jákoba, syna Izákova, syna Abrahamova. Po osvobození Izraelitů z otroctví v egyptské zemi v roce 1513 př. n. l. oddělil Jehova Bůh kmen Lévi od ostatního národa. Učinil Levity kmenem posvěcených náboženských služebníků svého domu uctívání. Tím se uvolnilo mezi kmeny, které měly zdědit Zaslíbenou zemi na Blízkém východě, jedno místo. Jak mělo být vyplněno? Josefem, prvorozeným Ráchel, Jákobovy čili Izraelovy ženy. Pro svou věrnost k Bohu obdržel Josef od svého otce Izraele právo prvorozenství. V Egyptě se Josef stal otcem dvou synů, Manassese, prvorozeného, a Efraima.

20. a) Proč nebyl ve starém Izraeli žádný kmen pojmenován po Josefovi? b) Jak je v seznamu sedmé kapitoly Zjevení označen Josef jako prvorozený?

²⁰ Protože věrný Josef dostal právo prvorozenství (1. Par. 5:1, 2), patřily mu dva podíly v izraelském národě. Proto zasluhoval, aby byl odpovědný za existenci dvou kmenů ve složení národa. V souladu s tím nebyl ve starém Izraeli žádný kmen nazván podle samého Josefa, ale přesto měl dva podíly v národě, protože kmeny jeho dvou synů Manassese a Efraima se staly zákonně uznanými kmeny Izraele. Nicméně v seznamu dvanácti kmenů ve Zjevení 7:4–8 je Efraimovo jméno vynecháno. Místo toho je jednomu kmeni dáno jméno jeho otce Josefa, a tak je možno předpokládat, že Efraim, druhý syn, je počítán ke svému otci Josefovi. Tím přebírá Josef odpovědnost za kmen svého syna Efraima. Proto má Josef i v seznamu dvanácti kmenů zapečetěných služebníků živého Boha dva podíly, jako prvorozený syn v Izraeli.

21. a) Proč nebyl vynechán Lévi — jako ve staré době — v seznamu kmenů v 7. kapitole Zjevení? b) Proč bylo vynecháno Danovo jméno, ale jak víme, že to nebylo na základě nějakého předsudku proti jeho kmenu?

²¹ Pozorujeme též, že ve Zjevení 7:4–8 v seznamu dvanácti jmen kmenů není vynecháno jméno Lévi. V tomto seznamu 144 000 zapečetěných nemá jméno Lévi označovat kmen zvlášť oddělený k službě v chrámu za celý Boží národ. Proč ne? Protože všech 144 000 zapečetěných budou „kněží Boží a Kristovi“. (Zjev. 20:6) Když je obsaženo jméno Léviho ve výčtu kmenových jmen, bylo nutné, aby bylo vynecháno jméno Dana, jednoho ze synů Izraelových. Jeho jméno nebylo vynecháno pro nějaký zvláštní předsudek proti starému kmenu Dan, protože Samson, syn Manue, byl soudcem starého Izraele z kmene Dan. (Soud. kap. 13 až 16; Žid. 11:32) Jako důkaz toho se objevuje u Ezechiela 48:30–35 jméno Dana ve výčtu dvanácti kmenů izraelských, jejichž jména jsou na dvanácti branách prorockého města Jehova–šamah („Jehova sám tam přebývá“). Proto bude mít jméno tohoto kmene, ačkoli není mezi 144 000 zapečetěných, čestné použití v Jehovově novém systému věcí.

22. a) Jak dlouhá doba uplynula od zavržení národa přirozených Izraelitů, když apoštol Jan přijal vidění, a kolik času uplynulo od doby, kdy byli pohané poprvé zapečetěni jako vyvolení? b) Jedná Bůh od roku 36 n. l. s pozemským národem Izraele nebo s kým jedná?

²² Když apoštol Jan přijal asi roku 96 n. l. zjevení, uplynuly již šedesát tři roky od doby, kdy národ přirozených, obřezaných Izraelitů byl v roce 33 n. l. zavržen Jehovou Bohem prostřednictvím Ježíše Krista. Uplynulo též šedesát let od doby, kdy křesťanské dobré poselství a příležitost vejít do nebeského království se v roce 36 n. l. dostala i nežidům neboli pohanům, kdy byl italský setník Kornelius z Césareje obrácen na křesťanství. On i ostatní věřící pohané přijali tehdy svatého ducha, kterým jsou Boží „vyvolení“ zapečetěni. (Mat. 23:37–39; Skutky 10:1 až 11:18; Řím. 11:5–25) Bylo tomu tak proto, že pouze „ostatek“ přirozených, obřezaných Židů neboli Izraelitů přijal pečeť Božího svatého ducha. Proto musí ostatní z počtu zapečetěných být doplněni z věrných lidí, vybraných z pohanů. Od doby, kdy měli i neobřezaní pohané přístup do řad zapečetěných v roce 36 n. l., nemá již Jehova žádný pozemský národ přirozeného Izraele. Místo toho je duchovní „Izrael Boží“. Jeho členy jsou duchovní Izraelité. — Gal. 6:15, 16.

23, 24. a) Znamená skutečnost, že je někdo přirozeným, obřezaným Židem, že je beze všeho i členem Izraele Božího? Jak zodpověděl apoštol Pavel tuto otázku? b) Jaké „Židy“ a jakou obřízku uznává nyní Bůh?

²³ Je-li někdo přirozeným, obřezaným Izraelitou neboli Židem, neznamená to ještě, že je beze všeho členem duchovního „Izraele Božího“. Pokud jde o duchovní Izrael Boží, je pravdou skutečnost, o níž se zmínil asi v roce 56 n. l. apoštol Pavel ve svém dopise římským křesťanům: „Ne všichni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všichni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě. To jest ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.“ (Řím. 9:6–8; 1. Mojž. 21:12) Od roku 36 n. l. není u Jehovy Boha rozhodující, co je člověk přirozeně podle těla, aby se stal členem 144 000 zapečetěných. Může učinit z Nežida neboli neobřezaného pohana duchovního Izraelitu. Je to právě tak, jak inspiroval apoštola Pavla, aby napsal římským křesťanům, z nichž byla část neobřezanými pohany:

²⁴ „Není Žid ten, kdo jím je zevně, ani není obřízkou to, co je zjevně na těle. Ale ten je Žid, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli napsaným zákonem.“ — Řím. 2:28, 29, NS.

25. a) Jak pohlíží Bůh na přirozeného, obřezaného Žida, který není členem duchovního Izraele Božího? b) Kdo jsou podle toho 144 000 „z každého kmene synů Izraele“?

²⁵ Z tohoto hlediska je i přirozený, obřezaný Žid neboli Izraelita, který není členem duchovního „Izraele Božího“, duchovně řečeno pohanem čili Nežidem. Na základě této skutečnosti mohl apoštol Jan být veden k tomu, aby napsal sboru duchovních Izraelitů v starém městě Filadelfii v Malé Asii: „Hle! Dám ze synagógy satanovy ty, kteří říkají, že jsou Židé, a přece nejsou, ale lžou — hle! učiním, aby přišli a klaněli se u tvých nohou a aby poznali, že jsem tě miloval.“ (Zjev. 3:9, NS) Protože je ten, kdo je Židem pouze podle jména nebo podle obřezaného těla, tolik odlišen, pomáhá nám to poznat, že dvanáct kmenů 144 000 zapečetěných jsou duchovní „Izrael Boží“, nikoli tedy 144 000 těch, kteří byli původem přirození, obřezaní Izraelité neboli Židé.

JEJICH MÍSTO V BOŽÍM KONEČNÉM USPOŘÁDÁNÍ

26, 27. a) Jak můžeme najít další vysvětlení o poslání nebo místu 144 000 v Božím konečném uspořádání? b) Co je naznačeno tím, že město, Nový Jeruzalém, je Kristovou ‚nevěstou‘ a že na branách jsou napsána jména dvanácti kmenů izraelských?

²⁶ Ve Zjevení 7:4–8, kromě skutečnosti, že 144 000 duchovních Izraelitů je zapečetěno „pečetí živého Boha“, není řečeno nic o jejich poslání nebo místu v konečném uspořádání Jehovy Boha. Můžeme to však zjistit na základě toho, co bylo později řečeno apoštolu Janovi ve Zjevení. V dvacáté první kapitole dostal Jan vidění o nevěstě Kristově, ‚manželce Beránkově‘. Byla znázorněna jako zářící město, které přichází od Boha z nebe a nese jméno Nový Jeruzalém. V popisu krásného nebeského města Jan říká: „Mělo velkou a vysokou zeď a dvanáct bran, a u bran dvanáct andělů a na nich jsou napsána jména dvanácti kmenů synů Izraelových . . . Zeď města měla též dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.“ — Zjev. 21:2, 9–14, NS.

²⁷ Brány tohoto města — nevěsty —, Nového Jeruzaléma, sloužily pro vstup dvanácti kmenů synů izraelských. Protože to není starý Jeruzalém, pozemské město, nýbrž Nový Jeruzalém, nebeské město, musí být těchto dvanáct kmenů synů izraelských, kteří mají přístup do předobrazného města, dvanáct kmenů vyjmenovaných ve Zjevení 7:4–8. Z toho je patrné, že poslání tam vyjmenovaných kmenů spočívá v tom, aby tvořily nebeské panství, jež bude dohromady sloužit jako „nevěsta, manželka Beránkova“.

28. a) Jak je jasně uvedeno oficiální postavení, které mají zaujmout 144 000? b) Jak dosáhnou tohoto královského postavení a na čem se budou podílet jako „nevěsta“ Beránkova?

²⁸ Mimo to je jasně naznačeno oficiální postavení, které zaujmou ti, kteří vstoupí do perlových, anděly střežených bran. Jan říká: „Dvanáct bran bylo dvanáct perel; každá z bran byla udělána z jediné perly . . . A národy budou chodit pomocí jeho světla a králové země vnesou do něj svou slávu. A jeho brány nebudou ve dne vůbec zavírány, protože noc tam nebude.“ (Zjev. 21:21, 24, 25, NS) Ano, všech 144 000 zapečetěných z dvanácti kmenů duchovního Izraele budou „králové země“ a budou jediní z národů země, kteří jako duchovní bytosti vzkříšením z mrtvých k nesmrtelnému životu v nebi vstoupí do nebeského panství, do Nového Jeruzaléma. (1. Kor. 15:22–53) Protože mají takové královské postavení, mohou společně tvořit vhodnou „nevěstu“ pro Beránka, Ježíše Krista, jenž je sám nebeským králem a sedí po pravici Jehovy Boha.

29. Co zaručuje vláda vycházející z Nového Jeruzaléma, když 144 000 těch, kteří mají být králové, jsou též „otroci Boží“?

²⁹ Musíme myslet i na to, že 144 000 zapečetěných bylo andělem, který měl pečeť živého Boha, označeno jako „otroci našeho Boha“. (Zjev. 7:3) A když apoštol Jan uzavírá svůj popis svatého města, je výslovně řečeno, že mají sloužit jako králové v nebeském Novém Jeruzalémě. V protikladu k nevěrnému pozemskému Jeruzalému nebude nikdy prokletým městem, ale vždy požehnaným městem a požehnáním pro celé lidstvo. „A žádné zlořečení již nebude“, píše Jan, „ale trůn Boží a Beránkův bude ve městě a jeho otroci mu budou přinášet svatou službu; uvidí jeho tvář a jeho jméno bude na jejich čelech. Nebude více noc a nepotřebují světla lampy ani [nemají] sluneční světlo, protože Jehova Bůh vyleje na ně světlo, a budou vládnout jako králové po všechnu věčnost.“ (Zjev. 22:3–5, NS) 144 000 zapečetěných otroků živého Boha budou „králové země“, kteří jediní vstoupí dvanácti perlovými branami, na nichž jsou jména dvanácti kmenů izraelských, do nebeského Nového Jeruzaléma.

30, 31. a) Co jsme se naučili z toho, že tito zapečetění jsou nazváni „dvanáct kmenů synů izraelských“? b) Co porozumíme ze skutečnosti, že jejich počet je 144 000? c) Na kterém jiném místě Bible a v jakém rámci je ještě jednou udán jejich počet?

³⁰ Skutečnost, že jsou nazýváni „dvanáct kmenů synů izraelských“, nám pomohla zjistit, jaký má Jehova Bůh s nimi záměr, jaké je jejich místo v jeho novém systému věcí, až skončí bitva armageddonská a satan ďábel a jeho démoni budou spoutáni a uvrženi do propasti. Také jejich počet 144 000 nám pomáhá určit Boží záměr s nimi, a sice že mají být králi s jeho Beránkem, Ježíšem Kristem, v nebeském Novém Jeruzalémě. Ve čtrnácté kapitole Zjevení je ještě jednou udán jejich počet. Tam jsme seznámeni s tím, jaké postavení zaujmou v Božím království tito duchovní Izraelité, jejichž počet je předem určen. Ve Zjevení 14:1–5 Jan píše:

³¹ „A viděl jsem a hle! Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří měli na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. A slyšel jsme zvuk s nebe, jako zvuk mnohých vod a jako rachot silného hřmění; a zvuky, které jsem slyšel, zdály se být od pěvců, kteří se doprovázejí na harfu. A zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími osobami; a nikdo se nemohl naučit té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce, kteří byli koupeni ze země. Jsou to ti, kteří ustavičně následují Beránka, bez ohledu na to, kam jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako první ovoce Bohu a Beránkovi a v jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez poskvrny.“

32. a) Jak víme, že Kristus a jeho 144 000 druhů nestojí na pozemské hoře Sión na Blízkém východě? b) Co je pak hora Sión, na níž stojí?

³² S Beránkem, Ježíšem Kristem, tvoří jeho následovníci, kteří byli vykoupeni z lidí jako první ovoce Bohu a Beránkovi, skupinu 144 001. Kde spolu stojí? „Na hoře Sión.“ Nikoli na pozemské hoře Sión na Blízkém východě, protože tato malá hora i hory v okolí by byly příliš malé území pro „svaté město, Nový Jeruzalém“, do nějž vstupuje dvanáct kmenů duchovních Izraelitů a jejich Vůdce, Beránek Boží, dvanácti perlovými branami. Podle popisu je čtvercová plocha svatého města na každé straně tři tisíce stadií (600 kilometrů) dlouhá, a tak má obvod dvanáct tisíc stadií neboli 2 400 kilometrů. Pozemská hora Sión, na níž stála část starého města Jeruzaléma, by vypadala velmi malá ve srovnání s tak ohromnou plochou čtverce, jehož strana měří 600 kilometrů. (Zjev. 21:2, 10–17) Logicky je tedy hora Sión, na níž stojí 144 000 duchovních Izraelitů s Beránkem Božím, nebeská hora Sión, na které stojí nebeský Jeruzalém.

33. a) Jak potvrdil pisatel dopisu Židům náš závěr o hoře Sión? b) Co znamená pečeť na čelech 144 000?

³³ Asi devět let před tím, než byl zničen pozemský Jeruzalém v roce 70 n. l. římskými vojsky, bylo napsáno židovským křesťanům: „Neboť jste se nepřiblížili k tomu, co lze nahmatat a co bylo zažehnuto ohněm . . . Ale přiblížili jste se k hoře Sión a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů.“ (Žid. 12:18–22, NS) Na nebeské hoře Sión stojí 144 000 zapečetěných duchovních Izraelitů s Beránkem. Pokud jde o pečeť živého Boha na jejich čelech, znamená to, že nosí na svých čelech napsáno jméno Beránka, Ježíše Krista, a jméno jeho nebeského Otce, Jehovy Boha. Tato dvě jména označují coby pečeť 144 000 jako ty, kteří patří Bohu, protože je vykoupil obětí Beránka, Ježíše Krista, svého Syna.

34. a) Co je naznačeno o místě 144 000 v Božím záměru tím, že stojí s Beránkem na hoře Sión, kde je nebeský Jeruzalém? b) Proč bylo proto tak důležité dokončit zapečetění duchovních Izraelitů dříve, než budou uvolněny čtyři větry země?

³⁴ To, že ‚město živého Boha, nebeský Jeruzalém‘ leží na nebeské hoře Sión, ukazuje na skutečnost, že tam stojí 144 000 s Beránkem Božím, že jsou v nebeském sídle vlády. Naznačuje to, že tam vládnou jako „králové země“ a „budou vládnout jako králové po všechnu věčnost“. (Zjev. 21:24; 22:5) A tak ještě jednou byl objasněn apoštolu Janovi ve Zjevení Boží záměr zapečetění dvanácti tisíc z každého z dvanácti kmenů duchovních Izraelitů. Se zřetelem k tak vznešenému záměru můžeme poznat, proč bylo tak důležité dokončit zapečetění 144 000 duchovních Izraelitů pečetí živého Boha dříve, než budou uvolněny čtyři větry země čtyřmi anděly na čtyřech rozích země. Uvolnění těchto větrů by způsobilo mohutnou bouři, která by zničila náboženský Veliký Babylón, a potom by Armageddon přinesl porážku a zničení po celé zemi.

35. a) Co je naznačeno rozdělením 144 000 zapečetěných do jednotek po 12 000 členech? b) Jak jsou tito členové duchovního Izraele rozděleni, pokud jsou na zemi?

³⁵ Ve Zjevení 7:4–8 nejmenší jednotky, z nichž se skládá 144 000, jsou kmeny a každý kmen duchovního Izraele pozůstává ze 12 000 členů. Toto rozdělení duchovního Izraele ve dvanáct stejně velkých kmenů představuje jejich konečné uspořádání v nebeském království. Naznačuje vyrovnanou organizaci, v níž oblíbenost nehraje roli. Ve Svatém písmu je „dvanáct“ počet, který představuje organizaci. Ne bez plánu a úmyslu požehnal Jehova Bůh starému patriarchovi Jákobovi dvanácti syny, kteří se mohli stát patriarchálními hlavami dvanácti kmenů. Co Jehova Bůh znázornil v předobraze na dvanácti kmenech Izraele, to splnil a zachoval na dvanácti stejně velkých kmenech duchovních Izraelitó, kteří byli zapečetěni společně jako zvláštní vlastnictví živého Boha, jako jeho svatý národ. Členové duchovního Izraele jsou zde na zemi připravováni a pečetěni Božím svatým duchem a všichni jsou rozděleni do sborů rozdílných velikostí na celé zemi.

36. a) Jak se díval učedník Jakub na křesťanské sbory svých dnů v dopise, který jim napsal? b) Komu měl psát Jan zvláštní poselství, jak mu bylo přikázáno ve vidění ve Zjevení, a proč bychom se měli zajímat o tato poselství?

³⁶ Osm nebo ještě více let před tím, než byl pohanskými Římany zničen v roce 70 n. l. pozemský Jeruzalém s Herodovým chrámem, srovnal učedník Jakub křesťanské sbory svých dnů s duchovním Izraelem, když uváděl svůj dopis slovy: „Jakub, otrok Boha a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, které jsou roztroušeny: Pozdravy!“ (Jak. 1:1, NS) Více než třicet let nato bylo dáno apoštolu Janovi poutavé Zjevení a v něm byla zmínka o sedmi sborech, které ještě existovaly na konci prvního století našeho letopočtu. Bylo mu přikázáno, aby napsal zvláštní poselství těmto sedmi blízkým sborům. Vzhledem k velké důležitosti těchto poselství pro nás, kteří žijeme v kritických dobách dvacátého století, nutí nás nebeská moudrost zkoumat, co bylo napsáno pod Boží inspirací sedmi sborům prvního století.