Půvabné kimono — Přežije tlak doby?

Od dopisovatele Probuďte se! z Japonska

MLADÁ Kyoko má dnes zvláštní den. Poprvé si oblékne své nové hedvábné kimono. To má odstín růžové barvy s jasně červenými květinovými vzory.

Splývavé rukávy, zvané furisode, dosahují téměř až k obrubě. Kyoko má vlasy vyčesané do uzlu a svázané červenými stuhami, které se hodí ke kimonu. Když elegantně kráčí ve svých brokátových zori neboli sandálech, je ztělesněný půvab.

„Když nosím kimono, připadám si jako dáma.“ říká. A opravdu v něm vypadá elegantně.

Národní oděv

Kimono je japonský národní oděv pro ženy i pro muže. To slovo prostě znamená „část nebo části oblečení“.

Pro Japonce však kimono není pouze krásný oděv. Představuje způsob života, část jejich kultury. Spolu s jejich tradiční uměleckou úpravou květin a čajovým obřadem prý kimono vyjadřuje takové vlastnosti jako krásu, lásku, zdvořilost a soulad v každodenním životě.

Kimono je přiléhavé. V pase je pevně převázáno širokou, tuhou šerpou, zvanou obi. Rukávy jsou volné a široké, jsou-li však ruce roztažené, připomínají pár křídel. Samotný oděv je úzký a dlouhý, sahá až ke kotníkům a nemá rozparky. Není tedy divu, že se dívky, když nosí kimono, pohybují tak elegantně.

Barvy a vzory kimon jsou obvykle určeny podle věku žen, které je nosí. Zářivé barvy, ornamentální vzory a dlouhé splývavé rukávy se hodí pro temperamentní mladé dívky. Když jsou starší, mohou si látku odbarvit či přebarvit tak, aby odpovídala jejich věku. Ženy mezi dvacátým až čtyřicátým rokem nosí obvykle kimono v jemných pastelových barvách s méně nápadnými vzory. Pro starší vdané ženy je nejvhodnější černé kimono s kontrastním obi a s barevnými vzory na sukních.

I když dnes již málo lidí nosí kimono každý den, během roku je mnoho příležitostí, kdy je někteří mohou předvést. Jednou z těchto příležitostí je 15. leden, známý jako Seidžin no Hi neboli den dospělosti pro ty, kteří během tohoto roku dosáhnou dvaceti let. Dokončení studia a Šogacu neboli Nový rok jsou dalšími příležitostmi, při nichž se nosí kimono. Ano, ženy na celém světě těší, když mají příležitost svátečně se obléci.

Společenské události, například svatba či pohřeb, také vyžadují oblečení vhodného kimona. Při jiných příležitostech i muži někdy nosí kimono s tříčtvrtečním kabátem nazvaným haori. Pánské kimono je obvykle v tlumené, tmavé barvě, například šedé, černé či hnědé. Jako společenský oděv se nosí k haori kalhotová sukně zvaná hakama.

Děti jsou seznámeny s kimonem o svátku šiči-go-san (sedm–pět–tři) v listopadu. V ten den uvidíte sedmi, pěti nebo tříleté chlapce a děvčátka oblečené do svého prvního kimona. Převládá červená barva s typicky japonskými motivy květin, ptáků, složených vějířů nebo bubínků, ale podklad je třeba modrý či purpurový. Pozorujte malého chlapce, který se šourá kolem ve svých zori a připadá si elegantní ve své tmavomodré hakama s bílými proužky a k ní vhodném haori. Jistě mu včera bylo mnohem pohodlněji v džínsách, tričku a teniskách. Ale až později uvidí své fotografie z šiči-go-san, pravděpodobně se bude cítit šťastný.

Někteří lidé sice chtějí nosit kimono při příležitostech, které pokládají za zvláštní, rozhodně to však není povinné. Jiní možná nejsou ochotni uznávat takové ‚zvláštní příležitosti‘ kvůli své víře nebo svědomí a budou nosit oblečení, které ze svého hlediska považují za dostatečně vhodné.

Oblékání kimona

Chtěli byste si ho vyzkoušet? Není to tak snadné, jak si možná někdo myslí. Začněme s dlouhým spodním prádlem, které se nazývá nagadžuban. Musí být správně upravené, nebo kimono dobře nepadne. Překřížený límec tohoto oděvu je tuhý a udržuje horní část kimona na svém místě. Přesvědčte se, zda je límec vzadu úplně těsně u krku.

Jste-li žena ze Západu, pravděpodobně budete přehazovat pravou část oděvu přes levou, jak to děláte u halenky nebo kabátu. „Ne! Ne!“, protestuje náš japonský přítel. „Zde se zprava doleva zahalují pouze mrtví!“ Obtočila byste tedy svůj nagadžuban zleva doprava a přidržela ho na svém místě úzkou šerpou.

Nyní jste připravena pro vlastní kimono. Myslíte si, že je příliš dlouhé? „To není problém,“ říká náš přítel, „jsme teprve na začátku.“ Obtočte kimono kolem sebe — nezapomeňte, zleva doprava — a upevněte ho šerpou. Nyní upravte jeho délku tím, že přes šerpu přetahujete látku, až je lem kimona těsně nad podlahou. Urovnejte límec a uhlaďte živůtek. Přetaženou látku nechte úhledně viset a připevněte ji další šerpou.

Nyní dochází na nejsložitější část, na obi. Je vyrobeno z tuhého materiálu, široké asi 30 centimetrů a dlouhé 4 metry a existují doslova stovky způsobů, jak si vzadu uvázat mašli. Obléknout si ho bez pomoci někoho jiného je docela problém, ale náš japonský přítel rád pomůže. Každý krok při úpravě obi vyžaduje, aby šňůra či šerpa držela pevně na svém místě. Při posledním kroku se šňůra úhledně vpředu uváže.

Jaký tedy máte pocit, když máte kimono na sobě poprvé? Nepochybně řeknete: ‚Skutečně elegantní, ale poněkud omezuje pohyb.‘

Látka a vazba

Nejvhodnější látkou na kimono bylo vždy čisté hedvábí. Je nepřekonatelné pro svou měkkost, lesk a trvanlivost. Některé oblasti jsou známé svým zvláštním způsobem tkaní a barvení.

Na ostrově Amami-Ō-Šima, jižně od Kjúšú, byl například ojedinělý postup barvení, při němž se používá kůra stromu teči a bahno z ostrova bohaté na železo, označen vládou jako „Národní nehmotný kulturní přínos“.

Další způsob, zvaný Bingata, pochází z ostrova Okinawa. Bin znamená, že červená, ale i jiné zářivé barvy jsou spojené v bohatých vzorech květin, ptáků, řek a stromů. Kjóto, staré hlavní město Japonska, je také proslulé svou látkou na kimono.

I když se dnes většinou tká na strojích, goblénové vzory se na tkanině stále vytvářejí ručně. Potom, co se vzor naznačí šablonou na látku, barvy se ručně nanášejí tak, aby se dokonalá malba provedla co nejpečlivěji. Někdy se přidá zlatá a stříbrná ozdoba a některé části vzoru vyžadují ruční výšivku. Výsledkem je skutečné umělecké dílo.

Časy se mění

V posledních letech však poptávka po kimonech klesá. Průzkum, který provedl list Yomiuri, ukazuje, že 64 procent účastníků průzkumu nosí kimono na Nový rok, ale jen 3 procenta ho chtějí nosit pravidelně. O tomto úpadku svědčí i novinová fotografie, která ukazuje, jak dělníci „rozbíjejí stroje používané ke tkaní atraktivních hedvábných látek, protože poptávka znepokojivě klesla“.

Proč takový úpadek? Částečně kvůli tomu, že oblečení v západním stylu je oblíbené a pohodlné, a částečně proto, že kvalitní hedvábná kimona stojí velmi mnoho. Je příznačné, že stojí třeba půl miliónu jenů (asi 2 000 dolarů) a k nim se hodící obi asi polovinu té ceny. Přidejte k tomu cenu zori, tabi (ponožky s palcem, které se nosí se zori), kabelky a ozdob do vlasů a uvidíte, proč nosit kimono je skutečný přepych.

Některé rodiny si otevřou účet ve spořitelně, když se jim narodí holčička, aby pro ni, až se stane mladou ženou, měly skutečně krásné kimono. A takové kimono se často dědí z generace na generaci.

Něco je však jinak. Norio Yamanaka, vedoucí Akademie Sodo Kimono poznamenal: „Náš každodenní život je příliš rušný. . . Japonci, zvláště muži, byli v poválečné době příliš zaměstnaní vyděláváním na živobytí. Byli příliš zaměstnaní, než aby si dopřáli kimono.“ Moderní společnost, která rychle postupuje dopředu, jim ponechává málo prostoru pro tradice, které zdědili od svých dávných předků.

Zda půvabné kimono přežije tlaky novodobé společnosti, to ukáže čas. Ale tento barevný japonský národní oděv velice doplňuje úžasnou rozmanitost způsobů oblečení, které se vyskytují po celém světě.