Jak vzniklo letadlo?

JAK nakonec konstruktéři dosáhli úspěchu s létajícími stroji těžšími než vzduch? Obrátili svou pozornost zpátky k opravdovým mistrům v létání — ptákům. V roce 1889 německý inženýr jménem Otto Lilienthal, kterého nadchl způsob, jakým létají čápi, vydal publikaci „Ptačí let jako základ aviatiky“. O dva roky později postavil svůj první jednoduchý kluzák. Po přibližně 2000 úspěšných letech s kluzákem Lilienthal zahynul při zkouškách jednoplošníku. Inženýr Octave Chanute, Američan narozený ve Francii, zdokonalil Lilienthalovo konstrukční řešení a sestrojil dvouplošný kluzák, který představoval další významný pokrok v konstrukci strojů těžších než vzduch.

Pak přišli na scénu Orville a Wilbur Wrightové. Bratři Wrightové měli obchod s jízdními koly v Daytonu, v americkém státě Ohio a s prvními pokusy s kluzákem začali v roce 1900, přičemž stavěli na výsledcích, kterých dosáhli Lilienthal a Chanute. Bratři Wrightové během dalších tří let postupovali pomalu a metodicky, a opakovaně prováděli pokusné lety v Kitty Hawk v Severní Karolíně. S pomocí aerodynamických tunelů, z nichž první si udělali z bedny od škrobu, vyvinuli nové konstrukční typy. Pro svůj první motorový let sestrojili vlastní čtyřválcový motor o výkonu 12 koní a připevnili jej na spodní křídlo svého nového letounu. Motor poháněl dvě dřevěné vrtule umístěné z každé strany zadního směrového kormidla letounu.

Dne 14. prosince 1903 se nový vynález bratří Wrightů poprvé vznesl z dřevěné startovací dráhy — a zůstal ve vzduchu tři a půl sekundy! O tři dny později stroj znovu vzlétl. Nakonec dokázal letět téměř celou minutu a uletěl 260 metrů. Letadlo bylo na světě.a

Je překvapivé, že tomuto historickému úspěchu okolní svět věnoval jen pramalou pozornost. Když v lednu 1906 The New York Times konečně přinesly příběh bratří Wrightů, tvrdily, že jejich „létající stroj“ byl vyvíjen v přísné tajnosti a že bratři v roce 1903 dosáhli „v létání pouze některých nepatrných úspěchů“. Ve skutečnosti ještě týž večer, kdy uskutečnili svůj historický let, poslal Orville svému otci telegram, ve kterém ho naléhavě žádal, aby informoval tisk. Avšak pouze tři deníky ve Spojených státech se tehdy obtěžovaly o tom uveřejnit zprávu.

Létající stroje — bez možnosti komerčního využití?

Zpočátku svět všeobecně pohlížel na letectví velmi skepticky. Dokonce i Chanute, jeden z významných průkopníků aviatiky, v roce 1910 předpovídal: „Podle názorů kvalifikovaných odborníků je zbytečné vyhlížet po možnosti komerčního využití létajících strojů. Jejich nosnost je, a vždycky bude, omezená, což znemožní jejich použití pro dopravu cestujících nebo nákladu.“

Nicméně letecká technologie od doby prvních letů bratří Wrightů postupovala rychle kupředu. Během pěti let bratři postavili dvoumístný dvojplošník, který dosahoval rychlosti 71 kilometrů za hodinu a vznesl se do výšky 43 metrů. V roce 1911 byl uskutečněn první americký transkontinentální let — cesta z New Yorku do Kalifornie, která trvala přibližně 49 dní! Za první světové války se rychlost letadel zvýšila ze 100 kilometrů za hodinu na více než 230 kilometrů za hodinu. Výškové rekordy brzy dosáhly 9 000 metrů.

Ve dvacátých letech letecké rekordy nadále zabíraly titulní stránky novin. Dva američtí armádní důstojníci v roce 1923 uskutečnili první let bez mezipřistání napříč Spojenými státy. Cesta od pobřeží k pobřeží jim trvala necelých 27 hodin. O čtyři roky později se do historie nesmazatelně zapsal Charles A. Lindbergh, když z New Yorku do Paříže doletěl bez přestávky za 33 hodin a 20 minut.

V té době začaly první letecké společnosti získávat zákazníky. Do konce roku 1939 se letecká doprava uchytila do té míry, že americké aerolinie přepravovaly téměř tři miliony cestujících ročně. Běžný dopravní letoun třicátých let, DC-3, přepravoval pouze 21 pasažérů cestovní rychlostí 270 kilometrů za hodinu; avšak po druhé světové válce civilní letouny podstatně ‚vyrostly‘ a zvětšil se jejich výkon, přičemž dosahovaly cestovní rychlosti přes 480 kilometrů za hodinu. V roce 1952 Britové zavedli na komerčních linkách proudové letouny. A letadla typu jumbo jet, jako třeba 400místný Boeing 747, měly svou premiéru v roce 1970.

Další průkopnický čin přišel v roce 1976, kdy tým britských a francouzských konstruktérů představil Concorde, letoun s delta křídlem, který může přepravovat stovku cestujících dvojnásobnou rychlostí zvuku, tedy rychlostí více než 2 300 kilometrů za hodinu. Širokému využití dopravních nadzvukových letadel však brání vysoké provozní náklady.

Ovlivňují svět

Dokonce i když jste letadlem nikdy neletěli, váš život je zřejmě těmito rychlými technologickými pokroky ovlivněn. Svět je protkán leteckou dopravou; často je to tak, že potraviny, které jíme, oblečení, které nosíme, a stroje, které používáme v práci nebo doma, k nám byly dopraveny přes oceán nebo kontinent letecky. Dopisy a balíky jsou bleskurychle dopravovány z jednoho státu do druhého leteckou poštou. Firmy se při každodenním obchodování naprosto spoléhají na kurýrní služby. Zboží a služby, které máme k dispozici, a ceny, které za ně platíme — to vše je ovlivněno existencí letecké dopravy.

Letectví také vyvolalo rozsáhlé změny ve společnosti. Není pochyb o tom, že díky letectví se svět zmenšil. Za pár hodin můžete být téměř kdekoli na světě — pokud si to můžete dovolit. Zprávy se šíří rychle, a rychle cestují i lidé.

Cena za pokrok

Takový pokrok ale také něco stojí. Hustota letecké dopravy roste, a to je příčinou obav některých lidí, kteří považují létání za stále nebezpečnější. Havárie soukromých i komerčních letadel si každý rok vyžádají mnoho životů. Časopis Fortune uvádí, že „pod konkurenčními tlaky mnoho aerolinií upouští od dodatečných bezpečnostních opatření, která běžně dodržovaly, když si mohly dovolit přenést zvýšené náklady na zákazníky“. Federální úřad pro letectví, který má za úkol zajišťovat bezpečnost letecké dopravy ve Spojených státech, je „nedostatečně financován, má málo pracovníků a je nevhodně řízen,“ konstatoval časopis.

Zároveň se také rozrostl počet ochránců životního prostředí znepokojených vzrůstajícím znečištěním vzduchu a znečištěním hlukem, které vyplývá z intenzivnějšího provozu proudových letadel. Řešení otázky znečištění hlukem „patří k těm nejproblematičtějším v civilním letectví,“ napsal časopis Aviation Week & Space Technology.

Tyto problémy jsou ještě znásobeny skutečností, že letecké flotily stárnou. V roce 1990 bylo každé čtvrté americké dopravní letadlo starší než 20 let a jedna třetina byla v provozu i po uplynutí jejich předepsané „životnosti vyplývající z konstrukčních záměrů“, kterou původně stanovil výrobce.

Letečtí inženýři tak nyní stojí před ohromnými úkoly. Musí vyvinout bezpečnější a úspornější způsoby, jak přepravovat více cestujících, přestože se zvyšují náklady a vzrůstá zájem o životní prostředí.

Některé návrhy, jak snížit náklady, se již začínají objevovat. Jim Erickson, který je přispěvatelem časopisu Asiaweek, uvádí, že francouzsko-britský tým z Aerospatiale a British Aerospace zamýšlí vyvinout letoun, který by mohl přepravovat až 300 cestujících dvojnásobnou rychlostí zvuku. Náklady a spotřeba paliva na jednoho cestujícího by přitom byly nižší. A jako odpověď na neúnosný dopravní ruch na mnoha letištích někteří průmysloví vizionáři nabízejí novou generaci obřích helikoptér s kapacitou 100 cestujících. Věří, že tyto stroje by jednoho dne mohly obstarávat většinu dopravy na krátké vzdálenosti, kterou v současnosti provozují běžná letadla.

Uspokojí v nadcházejících letech skutečně mamutí helikoptéry a nadzvuková letadla naléhavé potřeby leteckého průmyslu? To ukáže čas, kdy budou lidé dále usilovat o ‚uvolnění vzduchu‘ pro létání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Otto Lilienthal, kolem roku 1891

[Podpisek]

Library of Congress/Corbis

[Obrázky na straně 6 a 7]

Charles A. Lindbergh při příjezdu do Londýna po svém transatlantickém letu do Paříže, v roce 1927

[Podpisek]

Corbis-Bettmann

[Obrázek na straně 7]

Sopwith Camel, v roce 1914

[Podpisek]

Museum of Flight/Corbis

[Obrázek na straně 7]

DC-3, v roce 1935

[Podpisek]

Fotografie s laskavým svolením Boeing Aircraft Company

[Obrázek na straně 7]

Létající člun Sikorsky S-43, v roce 1937

[Obrázek na straně 8]

Záchranný vrtulník pobřežní hlídky

[Obrázek na straně 8]

Akrobatický Pitts, replika Samson

[Obrázek na straně 8 a 9]

Concorde začal létat na pravidelných linkách v roce 1976

[Obrázek na straně 8 a 9]

Airbus A300

[Obrázek na straně 9]

Při návratu se raketoplán stává rychle letícím kluzákem

[Obrázek na straně 9]

„Rutan VariEze“, v roce 1978