První kniha Mojžíšova — (Genesis)

1 Na počátku*+ Bůh*+ stvořil+ nebesa a zemi.+

2 A země se prokázala být beztvará a pustá a na povrchu vodní hlubiny* byla tma;+ a Boží činná síla* se pohybovala sem a tam+ nad povrchem vod.+

3 A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl:*+ „Ať nastane světlo.“ Pak nastalo světlo.+ 4 Potom Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.+ 5 A Bůh začal nazývat světlo Dnem,+ ale tmu nazval Nocí.+ A nastal večer a nastalo ráno, první den.

6 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať nastane prostor+ mezi vodami a ať nastane rozdělení mezi vodami a vodami.“+ 7 A Bůh přistoupil k tomu, aby udělal prostor a aby udělal rozdělení mezi vodami, které měly být pod prostorem, a vodami, které měly být nad prostorem.+ A stalo se tak. 8 A Bůh začal nazývat prostor Nebem.+ A nastal večer a nastalo ráno, druhý den.

9 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať se shromáždí vody pod nebesy na jedno místo a ať se objeví souš.“+ A stalo se tak. 10 A Bůh začal nazývat souš Zemí,+ ale shromážděné vody nazval Moři.+ Bůh pak viděl, že [to je] dobré.+ 11 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať ze země vyrazí tráva, rostlinstvo nesoucí semeno,+ ovocné stromy, které na zemi podle svých druhů* vydávají ovoce,+ v němž je jejich semeno.“+ A stalo se tak. 12 A země začala vyhánět trávu, rostlinstvo nesoucí semeno podle jeho druhu+ a stromy vydávající ovoce, v němž je jejich semeno podle jejich druhu.+ Bůh pak viděl, že [to je] dobré. 13 A nastal večer a nastalo ráno, třetí den.

14 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať nastanou v nebeském prostoru světelná tělesa, aby oddělovala den od noci;+ a budou sloužit jako znamení a k [určování] období a dnů a roků.+ 15 A budou sloužit v nebeském prostoru jako světelná tělesa, aby svítila na zemi.“+ A stalo se tak. 16 A Bůh přistoupil k tomu, aby udělal* dvě velká světelná tělesa, větší světelné těleso, aby panovalo nade dnem, a menší světelné těleso, aby panovalo nad nocí, a také hvězdy.+ 17 Bůh je tedy dal do nebeského prostoru, aby svítila na zemi+ 18 a aby panovala ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy.+ Bůh pak viděl, že [to je] dobré.+ 19 A nastal večer a nastalo ráno, čtvrtý den.

20 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať se vody zahemží hemžením živých duší*+ a ať létající tvorové létají nad zemí na přední straně nebeského prostoru.“+ 21 A Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil* velké mořské obludy+ a každou živou duši,* jež se pohybuje,+ kterou se zahemžily vody, podle jejího druhu a každého okřídleného létajícího tvora podle jeho druhu.+ A Bůh uviděl, že [to je] dobré. 22 Nato jim Bůh požehnal a řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte vody v mořských nádržích,+ a ať přibývá létajících tvorů na zemi.“ 23 A nastal večer a nastalo ráno, pátý den.

24 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Ať země+ vydá živé duše podle jejich druhů, domácí+ zvíře* a pohybujícího+ se živočicha a divoké zemské zvíře*+ podle jeho druhu.“ A stalo se tak. 25 A Bůh přistoupil k tomu, aby udělal divoké zemské zvíře podle jeho druhu a domácí zvíře podle jeho druhu a každého pohybujícího se živočicha zemské půdy podle jeho druhu.+ A Bůh uviděl, že [to je] dobré.

26 A Bůh* přikročil k tomu, aby řekl: „Udělejme*+ člověka* k našemu obrazu,*+ podle naší podoby,+ a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi.“+ 27 A Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu;+ stvořil je [jako] muže a ženu.+ 28 Dále jim Bůh požehnal+ a Bůh jim řekl: „Buďte plodní+ a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte+ si ji a mějte v podřízenosti+ mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje* po zemi.“

29 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Hle,* dal jsem vám všechno rostlinstvo nesoucí semeno, které je na povrchu celé země, a každý strom, na němž je ovoce stromu nesoucí semeno.+ Ať vám to slouží k jídlu.+ 30 A každému divokému zemskému zvířeti a každému nebeskému létajícímu tvorovi a všemu, co se pohybuje po zemi, v čem je život jako duše,* jsem dal všechno zelené rostlinstvo k jídlu.“+ A stalo se tak.

31 Potom Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, [bylo to] velmi dobré.+ A nastal večer a nastalo ráno, šestý den.*

2 Tak byla dokončena nebesa a země a všechno jejich vojsko.+ 2 A do sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které dělal, a sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul* od všeho svého díla, jež dělal.+ 3 A Bůh přistoupil k tomu, aby požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným,* protože v něm odpočívá* od všeho svého díla, jež Bůh stvořil, aby bylo uděláno.*+

4 To jsou dějiny* nebes a země v době, kdy byly tvořeny, v den, kdy Jehova* Bůh* udělal zemi a nebe.+

5 A žádný polní keř dosud nebyl nalezen na zemi a žádné polní rostlinstvo dosud nevzešlo, protože Jehova Bůh nezpůsobil, aby pršelo+ na zemi, a nebyl tu člověk, který by obdělával zemskou půdu. 6 Ale ze země stále vystupovala mlha*+ a zavlažovala celý povrch zemské půdy.+

7 A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu*+ zemské půdy+ a aby vdechl do jeho chřípí dech života,*+ a člověk se stal živou duší.*+ 8 Dále Jehova* Bůh vysadil zahradu v Edenu,*+ směrem k východu,* a tam postavil člověka, kterého vytvořil.+ 9 Jehova Bůh dal tedy vyrůst ze zemské půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu a také stromu života+ uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a špatného.+

10 A byla tam řeka, která vycházela* z Edenu, aby zavlažovala zahradu, a odtamtud se začala rozdělovat, a stala se tak říkajíc čtyřmi hlavními toky. 11 První se jmenuje Pišon; ten obtéká celou zemi Chavila,+ kde je zlato. 12 A zlato té země je dobré.+ Je tam také klejopryskyřice+ a onyx.+ 13 A druhá řeka se jmenuje Gichon; ta obtéká celou zemi Kuš.* 14 A třetí řeka se jmenuje Chiddekel;*+ ta teče na východ od Asýrie.*+ A čtvrtá řeka je Eufrat.*+

15 A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden,+ aby ji obdělával a pečoval o ni.+ 16 A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst.+ 17 Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“*+

18 A Jehova* Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“*+ 19 A Jehova Bůh tvořil* ze zemské půdy každé divoké polní zvíře a každého nebeského létajícího tvora a začal je přivádět k člověku, aby viděl, jak každého nazve; a jakkoli ji člověk nazval, každou živou duši,+ takové bylo její jméno.+ 20 Tak člověk pojmenoval všechna domácí zvířata a nebeské létající tvory a každé divoké polní zvíře, ale pro člověka se nenašla pomocnice* jako jeho doplněk. 21 Jehova Bůh tedy uvedl na člověka hluboký spánek,+ a zatímco on spal, vzal jedno z jeho žeber a nad jeho místem pak tělo uzavřel. 22 A Jehova* Bůh přistoupil k tomu, aby ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu a aby ji přivedl k člověku.+

24 Proto muž opustí svého otce a svou matku+ a přidrží se své manželky* a stanou se jedním tělem.+ 25 A oba byli dále nazí,+ člověk i jeho manželka, a přece se nestyděli.+

3 A had+ se prokázal být nejobezřetnější+ ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal.+ Začal tedy ženě říkat:+ „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“+ 2 Na to žena hadovi řekla: „Z ovoce stromů* zahrady smíme jíst.+ 3 Ale o [jedení] z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady,+ Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.‘“+ 4 Na to had řekl ženě: „Určitě nezemřete.*+ 5 Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh* a budete znát dobré a špatné.“+

6 Žena tedy viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled.*+ Tak si začala brát z jeho ovoce a jedla je. Potom nějaké dala i svému manželovi,* když [byl] s ní, a on je začal jíst.+ 7 Pak se jim oběma otevřely oči a začali si uvědomovat, že jsou nazí.+ Proto sešili fíkové listy a udělali si bederní pokrývky.+

8 Později slyšeli hlas* Jehovy Boha, který se procházel po zahradě v době denního vánku,*+ a člověk* a jeho manželka se před obličejem Jehovy Boha odešli schovat mezi stromy zahrady.+ 9 A Jehova Bůh volal člověka a říkal mu: „Kde jsi?“+ 10 Nakonec řekl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě, ale bál jsem se, protože jsem nahý, a tak jsem se schoval.“+ 11 Na to řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý?+ Jedl jsi ze stromu, o němž jsem ti přikázal, abys [z něho] nejedl?“+ 12 A člověk přikročil k tomu, aby řekl: „Žena, kterou tys mi dal,* aby byla se mnou, ta mi dala [ovoce] ze stromu, a tak jsem jedl.“+ 13 Jehova Bůh tedy řekl ženě: „Co jsi to udělala?“ Žena na to odpověděla: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“+

14 A Jehova* Bůh přistoupil k tomu, aby řekl hadovi:+ „Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi domácími zvířaty* a mezi všemi divokými polními zvířaty. Budeš lézt po břiše a budeš žrát* prach po všechny dny svého života.+ 15 A položím+ nepřátelství+ mezi tebe+ a ženu+ a mezi tvé semeno*+ a její semeno.+ On*+ ti+ zhmoždí* hlavu+ a ty+ mu*+ zhmoždíš patu.“+

16 Ženě řekl: „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství;*+ v bolestivých porodních křečích budeš rodit děti+ a budeš dychtit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“+

17 A Adamovi řekl: „Protože jsi naslouchal hlasu své manželky a pojedl jsi ze stromu, o němž jsem ti dal tento příkaz:+ ‚Nebudeš z něho jíst‘, je zemská půda kvůli tobě prokleta.+ V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života.+ 18 A poroste ti trní a bodláčí+ a budeš jíst polní rostlinstvo. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat.+ Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“+

20 Potom dal Adam své manželce jméno Eva,*+ protože se měla stát matkou všech živých.+ 21 A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby udělal pro Adama a pro jeho manželku dlouhé kožené oděvy a aby je oblékl.+ 22 A Jehova Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného,+ a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal [ovoce] také ze stromu života+ a nejedl a nežil po neurčitý čas —“ 23 Nato ho Jehova Bůh* vykázal ze zahrady Eden,+ aby obdělával zemskou půdu, z níž byl vzat.+ 24 A tak vyhnal člověka a postavil* na východě zahrady Eden+ cherubíny+ a planoucí čepel meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života.

4 A Adam měl styk se svou manželkou Evou, a ta otěhotněla.+ Časem porodila Kaina*+ a řekla: „Zplodila jsem* muže s Jehovovou pomocí.“+ 2 Později opět porodila, [totiž] jeho bratra Abela.+

A Abel se stal pastevcem ovcí,+ ale Kain začal obdělávat zemskou půdu.+ 3 A když uplynul nějaký čas,* stalo se, že Kain přistoupil k tomu, aby přinesl nějaké ovoce zemské půdy+ jako oběť Jehovovi.+ 4 Ale pokud jde o Abela, ten také přinesl něco z prvotin+ svého stáda, dokonce jejich tučné kusy.+ A zatímco Jehova příznivě hleděl na Abela a jeho oběť,+ 5 nepohlédl příznivě na Kaina a na jeho oběť.+ A Kain se rozpálil velkým hněvem+ a obličej se mu začal protahovat. 6 Na to Jehova řekl Kainovi: „Proč ses rozpálil hněvem a proč se ti protáhl obličej? 7 Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení?+ Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě;+ a ty, ty ho ovládneš?“+

8 Potom Kain řekl svému bratru Abelovi: [„Přejděme na pole.“]* A tak se stalo, že když byli na poli, Kain přistoupil k tomu, aby napadl svého bratra Abela a zabil ho.+ 9 Později řekl Jehova Kainovi: „Kde je tvůj bratr Abel?“+ a on řekl: „Nevím. Jsem [snad] strážcem svého bratra?“+ 10 Na to řekl: „Cos [to] udělal? Poslyš!* Krev* tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.+ 11 A nyní jsi prokletý a vypovězený ze zemské půdy,+ která otevřela ústa, aby z tvé ruky+ přijala krev tvého bratra. 12 Až budeš obdělávat zemskou půdu, nedá ti zpět svou sílu.*+ Staneš se tulákem a uprchlíkem na zemi.“+ 13 Na to Kain řekl Jehovovi: „Můj trest za provinění je příliš velký, abych jej unesl. 14 Tak mě dnešního dne skutečně vyháníš z povrchu zemské půdy, a budu skryt před tvým obličejem;+ a musím se stát tulákem+ a uprchlíkem na zemi, a je jisté, že kdokoli mě najde, zabije mne.“+ 15 Na to mu Jehova řekl: „Proto* kdokoli zabije Kaina, bude trpět sedminásobnou pomstou.“+

A tak Jehova ustanovil pro Kaina znamení, aby ho neudeřil nikdo, kdo ho nalezne.+ 16 Kain tedy odešel od Jehovova obličeje+ a usadil se v zemi Uprchlictví,* na východ od Edenu.

17 Pak měl Kain styk se svou manželkou,+ a ta otěhotněla a porodila Enocha. Potom se zabýval stavbou města a nazval město jménem svého syna Enocha.+ 18 Později se Enochovi narodil Irad. A Irad se stal otcem Mechujaela a Mechujael se stal otcem Metušaela a Metušael se stal otcem Lameka.

19 A Lamek přistoupil k tomu, aby si vzal dvě manželky. První se jmenovala Ada a druhá se jmenovala Cilla. 20 Časem Ada porodila Jabala. Prokázal se být praotcem těch, kdo bydlí ve stanech+ a mají hospodářská zvířata.+ 21 A jeho bratr se jmenoval Jubal. Prokázal se být praotcem* všech, kdo hrají na harfu+ a na píšťalu.*+ 22 Pokud jde o Cillu, ta také porodila Tubal-kajina, kováře* všech druhů měděných a železných nástrojů.+ A Tubal-kajinova sestra byla Naama. 23 Lamek tedy složil pro své manželky Adu a Cillu tato slova:*

25 A Adam přistoupil k tomu, aby měl opět styk se svou manželkou, a tak porodila syna a dala mu jméno Set,*+ protože „Bůh mi ustanovil jiné semeno* místo Abela, neboť Kain ho zabil“,+ jak řekla. 26 A Setovi se také narodil syn a on přistoupil k tomu, aby mu dal jméno Enoš.+ Tehdy se začalo vzývat* Jehovovo jméno.+

5 To je kniha Adamových dějin.* V den, kdy Bůh stvořil Adama, udělal ho k Boží podobě.+ 2 Stvořil je [jako] muže a ženu.+ Nato jim požehnal a nazval je Člověk*+ v den, kdy byli stvořeni.+

3 A Adam žil sto třicet let. Pak se stal otcem syna ke své podobě, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.+ 4 A Adamových dnů potom, co se stal otcem Seta, bylo osm set let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.+ 5 Tak všechny Adamovy dny, po které žil, dosáhly* devíti set třiceti let, a zemřel.+

6 A Set žil sto pět let. Pak se stal otcem Enoše.+ 7 A potom, co se Set stal otcem Enoše, žil ještě osm set sedm let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 8 Tak všechny Setovy dny dosáhly devíti set dvanácti let, a zemřel.

9 A Enoš žil devadesát let. Pak se stal otcem Kenana.+ 10 A potom, co se Enoš stal otcem Kenana, žil ještě osm set patnáct let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 11 Tak všechny Enošovy dny dosáhly devíti set pěti let, a zemřel.

12 A Kenan žil sedmdesát let. Pak se stal otcem Mahalalela.+ 13 A potom, co se Kenan stal otcem Mahalalela, žil ještě osm set čtyřicet let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 14 Tak všechny Kenanovy dny dosáhly devíti set deseti let, a zemřel.

15 A Mahalalel žil šedesát pět let. Pak se stal otcem Jareda.+ 16 A potom, co se Mahalalel stal otcem Jareda, žil ještě osm set třicet let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 17 Tak všechny Mahalalelovy dny dosáhly osmi set devadesáti pěti let, a zemřel.

18 A Jared žil sto šedesát dvě léta. Pak se stal otcem Enocha.*+ 19 A potom, co se Jared stal otcem Enocha, žil ještě osm set let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 20 Tak všechny Jaredovy dny dosáhly devíti set šedesáti dvou let, a zemřel.

21 A Enoch žil šedesát pět let. Pak se stal otcem Metuzaléma.+ 22 A potom, co se stal otcem Metuzaléma, Enoch dále chodil s* [pravým] Bohem* tři sta let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 23 Tak všechny Enochovy dny dosáhly tří set šedesáti pěti let. 24 A Enoch stále chodil+ s [pravým] Bohem.+ Pak již nebyl, neboť Bůh* ho vzal.*+

25 A Metuzalém žil sto osmdesát sedm let. Pak se stal otcem Lameka.+ 26 A potom, co se Metuzalém stal otcem Lameka, žil ještě sedm set osmdesát dvě léta. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 27 Tak všechny Metuzalémovy dny dosáhly devíti set šedesáti devíti let, a zemřel.

28 A Lamek žil sto osmdesát dvě léta. Pak se stal otcem syna. 29 A přistoupil k tomu, aby mu dal jméno Noe*+ a řekl: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“+ 30 A potom, co se Lamek stal otcem Noema, žil ještě pět set devadesát pět let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. 31 Tak všechny Lamekovy dny dosáhly sedmi set sedmdesáti sedmi let, a zemřel.

32 A Noe dosáhl věku pěti set let. Potom se Noe stal otcem Sema,+ Chama+ a Jafeta.+

6 A když začalo přibývat lidí na povrchu zemské půdy a rodily se jim dcery,+ stalo se, 2 že si pak synové* [pravého] Boha+ začali všímat+ lidských dcer, že byly pohledné; a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili. 3 Potom Jehova řekl: „Můj duch+ jistě nebude jednat vůči člověku na neurčito,+ neboť on* je také tělo.+ Proto jeho dny jistě dosáhnou sto dvaceti let.“+

4 V těch dnech se prokázali být na zemi Nefilim,* a také potom, když synové [pravého] Boha dále měli poměr s lidskými dcerami a ty jim rodily syny, byli to ti silní,* kteří byli v dávnověku, pověstní muži.*

5 Jehova tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon+ myšlenek jeho srdce je po celou dobu* jenom špatný.+ 6 A Jehova pocítil lítost,+ že udělal na zemi lidi, a v srdci ho zabolelo.+ 7 Tak Jehova řekl: „Setřu z povrchu zemské půdy lidi, které jsem stvořil,+ od člověka až po domácí zvíře, pohybujícího se živočicha a nebeského létajícího tvora,+ protože opravdu lituji, že jsem je udělal.“+ 8 Ale Noe našel přízeň v Jehovových očích.

9 To jsou Noemovy dějiny.

Noe byl spravedlivý muž.+ Prokázal se mezi svými současníky* [jako] bezúhonný. Noe chodil s [pravým] Bohem.+ 10 Časem se Noe stal otcem tří synů, Sema, Chama a Jafeta.+ 11 A země se stala zkaženou v očích [pravého] Boha+ a země byla naplněna násilím.+ 12 Tak Bůh viděl zemi, a pohleďme, byla zkažená,+ protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.+

13 Potom Bůh řekl Noemovi: „Konec všeho těla přišel přede mne,+ protože je země plná násilí kvůli nim; a hle, zničím je spolu se zemí.+ 14 Udělej si archu* ze dřeva pryskyřičného stromu.*+ Uděláš v arše oddělení* a pokryješ ji uvnitř a vně dehtem.+ 15 A uděláš ji takto: tři sta loket*+ délka archy, padesát loket její šířka a třicet loket její výška. 16 Uděláš coʹhar [střecha nebo okno]* pro archu a ukončíš ji na míru lokte směrem vzhůru* a vchod do archy umístíš do jejího boku;+ uděláš ji se spodním [podlažím] a druhým [podlažím] a třetím [podlažím].

17 A pokud jde o mne, hle, já přivedu na zemi potopu*+ vod, abych zničil všechno tělo pod nebesy, v němž je životní síla+ činná.* Všechno, co je na zemi, vydechne naposled.+ 18 A já s tebou sjednávám smlouvu; a vejdeš do archy ty a tvoji synové a tvá manželka a manželky tvých synů s tebou.+ 19 A z každého živého tvora každého druhu těla+ přivedeš do archy po dvou, aby se s tebou zachovali naživu.+ Bude to samec a samice. 20 Z létajících tvorů podle jejich druhů a z domácích zvířat podle jejich druhů,+ ze všech pohybujících se živočichů zemské půdy podle jejich druhů* tam k tobě vejdou po dvou, aby se zachovali naživu.+ 21 A pokud jde o tebe, ty si vezmi každý druh jídla, které se jí;+ a shromáždíš si je, a bude sloužit jako potrava tobě a jim.“+

22 A Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil [to] právě tak.+

7 Potom Jehova řekl Noemovi: „Vejdi ty a tvá celá domácnost+ do archy, protože jsi to ty, jehož jsem viděl, že je přede mnou spravedlivý v této generaci.+ 2 Od každého čistého zvířete si vezmeš po sedmi,* samce a jeho samici;*+ a od každého zvířete, které není čisté, jen dva, samce a jeho samici; 3 také z nebeských létajících tvorů po sedmi, samce a samici,+ aby zachovali naživu potomstvo* na povrchu celé země.+ 4 Již za pouhých sedm dnů totiž způsobím, aby pršelo+ na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí;+ a všechno existující, co jsem udělal, setřu z povrchu zemské půdy.“+ 5 A Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Jehova přikázal.

6 A Noemovi bylo šest set let, když nastala potopa* vod na zemi.+ 7 Tak Noe a jeho synové a jeho manželka a manželky jeho synů s ním vešli do archy před vodami potopy.*+ 8 Od každého čistého zvířete a od každého zvířete, které není čisté, a od létajících tvorů a všeho, co se pohybuje na zemské půdě,+ 9 vešli po dvou k Noemovi do archy, samec a samice, právě jak Bůh* přikázal Noemovi. 10 A o sedm dnů později to dopadlo tak, že vody potopy* přišly na zemi.

11 V šestistém roce Noemova života, ve druhém měsíci,* sedmnáctého dne měsíce, v ten den byla proražena všechna zřídla ohromné vodní hlubiny* a nebeské propusti* byly otevřeny.+ 12 A lilo na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.+ 13 Právě toho dne vešel Noe do archy a Sem a Cham a Jafet, Noemovi synové,+ a Noemova manželka a tři manželky jeho synů s ním;+ 14 oni a každé divoké zvíře podle svého druhu,+ a každé domácí zvíře podle svého druhu, a každý pohybující se živočich, který se pohybuje na zemi, podle svého druhu,+ a každý létající tvor podle svého druhu,+ každý pták, každý okřídlený tvor.+ 15 A přicházeli k Noemovi do archy, dvojice po dvojici, z každého druhu těla, v němž je životní síla činná.*+ 16 A ti, kteří přicházeli, samec a samice z každého druhu těla, vešli, právě jak mu Bůh přikázal. Nato Jehova za ním zavřel dveře.+

17 A potopa* na zemi pokračovala čtyřicet dnů a vod přibývalo a začaly nést archu a ta plula vysoko nad zemí. 18 A vody [vše] zaplavovaly a velmi [jich] na zemi přibývalo, ale archa se držela na povrchu vod.+ 19 A vody tak velmi zaplavily zemi, že všechny vysoké hory, které byly pod celými nebesy, byly překryty.+ 20 Vody je zaplavily až o patnáct loket a hory byly překryty.+

21 Tak vydechlo naposled všechno tělo, které se pohybovalo po zemi,+ z létajících tvorů a z domácích zvířat a z divokých zvířat a ze všeho hemžení, které se hemžilo na zemi, a celé lidstvo.+ 22 Zemřelo všechno, v jehož chřípí byl dech životní síly činný,* totiž všechno, co bylo na suché zemské půdě.+ 23 Tak setřel všechno existující, co bylo na povrchu zemské půdy, od člověka po zvíře, pohybujícího se živočicha a nebeského létajícího tvora, a byli setřeni ze země;+ a přežil pouze Noe a ti, kdo s ním byli v arše.+ 24 A vody zaplavovaly zemi po sto padesát dnů.

8 Potom si Bůh vzpomněl+ na Noema a na každé divoké zvíře a každé domácí zvíře, které s ním bylo v arše,+ a Bůh způsobil, aby přes zemi přeletěl vítr,* a vody začaly klesat.+ 2 A zřídla vodní hlubiny*+ a nebeské propusti*+ se zahradily, a tak byl liják z nebes zadržen. 3 A vody začaly ustupovat ze země, postupně ustupovaly;* a na konci sto padesáti dnů vody nebyly.+ 4 A v sedmém měsíci,* sedmnáctého dne měsíce, archa+ spočinula na horách Ararat.+ 5 A vod dál postupně ubývalo* až do desátého měsíce.* V desátém měsíci, prvního v měsíci, se objevily vrcholky hor.+

6 A stalo se, že na konci čtyřiceti dnů Noe přistoupil k tomu, aby otevřel okno+ archy, které udělal. 7 Potom vyslal krkavce,+ a ten vylétával ven,* odlétal a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.

8 Později od sebe vyslal holubici,+ aby viděl, zda vody opadly z povrchu zemské půdy. 9 A holubice nenašla žádné místo odpočinku pro chodidlo své nohy, a tak se k němu vrátila do archy, protože vody byly ještě na povrchu celé země.+ Natáhl tedy ruku ven a vzal ji a přinesl si ji do archy. 10 A čekal dál ještě dalších sedm dnů a ještě jednou vyslal holubici z archy. 11 Později ve večerní době k němu holubice přiletěla, a pohleďme, v jejím zobáku byl čerstvě utržený olivový list.+ A tak se Noe dozvěděl, že vody ze země opadly.+ 12 A čekal dál ještě dalších sedm dnů. Potom vyslal holubici, ale ta se již k němu znovu nevrátila.+

13 A stalo se v šestistém prvním roce,+ v prvním měsíci,* prvního dne měsíce, že vody [již] stekly ze země. A Noe přistoupil k tomu, aby odstranil kryt archy a aby se podíval, a hle, povrch zemské půdy byl [již] vysušen.+ 14 A země oschla ve druhém měsíci, dvacátého sedmého dne měsíce.+

15 Bůh nyní promluvil k Noemovi a řekl: 16 „Vyjdi z archy ty a tvá manželka a tvoji synové a manželky tvých synů s tebou.+ 17 A každého živého tvora, jenž je s tebou z každého druhu těla+ mezi létajícími tvory+ a mezi zvířaty+ a mezi všemi pohybujícími se živočichy, kteří se pohybují na zemi,+ vyveď s sebou, protože se budou hemžit na zemi a budou plodní a budou přibývat na zemi.“+

18 Na to Noe vyšel, a také jeho synové+ a jeho manželka a manželky jeho synů s ním. 19 Každý živý tvor, každý pohybující se živočich a každý létající tvor, všechno, co se pohybuje na zemi, podle svých čeledí vyšli z archy.+ 20 A Noe začal stavět Jehovovi oltář+ a brát některé ze všech čistých zvířat+ a ze všech čistých létajících tvorů+ a obětovat na oltáři zápalné oběti.+ 21 A Jehova začal cítit uklidňující* vůni,+ a tak si Jehova řekl v srdci:+ „Již nikdy nesvolám zlo na zemskou půdu+ kvůli člověku, protože sklon+ lidského srdce je špatný od jeho mládí;+ a již nikdy neuštědřím všemu živému ránu, právě jak jsem [to] učinil.+ 22 Po všechny dny trvání země* nikdy nepřestane setí semen a žeň, a chladno a horko, a léto a zima, a den a noc.“+

9 A Bůh přikročil k tomu, aby požehnal Noemovi a jeho synům a aby jim řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.+ 2 A strach z vás a zděšení z vás bude nadále na každém živém zemském tvorovi a na každém nebeském létajícím tvorovi, na všem, co se pohybuje na zemské půdě, a na všech mořských rybách. Nyní jsou vám dáni do rukou.+ 3 Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu.+ Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám.+ 4 Pouze maso s jeho duší*+ — jeho krví+ — nebudete jíst.+ 5 A kromě toho si vyžádám zpět vaši krev vašich duší.* Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka,* z ruky každého,* kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši* člověka.+ 6 Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev,+ neboť On udělal člověka k Božímu obrazu. 7 A pokud jde o vás, vy buďte plodní a přibývejte, ať se vámi země hemží, a přibývejte na ní.“+

8 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl Noemovi a jeho synům s ním: 9 „A pokud jde o mne, já sjednávám svou smlouvu+ s vámi a s vaším potomstvem* po vás+ 10 a s každou živou duší, která je s vámi, mezi ptactvem, mezi zvířaty a mezi všemi živými zemskými tvory s vámi, od všech, kteří vycházejí z archy, až po každého živého zemského tvora.+ 11 Ano, opravdu s vámi sjednávám svou smlouvu: Již nikdy nebude odříznuto všechno tělo vodami potopy a již nikdy nenastane potopa, aby zničila zemi.“+

12 A Bůh dodal: „To je znamení+ smlouvy, kterou dávám mezi sebe a vás a každou živou duši, jež je s vámi, pro generace na neurčitý čas. 13 Já dávám* svou duhu+ do oblaku a ta bude sloužit jako znamení smlouvy mezi mnou a zemí. 14 A opravdu se stane, když přivedu oblak nad zemi, že se pak jistě v oblaku objeví duha. 15 A jistě si vzpomenu na svou smlouvu,+ která je mezi mnou a vámi a každou živou duší mezi vším tělem;+ a vody již nezpůsobí potopu, aby zničila všechno tělo.+ 16 A duha se vyskytne v oblaku,+ a jistě ji uvidím, abych si vzpomněl na smlouvu na neurčitý čas+ mezi Bohem a každou živou duší mezi vším tělem, jež je na zemi.“+

17 A Bůh Noemovi opakoval: „To je znamení smlouvy, kterou já sjednávám mezi sebou a vším tělem, jež je na zemi.“+

18 A Noemovi synové,+ kteří vyšli z archy, byli Sem a Cham a Jafet. Cham se později stal otcem Kanaána.+ 19 Ti tři byli Noemovými syny, a z nich se rozšířilo všechno obyvatelstvo země.*+

20 Nyní Noe začal jako rolník*+ a přistoupil k tomu, aby vysadil vinici.+ 21 A začal pít víno a opojil se,+ a tak se odkryl uprostřed svého stanu. 22 Později Kanaánův otec Cham+ uviděl nahotu svého otce+ a šel to povědět svým dvěma bratrům venku.+ 23 Na to vzali Sem a Jafet přehoz*+ a položili si ho oba na ramena a pozpátku vešli. Tak zakryli nahotu svého otce, zatímco jejich obličej byl odvrácen,* a neviděli nahotu svého otce.+

24 Konečně se Noe probudil ze svého [opojení] vínem a dozvěděl se, co mu udělal jeho nejmladší syn. 25 Na to řekl:

28 A Noe žil dál po potopě tři sta padesát let.+ 29 Tak všechny Noemovy dny dosáhly devíti set padesáti let, a zemřel.+

10 A to jsou dějiny Noemových synů,+ Sema, Chama a Jafeta.

A po potopě se jim začali rodit synové.+ 2 Synové Jafeta byli Gomer+ a Magog+ a Madai+ a Javan+ a Tubal+ a Mešek+ a Tiras.+

3 A synové Gomera byli Aškenaz+ a Rifat+ a Togarma.+

4 A synové Javana byli Elišah+ a Taršiš,+ Kittim+ a Dodanim.*+

5 Z nich se rozšířilo obyvatelstvo ostrovů* národů v jejich zemích, každý podle svého jazyka, podle svých rodin, po svých národech.

6 A synové Chama byli Kuš+ a Micrajim+ a Put+ a Kanaán.+

7 A synové Kuše byli Seba+ a Chavila a Sabta a Raama+ a Sabteka.

A synové Raamy byli Šeba a Dedan.+

8 A Kuš se stal otcem Nimroda.+ Ten udělal začátek v [tom, že] se stal mocným* na zemi. 9 Předváděl se jako mocný lovec* v odporu proti* Jehovovi. Proto se říká: „Právě jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.“+ 10 A počátkem jeho království se stal Bábel*+ a Erek+ a Akkad a Kalne v zemi Šinar.+ 11 Z té země vyšel do Asýrie+ a dal se do stavění Ninive+ a Rechobot-Iru a Kalachu 12 a Resenu mezi Ninive a Kalachem: to je to velké město.

13 A Micrajim+ se stal otcem Ludim+ a Anamim a Lehabim a Naftuchim+ 14 a Patrusim+ a Kasluchim+ (z nich vyšli Filištíni+) a Kaftorim.+

15 A Kanaán se stal otcem Sidona,+ svého prvorozeného, a Cheta+ 16 a Jebusejce+ a Amorejce+ a Girgašejce 17 a Chivijce+ a Arkovce a Sinity 18 a Arvaďana+ a Cemarity a Chamaťana;+ a potom se rodiny Kananejců rozptýlily. 19 Hranice Kananejců byla tedy od Sidonu až po Gerar+ blízko Gazy,+ až po Sodomu a Gomoru+ a Admu+ a Cebojim+ blízko Laši.* 20 To byli synové Chama podle svých rodin, podle svých jazyků, ve svých zemích, po svých národech.

21 A Semovi, praotci všech synů Ebera,+ bratrovi nejstaršího Jafeta, se také narodilo potomstvo. 22 Synové Sema byli Elam+ a Aššur+ a Arpakšad+ a Lud a Aram.

23 A synové Arama byli Uc a Chul a Geter a Maš.+

24 A Arpakšad se stal otcem Šely+ a Šela se stal otcem Ebera.

25 A Eberovi se narodili dva synové. Jeden se jmenoval Peleg,*+ protože za jeho dnů byla země* rozdělena,+ a jeho bratr se jmenoval Joktan.+

26 A Joktan se stal otcem Almodada a Šelefa a Chacarmaveta a Jeracha+ 27 a Hadorama a Uzala a Dikly+ 28 a Obala a Abimaela a Šeby+ 29 a Ofira+ a Chavily+ a Jobaba;+ ti všichni byli synové Joktana.

30 A jejich bydliště se rozšířilo od Meši až po Sefar, hornatý kraj Východu.

31 To byli Semovi synové podle svých rodin, podle svých jazyků, ve svých zemích, podle svých národů.+

32 To byly rodiny Noemových synů podle svého rodinného původu, po svých národech, a z nich se po potopě rozšířily národy na zemi.+

11 A celá země měla dále jeden jazyk* a jednu slovní zásobu.* 2 A při svém cestování na východ konečně objevili údolní pláň v zemi Šinar,+ a stalo se, že se tam usídlili. 3 A začali říkat jeden druhému: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je ohněm.“ Tak jim cihla sloužila jako kámen, ale živice jim sloužila jako malta.+ 4 Nyní řekli: „Pojďme, postavme si město a také věž* s vrcholkem v nebesích+ a učiňme si proslulé jméno,*+ abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.“+

5 A Jehova přistoupil k tomu, aby sestoupil, aby viděl město a věž, které postavili lidští synové.+ 6 Potom Jehova řekl: „Pohleďme, je to jeden lid a pro všechny je jeden jazyk,+ a tohle začínají dělat. Ano, není teď nic, co by zamýšleli udělat a co by bylo pro ně nedosažitelné.+ 7 Pojďme, sestupme+ a zmaťme+ tam jejich jazyk, aby jeden nenaslouchal* jazyku druhého.“+ 8 Proto je Jehova odtamtud rozptýlil po celém povrchu země,+ a oni postupně zanechali stavění města.+ 9 Proto se nazývalo Bábel,*+ protože tam Jehova zmátl jazyk celé země* a Jehova je odtamtud rozptýlil+ po celém zemském povrchu.

10 To jsou Semovy+ dějiny.

Semovi bylo sto let, když se stal dva roky po potopě otcem Arpakšada.+ 11 A potom, co se stal otcem Arpakšada, žil Sem dále pět set let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.+

12 A Arpakšad* žil třicet pět let. Pak se stal otcem Šely.+ 13 A potom, co se stal otcem Šely, žil Arpakšad ještě čtyři sta tři roky. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

14 A Šela žil třicet let. Pak se stal otcem Ebera.+ 15 A potom, co se stal otcem Ebera, žil Šela dále čtyři sta tři roky. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

16 A Eber žil dál třicet čtyři roky. Pak se stal otcem Pelega.+ 17 A potom, co se stal otcem Pelega, žil Eber dále čtyři sta třicet let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

18 A Peleg žil dál třicet let. Pak se stal otcem Reua.+ 19 A potom, co se stal otcem Reua, žil Peleg dále dvě stě devět let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

20 A Reu žil dál třicet dva roky. Pak se stal otcem Seruga.+ 21 A potom, co se stal otcem Seruga, žil Reu dále dvě stě sedm let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

22 A Serug žil dál třicet let. Pak se stal otcem Nachora.+ 23 A potom, co se stal otcem Nachora, žil Serug dále dvě stě let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

24 A Nachor žil dál dvacet devět let. Pak se stal otcem Teracha.+ 25 A potom, co se stal otcem Teracha, žil Nachor dále sto devatenáct let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.

26 A Terach žil dál sedmdesát let, po nichž se stal otcem Abrama,+ Nachora+ a Charana.

27 A to jsou Terachovy dějiny.

Terach se stal otcem Abrama, Nachora a Charana; a Charan se stal otcem Lota.+ 28 Charan později zemřel, když byl ve společnosti svého otce Teracha* v zemi svého narození, v Uru+ Chaldejců.*+ 29 A Abram a Nachor přistoupili k tomu, aby si vzali manželky. Abramova manželka se jmenovala Sarai,+ ale Nachorova manželka se jmenovala Milka,+ dcera Charana, otce Milky a otce Jisky. 30 Ale Sarai byla stále neplodná;+ neměla dítě.

31 Potom vzal Terach svého syna Abrama a svého vnuka Lota, Charanova syna,+ a svou snachu Sarai,+ manželku svého syna Abrama, a vyšli s ním* z Uru Chaldejců, aby šli do země Kanaán.+ Časem přišli do Charanu+ a usídlili se tam. 32 A Terachových dnů bylo dvě stě pět let. Pak Terach v Charanu zemřel.

12 A Jehova přistoupil k tomu, aby řekl Abramovi: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných* a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.+ 2 A učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno velikým; a prokaž se [jako] požehnání.+ 3 A požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji,+ a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat* tvým prostřednictvím.“+

4 Na to Abram šel, právě jak k němu Jehova mluvil, a Lot šel s ním. A Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Charanu.+ 5 Tak vzal Abram svou manželku Sarai+ a Lota, syna svého bratra,+ a všechno zboží, které si nashromáždili,+ a duše, které získali v Charanu, a vydali se na cestu, aby šli do země Kanaán.+ Konečně přišli do země Kanaán. 6 A Abram prošel zemí až ke stanovišti Šekem,*+ blízko velkých stromů More;+ a tehdy byl v zemi Kananejec. 7 Jehova se nyní objevil Abramovi a řekl: „Tvému semeni+ dám tuto zemi.“+ Potom tam vystavěl oltář Jehovovi, který se mu objevil. 8 Později se odtamtud přestěhoval do hornatého kraje na východ od Betelu+ a postavil si stan, [takže měl] Betel na západě a Ai+ na východě. Potom tam vystavěl Jehovovi oltář+ a začal vzývat* Jehovovo jméno.+ 9 Později Abram zrušil tábor a chodil potom od tábořiště k tábořišti směrem k Negebu.*+

10 A v zemi nastal hladomor a Abram sešel směrem k Egyptu, aby tam přebýval jako [někdo] cizí,+ protože v zemi byl krutý hladomor.+ 11 A jakmile se přiblížil ke vstupu do Egypta, stalo se, že tehdy řekl své manželce Sarai: „Prosím, dobře vím, že jsi žena krásného vzhledu.+ 12 Tak se jistě stane, že tě Egypťané uvidí a řeknou: ‚To je jeho manželka.‘ A určitě mě zabijí, ale tebe zachovají naživu. 13 Prosím, řekni, že jsi má sestra,+ aby se mi kvůli tobě dobře vedlo, a má duše bude kvůli tobě jistě žít.“+

14 Tak se stalo, že jakmile Abram vstoupil do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, že je velmi krásná. 15 A uviděla ji také faraónova knížata a pochválila ji faraónovi,* takže ta žena byla vzata do faraónova domu. 16 A kvůli ní dobře zacházel s Abramem, a on dostal ovce a skot a osly a sluhy a služky a oslice a velbloudy.+ 17 Pak Jehova postihl faraóna a jeho domácnost velkými ranami+ kvůli Abramově manželce Sarai.+ 18 Nato faraón zavolal Abrama a řekl: „Co jsi mi to udělal? Proč jsi mi neřekl, že je to tvá manželka?+ 19 Proč jsi řekl: ‚Je má sestra‘,+ takže jsem se chystal vzít si ji za manželku? Tady máš svou manželku. Vezmi si ji a jdi!“ 20 A faraón o něm vydal příkazy mužům, a ti doprovodili jej a jeho manželku a všechno, co měl.*+

13 Potom Abram táhl z Egypta do Negebu, on a jeho manželka a všechno, co měl, a s ním Lot.+ 2 A Abram byl bohatě zaopatřen stády a stříbrem a zlatem.+ 3 A vydal se od tábořiště k tábořišti z Negebu a k Betelu, na místo, kde měl svůj stan poprvé mezi Betelem a Aiem,+ 4 k místu oltáře, který tam původně udělal;+ a Abram přistoupil k tomu, aby tam vzýval* Jehovovo jméno.+

5 A Lot, který chodil spolu s Abramem, také vlastnil ovce a skot a stany. 6 Tak jim země nedovolovala, aby [v ní] bydleli všichni společně, protože jejich zboží přibylo a nemohli již bydlet všichni společně.+ 7 A mezi pasáky Abramových hospodářských zvířat a pasáky Lotových hospodářských zvířat vznikla hádka; a tehdy bydlel v té zemi Kananejec a Perizejec.+ 8 Abram tudíž řekl Lotovi:+ „Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři.+ 9 Nemáš k dispozici celou zemi?* Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak půjdu vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak půjdu vlevo.“+ 10 Tak Lot pozvedl oči a uviděl celou tu Jordánskou oblast,*+ že to všechno byl dobře zavlažovaný kraj, než Jehova zničil Sodomu a Gomoru, jako Jehovova zahrada,*+ jako egyptská země až k Coaru.*+ 11 Lot si tedy vyvolil celou tu Jordánskou oblast a Lot přestěhoval svůj tábor k východu. Tak se oddělili jeden od druhého. 12 Abram bydlel v zemi Kanaán, ale Lot bydlel mezi městy té Oblasti.+ Nakonec si postavil stan blízko Sodomy. 13 A sodomští muži byli špatní a byli velkými hříšníky proti Jehovovi.+

14 A Jehova řekl Abramovi, když se Lot od něho oddělil: „Pozvedni oči, prosím, a z místa, kde jsi, pohlédni na sever a na jih* a na východ a na západ,*+ 15 protože celou zemi, na kterou se díváš, tu dám tobě a tvému semeni až na neurčitý čas.+ 16 A učiním tvé semeno jako částečky prachu země, takže kdyby člověk mohl být schopen sečíst částečky prachu země, pak by mohlo být spočítáno tvé semeno.+ 17 Vstaň, projdi zemí po její délce a po její šířce, protože tobě ji dám.“+ 18 Tak žil Abram dál ve stanech.* Později přišel a bydlel mezi velkými stromy Mamre,+ které jsou v Hebronu;+ a přistoupil k tomu, aby tam vystavěl Jehovovi oltář.+

14 Tu se stalo za dnů* Amrafela, krále* Šinaru,+ Arjoka, krále Ellasaru, Kedorlaomera,+ krále Elamu,+ a Tidala, krále Gojimu,*+ 2 že vedli válku s Berou, králem Sodomy,+ a s Biršou, králem Gomory,+ Šinabem, králem Admy,+ a Šemeberem, králem Cebojimu,+ a s králem Bely (což je Coar).+ 3 Ti všichni pochodovali jako spojenci+ k nížině Siddim,*+ totiž k Solnému moři.+

4 Dvanáct let sloužili Kedorlaomerovi, ale ve třináctém roce se vzbouřili. 5 A ve čtrnáctém roce přišel Kedorlaomer a také králové, kteří byli s ním, a způsobili porážku Refaim v Ašterot-karnajimu+ a Zuzim v Chamu a Emim+ v Šave-kirjatajimu 6 a Chorijcům+ na jejich hoře Seir,+ až k El-paranu,+ který je u pustiny. 7 Pak se obrátili a přišli k En-mišpatu, totiž Kadeši,+ a porazili celé pole Amalekitů+ a také Amorejce,+ kteří bydleli v Chacacon-tamaru.+

8 Vtom se dal na pochod král Sodomy a také král Gomory a král Admy a král Cebojimu a král Bely (což je Coar) a rozestavili se proti nim do bitevního pořádku v nížině Siddim,+ 9 proti Kedorlaomerovi, králi Elamu, a Tidalovi, králi Gojimu, a Amrafelovi, králi Šinaru, a Arjokovi, králi Ellasaru;+ čtyři králové proti pěti. 10 A v nížině Siddim+ byly jámy živice+ jedna za druhou; a králové Sodomy a Gomory+ se dali na útěk a padali do nich, a ti, kteří zbyli, uprchli do hornatého kraje.+ 11 Vítězové* potom vzali všechno zboží Sodomy a Gomory a všechnu jejich potravu a ubírali se dál.+ 12 Vzali také Lota, syna Abramova bratra, a jeho zboží a šli dál. Bydlel tehdy v Sodomě.+

13 Potom muž, který unikl, přišel a pověděl [to] Hebrejci* Abramovi.+ Stanoval tehdy mezi velkými stromy Amorejce Mamreho,+ bratra Eškolova a bratra Anerova;+ a byli Abramovými spojenci.* 14 Tak Abram uslyšel, že byl jeho bratr zajat.+ Povolal tudíž své vycvičené muže,+ tři sta osmnáct otroků narozených v jeho domácnosti,*+ a dal se do pronásledování až k Danu.+ 15 A v noci se uchýlil k tomu, aby proti nim rozdělil své bojové síly,+ sebe a své otroky, a tak je porazil a pronásledoval je k Chobě, která je severně* od Damašku. 16 A přistoupil k tomu, aby získal zpět všechno zboží,+ a získal zpět také svého bratra Lota a jeho zboží, a také ženy a lid.+

17 Když se vrátil z porážky Kedorlaomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu potom vstříc král Sodomy k nížině Šave,* totiž králově nížině.+ 18 A Melchisedek,+ král Salemu,+ přinesl chléb a víno,+ a byl knězem* Nejvyššího Boha.*+ 19 Požehnal mu pak a řekl:

Na to mu dal Abram* desetinu* ze všeho.+

21 Potom sodomský král řekl Abramovi: „Dej mi ty duše,*+ ale vezmi si zboží.“ 22 Na to Abram řekl sodomskému králi: „Já pozvedám ruku [v přísaze]+ k Nejvyššímu Bohu Jehovovi, Původci nebe a země, 23 že nevezmu nic z čehokoli, co je tvoje,+ od příze po řemínek sandálu, abys nemohl říci: ‚To já jsem učinil Abrama bohatým.‘ 24 Nic pro mne!+ Pouze co již mladí muži snědli, a podíl mužů, kteří šli se mnou, Anera, Eškola a Mamreho+ — ti ať si vezmou svůj podíl.“+

15 Potom přišlo ve vidění+ k Abramovi Jehovovo slovo a znělo: „Neboj se,+ Abrame, jsem ti štítem.+ Tvá odměna bude velmi veliká.“*+ 2 Na to Abram řekl: „Svrchovaný Pane Jehovo,* co mi dáš, když vidíš, že jsem stále bezdětný a ten, kdo bude vlastnit můj dům, je muž z Damašku, Eliezer?“+ 3 A Abram dodal: „Pohleď, nedal jsi mi žádné semeno,+ a pohleď, syn+ mé domácnosti po mně nastoupí jako dědic.“ 4 Ale pohleďme, Jehovovo slovo k němu bylo těmito slovy: „Tento muž po tobě nenastoupí jako dědic, ale ten, kdo vyjde z tvého vlastního nitra,* po tobě nastoupí jako dědic.“+

5 Vyvedl ho nyní ven a řekl: „Vzhlédni, prosím, k nebesům a sečti hvězdy, jestliže jsi snad schopen je sečíst.“+ A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Takovým se stane tvé semeno.“+ 6 A uvěřil* Jehovovi;+ a on přistoupil k tomu, aby mu to počítal za spravedlnost.+ 7 Potom k němu dodal: „Já jsem Jehova, který tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi, abys ji vzal do vlastnictví.“+ 8 Na to řekl: „Svrchovaný Pane Jehovo,* podle čeho poznám, že ji vezmu do vlastnictví?“+ 9 Zase mu řekl: „Vezmi pro mne* tříletou jalovici a tříletou kozu a tříletého berana a hrdličku a mladého holuba.+“ 10 Tak si je všechny vzal a rozsekl je vedví a položil každou jejich část, aby se hodila k druhé, ale ptáky nerozsekal na kusy.+ 11 A dravci se začali slétat na mrtvoly,+ ale Abram je odháněl.

12 Za chvíli mělo zapadnout slunce, a na Abrama padl hluboký spánek,+ a pohleďme, padala na něj znepokojivě velká tma.* 13 A začal Abramovi říkat: „Jistě věz, že se tvé semeno stane cizím usedlíkem v zemi, [která] není jejich,+ a budou jim muset sloužit, a ti je jistě budou trápit po čtyři sta let.+ 14 Ale soudím národ, kterému budou sloužit,+ a potom vyjdou s mnohým zbožím.+ 15 Pokud jde o tebe, ty půjdeš v pokoji ke svým praotcům; budeš pohřben v dobrém stáří.+ 16 Ale oni se sem vrátí ve čtvrté generaci,+ protože provinění Amorejců se ještě nedokončilo.“+

17 Slunce již zapadalo a přišla hustá tma, a pohleďme, dýmající pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi kusy.+ 18 Toho dne Jehova uzavřel* s Abramem smlouvu+ a řekl: „Tvému semeni dám tuto zemi,+ od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufrat:+ 19 Kenity+ a Kenizejce a Kadmonce 20 a Chetity+ a Perizejce+ a Refaim+ 21 a Amorejce a Kananejce a Girgašejce a Jebusejce.“+

16 Sarai, manželka Abramova, mu však neporodila žádné děti,+ ale měla egyptskou služku a ta se jmenovala Hagar.+ 2 Sarai tudíž řekla Abramovi: „Pohleď, Jehova mě uzavřel, abych nerodila děti.+ Prosím, měj poměr s mou služkou. Snad dostanu děti z ní.“+ Abram tedy naslouchal hlasu Saraie.+ 3 Ke konci deseti let Abramova bydlení v zemi Kanaán pak Abramova manželka Sarai vzala svou egyptskou služku Hagar a dala ji svému manželu Abramovi za manželku.+ 4 Měl tedy poměr s Hagar, a ta otěhotněla. Když si uvědomila, že je těhotná, pak ve svých očích začala svou paní pohrdat.+

5 Na to Sarai řekla Abramovi: „Násilí mně způsobené ať je na tobě. Sama jsem ti dala do náruče svou služku, a ona si uvědomila, že je těhotná, a začala mnou ve svých očích pohrdat. Ať Jehova soudí mezi mnou a tebou.“*+ 6 Abram tedy řekl Sarai:+ „Pohleď, tvoje služka je ti k dispozici. Udělej s ní, co je v tvých očích dobré.“+ Sarai ji potom začala pokořovat,* takže ona od ní utekla.+

7 Později ji našel Jehovův anděl*+ u pramene vod v pustině, u pramene na cestě do Šuru.+ 8 A začal říkat: „Hagar, Saraina služko, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Na to řekla: „Utíkám od své paní Saraie.“ 9 A Jehovův anděl přikročil k tomu, aby jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“+ 10 Potom jí Jehovův anděl řekl: „Velmi rozmnožím tvé semeno,+ takže pro množství nebude spočítáno.“+ 11 Dále k ní Jehovův anděl dodal: „Podívej se, jsi těhotná a jistě porodíš syna a dáš mu jméno Išmael,*+ neboť Jehova slyšel o tvém trápení.+ 12 Pokud jde o něj, on se stane lidskou zebrou.* Jeho ruka bude proti každému, a ruka každého bude proti němu;+ a bude stanovat před obličejem všech svých bratrů.“+

13 Pak začala volat jméno Jehovy, který k ní mluvil: „Jsi Bohem* vidění“,*+ neboť řekla: „Pohlédla jsem zde skutečně* na toho,* který mne vidí?“ 14 Proto byla studna nazvána* Beer-lachai-roi.*+ Je to mezi Kadešem a Beredem. 15 Později Hagar porodila Abramovi syna a Abram dal svému synovi, kterého Hagar porodila, jméno Išmael.+ 16 A Abramovi bylo osmdesát šest let, když Hagar porodila Abramovi Išmaela.

17 Když dosáhl Abram devadesáti devíti let, tehdy se Jehova objevil Abramovi a řekl mu:+ „Jsem Všemohoucí Bůh.*+ Choď přede mnou a prokaž se [jako] bezúhonný.+ 2 A dám svou smlouvu mezi sebe a tebe,+ abych tě velmi, velmi mnoho rozmnožil.“+

3 Na to padl Abram na tvář,+ a Bůh* s ním mluvil dál a řekl: 4 „Pokud jde o mne, pohleď, má smlouva je s tebou+ a ty se jistě staneš otcem zástupu národů.+ 5 A nebudeš se již nazývat Abram,* a budeš se jmenovat Abraham,* protože tě učiním otcem zástupu národů. 6 A učiním tě velmi, velmi plodným a způsobím, že z tebe budou národy a vyjdou z tebe králové.+

7 A budu plnit svou smlouvu mezi sebou a tebou+ a tvým semenem po tobě podle jejich generací jako smlouvu na neurčitý čas,+ abych se tobě a tvému semeni po tobě prokázal [jako] Bůh.*+ 8 A dám tobě a tvému semeni po tobě zemi, kde přebýváš jako cizí usedlík,+ dokonce celou zemi Kanaán, jako vlastnictví na neurčitý čas. A prokáži se jim [jako] Bůh.“+

9 A Bůh dále řekl Abrahamovi: „Pokud jde o tebe, ty máš dodržovat mou smlouvu, ty a tvé semeno po tobě podle jejich generací.+ 10 To je má smlouva, kterou budete dodržovat, mezi mnou a vámi i tvým semenem po tobě:+ Každý muž z vás se dá obřezat.+ 11 A dáte se obřezat na mase své předkožky a to bude sloužit jako znamení smlouvy mezi mnou a vámi.+ 12 A každý muž z vás starý osm dnů bude obřezán,+ podle vašich generací, kdokoli narozený v domě* a kdokoli koupený za peníze* od kteréhokoli cizince, který není z tvého semene. 13 Každý narozený v tvém domě a každý koupený za tvé peníze se dá zcela jistě obřezat;+ a má smlouva na vašem těle bude sloužit jako smlouva na neurčitý čas.+ 14 A neobřezaný muž, který si nedá obřezat maso své předkožky, ano, ta duše bude odříznuta od svého lidu.+ Porušil mou smlouvu.“

15 A Bůh přikročil k tomu, aby řekl Abrahamovi: „Pokud jde o tvou manželku Sarai, tu nebudeš nazývat Sarai,* protože se jmenuje Sára.*+ 16 A požehnám jí a také ti z ní dám syna;+ a požehnám jí a jistě z ní budou národy;+ vyjdou z ní králové národů.“+ 17 Na to Abraham padl na tvář a v srdci se začal smát a říkat si:+ „Narodí se stoletému muži dítě a bude Sára, ano devadesátiletá žena, rodit?“+

18 Potom Abraham řekl [pravému] Bohu:* „Kéž by Išmael žil před tebou!“+ 19 Na to Bůh řekl: „Tvá manželka Sára ti skutečně porodí syna, a ty mu dáš jméno Izák.*+ A sjednám s ním svou smlouvu jako smlouvu na neurčitý čas pro jeho semeno po něm.+ 20 Ale ohledně Išmaela jsem tě vyslyšel. Pohleď, požehnám mu a učiním ho plodným a velmi, velmi mnoho jej rozmnožím.+ Jistě zplodí dvanáct náčelníků* a já způsobím, aby se z něho stal velký národ.+ 21 Svou smlouvu však sjednám s Izákem,+ kterého ti Sára porodí v tomto ustanoveném čase příští rok.“+

22 A tak s ním Bůh skončil rozmluvu a odešel od Abrahama.+ 23 Abraham pak přistoupil k tomu, aby vzal svého syna Išmaela a všechny muže narozené ve svém domě a každého koupeného za své peníze, každého muže mezi lidmi z Abrahamovy domácnosti, a hned v ten den obřezával maso jejich předkožek, právě jak s ním Bůh mluvil.+ 24 A Abrahamovi bylo devadesát devět let, když si dal obřezat maso své předkožky.+ 25 A jeho synu Išmaelovi bylo třináct let, když si dal obřezat maso své předkožky.+ 26 Zrovna v ten den se dal obřezat Abraham, a také jeho syn Išmael.+ 27 A všichni muži jeho domácnosti, kdokoli narozený v jeho domě a kdokoli koupený od cizince za peníze, se dali obřezat s ním.+

18 Potom se mu Jehova objevil+ mezi velkými stromy Mamre,+ když seděl za denního horka+ u vchodu do stanu. 2 Když pozvedl oči,+ pak se podíval a na nějakou vzdálenost od něho stáli tři muži. Když je zahlédl, rozběhl se jim vstříc od vchodu do stanu a přistoupil k tomu, aby se sklonil k zemi.+ 3 Potom řekl: „Jehovo,* jestliže jsem nyní nalezl přízeň v tvých očích, prosím, nepřecházej svého sluhu.+ 4 Ať je, prosím, přineseno trochu vody a budou vám umyty nohy.+ Pak spočiňte pod stromem.+ 5 A dovolte mi přinést kousek chleba, a osvěžte své srdce.+ Potom můžete projít dál, neboť jste právě proto procházeli touto cestou ke svému sluhovi.“ Na to řekli: „Dobře. Můžeš učinit, právě jak jsi mluvil.“

6 Tak Abraham spěchal do stanu k Sáře a řekl: „Pospěš si, vezmi tři míry sea* jemné mouky, zadělej těsto a udělej kulaté koláče.“+ 7 Abraham potom běžel ke stádu a přistoupil k tomu, aby vzal útlého a dobrého mladého býka a aby ho dal sloužícímu, a [ten] pospíchal, aby ho přichystal.+ 8 Pak vzal máslo a mléko a mladého býka, kterého přichystal, a předložil jim to.+ Potom u nich sám stál pod stromem, když jedli.+

9 Tu mu* řekli: „Kde je tvá manželka Sára?“+ Na to řekl: „Tady ve stanu!“+ 10 A on pokračoval: „Příští rok v tomto čase* se k tobě jistě vrátím, a pohleď, tvá manželka Sára bude mít syna.“+ A Sára naslouchala u vchodu do stanu, a ten byl za mužem. 11 A Abraham a Sára byli staří, v pokročilých letech.+ Sára přestala mít menstruaci.*+ 12 Sára se tudíž v sobě začala smát+ a řekla: „Potom, co jsem sešlá, budu mít skutečně rozkoš, když je kromě toho můj pán* starý?“+ 13 Potom Jehova řekl Abrahamovi: „Jak to, že se Sára smála a říkala: ‚Skutečně a opravdu porodím, ačkoli jsem zestárla?‘+ 14 Je něco pro Jehovu příliš mimořádné?+ V ustanovený čas se k tobě vrátím, příští rok v tomto čase, a Sára bude mít syna.“ 15 Ale Sára to začala popírat a řekla: „Nesmála jsem se!“ Bála se totiž. Na to řekl: „Ne, opravdu ses smála.“+

16 Později se muži odtamtud zvedli a shlíželi na Sodomu;+ a Abraham s nimi šel, aby je doprovodil.+ 17 A Jehova* řekl: „Zastírám před Abrahamem, co dělám?+ 18 Vždyť Abraham se jistě stane velkým a mocným národem, a všechny národy země si budou žehnat jeho prostřednictvím.+ 19 Seznámil jsem se s ním proto, aby přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud,+ aby Jehova jistě přivedl na Abrahama to, co o něm mluvil.“+

20 Jehova proto řekl: „Křik stížnosti na Sodomu a Gomoru,+ ano, ten je hlasitý, a jejich hřích, ano, ten je velmi těžký.+ 21 Jsem pevně rozhodnut sestoupit, abych viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím, co ke mně došlo, a jestliže ne, mohu se to dozvědět.“+

22 Vtom se muži odtud obrátili a vydali se na cestu k Sodomě; ale pokud jde o Jehovu,+ ten ještě stál před Abrahamem.*+ 23 Abraham se potom přiblížil a začal říkat: „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným?+ 24 Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?+ 25 Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným!+ To je od tebe nemyslitelné.+ Neučiní Soudce celé země, co je správné?“+ 26 Pak Jehova řekl: „Jestliže najdu v Sodomě padesát spravedlivých uprostřed města, kvůli nim prominu celému místu.“+ 27 Ale Abraham přikročil k tomu, aby odpověděl a řekl: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi,* ačkoli jsem prach a popel.+ 28 Dejme tomu, že by do padesáti spravedlivých chybělo pět. Zničíš pro těch pět celé město?“ Na to řekl: „Nezničím je, jestliže tam naleznu čtyřicet pět.“+

29 Ale ještě znovu k němu dál promluvil a řekl: „Dejme tomu, že se tam nalezne čtyřicet.“ Zase řekl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ 30 Ale on pokračoval: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi dále mluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne třicet.“ Zase řekl: „Neudělám to, jestliže tam naleznu třicet.“ 31 Ale on pokračoval dál: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi:*+ Dejme tomu, že se tam nalezne dvacet.“ Zase řekl: „Nezničím je kvůli dvaceti.“+ 32 Nakonec řekl: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi ještě jedenkrát promluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne deset.“ Zase řekl: „Kvůli těm deseti je nezničím.“+ 33 Potom Jehova+ odešel, když skončil rozmluvu s Abrahamem, a Abraham se vrátil ke svému místu.

19 A k večeru přišli do Sodomy dva andělé a Lot seděl v sodomské bráně.+ Když je Lot zahlédl, vstal tedy, aby jim šel vstříc, a sklonil se tváří k zemi.+ 2 A přistoupil k tomu, aby řekl: „Prosím, moji pánové, prosím, odbočte do domu svého sluhy a zůstaňte přes noc a dejte si umýt nohy.+ Potom časně vstanete a pocestujete dál.“+ Na to řekli: „Ne, ale zůstaneme přes noc na veřejném prostranství.“+ 3 Velmi na ně však naléhal,+ takže odbočili k němu a vešli do jeho domu. Udělal pak pro ně hostinu+ a upekl nekvašené chleby,+ a jedli.

4 Než mohli ulehnout, muži města, sodomští muži, obklopili dům,+ od chlapce po starce, všichni lidé v jednom srocení.*+ 5 A stále volali na Lota a říkali mu: „Kde jsou muži, kteří k tobě vešli dnes večer? Vyveď nám je, abychom s nimi měli styk.“+

6 Lot k nim nakonec vyšel ke vchodu, ale zavřel za sebou dveře. 7 Potom řekl: „Prosím, moji bratři, nejednejte špatně.+ 8 Prosím, mám zde dvě dcery, které nikdy neměly styk s mužem.+ Prosím, dovolte mi, abych vám je vyvedl. Pak jim udělejte, co je dobré ve vašich očích.+ Jenom těmto mužům nic neudělejte,+ protože právě proto přišli pod stín mé střechy.“+ 9 Na to řekli: „Ustup zpátky!“ A dodali: „Tento osamělý muž sem přišel, aby přebýval jako [někdo] cizí,+ a přesto by si hrál na soudce.+ Nyní ti uděláme [něco] horšího než jim.“ A silně se na toho muže tlačili,+ na Lota, a přibližovali se, aby vyrazili dveře.+ 10 Muži tedy vystrčili ruce a vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. 11 Ale postihli slepotou muže, kteří byli u vchodu do domu,+ od nejmenšího po největšího,+ takže se unavili, když se pokoušeli nalézt vchod.+

12 Potom muži řekli Lotovi: „Máš tu někoho jiného? Vyveď z tohoto místa zetě a své syny a své dcery a všechny, kteří jsou ve městě tvoji!+ 13 Zničíme totiž toto místo, protože křik proti nim před Jehovou zesílil,+ takže nás Jehova poslal, abychom město* zničili.“+ 14 Lot tedy vyšel a začal mluvit ke svým zeťům, kteří si měli vzít* jeho dcery, a stále říkal: „Vstaňte! Vyjděte z tohoto místa, protože Jehova toto město zničí!“+ Ale v očích svých zeťů se zdál jako ten, kdo žertuje.+

15 Když však nastal úsvit, potom andělé naléhali na Lota a řekli: „Vstaň! Vezmi svou manželku a své dvě dcery, které jsou zde,+ abys nebyl smeten s proviněním města!“+ 16 Když stále otálel,+ pak ti muži, protože Jehova s ním měl soucit,+ uchopili jeho ruku i ruku jeho manželky a ruce jeho dvou dcer a přistoupili k tomu, aby ho vyvedli ven a aby ho postavili za městem.+ 17 A sotva je vyvedli na okraj, stalo se, že začal* říkat: „Unikni pro svou duši!+ Neohlížej se+ a nezastavuj se v celé té Oblasti!*+ Unikni do hornatého kraje, abys nebyl smeten!“+

18 Lot jim pak řekl: „Prosím, tak ne, Jehovo!* 19 Prosím, tvůj sluha nyní nalezl přízeň v tvých očích,+ takže vyvyšuješ svou milující laskavost,*+ kterou jsi mi projevil, abys zachoval mou duši naživu,+ ale já — já nejsem schopen uniknout do hornatého kraje, aby se ke mně nepřiblížilo neštěstí a abych jistě nezemřel.+ 20 Prosím, toto město je poblíž, abych tam uprchl, a je to maličkost.+ Smím tam, prosím, uniknout — což to není maličkost? A má duše zůstane naživu.“+ 21 Řekl mu tedy: „Zde ti také projevím ohled do té míry,*+ že nerozvrátím město, o kterém jsi mluvil.+ 22 Pospěš si! Unikni tam, protože nemohu udělat nic, dokud tam nedojdeš!“+ Proto město pojmenoval Coar.*+

23 Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Coaru.+ 24 Tehdy Jehova způsobil, že pršela síra a oheň od Jehovy z nebes na Sodomu a na Gomoru.+ 25 Tak postupoval vpřed a rozvracel tato města, dokonce celou tu Oblast a všechny obyvatele měst a rostliny zemské půdy.+ 26 A jeho manželka se [z místa] za ním začala rozhlížet* a stal se z ní solný sloup.+

27 A Abraham se vydal časně ráno na místo, kde stál před Jehovou.+ 28 Potom pohlédl k Sodomě a Gomoře a k celé zemi té Oblasti a viděl podívanou. A hle, ze země vystupoval hustý dým jako hustý dým z vypalovací pece!+ 29 A když Bůh ničil města té Oblasti, stalo se, že Bůh choval v mysli Abrahama, takže podnikl kroky, aby odeslal Lota ze středu toho rozvrácení, když rozvracel města, mezi nimiž Lot bydlel.+

30 Později Lot vyšel z Coaru a začal bydlet v hornatém kraji, a spolu s ním jeho dvě dcery,+ protože dostal strach z bydlení v Coaru.+ Bydlel tedy v jeskyni, on a jeho dvě dcery. 31 A prvorozená přistoupila k tomu, aby řekla mladší ženě: „Náš otec je starý a v zemi není muž, který by s námi mohl mít poměr podle způsobu celé země.+ 32 Pojď, dejme svému otci napít víno+ a lehněme si s ním a zachovejme potomstvo ze svého otce.“+

33 Během té noci dávaly tedy pít svému otci víno;+ pak vešla prvorozená a lehla si se svým otcem, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala.* 34 A příští den se stalo, že pak prvorozená řekla mladší: „Hle, včera v noci jsem si lehla se svým otcem. Dejme mu dnes večer také pít víno. Pak vejdeš, lehneš si s ním, a zachovejme potomstvo ze svého otce.“ 35 Tak opakovaně dávaly svému otci pít víno také během této noci; pak mladší vstala a lehla si s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 36 A obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.+ 37 Časem se prvorozená stala matkou syna a dala mu jméno Moab.*+ Je do tohoto dne otcem Moaba.+ 38 Pokud jde o tu mladší, ta také porodila syna a pak mu dala jméno Ben-ammi.* Je do tohoto dne otcem synů Ammona.+

20 A Abraham odtud přestěhoval tábor+ do země Negeb a usídlil se mezi Kadešem+ a Šurem+ a přebýval jako [někdo] cizí v Geraru.+ 2 A o své manželce Sáře Abraham opakoval: „Je má sestra.“+ Nato gerarský král Abimelek* poslal pro Sáru.+ 3 Potom Bůh přišel k Abimelekovi ve snu v noci a řekl mu: „Pohleď, jsi vlastně mrtvý kvůli ženě, kterou sis vzal,+ neboť ji vlastní jiný majitel jako svou manželku.“+ 4 Avšak Abimelek se k ní nepřiblížil.+ Řekl tedy: „Jehovo,* zabiješ národ, který je skutečně spravedlivý?+ 5 Neřekl mi: ‚Je to má sestra‘? A ona — neřekla také: ‚Je to můj bratr‘? V poctivosti svého srdce a v nevinnosti svých rukou jsem to udělal.“+ 6 Na to mu [pravý] Bůh ve snu řekl: „Také jsem věděl, že jsi to udělal v poctivosti svého srdce,+ a také jsem tě zadržoval, abys proti mně nezhřešil.+ Proto jsem ti nedovolil, aby ses jí dotkl.+ 7 Ale nyní vrať manželku toho muže, neboť je prorok,*+ a on bude za tebe úpěnlivě prosit.+ Tak zůstaň naživu. Ale jestliže ji nevrátíš, věz, že určitě zemřeš ty a všichni, kdo jsou tvoji.“+

8 Tak Abimelek vstal časně ráno a přistoupil k tomu, aby svolal všechny své sluhy a aby jim o tom všem mluvil do uší. A muži dostali velký strach. 9 Abimelek pak zavolal Abrahama a řekl mu: „Co jsi nám udělal, a jakého hříchu jsem se proti tobě dopustil, že jsi přivedl na mne a mé království velký hřích?+ Učinil jsi ve spojitosti se mnou skutky, které neměly být učiněny.“+ 10 A Abimelek přikročil k tomu, aby řekl Abrahamovi: „Co jsi sledoval tím, že jsi to udělal?“+ 11 Na to Abraham řekl: „Protože jsem si řekl: ‚Na tomto místě bezpochyby není bázeň před Bohem,*+ a jistě mě zabijí kvůli mé manželce.‘+ 12 A ona je nadto opravdu má sestra, dcera mého otce, pouze ne dcera mé matky; a stala se mou manželkou.+ 13 A když mě Bůh přiměl, abych putoval* z domu svého otce,+ stalo se, že jsem jí tehdy řekl: ‚Mohla bys mi projevit takovouto milující laskavost:*+ Na každém místě, kam přijdeme, o mně řekni: „On je můj bratr.“‘“+

14 Potom vzal Abimelek ovce a skot a sluhy a služky a dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru.+ 15 Abimelek dále řekl: „Má země zde je ti k dispozici.* Bydli, kde je to dobré v tvých očích.“+ 16 A Sáře řekl: „Já zde dávám tisíc stříbrných penízů* tvému bratrovi.+ Pohleď, to* je pro tebe na zakrytí+ očí* všem, kdo jsou s tebou, a před každým, a jsi zproštěna pohany.“* 17 A Abraham začal úpěnlivě prosit [pravého] Boha;+ a Bůh* přistoupil k tomu, aby uzdravil Abimeleka a jeho manželku a jeho otrokyně, a začaly rodit děti. 18 Jehova totiž pevně uzavřel každé lůno Abimelekova domu kvůli Abrahamově manželce Sáře.+

21 A Jehova obrátil svou pozornost k Sáře, právě jak řekl, a Jehova učinil Sáře, právě jak mluvil.+ 2 A Sára otěhotněla+ a potom porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v ustanoveném čase, o kterém s ním mluvil Bůh.+ 3 Podle toho dal Abraham svému synovi, který se mu narodil, jehož mu Sára porodila, jméno Izák.+ 4 A Abraham přistoupil k tomu, aby obřezal svého syna Izáka, když [mu bylo] osm dnů, právě jak mu Bůh přikázal.+ 5 A Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. 6 Pak Sára řekla: „Bůh mi připravil smích: každý, kdo o tom uslyší, se mi bude smát.“+ 7 A dodala: „Kdo by byl k Abrahamovi pronesl: ‚Sára bude jistě kojit děti‘, kdežto já jsem porodila syna v jeho stáří?“

8 A dítě rostlo a bylo odstaveno;+ a tehdy, v den Izákova odstavení, připravil Abraham velkou hostinu. 9 A Sára si všímala, jak syn Egypťanky Hagar,+ kterého porodila Abrahamovi, si tropí žerty.+ 10 Začala tedy říkat Abrahamovi: „Vyžeň tu otrokyni a jejího syna, neboť syn té otrokyně nebude dědicem s mým synem, s Izákem!“+ 11 Ale to se Abrahamovi ohledně jeho syna velmi nelíbilo.+ 12 Tehdy Bůh řekl Abrahamovi: „Ať se ti neznelíbí nic, co ti Sára stále říká o chlapci a o tvé otrokyni. Naslouchej jejímu hlasu, protože je to Izák, jehož prostřednictvím bude to, co bude nazváno tvým semenem.+ 13 A pokud jde o syna otrokyně,+ toho také učiním národem, protože je tvým potomstvem.“+

14 Abraham tedy vstal časně ráno a vzal chléb a kožený měch na vodu a dal to Hagar+ — položil jí to na ramena — a dítě,+ a pak ji propustil. A odešla a bloudila po pustině Beer-šeby.*+ 15 Nakonec voda v koženém měchu došla,+ a ona shodila+ dítě pod jeden z keřů. 16 Pak šla dál a sama si sedla ve vzdálenosti asi na dostřel luku, protože řekla: „Ať to nevidím, až dítě zemře.“+ Sedla si tedy opodál a začala pozvedat svůj hlas a plakat.*+

17 Na to Bůh uslyšel hlas chlapce+ a Boží anděl zavolal Hagar z nebes a řekl jí:+ „Co je ti, Hagar? Neboj se, protože Bůh naslouchal hlasu chlapce tam, kde je. 18 Vstaň, pozvedni chlapce a uchop ho za ruku, protože ho učiním velkým národem.“+ 19 Potom jí Bůh otevřel oči, takže zahlédla studnu s vodou;+ a šla a začala plnit kožený měch vodou a dávat chlapci pít. 20 A Bůh byl dál s chlapcem,+ a on rostl a bydlel v pustině; a stal se lučištníkem.*+ 21 A usídlil se v pustině Paran,+ a jeho matka přistoupila k tomu, aby mu vzala manželku z egyptské země.

22 A tehdy se stalo, že Abimelek spolu s velitelem svého vojska Pikolem řekl Abrahamovi: „Bůh* je s tebou ve všem, co děláš.+ 23 Tak mi zde nyní přísahej při Bohu,+ že se ke mně a k mému potomstvu a k mému dalšímu pokolení neprokážeš [jako] falešný;+ že se mnou a se zemí, v níž přebýváš jako [někdo] cizí,+ budeš jednat podle věrně oddané lásky, s níž jsem jednal já s tebou.“+ 24 Abraham tedy řekl: „Odpřisáhnu.“+

25 Když Abraham přísně kritizoval Abimeleka kvůli studni s vodou, které se násilím zmocnili Abimelekovi sluhové,+ 26 Abimelek nato řekl: „Nevím, kdo to udělal, ani ty sám jsi mi o tom nepověděl, a sám jsem o tom také neslyšel, až dnes.“+ 27 A tak vzal Abraham ovce a skot a dal je Abimelekovi,+ a oba dva přistoupili k tomu, aby uzavřeli* smlouvu.+ 28 Když Abraham dal stranou sedm oveček ze stáda, 29 Abimelek přikročil k tomu, aby řekl Abrahamovi: „Co znamená, že jsi zde dal stranou těch sedm oveček?“ 30 A řekl: „Přijmeš z mé ruky sedm oveček, aby to pro mne sloužilo jako svědectví,+ že jsem vykopal tuto studnu.“ 31 Proto nazval to místo Beer-šeba,+ protože tam oba dva přísahali. 32 Tak uzavřeli smlouvu+ u Beer-šeby. Pak se Abimelek zvedl spolu s velitelem svého vojska Pikolem a vrátili se do země Filištínů.+ 33 Potom vysadil tamaryšek u Beer-šeby a vzýval tam jméno Jehovy,+ Boha trvajícího na neurčito.*+ 34 A Abraham prodloužil své přebývání jako [někdo] cizí v zemi Filištínů na mnoho dnů.+

22 A potom se stalo, že [pravý] Bůh vyzkoušel Abrahama.+ Řekl mu proto: „Abrahame!“, na což řekl: „Zde jsem!“+ 2 A přikročil k tomu, aby řekl: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ,+ Izáka,+ a vydej se na cestu do země Moria+ a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, kterou ti označím.“+

3 Abraham tedy vstal časně ráno a osedlal svého osla a vzal s sebou dva ze svých sloužících* a svého syna Izáka;+ a naštípal dříví na zápalnou oběť. Potom povstal a vydal se na cestu k místu, které mu [pravý] Bůh označil. 4 Teprve třetího dne pozvedl Abraham oči a zdálky začal vidět to místo. 5 Tu Abraham řekl svým sloužícím:+ „Zůstaňte tady s oslem, ale já a chlapec chceme jít tamhle a uctívat,+ a vrátíme se k vám.“

6 Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a vložil je na svého syna Izáka+ a vzal si do rukou oheň a nůž na porážení, a oba šli společně dál.+ 7 A Izák začal říkat svému otci Abrahamovi:* „Můj otče!“+ Řekl na to: „Zde jsem, můj synu!“+ Pokračoval tedy: „Tu je oheň a dříví, ale kde je ovce pro zápalnou oběť?“+ 8 Na to Abraham řekl: „Bůh si opatří ovci pro zápalnou oběť,+ můj synu.“ A oba šli společně dál.

9 Konečně dospěli na místo, které mu [předtím] označil [pravý] Bůh, a Abraham tam vystavěl oltář+ a narovnal dříví a svázal svému synu Izákovi ruce a nohy a položil ho na oltář, nahoru na dříví.+ 10 Pak Abraham vztáhl ruku a vzal nůž na porážení, aby zabil svého syna.+ 11 Ale Jehovův anděl na něj zavolal z nebes a řekl:+ „Abrahame, Abrahame!“, na což on odpověděl: „Zde jsem!“ 12 A přikročil k tomu, aby řekl: „Nevztahuj ruku proti tomu chlapci a vůbec nic mu nedělej,+ neboť nyní opravdu vím, že jsi bohabojný,* protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“+ 13 Na to Abraham pozvedl oči a podíval se a tam, daleko v popředí, byl v houštině beran chycený za rohy. Abraham tedy šel a vzal berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna.+ 14 A Abraham to místo začal nazývat Jehova-jire.* Proto se dnes podle zvyku říká: „Opatří se na Jehovově hoře.“*+

15 A Jehovův anděl přistoupil k tomu, aby zavolal na Abrahama z nebes podruhé 16 a aby řekl: „‚Já přísahám při sobě,‘ je Jehovův výrok,+ ‚že kvůli tomu, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného,+ 17 jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu;+ a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu* svých nepřátel.+ 18 A prostřednictvím tvého semene+ si budou určitě žehnat* všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.‘“+

19 Potom se Abraham vrátil ke svým sloužícím, a vstali a odešli společně do Beer-šeby;+ a Abraham dál bydlel v Beer-šebě.

20 A potom se stalo, že se k Abrahamovi dostala zpráva: „Pohleď, i Milka+ také porodila syny tvému bratru Nachorovi:+ 21 Jeho prvorozeného Uce a jeho bratra Buze+ a Aramova otce Kemuela, 22 a Keseda a Chazoa a Pildaše a Jidlafa a Betuela.“+ 23 A Betuel se stal otcem Rebeky.+ Těch osm Milka porodila Abrahamovu bratru Nachorovi. 24 Také tam byla jeho konkubína, která se jmenovala Reuma. Sama také časem porodila Tebacha a Gachama a Tachaše a Maaku.+

23 A Sářin život dosáhl délky sto dvaceti sedmi let. To byla léta Sářina života.+ 2 Sára tedy zemřela v Kirjat-arbě,+ což je Hebron,+ v zemi Kanaán.+ A Abraham vešel, aby oplakával Sáru a plakal nad ní. 3 Potom Abraham vstal od své mrtvé a přistoupil k tomu, aby mluvil k synům Cheta*+ a řekl: 4 „Jsem mezi vámi cizím usedlíkem a osadníkem.+ Dejte mi mezi vámi do vlastnictví pohřební místo, abych pohřbil svou mrtvou ze svého dohledu.“+ 5 Na to synové Cheta Abrahamovi odpověděli a řekli mu: 6 „Slyš nás, můj pane.*+ Jsi uprostřed nás Božím náčelníkem.*+ Svou mrtvou pohřbi na nejvybranějším* z našich pohřebních míst.+ Nikdo z nás ti neodepře své pohřební místo, aby ti bránil pohřbít tvou mrtvou.“+

7 Nato Abraham vstal a uklonil se rodákům,*+ synům Cheta,+ 8 mluvil s nimi a řekl: „Jestliže vaše duše souhlasí,* abych pohřbil svou mrtvou ze svého dohledu, naslouchejte mi a naléhejte kvůli mně na Cocharova syna Efrona,+ 9 aby mi dal jeskyni Makpela,*+ která je jeho, která je na nejzazším konci jeho pole. Ať mi ji dá do vlastnictví uprostřed vás jako pohřební místo za plný obnos stříbra.“+

10 Efron nyní seděl mezi syny Cheta. Efron, Chetita,+ tedy odpověděl Abrahamovi tak, aby to slyšeli* synové Cheta a všichni ti, kdo vstupovali do brány jeho města, a řekl:+ 11 „Ne, můj pane! Naslouchej mi. Pole, které ti opravdu dávám, a jeskyni, která je na něm, tobě ji opravdu dávám. Opravdu ti ji před očima synů svého lidu dávám.+ Pohřbi svou mrtvou.“ 12 Na to se Abraham poklonil před rodáky 13 a mluvil k Efronovi tak, aby to slyšeli rodáci, a řekl: „Pouze jestliže ty — ne, naslouchej mi! Dám ti za pole obnos stříbra. Vezmi si to ode mne,+ abych tam pohřbil svou mrtvou.“

14 Potom Efron odpověděl Abrahamovi a řekl mu: 15 „Můj pane, naslouchej mi. Kus země v ceně čtyř set stříbrných šekelů,* co to je mezi mnou a tebou? Pohřbi tedy svou mrtvou.“+ 16 Abraham tudíž naslouchal Efronovi a Abraham navážil Efronovi obnos stříbra, o kterém mluvil tak, aby to slyšeli synové Cheta, čtyři sta stříbrných šekelů běžných u kupců.+ 17 Tak Efronovo pole, které bylo v Makpele, jež je před Mamre, pole a jeskyně, která je na něm, a všechny stromy, které byly na poli,+ které byly uvnitř všech jeho hranic kolem dokola, byly stvrzeny+ 18 Abrahamovi jako jeho zakoupený majetek před očima synů Cheta mezi všemi, kteří vstupovali do brány jeho města.+ 19 A potom Abraham pohřbil svou manželku Sáru v jeskyni pole Makpela před Mamre, což je Hebron, v zemi Kanaán.+ 20 Tak bylo pole a jeskyně, která je na něm, stvrzeno Abrahamovi jako vlastnictví pohřebního místa z rukou synů Cheta.+

24 Abraham byl nyní starý, v pokročilých letech;* a Jehova žehnal Abrahamovi ve všem.+ 2 Abraham tudíž řekl svému sluhovi, nejstaršímu ve své domácnosti, který spravoval* všechno, co měl:+ „Prosím, dej ruku pod mé stehno,+ 3 protože tě nechám přísahat při Jehovovi,+ BOHU nebes a BOHU země, že nevezmeš pro mého syna manželku z dcer Kananejců, mezi nimiž bydlím,+ 4 ale půjdeš do mé země a k mým příbuzným+ a jistě vezmeš manželku pro mého syna, pro Izáka.“

5 Sluha mu však řekl: „Co když si ta žena nebude přát přijít se mnou do této země? Musím určitě vrátit tvého syna do země, ze které jsi vyšel?“+ 6 Na to mu Abraham řekl: „Střež se toho, abys tam mého syna nevrátil.+ 7 Jehova, BŮH nebes, který mě vzal z domu mého otce a ze země mých příbuzných,*+ který ke mně mluvil a který mi přísahal+ a řekl: ‚Tvému semeni+ dám tuto zemi‘,+ on pošle svého anděla před tebou,+ a určitě odtamtud vezmeš manželku pro mého syna.+ 8 Ale kdyby si ta žena nepřála s tebou přijít, budeš také osvobozen od této přísahy, kterou jsi mi dal.+ Pouze mého syna tam nevrátíš.“ 9 Sluha tedy dal ruku pod stehno svého pána Abrahama a tuto záležitost mu odpřisáhl.+

10 Tak vzal sluha deset velbloudů z velbloudů svého pána a přistoupil k tomu, aby šel se všelijakými dobrými věcmi svého pána v ruce.+ Potom vstal a vydal se na cestu do Mezopotámie,* do Nachorova města. 11 Navečer, v době, kdy ženy, které čerpají vodu, byly zvyklé vycházet,+ nechal konečně velbloudy pokleknout za městem u studny s vodou.+ 12 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jehovo, BOŽE mého pána Abrahama,+ prosím, způsob, ať se to dnes přede mnou stane, a projev milující laskavost+ mému pánu Abrahamovi.+ 13 Postavil jsem se tady u pramene vody a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu.+ 14 Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť, prosím, svůj džbán na vodu, abych se napil‘, a která skutečně řekne: ‚Napij se, a napojím i tvé velbloudy‘, to je ta, kterou určíš svému sluhovi+ Izákovi; a podle toho mi dej poznat, že jsi projevil mému pánovi věrně oddanou lásku.“+

15 A stalo se, že než domluvil,+ tu vycházela Rebeka, která se narodila Betuelovi,+ synovi Milky,+ manželky Abrahamova bratra Nachora,+ a svůj džbán na vodu měla na rameni.+ 16 A ta mladá žena* byla velmi přitažlivého vzhledu,+ panna,* a žádný muž s ní neměl pohlavní styk;+ a sešla k prameni a začala plnit svůj džbán na vodu a pak šla nahoru. 17 Sluha jí ihned běžel vstříc a řekl: „Dej mi, prosím, malý doušek vody ze svého džbánu.“+ 18 Řekla mu na to: „Pij, můj pane.“ Přitom si rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít.+ 19 Když mu přestala dávat pít, potom řekla: „Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, dokud se nenapojí.“+ 20 Rychle tedy vyprázdnila svůj džbán do napájecího žlabu a ještě znovu a znovu běhala ke studni čerpat vodu,+ a čerpala pro všechny jeho velbloudy. 21 Celou tu dobu na ni muž upřeně a v údivu hleděl a mlčel, aby poznal, zda Jehova učinil jeho cestu úspěšnou, či nikoli.+

22 Stalo se tedy, když se velbloudi napojili, že ten muž pak vzal zlatý nosní kroužek+ vážící půl šekelu* a dva náramky+ pro její ruce, [které] vážily deset šekelů zlata, 23 a přikročil k tomu, aby řekl: „Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím. Je v domě tvého otce pro nás nějaké místo, [kde] bychom strávili noc?“+ 24 Na to mu řekla: „Jsem dcera Betuela,+ syna Milky, kterého porodila Nachorovi.“+ 25 A dále mu řekla: „U nás je i sláma i hodně píce a také místo [kde] strávit noc.“+ 26 A muž přistoupil k tomu, aby se sklonil a vrhl se před Jehovou [k zemi]+ 27 a řekl: „Požehnaný buď Jehova,+ BŮH mého pána Abrahama, který neupustil od své milující laskavosti a důvěryhodnosti [projevované] mému pánovi. Jehova mě vedl na mé cestě do domu bratrů mého pána.“+

28 A mladá žena běžela a pověděla o tom domácnosti své matky. 29 Rebeka měla bratra a ten se jmenoval Laban.+ Laban tedy běžel k muži, který byl venku u pramene. 30 A když uviděl nosní kroužek a náramky+ na rukou své sestry a uslyšel slova své sestry Rebeky, jak říká: „Tak ke mně mluvil ten muž“, stalo se, že přišel k tomu muži a on tam byl, stál při velbloudech u pramene. 31 Ihned řekl: „Pojď, ty Jehovův požehnaný.+ Proč stojíš tady venku, když jsem sám připravil dům a místo pro velbloudy?“ 32 A tak muž vešel do domu, a on odstrojil velbloudy a dával slámu a píci velbloudům a vodu na umytí jeho nohou a nohou mužů, kteří byli s ním.+ 33 Pak mu bylo předloženo něco k jídlu, ale on řekl: „Nebudu jíst, dokud nepromluvím o svých záležitostech.“ Řekl tudíž: „Mluv!“+

34 Pak přikročil k tomu, aby řekl: „Jsem Abrahamův sluha.+ 35 A Jehova velmi požehnal mému pánovi tím, že ho činí větším a dává mu ovce a skot a stříbro a zlato a sluhy a služky a velbloudy a osly.+ 36 Dále, manželka mého pána, Sára, když zestárla, porodila mému pánovi syna;+ a on mu dá všechno, co má.+ 37 Tak mě můj pán nechal přísahat a řekl: ‚Mému synovi nevezmeš manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím.+ 38 Ne, ale půjdeš do domu mého otce a k mé rodině+ a vezmeš manželku pro mého syna.‘+ 39 Svému pánovi jsem však řekl: ‚Co když ta žena se mnou nepůjde?‘+ 40 Pak mi řekl: ‚Jehova, před nímž jsem chodil,+ pošle svého anděla+ s tebou a určitě dá tvé cestě úspěch;+ a vezmeš mému synovi manželku z mé rodiny a z domu mého otce.+ 41 Přísežného závazku* ke mně budeš zproštěn tehdy, když se dostaneš k mé rodině; a jestliže ti ji nedají, pak jistě budeš od přísežného závazku ke mně osvobozen.‘+

42 Když jsem se dnes dostal k prameni, řekl jsem pak: ‚Jehovo, BOŽE mého pána Abrahama, jestliže skutečně dáváš úspěch mé cestě, kterou jdu,+ 43 postavil jsem se tady u pramene vody. Má se stát, že dívka,*+ která vyjde čerpat vodu, které skutečně řeknu: „Prosím, dej mi napít trochu vody ze svého džbánu“, 44 a která mi vskutku řekne: „Napij se, načerpám vodu také pro tvé velbloudy“, to je ta žena, kterou Jehova určil pro syna mého pána.‘+

45 Ještě než jsem domluvil+ ve svém srdci,+ vtom vycházela Rebeka se svým džbánem na rameni; a sešla k prameni a začala čerpat vodu.+ Pak jsem jí řekl: ‚Dej mi, prosím, napít.‘+ 46 Rychle si tedy spustila džbán a řekla: ‚Napij se,+ a napojím také tvé velbloudy.‘ Potom jsem se napil, a ona také napojila velbloudy. 47 Pak jsem se jí zeptal a řekl: ‚Čí jsi dcera?‘,+ na což řekla: ‚Dcera Nachorova syna Betuela, kterého mu porodila Milka.‘ Dal jsem jí tedy nosní kroužek do chřípí a náramky na ruce.+ 48 A přistoupil jsem k tomu, abych se sklonil a vrhl se před Jehovou [k zemi] a žehnal Jehovovi, BOHU mého pána Abrahama,+ který mne vedl pravou cestou,+ abych pro jeho syna vzal dceru bratra mého pána. 49 A jestliže nyní skutečně projevujete milující laskavost a důvěryhodnost mému pánovi,+ povězte mi; ale jestliže ne, povězte mi, abych se obrátil napravo nebo nalevo.“+

50 Potom Laban a Betuel odpověděli a řekli: „Tato věc vyšla od Jehovy.+ Nemůžeme k tobě mluvit ani špatně, ani dobře.+ 51 Tady před tebou je Rebeka. Vezmi ji a jdi, a ať se stane manželkou syna tvého pána, právě jak mluvil Jehova.“+ 52 A když Abrahamův sluha uslyšel jejich slova, stalo se, že se ihned vrhl před Jehovou na zem.+ 53 A sluha začal vybírat stříbrné předměty a zlaté předměty a oděvy a dávat je Rebece; a dal vybrané věci jejímu bratrovi a její matce.+ 54 Potom jedli a pili, on a muži, kteří byli s ním, a strávili tam noc a ráno vstali.

Pak řekl: „Vypravte mě k mému pánovi.“+ 55 Její bratr a její matka na to řekli: „Ať s námi mladá žena* zůstane alespoň deset dnů.* Potom může jít.“ 56 Ale řekl jim: „Nezdržujte mě, když Jehova dal mé cestě úspěch.+ Vypravte mě, abych šel ke svému pánovi.“+ 57 Tak řekli: „Zavolejme mladou ženu a dotažme se jejích úst.“+ 58 Potom zavolali Rebeku a řekli jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ Na to řekla: „Jsem ochotná jít.“+

59 Na to vypravili svou sestru Rebeku+ a její kojnou+ a Abrahamova sluhu a jeho muže. 60 A začali Rebece žehnat a říkat jí: „Ty naše sestro, kéž se staneš tisíckrát deseti tisíci,* a ať tvé semeno vezme do vlastnictví bránu* těch, kdo je* nenávidí.“+ 61 Potom Rebeka a její služebné*+ povstaly a jely na velbloudech+ a následovaly toho muže; a sluha vzal Rebeku a vydal se na cestu.

62 Izák přišel od cesty, která vede k Beer-lachai-roi,+ neboť bydlel v zemi Negeb.+ 63 A Izák byl venku a procházel se, aby na poli rozjímal,*+ když se schylovalo k večeru. Když pozvedl oči a podíval se, hle, přicházeli velbloudi. 64 Když Rebeka pozvedla oči, zahlédla Izáka a zhoupla se z velblouda. 65 Pak řekla sluhovi: „Kdo je ten muž tam, který nám jde po poli vstříc?“ A sluha řekl: „To je můj pán.“ A přistoupila k tomu, aby si vzala na hlavu roušku a aby se zakryla.+ 66 A sluha vyprávěl Izákovi všechno, co vykonal. 67 Potom ji Izák přivedl do stanu své matky Sáry.+ Tak si vzal Rebeku a stala se jeho manželkou;+ a zamiloval se do ní,+ a Izák našel útěchu po ztrátě své matky.*+

25 Dále si Abraham opět vzal manželku a ta se jmenovala Ketura.+ 2 Časem mu porodila Zimrana a Jokšana a Medana a Midiana+ a Jišbaka a Šuacha.+

3 A Jokšan se stal otcem Šeby+ a Dedana.+

A syny Dedana se stali Aššurim a Letušim a Leummim.*

4 A synové Midiana byli Efa+ a Efer a Chanok a Abida a Eldaa.+

Ti všichni byli synové Ketury.

5 Později dal Abraham všechno, co měl, Izákovi,+ 6 ale synům konkubín, které Abraham měl, dal Abraham dary.+ Když byl ještě naživu, poslal je pryč od svého syna Izáka,+ východním směrem, do země Východu.+ 7 A to jsou dny let Abrahamova života, které žil, sto sedmdesát pět let. 8 Potom Abraham vydechl naposled a zemřel v dobrém stáří, starý a spokojený,* a byl připojen ke svému lidu.+ 9 Tak ho pohřbili jeho synové Izák a Išmael v jeskyni Makpela na poli Efrona, syna Chetity Cochara, které je před Mamre,+ 10 na poli, které Abraham koupil od synů Cheta. Tam byl pohřben Abraham a také jeho manželka Sára.+ 11 A stalo se, že Bůh po Abrahamově smrti dál žehnal jeho synu Izákovi,+ a Izák bydlel blízko u Beer-lachai-roi.+

12 A to jsou dějiny Abrahamova syna Išmaela,+ kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, služka Sáry.+

13 A to jsou jména Išmaelových synů, po jejich jménech, podle původu jejich rodin: Išmaelův prvorozený Nebajot+ a Kedar+ a Adbeel a Mibsam+ 14 a Mišma a Duma a Massa, 15 Hadad+ a Tema,+ Jetur, Nafiš a Kedema.+ 16 To jsou synové Išmaela a to jsou jejich jména po jejich dvorech a po jejich obezděných táborech:+ dvanáct náčelníků podle jejich rodů.+ 17 A to jsou léta Išmaelova života, sto třicet sedm let. Potom vydechl naposled a zemřel a byl připojen ke svému lidu.+ 18 A oni začali stanovat od Chavily+ blízko Šuru,+ který je před* Egyptem, až k Asýrii. Usadil se* před všemi svými bratry.+

19 A to jsou dějiny Abrahamova syna Izáka.+

Abraham se stal otcem Izáka. 20 A Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za manželku Rebeku, dceru Betuela,+ Syřana*+ z Paddan-aramu,* sestru Syřana Labana. 21 A Izák stále snažně prosil Jehovu zejména za svou manželku,+ protože byla neplodná;+ tak se jím Jehova dal uprosit+ a jeho manželka Rebeka otěhotněla. 22 A synové v ní spolu začali zápasit,+ takže řekla: „Je-li to tak, proč jen jsem naživu?“* Šla se proto dotazovat Jehovy.+ 23 A Jehova přistoupil k tomu, aby jí řekl: „V tvém břiše jsou dva národy,+ a z tvého nitra se oddělí dvě národnostní skupiny;+ a jedna národnostní skupina bude silnější než druhá národnostní skupina,+ a starší bude sloužit mladšímu.“*+

24 Postupně se naplnily její dny, aby porodila, a pohleďme, v jejím břiše byla dvojčata.+ 25 Pak vyšel první, celý červený jako úřední oděv ze srsti;+ dali mu tedy jméno Esau.*+ 26 A potom vyšel jeho bratr a rukou se držel paty Esaua;+ tak mu dal jméno Jákob.*+ A Izákovi bylo šedesát let, když je porodila.

27 A chlapci dorostli, a Esau se stal mužem, který dovedl lovit,+ mužem pole,* ale Jákob bezúhonným mužem,+ bydlícím ve stanech.+ 28 A Izák miloval Esaua, protože to pro jeho ústa znamenalo zvěřinu,* zatímco Rebeka milovala Jákoba.+ 29 Jednou Jákob vařil nějaké jídlo,* když přišel Esau z pole a byl unavený. 30 Esau tedy řekl Jákobovi: „Rychle, prosím, dej mi sousto toho červeného — tady toho červeného,* neboť jsem unavený!“ Proto mu bylo dáno jméno Edom.*+ 31 Na to Jákob řekl: „Nejprve mi prodej své právo prvorozeného!“+ 32 A Esau pokračoval: „Já tu skoro umírám a jaký mám prospěch z práva prvorozeného?“* 33 A Jákob dodal: „Nejprve mi přísahej!“+ A on přistoupil k tomu, aby mu přísahal a aby prodal Jákobovi své právo prvorozeného.+ 34 A Jákob dal Esauovi chléb a dušenou čočku, a on se dal do jídla a pití.+ Pak vstal a odešel. Tak Esau pohrdl právem prvorozeného.+

26 A v zemi nastal hladomor, kromě prvního hladomoru, který se vyskytl za Abrahamových dnů,+ takže Izák zamířil k filištínskému králi Abimelekovi do Geraru.+ 2 Potom se mu objevil Jehova a řekl:+ „Nechoď do Egypta. Stanuj v zemi, kterou ti označuji.+ 3 Přebývej v té zemi jako [někdo] cizí,+ a nadále budu s tebou a požehnám ti, protože tobě a tvému semeni dám všechny tyto země+ a provedu přísežné prohlášení, které jsem odpřisáhl tvému otci Abrahamovi:+ 4 ‚A rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a tvému semeni dám všechny tyto země;+ a prostřednictvím tvého semene si určitě budou žehnat* všechny národy země‘+ 5 pro tu skutečnost, že Abraham naslouchal* mému hlasu a dodržoval své závazky vůči mně, mé příkazy, má ustanovení a mé zákony.“+ 6 Izák tedy dál bydlel v Geraru.+

7 A muži toho místa se vyptávali na jeho manželku, a on říkal: „Je to má sestra.“+ Obával se totiž říci: „Má manželka“, aby „mě muži toho místa nezabili kvůli Rebece“, jak on uvedl, protože byla přitažlivého vzhledu.+ 8 Stalo se tedy, jak se mu tam dny prodlužovaly, že filištínský král Abimelek vyhlížel z okna a pohlédl, a byl tam Izák, který se dobře bavil se svou manželkou Rebekou.+ 9 Abimelek hned zavolal Izáka a řekl: „Vždyť to není nikdo jiný než tvá manželka. Jak to, že jsi tedy řekl: ‚Je to má sestra‘?“ Na to mu Izák řekl: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nezemřel.“+ 10 Ale Abimelek pokračoval: „Co jsi nám to udělal?+ Ještě trochu a jistě by si někdo z lidu lehl s tvou manželkou a ty bys na nás přivedl vinu.“+ 11 Potom Abimelek přikázal všemu lidu a řekl: „Kdokoli se dotkne tohoto muže a jeho manželky, bude jistě usmrcen!“

12 Izák potom začal sít semeno v té zemi+ a v tom roce dostal až sto měr za jednu,+ jak mu Jehova žehnal.+ 13 Proto se stal ten muž velkým a stále víc postupoval a neustále rostl, až se stal velmi velikým.+ 14 A nakonec měl stáda ovcí a stáda skotu a velké služebnictvo,+ takže mu Filištíni začali závidět.+

15 Pokud jde o všechny studny, které vykopali sluhové jeho otce za dnů jeho otce Abrahama,+ ty Filištíni ucpali a naplnili je suchou zemí.+ 16 Nakonec řekl Abimelek Izákovi: „Odstěhuj se z našeho sousedství, protože jsi zesílil daleko víc než my.“+ 17 Tak se Izák odtamtud odstěhoval a utábořil se v říčním údolí* Gerar+ a usídlil se tam. 18 A Izák přistoupil k tomu, aby opět vykopal studny s vodou, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama,* ale které Filištíni po Abrahamově smrti ucpali;+ a znovu je pojmenoval podle jmen, jimiž je nazval jeho otec.+

19 A Izákovi sluhové dál kopali v říčním údolí, a tak tam nalezli pramen čerstvé* vody. 20 A gerarští pastýři se začali hádat s Izákovými pastýři+ a řekli: „Voda je naše.“ Studnu tudíž pojmenoval Esek,* protože se s ním přeli. 21 A kopali jinou studnu, a začali se o ni hádat také. Pojmenoval ji tudíž Sitna.* 22 Později se odtamtud odstěhoval pryč a kopal jinou studnu,+ ale o tu se nehádali. Pojmenoval ji tudíž Rechobot* a řekl: „Je to proto, že nám Jehova nyní dal rozsáhlý prostor+ a učinil nás plodnými v zemi.“+

23 Pak odtamtud vyšel do Beer-šeby.+ 24 A Jehova přistoupil k tomu, aby se mu objevil během té noci a aby řekl: „Jsem BŮH tvého otce Abrahama.+ Neboj se,+ protože jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé semeno kvůli svému sluhovi Abrahamovi.“+ 25 Vystavěl tam tedy oltář a vzýval* Jehovovo jméno+ a postavil tam svůj stan,+ a Izákovi sluhové tam začali hloubit studnu.

26 Později k němu přišel z Geraru Abimelek s Achuzzatem, svým důvěrným přítelem, a s Pikolem, velitelem své armády.+ 27 Na to jim Izák řekl: „Proč jste ke mně přišli, když jste mě přece sami nenáviděli, a tak jste mě poslali pryč ze svého sousedství?“+ 28 Na to řekli: „Nepochybně jsme viděli, že Jehova se prokázal být s tebou.+ Řekli jsme tedy: ‚Prosím, ať se stane mezi námi závazná přísaha,+ mezi námi a tebou, a ať uzavřeme s tebou smlouvu,+ 29 že nám neuděláš nic špatného, právě jako my jsme se nedotkli tebe a právě jako jsme ti udělali jenom dobré tím, že jsme tě poslali* pryč v pokoji.+ Ty jsi teď Jehovův požehnaný.‘“+ 30 Udělal pak pro ně hostinu a jedli a pili.+ 31 Příští ráno časně vstali a navzájem učinili přísežná prohlášení.+ Potom je Izák poslal pryč, a odešli od něho v pokoji.+

32 A toho dne se přihodilo, že Izákovi sluhové přistoupili k tomu, aby přišli a podali mu zprávu o studni, kterou vykopali,+ a aby mu řekli: „Našli jsme vodu!“ 33 Pojmenoval ji tudíž Šiba. Proto se město až do tohoto dne jmenuje Beer-šeba.+

34 A Esau dosáhl čtyřiceti let. Pak si vzal za manželku Judit, dceru Chetity Beeriho, a také Basemat, dceru Chetity Elona.+ 35 A byly Izákovi a Rebece zdrojem hořkosti ducha.*+

27 A když byl Izák starý a jeho oči se tak zakalily, že neviděl,+ stalo se, že si potom zavolal svého staršího syna Esaua a řekl mu:+ „Můj synu!“, načež mu řekl: „Zde jsem!“ 2 A přikročil k tomu, aby řekl: „Pohleď nyní, zestárl jsem.+ Neznám den své smrti.+ 3 Vezmi si tedy tentokrát, prosím, své náčiní, toulec a luk, a vyjdi na pole a ulov pro mne nějakou zvěřinu.+ 4 Pak mi udělej chutné jídlo, takové, jaké mám rád, a přines mi je, a ach, ať se najím, aby ti má duše požehnala, než zemřu.“+

5 Rebeka však naslouchala, zatímco Izák mluvil se svým synem Esauem. A Esau vyšel na pole, aby lovil zvěř a aby ji přinesl.+ 6 A Rebeka řekla svému synu Jákobovi:+ „Právě jsem slyšela tvého otce mluvit s tvým bratrem Esauem, když říkal: 7 ‚Přines mi nějakou zvěř a udělej mi chutné jídlo a ach, ať se najím, abych ti před svou smrtí požehnal před Jehovou.‘+ 8 A teď, můj synu, naslouchej mému hlasu v tom, co ti přikazuji.+ 9 Jdi, prosím, ke stádu a vezmi mi odtamtud dvě pěkná kůzlata, abych z nich udělala chutné jídlo pro tvého otce, takové, jaké má rád. 10 Pak je přineseš otci a on je sní, aby ti před svou smrtí požehnal.“

11 A Jákob přistoupil k tomu, aby řekl své matce Rebece: „Ale můj bratr Esau je chlupatý muž a já jsem hladký muž.+ 12 Co když mě otec ohmatá?+ Pak se jistě v jeho očích stanu podobným tomu, kdo se posmívá,+ a jistě na sebe uvedu zlořečení, a ne požehnání.“+ 13 Na to mu matka řekla: „Na mně ať je zlořečení míněné pro tebe, můj synu.+ Jen naslouchej mému hlasu a jdi, vezmi mi [je].“+ 14 Šel tedy a vzal [je] a přinesl matce a matka udělala chutné jídlo, takové, jaké měl jeho otec rád. 15 Potom vzala Rebeka oděvy svého staršího syna Esaua,+ nejžádoucnější, jaké měla u sebe v domě,+ a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi.+ 16 A kůže z kůzlat mu dala na ruce a na holou část krku.+ 17 Pak dala chutné jídlo a chléb, které udělala, do ruky svého syna Jákoba.+

18 Vešel tedy ke svému otci a řekl: „Můj otče!“, na což řekl: „Zde jsem! Kdo jsi, můj synu?“ 19 A Jákob přikročil k tomu, aby řekl svému otci: „Jsem Esau, tvůj prvorozený.+ Učinil jsem, právě jak jsi ke mně mluvil. Zvedni se, prosím. Posaď se a sněz něco z mé zvěře, aby mi tvá duše požehnala.“+ 20 Na to Izák svému synovi řekl: „Jak to, že jsi ji tak rychle nalezl, můj synu?“ Na to řekl: „Protože tvůj Bůh Jehova způsobil, aby mi vyšla vstříc.“ 21 Pak Izák řekl Jákobovi: „Pojď blíž, prosím, abych tě ohmatal, můj synu, a poznal, zda jsi skutečně můj syn Esau, či nikoli.“+ 22 Tak Jákob přišel blíž ke svému otci Izákovi a on ho ohmatal a potom řekl: „Hlas je hlas Jákoba, ale ruce jsou ruce Esaua.“+ 23 A nepoznal ho, protože se jeho ruce prokázaly být chlupaté jako ruce jeho bratra Esaua. Požehnal mu tedy.+

24 Potom řekl: „Jsi skutečně můj syn Esau?“, na což řekl: „Jsem.“+ 25 Pak řekl: „Přines to ke mně blíž, abych snědl něco ze zvěře svého syna, aby ti má duše požehnala.“+ A tak to přinesl blíž k němu a on začal jíst; a přinesl mu víno a on začal pít. 26 Potom mu jeho otec Izák řekl: „Pojď blíž, prosím, a polib mě, můj synu.“+ 27 Tak přišel a políbil ho, a on mohl cítit vůni jeho oděvů.+ A přistoupil k tomu, aby mu požehnal a aby řekl:

„Pohleď, vůně mého syna je jako vůně pole, jemuž Jehova požehnal. 28 A ať ti [pravý] Bůh dá nebeskou rosu+ a úrodné půdy* země+ a hojnost obilí a mladého vína.+ 29 Ať ti národy slouží a ať se ti hluboce klanějí národnostní skupiny.+ Staň se pánem nad svými bratry, a ať se ti synové tvé matky hluboce klanějí.+ Ať je prokletý každý z těch, kdo tě proklínají, a požehnaný buď každý z těch, kdo ti žehnají.“+

30 A stalo se, jakmile Izák přestal Jákobovi žehnat, ano, vskutku se stalo, sotvaže Jákob vyšel od obličeje svého otce Izáka, že se vrátil z lovu jeho bratr Esau.+ 31 A také začal dělat chutné jídlo. Pak je přinesl svému otci a řekl svému otci: „Ať můj otec vstane a sní něco ze zvěře svého syna, aby mi tvá duše požehnala.“+ 32 Na to mu jeho otec Izák řekl: „Kdo jsi?“, na což řekl: „Jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Esau.“+ 33 A Izák se krajní měrou začal třást velkým chvěním, a tak řekl: „Kdo to tedy byl, že ulovil zvěř a přinesl mi ji, takže jsem jedl ze všeho, než jsi mohl přijít, a požehnal jsem mu? Požehnaným se také stane!“*+

34 Když Esau uslyšel slova svého otce, začal křičet nanejvýš hlasitě a hořce a říkat svému otci:+ „Požehnej mně, i mně také, můj otče!“+ 35 Ale on přikročil k tomu, aby řekl: „Tvůj bratr přišel s podvodem, aby dostal požehnání míněné pro tebe.“+ 36 Na to řekl: „Nejmenuje se právě proto Jákob,* že mě již dvakrát vytlačil?+ Mé právo prvorozeného si již vzal,+ a hle, tentokrát si vzal mé požehnání!“+ Pak dodal: „Pro mne jsi nevyhradil žádné požehnání?“ 37 Ale Izák pokračoval a Esauovi odpověděl: „Pohleď, ustanovil jsem ho pánem nad tebou+ a všechny jeho bratry jsem mu dal jako sluhy,+ a k jeho podpoře jsem poskytl obilí a mladé víno,+ a kde je něco, co mohu udělat pro tebe, můj synu?“

38 Esau potom řekl otci: „Máš pouze jedno požehnání, můj otče? Požehnej mně, i mně také, můj otče!“+ Esau tudíž pozvedl svůj hlas a propukl v pláč.+ 39 Jeho otec Izák mu tedy odpověděl a řekl:

„Pohleď, daleko od úrodných půd země se bude nalézat tvé bydliště a daleko od nebeské rosy shora.+ 40 A budeš žít svým mečem+ a budeš sloužit svému bratrovi.+ Ale až zneklidníš, jistě se přihodí, že vskutku zlomíš jeho jho na své šíji.“+

41 Esau však nevražil na Jákoba kvůli požehnání, jímž mu jeho otec požehnal,+ a Esau si ve svém srdci říkal:+ „Přibližují se dny období truchlení za mého otce.+ Potom svého bratra Jákoba zabiju.“+ 42 Když byla Rebece řečena slova jejího staršího syna Esaua, ihned poslala a zavolala mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Esau se utěšuje* vzhledem k tobě — že tě zabije.+ 43 Můj synu, nyní tedy naslouchej mému hlasu a vstaň,+ uteč k mému bratru Labanovi v Charanu.+ 44 A budeš s ním bydlet několik dnů, dokud se neuklidní vztek tvého bratra,+ 45 dokud se hněv tvého bratra od tebe neodvrátí a on nezapomene, co jsi mu udělal.+ A jistě pošlu a dostanu tě odtamtud. Proč bych také měla být o vás oba připravena v jednom dnu?“

46 Potom Rebeka říkala Izákovi: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta.+ Jestliže si Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako [jsou] tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý* život?“+

28 Izák proto zavolal Jákoba a požehnal mu a přikázal mu a řekl mu: „Nevezmeš si manželku z kananejských dcer.*+ 2 Vstaň, jdi do Paddan-aramu* do domu Betuela, otce své matky, a odtud si vezmi manželku z dcer Labana, bratra své matky.+ 3 A Všemohoucí Bůh ti požehná a učiní tě plodným a rozmnoží tě, a ty se jistě staneš sborem lidí.+ 4 A dá ti Abrahamovo požehnání,+ tobě a tvému semeni s tebou,+ aby sis vzal do vlastnictví zemi, kde přebýváš jako cizí usedlík+ a kterou dal Bůh Abrahamovi.“+

5 Tak Izák poslal Jákoba pryč a on vyrazil do Paddan-aramu k Labanovi, synovi Syřana* Betuela,+ bratrovi Rebeky,+ matky Jákoba a Esaua.*+

6 Když Esau uviděl, že Izák požehnal Jákobovi a poslal ho pryč do Paddan-aramu, aby si odtamtud vzal manželku, a že mu uložil příkaz, když mu žehnal, a řekl: „Neber si manželku z kananejských dcer“,+ 7 a že Jákob poslechl svého otce a matku a byl na cestě do Paddan-aramu,+ 8 tehdy Esau viděl, že kananejské dcery se nelíbily očím jeho otce Izáka.*+ 9 Esau šel tedy k Išmaelovi* a vzal si za manželku Machalat, dceru Abrahamova syna Išmaela, sestru Nebajota, kromě svých jiných manželek.+

10 A Jákob se ubíral z Beer-šeby a šel dál do Charanu.+ 11 Časem došel na jedno místo a chystal se tam strávit noc, protože slunce zapadlo. Vzal si tedy jeden kámen z toho místa a dal si ho jako podhlavník* a na tom místě+ si lehl. 12 A začal snít,+ a pohleďme, na zemi byl postaven žebřík* a jeho vrcholek dosahoval do nebes; a pohleďme, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé.+ 13 A pohleďme, nad ním stál Jehova a přistoupil k tomu, aby řekl:+

„Já jsem Jehova, BŮH tvého otce Abrahama a BŮH Izáka.+ Zemi, na které ležíš, tu dám tobě a tvému semeni.+ 14 A tvé semeno bude jistě jako částečky prachu země,+ a jistě se rozšíříš dál na západ a na východ a na sever a na jih,+ a tvým prostřednictvím a prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat* všechny rodiny zemské půdy.+ 15 A hle, jsem s tebou a budu tě opatrovat na celé cestě, po níž jdeš, a vrátím tě na tuto zemskou půdu,+ protože tě neopustím, dokud skutečně nevykonám to, o čem jsem s tebou mluvil.“+

16 Potom se Jákob probudil ze spánku a řekl: „Jehova je opravdu na tomto místě a já jsem to nevěděl.“ 17 A dostal strach a dodal:+ „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo!+ Není to nic jiného než Boží dům+ a toto je nebeská brána.“ 18 Jákob tedy vstal časně ráno a vzal kámen, který tam byl jako jeho podhlavník, a postavil ho jako sloup a na jeho vrcholek vylil olej.+ 19 To místo dále nazval Betel;*+ ale ve skutečnosti se to město dříve jmenovalo Luz.+

20 A Jákob přikročil k tomu, aby složil slavnostní slib+ a řekl: „Jestliže bude Bůh se mnou a jistě mě bude opatrovat na této cestě, po níž jdu, a jistě mi dá chléb k jídlu a oděvy na nošení+ 21 a já se jistě vrátím v pokoji do domu svého otce, pak se Jehova prokáže být mým Bohem.*+ 22 A tento kámen, který jsem postavil jako sloup, se stane Božím domem,+ a pokud jde o všechno, co mi dáš, z toho ti zcela určitě dám desetinu.“+

29 Potom uvedl Jákob své nohy do pohybu a cestoval dál do země Orientálců.*+ 2 A podíval se, a na poli byla studna a ležela tam u ní tři stáda ovcí,* protože z té studny byli zvyklí napájet stáda;+ a přes otvor studny+ byl velký kámen. 3 Když tam byla sehnána všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studny a napájeli stáda bravu, a potom vraceli kámen na jeho místo přes otvor studny.

4 Jákob jim tedy řekl: „Moji bratři, odkud jste?“, na což řekli: „Jsme z Charanu.“+ 5 Potom jim řekl: „Znáte Labana,+ Nachorova vnuka?“,+ na což řekli: „Známe ho.“ 6 Na to jim řekl: „Vede se mu dobře?“*+ Řekli zase: „Vede se [mu] dobře.* A tady přichází jeho dcera Ráchel+ s ovcemi!“+ 7 A přikročil k tomu, aby řekl: „Vždyť je ještě úplný den.* Není čas na shánění stád. Napojte ovce, pak je jděte napást.“+ 8 Na to řekli: „Nemáme dovoleno tak jednat, dokud nejsou sehnána všechna stáda a neodvalí se kámen z otvoru studny. Pak ovce napojíme.“

9 Zatímco s nimi ještě mluvil, přišla Ráchel+ s ovcemi, které patřily jejímu otci, neboť byla pastýřka.+ 10 A stalo se, když Jákob uviděl Ráchel, dceru Labana, bratra své matky, a ovce Labana, bratra své matky, že se Jákob okamžitě přiblížil a odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Labana, bratra své matky.+ 11 Pak Jákob políbil+ Ráchel a pozvedl svůj hlas a propukl v pláč.+ 12 A Jákob začal povídat Ráchel, že je bratrem*+ jejího otce a že je synem Rebeky. A ona běžela a pověděla to svému otci.+

13 A stalo se, jakmile Laban uslyšel zprávu o Jákobovi, synovi své sestry, že se mu rozběhl vstříc.+ Pak ho objal a políbil ho a přivedl ho do svého domu.+ A on začal to vše vyprávět Labanovi. 14 Potom mu Laban řekl: „Jsi vskutku má kost a mé tělo.“+ Bydlel tedy u něho plný měsíc.*

15 Potom Laban řekl Jákobovi: „Jsi můj bratr+ a máš mi sloužit zadarmo?+ Pověz mi: Jaká má být tvoje mzda?“+ 16 Laban měl totiž dvě dcery. Starší se jmenovala Lea+ a mladší se jmenovala Ráchel. 17 Oči Ley však neměly žádný lesk,* zatímco Ráchel+ měla krásnou postavu a krásné vzezření.+ 18 A Jákob byl zamilovaný do Ráchel. Řekl tedy: „Jsem ochoten ti sloužit sedm let za Ráchel, tvou mladší dceru.“+ 19 Laban na to řekl: „Je lepší, abych ji dal tobě, než abych ji dal nějakému jinému muži.+ Bydli dále u mne.“ 20 A Jákob přistoupil k tomu, aby sloužil sedm let za Ráchel,+ ale v jeho očích se pro jeho lásku k ní prokázala být jako několik málo dnů.+

21 Potom Jákob Labanovi řekl: „Vydej mi mou manželku, protože mé dny uplynuly,* a ať s ní mám poměr.“+ 22 A tak Laban shromáždil všechny muže toho místa a udělal hostinu.+ 23 Ale ukázalo se, že se během večera uchýlil k tomu, aby vzal svou dceru Leu a přivedl ji k němu, aby měl poměr s ní. 24 Laban jí nadto dal svou služku Zilpu,+ ano své dceři Lee jako služku. 25 Tak se ráno stalo, že hle, byla to Lea. Řekl tedy Labanovi: „Cos mi to udělal? Nesloužil jsem snad u tebe za Ráchel? Tak proč jsi mě ošálil?“+ 26 Laban na to řekl: „U nás není zvykem jednat tak, že dáme mladší ženu před prvorozenou. 27 Oslav+ plně* týden této ženy.* Potom ti jistě bude dána také tato druhá žena* za službu, kterou u mne můžeš sloužit dalších sedm let.“+ 28 Jákob podle toho tak jednal a slavil plně týden té ženy, a potom mu dal za manželku svou dceru Ráchel. 29 Kromě toho dal Laban svou služku Bilhu+ své dceři Ráchel za služku.

30 Pak měl poměr také s Ráchel a také vyjádřil více lásky Ráchel než Lee,+ a dál u něho sloužil ještě dalších sedm let.+ 31 Když Jehova uviděl, že Lea je nenáviděna, otevřel potom její lůno,+ ale Ráchel byla neplodná.+ 32 A Lea otěhotněla a porodila syna a pak mu dala jméno Ruben,*+ neboť řekla: „Je to proto, že Jehova shlédl na mou ubohost,+ takže mě můj manžel nyní začne milovat.“ 33 A znovu otěhotněla a porodila syna a pak řekla: „Je to proto, že Jehova naslouchal,+ poněvadž jsem byla nenáviděna, a tak mi dal také tohoto.“ Dala mu tedy jméno Simeon.*+ 34 A otěhotněla ještě znovu a porodila syna a pak řekla: „Tentokrát se můj manžel ke mně připojí, protože jsem mu porodila tři syny.“ Jmenoval se tedy Levi.*+ 35 A otěhotněla ještě jednou a porodila syna a pak řekla: „Tentokrát budu chvalořečit Jehovovi.“ Dala mu tedy jméno Juda.*+ Pak přestala rodit.

30 Když Ráchel viděla, že Jákobovi neporodila žádné [dítě], Ráchel začala žárlit na svou sestru a říkat Jákobovi:+ „Dej mi děti, nebo jinak budu mrtvou ženou.“+ 2 Na to se Jákob rozpálil hněvem proti Ráchel a řekl:+ „Jsem na místě Boha, který zadržel plod z tvého břicha?“+ 3 Řekla tedy: „Tady je má otrokyně Bilha.+ Měj s ní poměr, aby mi porodila na kolena a abych já, ano já, dostala děti od ní.“+ 4 S tím mu dala za manželku svou služku Bilhu a Jákob s ní měl poměr.+ 5 A Bilha otěhotněla a časem Jákobovi porodila syna.+ 6 Pak Ráchel řekla: „Bůh jednal jako můj soudce+ a také naslouchal mému hlasu, takže mi dal syna.“ Proto mu dala jméno Dan.*+ 7 A Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a časem Jákobovi porodila druhého syna. 8 Pak Ráchel řekla: „Usilovným* zápasením jsem zápasila se svou sestrou. Vyšla jsem také vítězně.“ Dala mu tedy jméno Naftali.*+

9 Když Lea uviděla, že přestala rodit, přistoupila k tomu, aby vzala svou služku Zilpu a aby ji dala Jákobovi za manželku.+ 10 Časem Leina služka Zilpa porodila Jákobovi syna. 11 Pak Lea řekla: „Se štěstěnou!“* Dala mu tedy jméno Gad.*+ 12 Potom Leina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. 13 Pak Lea řekla: „S mým štěstím! Vždyť dcery mě jistě prohlásí za šťastnou.“+ Dala mu tedy jméno Ašer.*+

14 A Ruben+ se procházel ve dnech pšeničné žně+ a našel na poli mandragory. Přinesl je tedy své matce Lee. Ráchel potom Lee řekla: „Dej mi, prosím, několik mandragor+ svého syna.“ 15 Na to jí řekla: „Je to málo, že jsi mi vzala manžela,+ a teď mi také bereš mandragory mého syna?“ A tak Ráchel řekla: „Proto si dnes v noci lehne s tebou výměnou za mandragory tvého syna.“

16 Když Jákob přicházel večer z pole,+ Lea mu vyšla vstříc a pak řekla: „Se mnou budeš mít poměr, protože jsem tě najala přímo za mandragory svého syna.“ Tu noc si tedy lehl s ní.+ 17 A Bůh slyšel a odpověděl Lee a otěhotněla a časem porodila Jákobovi pátého syna.+ 18 Pak Lea řekla: „Bůh mi dal mzdu námezdníka,* protože jsem dala manželovi svou služku.“ Tak mu dala jméno Isachar.*+ 19 A Lea otěhotněla ještě jednou a časem porodila Jákobovi šestého syna.+ 20 Pak Lea řekla: „Bůh mně, ano mně, věnoval dobrý dar. Konečně mě bude můj manžel snášet,**+ protože jsem mu porodila šest synů.“+ Dala mu tedy jméno Zebulon.*+ 21 A nato porodila dceru a pak jí dala jméno Dina.*+

22 Nakonec si Bůh vzpomněl na Ráchel, a Bůh slyšel a odpověděl jí tím, že jí otevřel lůno.+ 23 A otěhotněla a porodila syna. Pak řekla: „Bůh odňal mou pohanu.“+ 24 Dala mu tedy jméno Josef*+ a řekla: „Jehova mi přidává dalšího syna.“

25 A když Ráchel porodila Josefa, stalo se, že Jákob okamžitě řekl Labanovi: „Pošli mě pryč, abych odešel na své místo a do své země.+ 26 Vydej mi mé manželky a mé děti, za které jsem u tebe sloužil, abych šel; vždyť sám znáš mou službu, kterou jsem ti prokazoval.“+ 27 Laban mu pak řekl: „Kéž bych nyní našel přízeň v tvých očích — pochopil jsem ta znamení v tom smyslu, že mi Jehova kvůli tobě žehná.“+ 28 A dodal: „Stanov si svou mzdu ode mne a dám ti ji.“+ 29 Tak mu řekl: „Sám jistě víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému stádu dobytka u mne dařilo;+ 30 že jsi je měl vlastně před mým příchodem malé a rozšiřovalo se co do množství, protože ti od mého příchodu Jehova žehnal.+ Kdy mám tedy udělat něco také pro svůj vlastní dům?“+

31 Řekl pak: „Co ti dám?“ A Jákob přikročil k tomu, aby řekl: „Nedáš mi naprosto nic!+ Budu znovu pást tvé stádo bravu,+ jestliže pro mne uděláš tuto věc. Budu je dál střežit.+ 32 Projdu dnes celým tvým stádem bravu. Dáš odtud stranou každou kropenatou a strakatou ovci a každou tmavohnědou ovci mezi mladými berany a kteroukoli strakatou a kropenatou kozu. Takové budou napříště mou mzdou.+ 33 A mé správné jednání se za mne bude zodpovídat, v kterýkoli den v budoucnu bys přišel přehlédnout mou mzdu;+ všechno, co není kropenaté a strakaté mezi kozami a tmavohnědé mezi mladými berany, je něco ukradeného, jestliže to bude u mne.“+

34 Na to Laban řekl: „To je tedy znamenité!* Ať je podle tvého slova.“+ 35 Toho dne pak dal stranou pruhované a strakaté kozly a všechny kropenaté a strakaté kozy, všechny, na kterých bylo něco bílého, a každého tmavohnědého mezi mladými berany, ale předal je do rukou svých synů. 36 Potom stanovil vzdálenost třídenní cesty mezi sebou a Jákobem, a Jákob pásl Labanova stáda bravu, která zbyla.

37 Pak si Jákob pro svou potřebu vzal ještě syrové hole* ze styrače+ a z mandloně+ a z platanu+ a oloupal na nich bílé oloupané skvrny tím, že obnažil bílá místa, která byla na holích.+ 38 Nakonec položil hole, které oloupal, před stádem bravu do koryt, do napájecích žlabů,+ kam stáda bravu chodívala pít, aby před nimi dostala chuť k páření,* když se přišla napít.

39 Stáda bravu tedy před holemi dostávala chuť k páření a brav plodil pruhovaná, kropenatá a strakatá [zvířata].+ 40 A Jákob oddělil mladé berany a obrátil hlavy bravu k pruhovaným a ke všem tmavohnědým mezi Labanovými stády bravu. Pak si dal svá vlastní stáda stranou a nedával je k Labanovým stádům bravu. 41 A pokaždé se stávalo, kdykoli statný+ brav dostal chuť k páření, že Jákob umísťoval hole v korytech+ před očima stád bravu, aby dostala chuť k páření u holí. 42 Ale když byl brav zemdlený, neumísťoval je tam. Tak zemdlený vždy patřil Labanovi, ale statný Jákobovi.+

43 A ten muž se stále víc rozmáhal a připadla mu velká stáda bravu a služky a sluhové a velbloudi a osli.+

31 Časem zaslechl slova Labanových synů, kteří řekli: „Jákob vzal všechno, co patřilo našemu otci; a všechno to jmění si nahromadil z toho, co patřilo našemu otci.“+ 2 Když se Jákob zadíval na Labanův obličej, nebylo to s ním tak jako dříve.+ 3 Konečně Jehova řekl Jákobovi: „Vrať se do země svých otců a ke svým příbuzným*+ a budu dále s tebou.“+ 4 Pak si dal Jákob zavolat Ráchel a Leu ven na pole ke svému stádu bravu 5 a řekl jim:

„Vidím na obličeji vašeho otce, že ke mně není stejný jako dříve;+ ale BŮH mého otce se prokázal být se mnou.+ 6 A vy samy jistě víte, že jsem vašemu otci sloužil celou svou silou.+ 7 A váš otec si se mnou zahrával* a desetkrát změnil mou mzdu, ale Bůh* mu nedovolil, aby mě poškodil.+ 8 Když na jedné straně říkal: ‚Kropenatá se stanou tvou mzdou‘, tehdy celé stádo bravu plodilo kropenatá; ale když na druhé straně říkal: ‚Pruhovaná se stanou tvou mzdou‘, tehdy celé stádo bravu plodilo pruhovaná.+ 9 Tak Bůh odebíral stádo dobytka vašemu otci a dával je mně.+ 10 Konečně se stalo v době, kdy brav dostával chuť k páření, že jsem pozvedl oči a ve snu+ jsem uviděl podívanou: kozlové, kteří skákali na brav, tu byli pruhovaní, kropenatí a skvrnití.+ 11 Pak mi anděl [pravého] Boha ve snu řekl: ‚Jákobe!‘, na což jsem řekl: ‚Zde jsem.‘+ 12 A pokračoval: ‚Pozvedni, prosím, oči a podívej se, že všichni kozlové skákající na brav jsou pruhovaní, kropenatí a skvrnití, neboť jsem viděl všechno, co ti Laban dělá.+ 13 Jsem [pravý] Bůh Betelu,*+ kde jsi pomazal sloup+ a kde jsi mi složil slavnostní slib.+ Nyní vstaň, vyjdi z této země a vrať se do své rodné země.‘“*+

14 Na to mu Ráchel a Lea odpověděly a řekly: „Máme pro sebe ještě nějaký dědičný podíl* v domě svého otce?+ 15 Nepovažuje nás opravdu za cizinky, protože nás prodal, takže stále jí dokonce za peníze dané za nás?+ 16 Vždyť všechno bohatství, které Bůh* odňal našemu otci, je naše a našich dětí.+ Učiň tedy nyní všechno, co ti Bůh řekl.“+

17 Jákob potom vstal a vyzvedl své děti a své manželky na velbloudy;+ 18 a hnal celé své stádo dobytka a všechno zboží, které nashromáždil,+ získané vlastní stádo dobytka, které nashromáždil v Paddan-aramu, aby šel ke svému otci Izákovi do země Kanaán.+

19 A Laban odešel stříhat své ovce. Ráchel mezitím ukradla terafim,*+ které patřily jejímu otci. 20 Tak Jákob přelstil* Syřana Labana, protože mu neřekl, že utíká. 21 A přistoupil k tomu, aby utekl a aby vstal a překročil Řeku,+ on a všechno, co měl. Potom zaměřil svůj obličej k hornatému kraji Gilead.+ 22 Později, třetí den, bylo Labanovi řečeno, že Jákob utekl. 23 A tak vzal s sebou své bratry a honil+ ho na vzdálenost sedmidenní cesty a dohonil ho v hornatém kraji Gilead. 24 Tehdy přišel Bůh k Syřanu Labanovi+ v noci ve snu+ a řekl mu: „Dej si pozor, abys s Jákobem nepromluvil ani dobré, ani špatné.“*+

25 Laban se tedy přiblížil k Jákobovi, když Jákob postavil svůj stan na hoře, a Laban utábořil své bratry* v hornatém kraji Gilead. 26 Potom Laban řekl Jákobovi: „Cos to udělal, že ses uchýlil k tomu, abys mě přelstil* a odvedl jsi mé dcery jako zajatkyně zajaté mečem?+ 27 Proč jsi musel tajně utéci a přelstít mě a neřekl mi, abych tě mohl poslat pryč s radováním a s písněmi,+ s tamburínou a s harfou+? 28 A nedal jsi mi možnost, abych políbil své děti* a své dcery.+ Jednal jsi pošetile. 29 Je v moci mé ruky, abych vám uškodil,+ ale BŮH vašeho otce ke mně hovořil včera v noci a řekl: ‚Dej si pozor, abys nepromluvil s Jákobem ani dobré, ani špatné.‘+ 30 Zatímco jsi teď skutečně odešel, protože jsi silně prahnul po domu svého otce, proč jsi však ukradl mé bohy?“*+

31 V odpovědi Jákob přistoupil k tomu, aby Labanovi řekl: „To protože jsem se bál.+ Řekl jsem si totiž: ‚Mohl bys odtrhnout své dcery ode mne.‘ 32 Ať bys našel své bohy* u kohokoli, ať nežije.+ Sám prozkoumej před našimi bratry, co je u mne, a vezmi si je.“+ Ale Jákob nevěděl, že je Ráchel ukradla.+ 33 Laban tedy vešel do Jákobova stanu a do Leina stanu a do stanu dvou otrokyň,+ ale nenašel je. Nakonec vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina. 34 A Ráchel vzala terafim a uchýlila se k tomu, že je dala do koše ženského velbloudího sedla a zůstala na nich sedět. Laban tedy prohmatal celý stan, ale nenašel je. 35 Pak řekla svému otci: „Ať se oči mého pána*+ nezablyští hněvem, protože nemohu před tebou vstát, neboť se mi [přihodila] věc obvyklá u žen.“+ Hledal tedy pečlivě dál, ale terafim+ nenašel.

36 A Jákob se rozhněval+ a začal se s Labanem hádat a Jákob v odpověď Labanovi přikročil k tomu, aby řekl: „Jaké je mé vzbouření,+ jaký můj hřích je důvodem k tomu, že jsi mě rozpáleně pronásledoval?+ 37 Když jsi nyní prohmatal všechno mé zboží, co ze všeho zboží svého domu jsi našel?+ Dej to sem před mé bratry a své bratry,+ a ať rozhodnou mezi námi dvěma.+ 38 Těch dvacet let jsem byl u tebe. Tvé ovce a tvé kozy nezmetaly+ a nikdy jsem nejedl berany z tvého stáda bravu. 39 Nepřinesl jsem ti žádné zvíře roztrhané na kusy.+ Sám jsem nesl jeho ztrátu. Ať byl některý ukraden ve dne, nebo byl ukraden v noci, činil sis na něj nárok z mé ruky.+ 40 Zakoušel jsem, že ve dne mě stravovalo horko a v noci chlad, a spánek prchával od mých očí.+ 41 Byl jsem ve tvém domě dvacet let. Sloužil jsem ti* čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvé stádo bravu a desetkrát jsi měnil mou mzdu.+ 42 Kdyby se BŮH mého otce,+ Abrahamův BŮH a Izákův Děs,*+ neprokázal na mé straně, poslal bys mě nyní pryč s prázdnýma rukama. Bůh viděl mou ubohost a lopotu mých rukou, a tak tě včera v noci pokáral.“*+

43 Laban potom Jákobovi odpověděl a řekl: „Dcery jsou moje dcery a děti moje děti a stádo bravu moje stádo bravu a všechno, na co se díváš, je moje a mých dcer. Co mohu dnes dělat proti nim nebo proti jejich dětem, které porodily? 44 A tak pojď, ať uzavřeme smlouvu,+ já a ty, a bude sloužit* jako svědek mezi mnou a tebou.“+ 45 Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako sloup.+ 46 Potom Jákob řekl svým bratrům: „Nasbírejte kameny!“ A dali se do sbírání kamenů a udělali hromadu.+ Pak tam na té hromadě jedli. 47 A Laban ji začal nazývat Jegar-sahaduta,* ale Jákob ji nazval Galeed.*

48 A Laban přistoupil k tomu, aby řekl: „Tato hromada je dnes svědkem mezi mnou a tebou.“ Proto ji pojmenoval Galeed+ 49 a Strážní věž,* protože řekl: „Ať je Jehova na stráži mezi mnou a tebou, když jeden druhého neuvidíme.*+ 50 Jestliže budeš trápit mé dcery+ a jestliže si vezmeš manželky navíc k mým dcerám, není s námi žádný člověk. Pohleď,* svědkem mezi mnou a tebou je Bůh.“+ 51 A Laban přikročil k tomu, aby Jákobovi řekl: „Zde je tato hromada a zde je ten sloup, které jsem vztyčil mezi sebou a tebou. 52 Ta hromada je svědkem a sloup je něčím, co vydává svědectví,+ že proti tobě nepřejdu tu hromadu a že ty proti mně nepřejdeš tu hromadu a ten sloup, abychom si neuškodili.+ 53 Ať soudí* mezi námi Abrahamův bůh*+ a Nachorův bůh,+ bůh* jejich otce.“ Ale Jákob přísahal při Děsu svého otce Izáka.+

54 Potom Jákob obětoval na hoře oběť a pozval své bratry, aby jedli chléb.+ Pojedli tedy chléb a strávili noc na hoře.* 55 Laban však vstal časně ráno a políbil+ své děti* a své dcery a požehnal jim.+ Potom se Laban vydal na cestu, aby se vrátil ke svému vlastnímu místu.*+

32 A pokud jde o Jákoba, ten se vydal na cestu, a tu se s ním setkali Boží andělé.*+ 2 Když je Jákob uviděl, okamžitě řekl: „To je Boží tábor!“+ Proto pojmenoval to místo Machanajim.*+

3 Potom Jákob poslal před sebou posly+ ke svému bratrovi Esauovi do země Seir,+ Edomova pole,+ 4 a přikázal jim a řekl: „Právě to řeknete mému pánovi,+ Esauovi: ‚Tak řekl tvůj sluha Jákob: „Dlouho jsem přebýval jako [někdo] cizí a zůstával jsem u Labana dlouho, až dosud.+ 5 A získal jsem býky a osly, ovce a sluhy a služky+ a rád bych poslal a svému pánovi podal zprávu, abych nalezl přízeň v tvých očích.“‘“+

6 Časem se poslové k Jákobovi vrátili a řekli: „Dostali jsme se k tvému bratrovi Esauovi, a on je také na cestě tobě vstříc, a čtyři sta mužů s ním.“+ 7 A Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko.+ Rozdělil tedy do dvou táborů lidi, kteří byli s ním, a stáda bravu a skot a velbloudy+ 8 a řekl: „Kdyby Esau přišel do jednoho tábora a napadl jej, pak tu jistě zůstane tábor, aby unikl.“+

9 Potom Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka,+ Jehovo, ty, který mi říkáš: ‚Vrať se do své země a ke svým příbuzným a budu s tebou dobře jednat‘,+ 10 nejsem hoden všech [projevů] milující laskavosti a vší věrnosti,* kterou jsi projevil svému sluhovi,+ neboť jsem tento Jordán překročil jen se svou holí a nyní jsou ze mne dva tábory.+ 11 Pokorně tě prosím, osvoboď mě+ z ruky mého bratra, z ruky Esaua, neboť se ho bojím, že přijde a jistě mě napadne,+ matku spolu s dětmi. 12 A ty jsi řekl: ‚Bezesporu s tebou budu jednat dobře a učiním tvé semeno* jako zrnka mořského písku, která pro množství nemohou být spočítána.‘“+

13 A tu noc tam přenocoval. A přistoupil k tomu, aby vzal pro svého bratra Esaua dar z toho, co mu přišlo do ruky:+ 14 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů, 15 třicet velbloudic, které dávaly sát, a jejich mláďata, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset dorostlých oslů.+

16 Pak předal svým sluhům, každému zvlášť, jedno stádo za druhým a opakovaně svým sluhům říkal: „Předejděte mě a mezi stádem a stádem musíte nechat nějaký odstup.“+ 17 Kromě toho prvnímu přikázal a řekl: „Kdyby se s tebou můj bratr Esau setkal a ptal se tě a řekl: ‚Komu patříš a kam jdeš a komu patří to před tebou?‘, 18 tehdy řekneš: ‚Tvému sluhovi, Jákobovi. Je to dar+ poslaný mému pánu Esauovi,+ a pohleď, on sám je také za námi.‘“ 19 A přikročil k tomu, aby přikázal také druhému i třetímu, také všem těm, kteří následovali stáda, a říkal: „Podle tohoto slova promluvíte k Esauovi, až ho potkáte.+ 20 A také řeknete: ‚A tvůj sluha Jákob je za námi.‘“+ Řekl si totiž: „Snad ho upokojím darem, který jde přede mnou,+ a potom uvidím jeho obličej. Snad [mě] přijme laskavě.“+ 21 Dar ho tedy předcházel, ale on sám tu noc přenocoval v táboře.+

22 Později té noci vstal a vzal své dvě manželky+ a své dvě služky+ a svých jedenáct mladých synů+ a přešel přes brod Jabboku.+ 23 Vzal je tedy a převedl je přes říční údolí*+ a přenesl, co měl.

24 Nakonec zůstal Jákob sám. Potom se s ním začal potýkat nějaký muž, dokud nenastal úsvit.+ 25 Když uviděl, že nad ním nezískal převahu,+ dotkl se jamky jeho stehenního kloubu;* a jamka Jákobova stehenního kloubu se vysunula, zatímco se s ním potýkal.+ 26 Potom řekl: „Nech mě jít,* neboť nastal úsvit.“ Na to řekl: „Nenechám tě jít, dokud mi nejprve nepožehnáš.“+ 27 Řekl mu tedy: „Jak se jmenuješ?“, na což řekl: „Jákob.“ 28 Pak řekl: „Nebudeš se již jmenovat Jákob, ale Izrael,*+ neboť jsi zápolil*+ s Bohem a s lidmi, takže jsi nakonec získal převahu.“ 29 Jákob se zase dotazoval a řekl: „Prosím, pověz mi své jméno.“ Řekl však: „Proč se mě dotazuješ na jméno?“+ S tím mu tam požehnal. 30 Jákob tudíž nazval to místo Peniel,*+ protože, jak uvedl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a přece byla má duše osvobozena.“+

31 A slunce se nad ním začalo blýskat, jakmile přešel kolem Penuelu, ale kulhal kvůli stehnu.+ 32 Proto izraelští synové až do tohoto dne nejsou zvyklí jíst šlachu stehenního nervu,* která je u jamky stehenního kloubu, protože se dotkl jamky Jákobova stehenního kloubu u šlachy stehenního nervu.+

33 Časem Jákob pozvedl oči a pohlédl, a tu přicházel Esau a s ním čtyři sta mužů.+ Rozdělil tedy děti Lee a Ráchel a dvěma služkám,+ 2 a dal služky a jejich děti dopředu+ a za ně Leu a její děti+ a Ráchel a Josefa dozadu za ně.+ 3 A sám je předešel a přistoupil k tomu, aby se sedmkrát poklonil k zemi, dokud se nepřiblížil ke svému bratrovi.+

4 A Esau mu běžel vstříc+ a začal ho objímat+ a padl mu kolem krku a líbal ho,* a propukli v pláč. 5 Potom pozvedl oči a uviděl ženy a děti a řekl: „Kdo jsou ti s tebou?“, na což řekl: „Děti, kterými Bůh projevil tvému sluhovi přízeň.“+ 6 Na to přistoupily služky, ony a jejich děti, a poklonily se; 7 a Lea také přistoupila a její děti a poklonily se, a potom přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.+

8 Řekl pak: „Co míníš celým tímto táborem* cestujících, který jsem potkal?“+ Na to řekl: „Abych nalezl v očích svého pána přízeň.“+ 9 Pak Esau řekl: „Mám velmi mnoho, můj bratře.+ Co je tvoje, ať je dále tvoje.“ 10 Jákob však řekl: „Ne, prosím. Jestliže jsem nyní nalezl v tvých očích přízeň,+ pak si vezmi dar z mé ruky, protože v souladu s jeho účelem jsem uviděl tvůj obličej, jako kdybych viděl obličej Boží, neboť jsi mě přijal se zalíbením.+ 11 Vezmi si, prosím, můj dar doprovázený mým požehnáním, který ti byl přinesen,+ protože mi Bůh projevil přízeň a protože mám všechno.“+ A dále na něj naléhal, takže si to vzal.+

12 Později řekl: „Vytáhněme a pojďme a nech mne jít před sebou.“ 13 Ale řekl mu: „Můj pán si je vědom toho, že děti jsou útlé a že mám na starosti ovce a skot, který dává sát,+ a kdyby je jeden den hnali příliš rychle, pak celé stádo bravu určitě uhyne.+ 14 Ať můj pán, prosím, předejde svého sluhu, ale ať já sám pokračuji na cestě pohodlně, podle kroku hospodářských zvířat,+ která jsou přede mnou, a podle kroku dětí,+ dokud nepřijdu ke svému pánovi do Seiru.+“ 15 Esau pak řekl: „Dovol mi, prosím, abych ti dal k dispozici některé z lidí, kteří jsou se mnou.“ Na to on řekl: „Nač? Dovol, abych nalezl přízeň v očích svého pána.“+ 16 Tak se toho dne Esau obrátil zpět svou cestou do Seiru.

17 A Jákob vytáhl do Sukkotu*+ a přistoupil k tomu, aby si postavil dům, a pro své stádo dobytka udělal chýše.+ Proto pojmenoval to místo Sukkot.

18 Časem Jákob, živý a zdravý, přišel do města Šekem,+ které je v zemi Kanaán,+ zatímco přicházel z Paddan-aramu;+ a tábor postavil před městem. 19 Pak z rukou synů Chamora, Šekemova otce, získal za sto penízů* kus pole,+ kde postavil svůj stan. 20 Později tam postavil oltář a nazval ho Bůh, BŮH Izraele.*+

34 A Dina, dcera, kterou Jákobovi porodila Lea,+ vycházela, aby se dívala+ na dcery té země.+ 2 A Šekem, syn Chivijce+ Chamora, náčelníka* té země, ji uviděl, a pak ji vzal a lehl si s ní a znásilnil* ji.+ 3 A jeho duše přilnula k Dině,* Jákobově dceři, a zamiloval se do té mladé ženy a mluvil k* té mladé ženě vemlouvavě. 4 Nakonec Šekem řekl svému otci Chamorovi:+ „Vezmi mi tuto mladou dámu za manželku.“+

5 A Jákob slyšel, že poskvrnil jeho dceru Dinu. A jeho synové byli s jeho stádem dobytka na poli;+ a Jákob mlčel, dokud nepřišli.+ 6 Později vyšel k Jákobovi Šekemův otec Chamor, aby s ním promluvil.+ 7 A synové Jákoba přišli z pole, jakmile se o tom doslechli, a ti muži byli zraněni ve svých citech a velmi se rozhněvali,+ protože se dopustil potupného bláznovství proti Izraelovi, když si lehl s Jákobovou dcerou,+ zatímco se nic takového nemělo stát.+

8 A Chamor přistoupil k tomu, aby s nimi mluvil a řekl: „Pokud jde o mého syna Šekema, jeho duše se přimkla k vaší dceři.+ Dejte mu ji, prosím, za manželku+ 9 a uzavírejte s námi manželské svazky.+ Své dcery dáte nám a naše dcery si vezmete pro sebe.+ 10 A můžete s námi bydlet, a země vám bude k dispozici. Bydlete a obchodujte* v ní a usaďte se v ní.“+ 11 Potom Šekem řekl jejímu otci a jejím bratrům: „Ať naleznu ve vašich očích přízeň, a dám, cokoli mi řeknete. 12 Zvedněte velmi vysoko cenu věna* a daru mně uloženého+ a jsem ochoten dát podle toho, co byste mi řekli; jen mi dejte tu mladou ženu za manželku.“

13 A Jákobovi synové začali odpovídat Šekemovi a jeho otci Chamorovi klamně a mluvit tak, protože poskvrnil jejich sestru Dinu.+ 14 A přikročili k tomu, aby jim řekli: „Nemůžeme udělat něco tak nemožného, abychom dali svou sestru muži, který má předkožku,+ protože pro nás je to pohana. 15 Můžeme s vámi souhlasit pouze s tou podmínkou, že se stanete podobnými nám, že se totiž každý muž z vás dá obřezat.+ 16 Potom vám jistě dáme své dcery a pro sebe si budeme brát vaše dcery a jistě budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem.+ 17 Ale jestliže nám nebudete naslouchat, abyste se dali obřezat, pak si vezmeme svou dceru a půjdeme.“

18 A v očích Chamora a v očích Chamorova syna Šekema+ se zdála jejich slova dobrá 19 a mladý muž neotálel, aby splnil podmínku,+ protože opravdu našel potěšení v Jákobově dceři a byl nejctihodnější+ v celém domě svého otce.+

20 Chamor a jeho syn Šekem tedy šli k bráně svého města a začali mluvit k mužům svého města+ a řekli: 21 „Ti muži jsou k nám mírumilovní.+ Nechme je tudíž bydlet v zemi a obchodovat* v ní, jelikož země je před nimi dosti rozlehlá.*+ Jejich dcery si můžeme brát za manželky a své vlastní dcery můžeme dávat jim.+ 22 Ti muži budou s námi souhlasit, že budou s námi bydlet, abychom se stali jedním lidem, pouze s tou podmínkou, že každý muž z nás se dá obřezat, stejně jako jsou obřezáni oni.+ 23 Nestane se pak jejich majetek a jejich jmění a všechna jejich hospodářská zvířata naším?+ Jen jim dejme svůj souhlas, aby s námi bydleli.“+ 24 Potom všichni ti, kdo vycházeli branou jeho města, naslouchali Chamorovi a jeho synu Šekemovi, a všichni muži se dali obřezat, všichni ti, kdo vycházeli branou jeho města.

25 Ale třetího dne, když byli rozbolavělí,+ se stalo, že dva Jákobovi synové, Simeon a Levi,+ bratři Diny,+ přistoupili k tomu, aby si vzali každý svůj meč a aby znenadání* vešli do města a aby zabili každého muže.+ 26 A Chamora a jeho syna Šekema zabili ostřím meče.+ Pak vzali ze Šekemova domu Dinu a vyšli.+ 27 Druzí Jákobovi synové zaútočili* na smrtelně raněné muže a drancovali město, protože poskvrnili jejich sestru.+ 28 Vzali jim stáda bravu a stáda dobytka a osly a co bylo ve městě a co bylo na poli.+ 29 A všechny jejich prostředky k obživě a všechna jejich děťátka a jejich manželky odvedli zajaté, takže vydrancovali všechno, co bylo v domech.+

30 Na to Jákob řekl Simeonovi a Levimu:+ „Přivedli jste na mě zavržení, že jste mne učinili puchem pro obyvatele té země,+ u Kananejců a Perizejců, zatímco já jsem malého počtu.*+ A oni se jistě shromáždí proti mně a napadnou mě, a jistě budu vyhlazen já a můj dům.“ 31 Řekli na to: „Měl by někdo zacházet s naší sestrou jako s nějakou prostitutkou?“*+

35 Potom Bůh řekl Jákobovi: „Vstaň, jdi do Betelu a bydli tam+ a udělej tam oltář [pravému] Bohu, který se ti objevil, když jsi utíkal od svého bratra Esaua.“+

2 Jákob pak řekl své domácnosti a všem, kteří byli s ním: „Odstraňte cizozemské bohy,* kteří jsou ve vašem středu,+ a očistěte se a změňte své přehozy,+ 3 a vstaňme a pojďme do Betelu. A tam udělám oltář [pravému] Bohu, který mi odpověděl v den mé tísně,+ neboť se prokázal být se mnou na cestě, kterou jsem šel.“+ 4 Dali tedy Jákobovi všechny cizozemské bohy,+ které měli v rukou, a náušnice, které měli v uších, a Jákob je schoval+ pod velký strom, který byl blízko Šekemu.

5 Pak odtáhli, a na města, která byla kolem nich, přišlo zděšení z Boha,+ takže Jákobovy syny nehonili. 6 Konečně Jákob přišel do Luzu,+ což je Betel, který je v zemi Kanaán, on a všichni lidé, kteří byli s ním. 7 Potom tam vystavěl oltář a začal to místo nazývat El-betel,* protože se mu tam zjevil sám [pravý] Bůh v době, kdy utíkal od svého bratra.+ 8 Později zemřela Rebečina kojná Debora+ a byla pohřbena na úpatí Betelu pod mohutným stromem. Pojmenoval ho tedy Allon-bakut.*

9 Bůh se znovu objevil Jákobovi, zatímco přicházel z Paddan-aramu,+ a požehnal mu.+ 10 A Bůh přikročil k tomu, aby mu řekl: „Tvé jméno je Jákob.+ Již se nebudeš jmenovat Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“ A začal ho nazývat jménem Izrael.+ 11 A Bůh mu dále řekl: „Jsem Všemohoucí Bůh.*+ Buď plodný a přibývej. Povstanou z tebe národy* a sbor národů, a z tvých beder vyjdou králové.+ 12 Pokud jde o zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě, a tvému semeni*+ po tobě dám tu zemi.“+ 13 Potom Bůh od něho vystoupil na místě, kde s ním mluvil.+

14 Jákob proto postavil sloup na místě, kde s ním mluvil,+ kamenný sloup, a vylil na něj tekutou oběť a vylil na něj olej.+ 15 A Jákob nazýval dál to místo, kde s ním Bůh mluvil, Betel.+

16 Pak z Betelu odtáhli. A když ještě byl značný úsek země před příchodem do Efratu,+ Ráchel přistoupila k tomu, aby rodila, a při porodu se jí vedlo těžko.+ 17 Ale zatímco s obtížemi rodila, porodní bába jí řekla: „Neboj se, neboť budeš mít i tohoto syna.“+ 18 A proto, jak její duše*+ vycházela (protože zemřela),+ dala mu jméno Ben-oni;* ale jeho otec ho nazval Benjamín.*+ 19 Tak Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě do Efratu, což je Betlém.+ 20 Jákob tedy postavil nad jejím hrobem sloup. To je sloup Ráchelina hrobu až do tohoto dne.+

21 Potom Izrael vytáhl a postavil si stan opodál za věží Eder.+ 22 A když Izrael stanoval+ v té zemi, stalo se, že jednou Ruben šel a lehl si s Bilhou, konkubínou svého otce, a Izrael se o tom doslechl.+

Synů Jákoba bylo tedy dvanáct. 23 A Leinými syny byli Jákobův prvorozený Ruben+ a Simeon a Levi a Juda a Isachar a Zebulon. 24 Ráchelinými syny byli Josef a Benjamín. 25 A syny Bilhy, Rácheliny služky, byli Dan a Naftali. 26 A syny Zilpy, Leiny služky, byli Gad a Ašer. To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Paddan-aramu.

27 Posléze přišel Jákob ke svému otci Izákovi do Mamre,+ do Kirjat-arby,+ což je Hebron, kde Abraham a také Izák přebývali jako cizí usedlíci.+ 28 A Izákových dnů bylo sto osmdesát let.+ 29 Potom Izák vydechl naposled a zemřel a byl připojen ke svému lidu, starý a spokojený se dny,*+ a jeho synové Esau a Jákob ho pohřbili.+

36 A to jsou dějiny Esaua, což je Edom.+

2 Esau si vzal manželky z kananejských dcer:+ Adu,+ dceru Chetity Elona,+ a Oholibamu,+ dceru Anovu, vnučku* Chivijce Cibeona, 3 a Basemat,+ Išmaelovu dceru, sestru Nebajota.+

4 A Ada přistoupila k tomu, aby porodila Esauovi Elifaza, a Basemat porodila Reuela

5 a Oholibama porodila Jeuše a Jalama a Koracha.+

To jsou synové Esaua, kteří se mu narodili v zemi Kanaán. 6 Potom vzal Esau své manželky a své syny a své dcery a všechny duše svého domu a své stádo dobytka a všechna svá jiná zvířata a všechno své jmění,+ jež nashromáždil v zemi Kanaán, a šel do jedné země,* pryč od svého bratra Jákoba,+ 7 protože jejich zboží bylo příliš mnoho, než aby mohli společně bydlet, a země, kde přebývali jako cizí usedlíci, je nemohla uživit kvůli jejich stádům dobytka.+ 8 A Esau se tedy usídlil v hornatém kraji Seir.+ Esau je Edom.+

9 A to jsou dějiny Esaua, otce Edomu, v hornatém kraji Seir.+

10 To jsou jména synů Esaua: Elifaz, syn Esauovy manželky Ady; Reuel, syn Esauovy manželky Basemat.+

11 A synové Elifaza byli Teman,+ Omar, Cefo a Gatam a Kenaz.+ 12 A Timna+ se stala konkubínou Elifaza, syna Esaua. Časem Elifazovi porodila Amaleka.+ To jsou synové Esauovy manželky Ady.

13 To jsou synové Reuela: Nachat a Zerach, Šammah a Mizza.+ Ti byli syny* Esauovy manželky Basemat.+

14 A ti byli syny Esauovy manželky Oholibamy, dcery Anovy, vnučky Cibeona, tím, že Esauovi porodila Jeuše a Jalama a Koracha.+

15 To jsou šejkové*+ ze synů Esaua: synové Esauova prvorozeného Elifaza: šejk Teman,+ šejk Omar, šejk Cefo, šejk Kenaz, 16 šejk Korach,* šejk Gatam, šejk Amalek. To jsou šejkové Elifaza+ v edomské zemi. To jsou synové Ady.

17 To jsou synové Reuela, syna Esaua: šejk Nachat, šejk Zerach, šejk Šammah, šejk Mizza. To jsou šejkové Reuela v edomské zemi.+ To jsou synové Esauovy manželky Basemat.

18 Konečně synové Esauovy manželky Oholibamy jsou: šejk Jeuš, šejk Jalam, šejk Korach. To jsou šejkové z Esauovy manželky Oholibamy, dcery Anovy.

19 To jsou synové Esaua a to jsou jejich šejkové. On je Edom.+

20 To jsou synové Chorijce Seira, obyvatelé země:+ Lotan a Šobal a Cibeon a Ana+ 21 a Dišon a Ecer a Dišan.+ To jsou šejkové Chorijce, synové Seira, v edomské zemi.

22 A synové Lotana byli Chori a Hemam; a Lotanova sestra byla Timna.+

23 A to jsou synové Šobala: Alvan a Manachat a Ebal, Šefo a Onam.

24 A to jsou synové Cibeona: Aijáš a Ana. To je ten Ana, který našel horká zřídla* v pustině, když dohlížel na osly svého otce Cibeona.+

25 A to jsou děti Anovy: Dišon a Oholibama, dcera Anova.

26 A to jsou synové Dišona:* Chemdan a Ešban a Jitran a Keran.+

27 To jsou synové Ecera: Bilhan a Zaavan a Akan.

28 To jsou synové Dišana: Uc a Aran.+

29 To jsou šejkové Chorijce: šejk Lotan, šejk Šobal, šejk Cibeon, šejk Ana, 30 šejk Dišon, šejk Ecer, šejk Dišan.+ To jsou šejkové Chorijce podle jeho šejků v zemi Seir.

31 A to jsou králové, kteří vládli v edomské zemi+ dříve, než jakýkoli král vládl nad izraelskými syny.+ 32 A Bela, syn Beora, přistoupil k tomu, aby vládl v Edomu,+ a jeho město se jmenovalo Dinhaba. 33 Když Bela zemřel, začal místo něho vládnout Jobab, syn Zeracha z Bocry.+ 34 Když Jobab zemřel, začal místo něho vládnout Chušam ze země Temanitů.+ 35 Když Chušam zemřel, začal místo něho vládnout Hadad, syn Bedada, který na moabském poli+ porazil Midianity,+ a jeho město se jmenovalo Avit.+ 36 Když Hadad zemřel, začal místo něho vládnout Samla z Masreky.+ 37 Když Samla zemřel, začal místo něho vládnout Šaul z Rechobotu u Řeky.+ 38 Když Šaul zemřel, začal místo něho vládnout Baal-chanan, syn Akbora.+ 39 Když Baal-chanan, syn Akbora, zemřel, začal místo něho vládnout Hadar; a jeho město se jmenovalo Pau a jeho manželka se jmenovala Mehetabel, dcera Matred, dcery Mezahaba.+

40 To jsou tedy jména Esauových šejků podle svých rodin, podle svých míst, podle svých jmen: šejk Timna, šejk Alva, šejk Jetet,+ 41 šejk Oholibama, šejk Elah, šejk Pinon,+ 42 šejk Kenaz, šejk Teman, šejk Mibcar,+ 43 šejk Magdiel, šejk Iram. To jsou Edomovi šejkové+ podle svých bydlišť v zemi svého vlastnictví.+ To je Esau, otec Edomu.+

37 A Jákob dále bydlel v zemi, kde jeho otec přebýval jako cizí usedlík,+ v zemi Kanaán.+

2 To jsou Jákobovy dějiny.

Když bylo Josefovi+ sedmnáct let, dohlížel se svými bratry na ovce* ve stádu bravu,+ a protože byl pouhý chlapec, byl se syny manželek svého otce, se syny Bilhy+ a Zilpy.+ Josef tedy o nich přinesl otci špatnou zprávu.+ 3 A Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny,+ protože on byl synem jeho stáří; a dal pro něj udělat dlouhý pruhovaný oděv podobný košili.+ 4 Když jeho bratři uviděli, že ho jejich otec miluje více než všechny jeho bratry, začali ho nenávidět+ a nebyli schopni s ním pokojně promluvit.+

5 Josef měl později sen a pověděl ho svým bratrům,+ a oni našli další důvod, aby ho nenáviděli. 6 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Naslouchejte, prosím, tomuto snu, který se mi zdál.+ 7 Vázali jsme tedy snopy uprostřed pole, když tu se můj snop postavil a také stál zpříma, a tu vaše snopy přistoupily k tomu, aby [ho] obklopily a klaněly se mému snopu.“+ 8 A jeho bratři mu začali říkat: „Hodláš být nad námi určitě králem+ nebo budeš zajisté nad námi panovat?“+ Tak našli nový důvod, aby ho nenáviděli pro jeho sny a pro jeho slova.

9 Potom měl ještě jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům a řekl: „Pohleďte, měl jsem ještě jednou sen, a tu se mi klanělo slunce a měsíc a jedenáct hvězd.“+ 10 Pak to vyprávěl svému otci, rovněž i svým bratrům, a jeho otec ho začal přísně napomínat a říkat mu:+ „Co znamená ten sen, který se ti zdál? Mám snad dokonce já a také tvá matka a tvoji bratři přijít a klanět se ti k zemi?“ 11 A jeho bratři na něj začali žárlit,+ ale jeho otec si zachoval ten výrok.*+

12 Jeho bratři nyní odešli pást stádo bravu svého otce* blízko Šekemu.+ 13 Po čase řekl Izrael Josefovi: „Nedohlížejí tvoji bratři [na stáda bravu] blízko Šekemu? Pojď, a ať tě k nim pošlu.“ Na to mu řekl: „Zde jsem!“+ 14 Řekl mu proto: „Jdi, prosím. Podívej se, zda jsou tvoji bratři živí a zdraví a zda je stádo bravu živé a zdravé,* a přines mi zpět slovo.“+ S tím ho vyslal z hebronské nížiny,+ a on šel k Šekemu. 15 Později ho našel nějaký muž a hle, on bloudí po poli. Pak se ho muž dotazoval a řekl: „Co hledáš?“ 16 Řekl na to: „Své bratry hledám. Pověz mi, prosím: Kde dohlížejí na stáda bravu?“ 17 A muž pokračoval: „Odtáhli odtud, protože jsem je slyšel říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ Tak šel Josef dál za svými bratry a nalezl je v Dotanu.

18 Už z dálky ho zahlédli, a dříve než se k nim mohl dostat blíž, strojili proti němu vychytralé úklady, aby ho usmrtili.+ 19 Řekli tedy jeden druhému: „Pohleďme, tady přichází ten snílek.*+ 20 A nyní pojďme a zabijme ho a vhoďme ho do jedné z vodních jam;+ a řekneme, že ho sežralo nějaké nebezpečné divoké zvíře.+ Pak se podívejme, co se stane s jeho sny.“ 21 Když to Ruben slyšel, snažil se ho osvobodit z jejich ruky.+ Řekl tedy: „Neudeřme jeho duši smrtelně.“*+ 22 A Ruben přikročil k tomu, aby jim řekl: „Neprolévejte krev.+ Vhoďte ho do této vodní jámy, která je v pustině, a nevkládejte na něj násilnou ruku.“+ Jeho záměrem bylo osvobodit ho z jejich ruky, aby ho vrátil jeho otci.

23 Tak se stalo, jakmile Josef přišel ke svým bratrům, že Josefovi svlékli dlouhý oděv, ano dlouhý pruhovaný oděv, který měl na sobě.+ 24 Potom ho vzali a vhodili do vodní jámy.+ V tu dobu byla jáma prázdná; nebyla v ní voda.

25 Pak se posadili, aby snědli chléb.+ Když pozvedli oči a zadívali se, hle, tu přicházela z Gileadu karavana Išmaelitů,+ a jejich velbloudi nesli na své cestě ladánum a balzám* a pryskyřičnou kůru,+ aby to vzali dolů do Egypta. 26 Na to Juda řekl svým bratrům: „Jaký by z toho byl prospěch v případě, že bychom zabili svého bratra a zakryli jeho krev?+ 27 Pojďme a prodejme+ ho Išmaelitům, a ať na něm není naše ruka.+ Je to přece náš bratr, naše tělo.“ Naslouchali tedy svému bratrovi.+ 28 A kolem procházeli muži, midianští kupci.+ A tak vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy+ a potom Josefa prodali Išmaelitům za dvacet kousků stříbra.+ Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.

29 Později se Ruben vrátil k vodní jámě a Josef ve vodní jámě nebyl. Roztrhl proto své oděvy.+ 30 Když se vrátil ke svým ostatním bratrům, zvolal: „Dítě je pryč! A já — kam mám skutečně jít?“+

31 Vzali však Josefův dlouhý oděv a porazili kozla a namáčeli dlouhý oděv v krvi.+ 32 Potom poslali dlouhý pruhovaný oděv a dali jej přinést svému otci a řekli: „Tohle jsme našli. Prozkoumej,+ prosím, zda je to dlouhý oděv tvého syna, či nikoli.“+ 33 A zkoumal ho a zvolal: „To je dlouhý oděv mého syna! Muselo ho sežrat nebezpečné divoké zvíře!+ Josef je jistě roztrhán na kusy!“+ 34 Nato si Jákob roztrhl přehozy a oblékl si přes boky pytlovinu a mnoho dnů truchlil nad svým synem.+ 35 A všichni jeho synové a všechny jeho dcery vstávali, aby ho utěšili,+ ale on odmítal přijmout útěchu a říkal:+ „Vždyť v truchlení sestoupím ke svému synovi do šeolu.“* A jeho otec pro něj dále plakal.

36 Midianité ho však prodali do Egypta Potifarovi, faraónovu dvornímu úředníkovi,*+ veliteli tělesné stráže.+

38 A mezitím se stalo, že Juda, když odešel od svých bratrů, postavil [si stan] blízko jednoho muže, Adullamana,+ a ten se jmenoval Chira. 2 A Juda tam zahlédl dceru nějakého Kananejce+ a jeho* jméno bylo Šua. Vzal ji tedy a měl s ní poměr. 3 A otěhotněla. Později porodila syna a dal mu jméno Er.+ 4 Opět otěhotněla. Časem porodila syna a dala mu jméno Onan. 5 Ještě jindy přikročila k tomu, aby porodila syna, a pak mu dala jméno Šela. V době, kdy ho porodila, byl* v Akzibu.*+

6 Časem vzal Juda pro svého prvorozeného Era manželku, a ta se jmenovala Tamar.+ 7 Ale Judův prvorozený Er se v Jehovových očích prokázal být špatný;+ Jehova ho tudíž usmrtil.+ 8 Vzhledem k tomu řekl Juda Onanovi: „Měj poměr s manželkou* svého bratra a uzavři s ní švagrovské manželství* a vzbuď svému bratrovi potomstvo.“+ 9 Onan však věděl, že mu potomstvo nebude patřit;+ a když měl přece poměr s manželkou svého bratra, stalo se, že vyplýtval své semeno na zem,* aby nedal potomstvo svému bratrovi.+ 10 A co udělal, bylo v Jehovových očích špatné;+ rovněž ho tedy usmrtil.+ 11 Tak Juda řekl své snaše Tamar: „Bydli jako vdova v domě svého otce, dokud nedoroste můj syn Šela.“+ Řekl si totiž:* „Také může zemřít jako jeho bratři.“+ Tamar tedy šla a dále bydlela ve vlastním domě svého otce.+

12 Tak uplynulo mnoho dnů a Šuova dcera, Judova manželka,+ zemřela; a Juda držel období truchlení.+ Nato vyšel ke střihačům svých ovcí do Timnahu,+ on a jeho adullamský druh Chira.+ 13 Potom bylo Tamar řečeno: „Pohleď, tvůj tchán jde do Timnahu, aby ostříhal své ovce.“+ 14 Odložila tudíž svůj vdovský oděv a zakryla se šálem a zahalila se a posadila se při vchodu do Enajimu, který je u cesty do Timnahu. Viděla totiž, že Šela dorostl, a přesto mu nebyla dána za manželku.+

15 Když ji Juda zahlédl, ihned ji považoval za nevěstku,*+ protože si zakryla obličej.+ 16 Odbočil tedy k ní u cesty a řekl: „Dovol mi, prosím, abych měl s tebou poměr.“+ Nevěděl totiž, že to je jeho snacha.+ Řekla však: „Co mi dáš, abys měl se mnou poměr?“+ 17 Na to řekl: „Sám pošlu kůzle ze stáda.“ Ale ona řekla: „Dáš zástavu, než je pošleš?“+ 18 A on pokračoval: „Co ti mám dát jako zástavu?“, na což řekla: „Svůj pečetní prsten+ a svou šňůru a svou hůl, kterou máš v ruce.“ Pak jí to dal a měl s ní poměr, takže s ním otěhotněla. 19 Potom vstala a šla a odložila svůj šál a oblékla si vdovský oděv.+

20 A Juda přistoupil k tomu, aby po svém adullamském druhovi poslal kůzle,+ aby dostal zpátky zástavu z ruky té ženy, ale on ji vůbec nenašel. 21 A dotazoval se mužů z jejího místa a říkal: „Kde je ta chrámová prostitutka+ v Enajimu u cesty?“ Oni však říkali: „Žádná chrámová prostitutka nikdy na tom místě nebyla.“ 22 Nakonec se vrátil k Judovi a řekl: „Vůbec jsem ji nenašel, a mimoto muži z toho místa řekli: ‚Žádná chrámová prostitutka nikdy na tom místě nebyla.‘“ 23 Juda tedy řekl: „Ať si je vezme, abychom neupadli v opovržení.+ To kůzle jsem rozhodně poslal, ale ty — ty jsi ji vůbec nenašel.“

24 Avšak asi o tři měsíce později se přihodilo, že bylo Judovi řečeno: „Tvá snacha Tamar jednala jako nevěstka,+ a je ze své prostituce* také těhotná.“+ Na to Juda řekl: „Vyveďte ji, a ať je upálena.“+ 25 Když ji vyváděli, poslala ke svému tchánovi a řekla: „Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto [věci].“+ A dodala: „Prozkoumej,+ prosím, komu tyto [věci] patří: pečetní prsten a šňůra* a hůl.“+ 26 Juda je pak prozkoumal a řekl:+ „Je spravedlivější než já,+ protože jsem ji nedal svému synu Šelovi.“+ A potom s ní neměl žádný další styk.+

27 A došlo k tomu, že v době, kdy rodila, hle, v jejím břiše byla dvojčata. 28 Dále se ukázalo, že když rodila, jeden vystrčil ruku a porodní bába ihned vzala a uvázala mu kolem ruky kousek šarlatu a řekla: „Ten vyšel první.“ 29 Jakmile svou ruku zatáhl, došlo nakonec k tomu, že tu náhle vyšel jeho bratr, takže zvolala: „Co míníš tím, že sis pro sebe vytvořil trhlinu hráze?“ Bylo mu tudíž dáno jméno Perec.*+ 30 A potom vyšel jeho bratr, na jehož ruce byl kousek šarlatu, a bylo mu dáno jméno Zerach.*+

39 Pokud jde o Josefa, toho přivedli do Egypta+ a faraónův* dvorní úředník Potifar,+ velitel tělesné stráže, Egypťan, ho zakoupil z ruky Išmaelitů,+ kteří ho tam přivedli. 2 Ale Jehova se prokázal být s Josefem, takže se osvědčil jako úspěšný muž+ a byl nad domem svého pána,* Egypťana. 3 A jeho pán uviděl, že Jehova je s ním a že všechno, co dělá, Jehova v jeho ruce obrací v úspěch.

4 A Josef v jeho očích nacházel přízeň a nadále ho obsluhoval, takže ho ustanovil nad svým domem,+ a všechno, co bylo jeho, mu dal do ruky. 5 A stalo se, že od doby, kdy ho ustanovil nad svým domem a svěřil mu všechno, co bylo jeho, Jehova stále žehnal domu Egypťana kvůli Josefovi a Jehovovo požehnání bylo na všem, co měl v domě a na poli.+ 6 Nakonec všechno, co bylo jeho, ponechal v Josefově ruce;+ a vůbec nevěděl o ničem, co má, kromě o chlebu, který jedl. Josef nadto dorostl do krásné postavy a krásného vzhledu.

7 A potom se stalo, že manželka jeho pána začala pozvedat+ oči k Josefovi a říkat: „Lehni si se mnou.“+ 8 Ale odmítal+ a říkal manželce svého pána: „Můj pán neví, co je u mne v domě, a všechno, co má, mi dal do ruky.+ 9 V tomto domě není nikdo větší než já, a neodepřel mi vůbec nic kromě tebe, protože jsi jeho manželka.+ Jak bych se tedy mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“+

10 A jak den co den mluvila k Josefovi, ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal, aby si k ní lehl a byl s ní.+ 11 Ale stalo se, že toho dne jako v jiné dny* vešel do domu, aby konal své zaměstnání, a v domě nebyl nikdo z domácích mužů.+ 12 Tehdy ho popadla za oděv+ a řekla: „Lehni si se mnou!“+ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce a dal se na útěk a vyšel ven.+ 13 Jakmile uviděla, že jí nechal svůj oděv v ruce, aby mohl uprchnout ven, přihodilo se, 14 že začala volat na muže ze svého domu a říkat jim: „Pohleďte, přivedl nám muže, Hebrejce, aby nás učinil terčem posměchu. Přišel ke mně, aby si se mnou lehl, ale začala jsem volat tím nejsilnějším hlasem.+ 15 A jakmile slyšel, že jsem pozvedla hlas a začala křičet, stalo se, že pak nechal svůj oděv u mne a dal se na útěk a vyšel ven.“ 16 Potom nechala jeho oděv položený u sebe, dokud jeho pán nepřišel do svého domu.+

17 Pak k němu promluvila podle těchto slov a řekla: „Hebrejský sluha, kterého jsi k nám přivedl, přišel ke mně, aby mě učinil terčem posměchu.* 18 Ale jakmile jsem pozvedla hlas a začala křičet, přihodilo se, že pak u mne nechal svůj oděv a prchal ven.“+ 19 Jakmile tedy jeho pán uslyšel slova své manželky, která k němu promluvila, když řekla: „To a to mi udělal tvůj sluha“, jeho hněv vzplanul.+ 20 Pán tedy Josefa vzal a předal ho do věznice,* na místo, kde byli zatčení* vězňové krále,* a on zůstal ve věznici.+

21 Jehova byl však dále s Josefem a poskytoval mu milující laskavost a dal mu, že našel přízeň v očích vrchního úředníka* věznice.+ 22 Vrchní úředník věznice tedy předal Josefovi do ruky všechny vězně, kteří byli ve věznici; a on se prokázal být tím, kdo dával udělat všechno, co tam dělali.+ 23 Vrchní úředník věznice se nestaral naprosto o nic, co měl v ruce, protože Jehova byl s [Josefem],* a co dělal, to Jehova obracel v úspěch.+

40 A potom se stalo, že číšník+ egyptského krále a pekař zhřešili proti svému pánovi,* egyptskému králi.+ 2 A faraón se rozhořčil na své dva úředníky,+ na vrchního* číšníka a na vrchního pekaře.+ 3 Vsadil je tedy do žaláře v domě velitele tělesné stráže,+ do věznice,+ na místo, kde byl vězněn Josef. 4 Potom velitel tělesné stráže určil Josefa, aby byl s nimi, aby je mohl obsluhovat;+ a zůstali v žaláři několik dnů.

5 A oběma se začal zdát sen,+ každému jeho vlastní sen téže noci,+ každému jeho sen s vlastním výkladem,+ číšníkovi a pekařovi, kteří patřili egyptskému králi a kteří byli vězněni ve věznici.+ 6 Když k nim Josef ráno vešel a uviděl je, hle, tu vypadali sklesle.+ 7 A začal se dotazovat faraónových úředníků, kteří s ním byli v žaláři v domě jeho pána, a řekl: „Proč je dnes váš obličej zasmušilý?“+ 8 Na to mu řekli: „Zdál se nám sen a nemáme žádného vykladače.“ Josef jim tedy řekl: „Nepatří výklady Bohu?+ Vyprávějte mi ho, prosím.“

9 A vrchní číšník přikročil k tomu, aby vyprávěl Josefovi svůj sen a aby mu řekl: „V mém snu byla přede mnou náhle réva. 10 A na révě byly tři proutky, a zjevně na ní rašily letorosty.+ Její květy vyrazily. V jejích hroznech dozrála zrna vína. 11 A v ruce jsem měl faraónův pohár a přistoupil jsem k tomu, abych vzal zrna vína a vymačkal je do faraónova poháru.+ Potom jsem dal pohár faraónovi do ruky.“+ 12 Pak mu Josef řekl: „To je jeho výklad:+ Tři proutky jsou tři dny. 13 Od nynějška za tři dny faraón pozvedne tvou hlavu a jistě tě vrátí do tvého úřadu;+ a jistě dáš faraónovi pohár do ruky podle dřívějšího zvyku, kdy jsi působil jako jeho číšník.+ 14 Nicméně budeš na mne pamatovat, jakmile se ti dobře povede,+ a projevíš mi, prosím, milující laskavost a zmíníš se o mně faraónovi,+ a dostaneš mě z tohoto domu. 15 Vždyť jsem byl vskutku unesen ze země Hebrejců;+ a tady jsem také vůbec nic neudělal, za co by mě měli dát do vězeňské díry.“*+

16 Když vrchní pekař viděl, že vyložil něco dobrého, i on řekl Josefovi: „Byl jsem také ve svém snu, a tu na mé hlavě byly tři koše bílého chleba 17 a v nejhořejším koši bylo jídlo všeho druhu pro faraóna,+ pekařské výrobky, a ptactvo+ je žralo z koše na mé hlavě.“ 18 Josef pak odpověděl a řekl: „To je jeho výklad:+ Tři koše jsou tři dny. 19 Od nynějška za tři dny faraón pozvedne tvou hlavu nad tebe a jistě tě pověsí na kůl;*+ a ptactvo bude jistě z tebe žrát tvé maso.“+

20 A třetího dne se přihodilo, že byly faraónovy narozeniny,+ a on přistoupil k tomu, aby vystrojil hostinu pro všechny své sluhy. A pak uprostřed svých sluhů pozvedl hlavu vrchního číšníka a hlavu vrchního pekaře.+ 21 Vrátil tedy vrchního číšníka na jeho místo číšníka,+ a on dál dával pohár faraónovi do ruky. 22 Ale vrchního pekaře pověsil,+ právě jak jim Josef podal výklad.+ 23 Avšak vrchní číšník si na Josefa nevzpomněl a dál na něj zapomínal.+

41 A na konci dvou plných let* se stalo, že měl faraón sen,+ a tu stál u řeky Nilu. 2 A náhle z řeky Nilu vystupovalo sedm krav krásného vzhledu a tučného masa, a popásaly se mezi nilskou trávou.*+ 3 A pojednou za nimi vystupovalo z řeky Nilu sedm jiných krav šeredného vzhledu a chudých na maso,+ a postavily se vedle těch krav na břehu řeky Nilu. 4 Potom krávy, které byly šeredného vzhledu a chudé na maso, začaly požírat těch sedm krav, které byly krásného vzhledu a tučné.+ Na to se faraón probudil.+

5 Avšak znovu usnul a podruhé měl sen. A tu na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, tučných a pěkných.+ 6 A najednou po nich vyrůstalo+ sedm klasů, hubených a sežehlých východním větrem.+ 7 A hubené klasy začaly polykat sedm tučných a plných klasů.+ Na to se faraón probudil a byl to sen.

8 A ráno se stalo, že se jeho duch znepokojil.+ Poslal tedy a svolal všechny kněze Egypta provozující magii,+ a všechny jeho moudré muže,+ a faraón přikročil k tomu, aby jim vyprávěl své sny.*+ Nebyl však nikdo, kdo by je faraónovi vyložil.

9 Potom vrchní číšník promluvil s faraónem+ a řekl: „Zmiňuji se dnes o svých hříších:+ 10 Faraón se rozhořčil na své sluhy.+ Vsadil mě tedy do žaláře v domě velitele tělesné stráže,+ mne i vrchního pekaře. 11 Potom se nám oběma zdál téže noci sen, mně i jemu. Každému se zdál jeho sen s vlastním výkladem.+ 12 A byl tam s námi mladý muž, Hebrejec,+ sluha velitele tělesné stráže.+ Když jsme mu je vyprávěli,+ přistoupil k tomu, aby nám naše sny vyložil. Vyložil každému podle jeho snu. 13 A ukázalo se, že právě jak nám vyložil, tak se to stalo. Mne vrátil do mého úřadu,+ ale jeho pověsil.“*+

14 A faraón přistoupil k tomu, aby poslal a aby zavolal Josefa,+ aby ho rychle přivedli z vězeňské díry.+ Oholil se tedy+ a vyměnil si přehozy+ a vešel k faraónovi. 15 Faraón nato Josefovi řekl: „Zdál se mi sen, ale není tu žádný jeho vykladač. Sám jsem slyšel, že se o tobě říká, že můžeš vyslechnout sen a vyložit jej.“+ 16 Na to Josef faraónovi odpověděl a řekl: „Mne není třeba brát v úvahu. Bůh ohlásí* faraónovi blaho.“+

17 A faraón přikročil k tomu, aby mluvil k Josefovi: „Ve svém snu jsem najednou stál na břehu řeky Nilu. 18 A tu z řeky Nilu vystupovalo sedm krav tučného masa a krásných tvarů a začaly se pást mezi nilskou trávou.+ 19 A pojednou za nimi vystupovalo sedm jiných krav, ubohých a velmi špatných tvarů a chudých na maso.+ V celé egyptské zemi jsem totiž neviděl něco tak špatného jako právě je. 20 A vyhublé a špatné krávy začaly požírat těch prvních sedm tučných krav,+ 21 takže ty přišly do jejich břicha, a přece se nedalo poznat, že přišly do jejich břicha, neboť jejich vzhled byl špatný právě jako na začátku.+ Na to jsem se probudil.

22 Potom jsem ve svém snu viděl, a tu na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, plných a pěkných.+ 23 A najednou po nich vyrůstalo sedm klasů, scvrklých, hubených, sežehlých východním větrem.+ 24 A hubené klasy začaly polykat těch sedm pěkných klasů.+ Sdělil jsem to tedy kněžím provozujícím magii,+ ale nikdo mi [nic] nepověděl.“+

25 Josef pak řekl faraónovi: „Faraónův sen je pouze jeden. Co [pravý] Bůh dělá, to pověděl faraónovi.+ 26 Sedm pěkných krav je sedm let. Podobně sedm pěkných klasů je sedm let. Sen je pouze jeden. 27 A sedm vyhublých a špatných krav, které vyšly po nich, je sedm let; a sedm prázdných klasů, sežehlých východním větrem,+ se prokáže být sedmi lety hladomoru.+ 28 Tohle jsem pověděl faraónovi: Co [pravý] Bůh dělá, dal vidět faraónovi.+

29 Přichází sedm let s velkým nadbytkem v celé egyptské zemi. 30 Ale po nich jistě nastane sedm let hladomoru a na všechen nadbytek v egyptské zemi se jistě zapomene a hladomor prostě stráví zemi.+ 31 A někdejší nadbytek v zemi nebude známý pro ten hladomor potom, protože ten bude jistě velmi krutý. 32 A skutečnost, že se sen faraónovi dvakrát opakoval, znamená, že je to ze strany [pravého] Boha pevně stanoveno,+ a [pravý] Bůh to spěchá vykonat.+

33 Ať tedy faraón nyní vyhledá rozvážného a moudrého muže a dosadí ho nad egyptskou zemí.+ 34 Ať faraón jedná a ustanoví dozorce nad zemí,+ a během sedmi let nadbytku bude vybírat jednu pětinu z egyptské země.+ 35 A ať seberou všechny potraviny těch přicházejících dobrých let a ať nakupí obilí pod faraónovu ruku jako potraviny ve městech+ a budou je bedlivě střežit. 36 A potraviny budou sloužit pro zemi jako zásoba na sedm let hladomoru, který nastane v egyptské zemi,+ aby země nebyla odříznuta hladomorem.“+

37 A ta věc se prokázala být dobrá v očích faraóna a všech jeho sluhů.+ 38 Faraón tedy řekl svým sluhům: „Může být nalezen nějaký jiný muž jako tento, v němž je Boží duch?“+ 39 Potom faraón Josefovi řekl: „Jelikož Bůh způsobil, abys to všechno věděl,+ nikdo není tak rozvážný a moudrý jako ty.+ 40 Osobně budeš [dosazen] nad mým domem+ a všichni moji lidé tě budou bezpodmínečně poslouchat.*+ Jen pokud jde o trůn, budu větší než ty.“+ 41 A faraón k Josefovi dodal: „Pohleď, já tě dosazuji nad celou egyptskou zemí.“+ 42 Nato faraón sňal svůj pečetní prsten+ z vlastní ruky a dal jej na ruku Josefovi a oblékl ho do oděvu z jemného plátna* a na krk mu vložil zlatý náhrdelník.+ 43 Nadto ho dal vozit v druhém čestném dvoukolém voze, který měl,+ aby před ním vyvolávali: „A·vrékh!“* Tak ho dosadil nad celou egyptskou zemí.

44 A faraón dále řekl Josefovi: „Jsem faraón, ale nikdo nesmí v celé egyptské zemi pozvednout ruku nebo nohu bez tvého zmocnění.“+ 45 Potom dal faraón Josefovi jméno Cafenat-paneach* a dal mu za manželku Asenat,+ dceru Potifery,* kněze z Onu.*+ A Josef začal vycházet po egyptské zemi.+ 46 A Josefovi bylo třicet let,+ když stál před faraónem, králem Egypta.

Josef pak vyšel od faraóna a cestoval po celé egyptské zemi. 47 A během sedmi let nadbytku nesla země [plnými] hrstmi.+ 48 A on sbíral všechny potraviny těch sedmi let, která přišla na egyptskou zemi, a ukládal potraviny ve městech.+ Potraviny z pole, které bylo kolem města, uložil do jeho středu.+ 49 A Josef kupil obilí v opravdu velkém množství,+ jako mořský písek, až je nakonec přestali počítat, protože ho bylo bezpočtu.+

50 A než přišel rok hladomoru, narodili se Josefovi dva synové,+ které mu porodila Asenat, dcera Potifery, kněze z Onu. 51 Prvorozenému dal tedy Josef jméno Manasse,*+ protože „Bůh* mi dal zapomenout na všechny mé těžkosti a na celý dům mého otce“,+ jak uvedl. 52 A druhému dal jméno Efrajim,*+ protože „Bůh mě učinil plodným v zemi mé ubohosti“,+ jak uvedl.

53 A sedm let nadbytku, který zavládl v egyptské zemi, postupně končilo,+ 54 a začalo naopak přicházet sedm let hladomoru, právě jak Josef řekl.+ A hladomor se rozmohl ve všech zemích, ale v celé egyptské zemi se nacházel chléb.+ 55 Nakonec celá egyptská země vyhladověla a lidé začali volat k faraónovi o chléb.+ Nato faraón řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi. Cokoli vám řekne, musíte udělat.“+ 56 A hladomor zavládl po celém zemském povrchu.+ Pak Josef začal otevírat všechny sklady obilí, které byly mezi nimi,* a prodávat Egypťanům,*+ protože hladomor silně sevřel egyptskou zemi. 57 Lidé z celé země* nadto přišli do Egypta nakupovat od Josefa, protože hladomor silně svíral celou zemi.+

42 A tak Jákob uviděl, že v Egyptě jsou obilniny.+ Nato Jákob řekl svým synům: „Proč se díváte jeden na druhého?“ 2 A dodal: „Hle, slyšel jsem, že v Egyptě jsou obilniny.+ Sejděte tam a nakupte tam pro nás, abychom zůstali naživu a nepomřeli.“ 3 Deset Josefových bratrů+ sešlo tedy nakoupit obilí z Egypta. 4 Jákob však neposlal Josefova bratra Benjamína+ s jeho ostatními bratry, protože řekl: „Jinak by se mu mohla přihodit smrtelná nehoda.“*+

5 Izraelovi synové přišli tedy spolu s ostatními, kteří přicházeli nakupovat, protože v zemi Kanaán existoval hladomor.+ 6 A Josef byl mocným pánem v zemi.+ To on prodával všem lidem země.+ Josefovi bratři proto přišli a hluboce se mu poklonili tváří k zemi.+ 7 Když Josef uviděl své bratry, ihned je poznal, ale sám se jim poznat nedal.+ Mluvil s nimi tudíž drsně a řekl jim: „Odkud jste přišli?“, na což řekli: „Ze země Kanaán nakoupit potraviny.“+

8 Josef tedy poznal své bratry, ale oni ho nepoznali. 9 Josef si okamžitě vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály,+ a přikročil k tomu, aby jim řekl: „Jste zvědové! Přišli jste, abyste uviděli, kde je země nechráněná!“*+ 10 Řekli mu nato: „Ne, můj pane,+ ale tvoji sluhové+ přišli nakoupit potraviny. 11 Všichni jsme synové jediného muže. Jsme přímí muži. Tvoji sluhové nejednají jako zvědové.“+ 12 Ale on jim řekl: „Ne tak, neboť jste přišli, abyste uviděli, kde je země nechráněná!“+ 13 Na to řekli: „Tvých sluhů je dvanáct bratrů.+ Jsme synové jen jednoho muže+ v zemi Kanaán; a nejmladší je dnes s naším otcem,+ kdežto ten druhý již není.“+

14 Josef jim však řekl: „Je to tak, jak jsem k vám mluvil. Řekl jsem: ‚Jste zvědové!‘ 15 Takto budete vyzkoušeni: Jakože faraón žije, nevyjdete odtud, ledaže sem přijde váš nejmladší bratr.+ 16 Vyšlete jednoho z vás, aby přivedl vašeho bratra, zatímco vy budete svázáni, aby ve vašem případě byla vaše slova vyzkoušena jako pravda.+ A pokud ne, potom — jakože faraón žije — jste zvědové.“ 17 S tím je dal na tři dny společně do vazby.

18 Nato jim Josef třetí den řekl: „Udělejte toto a zůstanete naživu. Bojím se+ [pravého] Boha. 19 Jestliže jste přímí, ať jeden z vašich bratrů zůstane svázaný ve vašem domě vazby,+ ale vy ostatní jděte, vezměte si obilniny kvůli hladu ve svých domech.+ 20 Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, aby vaše slova byla shledána jako důvěryhodná; a nezemřete.“+ A přistoupili k tomu, aby tak učinili.

21 A jeden druhému začali říkat: „Bezesporu jsme vinni vzhledem k našemu bratrovi,+ protože jsme viděli tíseň jeho duše, když se doprošoval soucitu z naší strany, ale my jsme nenaslouchali. Proto na nás přišla tato tíseň.“+ 22 Ruben jim pak odpověděl a řekl: „Neříkal jsem vám: ‚Nehřešte proti tomu dítěti‘? Ale nenaslouchali jste.+ A tu je jeho krev jistě vyžadována zpět.“+ 23 Pokud jde o ně, oni nevěděli, že Josef naslouchá, protože mezi nimi byl tlumočník. 24 Proto se od nich odvrátil a začal plakat.+ Pak se k nim vrátil a promluvil k nim a vzal z nich Simeona+ a svázal jim ho před očima.+ 25 Pak dal Josef příkaz, a plnili jejich brašny obilím. Také měli vrátit peníze mužů jednotlivě do každého pytle+ a dát jim zásoby potravin na cestu.+ A udělali jim to tak.

26 Naložili si tedy obilniny na osly a vydali se odtud na cestu. 27 Když jeden otevřel svůj pytel, aby v ubytovacím místě dal píci svému oslu,+ uviděl své peníze, a hle, byly navrchu v jeho vaku.+ 28 Na to řekl svým bratrům: „Peníze mi byly vráceny a jsou zde v mém vaku!“ Tehdy jim srdce pokleslo, takže se s chvěním obraceli jeden k druhému+ a říkali: „Co nám to Bůh udělal?“+

29 Posléze přišli ke svému otci Jákobovi do země Kanaán a pověděli mu všechno, co je postihlo, a řekli: 30 „Muž, který je pánem* té země, s námi mluvil drsně,+ neboť nás pokládal za muže, kteří v zemi vyzvídají.+ 31 Ale řekli jsme mu: ‚Jsme přímí muži.+ Nejednáme jako zvědové. 32 Je nás dvanáct bratrů,+ synů našeho otce.+ Jeden již není+ a nejmladší je dnes s naším otcem v zemi Kanaán.‘+ 33 Ale muž, který je pánem té země, nám řekl:+ ‚Tak poznám, že jste přímí:+ Ať jeden váš bratr zůstane u mne.+ Pak si něco vezměte kvůli hladu ve svých domech a jděte.+ 34 A přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně, abych poznal, že nejste zvědové, ale že jste přímí. Vašeho bratra vám dám zpět a můžete v zemi obchodovat.‘“+

35 A když vyprazdňovali své pytle, stalo se, že v pytli každého byl uzlík s penězi. A oni, stejně jako jejich otec, uviděli své uzlíky s penězi, a dostali strach. 36 Jejich otec Jákob k nim pak zvolal: „To mne jste oloupili!+ Josef již není a Simeon již není+ a Benjamína si vezmete! Na mne přišlo to všechno!“ 37 Ale Ruben svému otci řekl: „Můžeš usmrtit mé vlastní dva syny, jestliže ti ho nepřivedu zpět.+ Předej mi ho do péče, a budu tím, kdo ti ho vrátí.“+ 38 Řekl však: „Můj syn s vámi nepůjde, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám.+ Kdyby se mu přihodila smrtelná nehoda* na cestě, kterou půjdete, pak jistě přivedete mé šediny se zármutkem do šeolu.“*+

43 A v zemi byl krutý hladomor.+ 2 A stalo se, že jakmile dojedli obilniny, které přinesli z Egypta,+ jejich otec přistoupil k tomu, aby jim řekl:+ „Vraťte se, kupte pro nás trochu potravy.“+ 3 Juda mu pak řekl: „Ten muž nám nepochybně vydával svědectví, když řekl: ‚Neuvidíte znovu můj obličej, pokud s vámi nebude váš bratr.‘+ 4 Jestliže s námi pošleš našeho bratra,+ jsme ochotni jít a koupit ti potravu. 5 Ale jestliže ho nepošleš, nepůjdeme, protože nám ten muž opravdu řekl: ‚Neuvidíte znovu můj obličej, pokud s vámi nebude váš bratr.‘“+ 6 A Izrael zvolal:+ „Proč jste mi museli uškodit tím, že jste tomu muži řekli, že máte ještě jednoho bratra?“ 7 Na to řekli: „Ten muž se dotazoval přímo na nás a na naše příbuzné a řekl: ‚Je váš otec ještě naživu?+ Máte ještě jednoho bratra?‘, a my jsme přikročili k tomu, abychom mu o těch skutečnostech pověděli.+ Jak jsme mohli s jistotou vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra‘?“+

8 Nakonec Juda řekl svému otci Izraelovi: „Pošli chlapce se mnou,+ abychom vstali a šli a abychom zůstali naživu a nepomřeli+ ani my, ani ty a naše děťátka.+ 9 Zaručím se za něj.+ Z mé ruky můžeš za něj vymáhat trest.+ Jestliže se mi nepodaří, abych ti ho přivedl a postavil ho před tebe, pak jsem proti tobě provždy* zhřešil. 10 Ale kdybychom neotáleli, už jsme nyní mohli být dvakrát tam a zpátky.“+

11 Jejich otec Izrael jim tedy řekl: „Jestliže je to tedy tak,+ udělejte tohle: Vezměte nejznamenitější plody země do svých brašen a doneste je tomu muži jako dar:+ trochu balzámu*+ a trochu medu,+ ladánum a pryskyřičnou kůru,+ pistáciové ořechy a mandle.+ 12 Také si vezměte do ruky dvojnásobek peněz;* a peníze, které byly vráceny navrch do vašich vaků, vezměte v ruce zpátky.+ Snad to byla chyba.+ 13 A vezměte svého bratra, vstaňte a vraťte se k tomu muži. 14 A ať se Všemohoucí Bůh* před tím mužem nad vámi slituje,+ aby vám jistě propustil vašeho druhého bratra a Benjamína. Já však v případě, že mám být oloupen, jistě budu oloupen.“+

15 Muži tedy vzali ten dar a vzali do ruky dvojnásobek peněz a Benjamína. Pak se zvedli a odešli do Egypta a postavili se před Josefa.+ 16 Když Josef s nimi viděl Benjamína, ihned řekl muži, jenž byl nad jeho domem: „Vezmi ty muže do domu, poraž zvířata a vykonej přípravu,+ protože ti muži mají se mnou v poledne jíst.“ 17 Muž okamžitě učinil, právě jak Josef řekl.+ Muž tedy vzal ty muže do Josefova domu. 18 Ale ti muži dostali strach, protože byli vzati do Josefova domu,+ a začali říkat: „To kvůli penězům, které se s námi na začátku vrátily v našich vacích, nás sem vedou, aby nás napadli a zaútočili na nás a vzali nás za otroky i s našimi osly!“+

19 Přistoupili tudíž k muži, který byl nad Josefovým domem, a mluvili s ním u vchodu do domu 20 a řekli: „Omluv nás, můj pane! Na začátku jsme sem přece přišli, abychom nakoupili potravu.+ 21 Ale když jsme přišli k ubytovacímu místu+ a začali otvírat své vaky, tu se přihodilo, že každý měl své peníze navrchu ve svém vaku, své peníze v plné váze. Rádi bychom je tedy vlastníma rukama vrátili.+ 22 A přinesli jsme v rukách víc peněz, abychom nakoupili potravu. Rozhodně nevíme, kdo nám položil naše peníze do vaků.“+ 23 Potom řekl: „Je to s vámi v pořádku. Nebojte se.+ Váš Bůh a BŮH vašeho otce vám dal do vaků poklad.+ Vaše peníze přišly nejprve ke mně.“ Pak k nim vyvedl Simeona.+

24 Muž potom přivedl ty muže do Josefova domu a dal vodu, aby si umyli nohy,+ a pro jejich osly dal píci.+ 25 A přistoupili k tomu, aby přichystali dar+ pro Josefa, až v poledne přijde, protože uslyšeli, že tady mají jíst chléb.+ 26 Když Josef vešel do domu, přinesli mu pak do domu dar, který měli v ruce, a vrhli se před ním k zemi.+ 27 Potom se dotazoval, zda se jim daří dobře,* a řekl:+ „Daří se dobře vašemu otci,* letitému muži, o kterém jste mluvili? Je ještě naživu?“+ 28 Na to řekli: „Tvému sluhovi, našemu otci, se daří dobře. Je ještě naživu.“ Pak se sklonili a vrhli se [k zemi].+

29 Když pozvedl oči a uviděl svého bratra Benjamína, syna své matky,+ přikročil k tomu, aby řekl: „To je váš nejmladší bratr, o němž jste se mnou mluvili?“+ A dodal: „Ať ti Bůh projeví svou přízeň,+ můj synu.“ 30 Josef nyní spěchal, protože se jeho niterné city k jeho bratrovi roznítily,+ takže hledal [místo], kde by se vyplakal, a vešel do jedné vnitřní místnosti a tam proléval slzy.+ 31 Pak si umyl obličej a vyšel a ovládal se a řekl:+ „Podávejte jídlo.“+ 32 A přistoupili k tomu, aby je podávali pro něj zvlášť a pro ně zvlášť a zvlášť pro Egypťany, kteří s ním jedli; Egypťané totiž nemohli jíst jídlo s Hebrejci, protože to je pro Egypťany odporná věc.+

33 A posadili je před ním, prvorozeného podle jeho práva prvorozeného+ a nejmladšího podle jeho mladosti; a muži se na sebe dívali v ohromení. 34 A dával jim nosit porce z toho, co bylo před ním, ale pětinásobně zvětšil Benjamínovu porci proti velikosti porcí všech ostatních.+ Tak s ním pokračovali v hodování a pití až dosyta.+

44 Později nařídil muži, který byl nad jeho domem,+ a řekl: „Naplň vaky mužů potravou v míře, kterou jsou schopni unést, a polož peníze každého navrch do jeho vaku.+ 2 Ale můj pohár, stříbrný pohár, položíš navrch do vaku nejmladšího, i peníze za jeho obilniny.“ Učinil tedy podle Josefova slova, které promluvil.+

3 Ráno svítalo, když byli muži posláni pryč,+ oni i jejich osli. 4 Vyšli z města. Nedošli daleko, když Josef řekl muži, který byl nad jeho domem: „Vstaň! Hoň ty muže a rozhodně je dostihni a řekni jim: ‚Proč jste oplatili špatným za dobré?+ 5 Není to ta věc, ze které můj pán pije a jejímž prostřednictvím znalecky čte znamení?+ Dopustili jste se špatného skutku.‘“

6 Nakonec je dostihl a ta slova k nim promluvil. 7 Ale řekli mu: „Proč můj pán mluví taková slova? Je nemyslitelné, aby tvoji sluhové udělali něco takového. 8 Peníze, které jsme našli navrchu ve svých vacích, jsme ti přece přinesli zpět ze země Kanaán.+ Jak bychom tedy mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána?+ 9 Ať zemře ten z tvých otroků,* u kterého by se to našlo, a ať se my sami staneme otroky mého pána.“+ 10 Řekl tedy: „Ať se nyní stane přesně podle vašich slov.+ Tak se ten, u něhož se to najde, stane mým otrokem,+ ale vy sami se prokážete [jako] nevinní.“ 11 Nato každý rychle složil svůj vak na zem a každý svůj vlastní vak otevřel. 12 A on pečlivě hledal. Začal u nejstaršího a skončil u nejmladšího. Pohár se nakonec našel v Benjamínově vaku.+

13 Pak roztrhli své přehozy+ a každý zvedl svůj náklad zpět na svého osla a vrátili se do města. 14 A Juda+ a jeho bratři vešli do Josefova domu, a on tam ještě byl; a přistoupili k tomu, aby před ním padli na zem.+ 15 Josef jim nyní řekl: „Jaký jste to udělali skutek? Nevěděli jste, že takový muž, jako jsem já, může znalecky číst znamení?“+ 16 Na to Juda zvolal: „Co můžeme říci mému pánovi? O čem můžeme mluvit? A jak se můžeme prokázat [jako] spravedliví?+ [Pravý] Bůh našel provinění tvých otroků.+ Pohleď, jsme otroky svého pána,+ my i ten, v jehož ruce se našel pohár!“ 17 Řekl však: „Je nemyslitelné, abych to udělal!+ Ten muž, v jehož ruce se našel pohár, se stane mým otrokem.+ Pokud jde o vás ostatní, vy jděte v pokoji ke svému otci.“+

18 Tu k němu Juda přišel blíž a řekl: „Pokorně tě prosím, můj pane, dovol, ať tvůj otrok promluví slovo tak, aby to slyšel můj pán,+ a nedopusť, aby se tvůj hněv+ rozpálil proti tvému otrokovi, protože s tebou je to jako s faraónem.*+ 19 Můj pán se zeptal svých otroků a řekl: ‚Máte otce nebo bratra?‘ 20 Řekli jsme tedy mému pánovi: ‚My máme letitého otce a dítě jeho stáří, nejmladšího.+ Ale jeho bratr je mrtev, takže zůstal po své matce sám,+ a jeho otec ho opravdu miluje.‘ 21 Potom jsi svým otrokům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, abych na něj upřel oko.‘+ 22 Ale mému pánovi jsme řekli: ‚Chlapec nemůže opustit svého otce; kdyby svého otce přece opustil, ten by jistě zemřel.‘+ 23 Pak jsi svým otrokům řekl: ‚Jestliže váš nejmladší bratr nepřijde s vámi, již můj obličej neuvidíte.‘+

24 A stalo se, že jsme vyšli k tvému otroku, mému otci, a pak jsme mu pověděli slova mého pána. 25 Později náš otec řekl: ‚Vraťte se, nakupte pro nás trochu potravy.‘+ 26 Řekli jsme však: ‚Nemůžeme jít dolů. Jestliže s námi bude náš nejmladší bratr, dolů půjdeme, protože nemůžeme vidět obličej toho muže, nebude-li náš nejmladší bratr s námi.‘+ 27 Pak nám můj otec, tvůj otrok, řekl: ‚Sami dobře víte, že mi má manželka porodila jen dva syny.+ 28 Později jeden odešel z mé společnosti a já zvolal: „Ach, jistě je roztrhán na kusy!“+ a doposud jsem ho neviděl. 29 Kdybyste měli vzít z mého dohledu také tohoto a kdyby se mu měla přihodit smrtelná nehoda, jistě byste mé šediny přivedli s neštěstím do šeolu.+‘

30 A jakmile bych nyní přišel k tvému otroku, svému otci, a chlapec by nebyl s námi, když duše toho je svázána s duší onoho,+ 31 pak se jistě stane, jakmile uvidí, že tu chlapec není, že prostě zemře, a tvoji otroci skutečně přivedou šediny tvého otroka, svého otce, se zármutkem do šeolu.* 32 Tvůj otrok se totiž za chlapce zaručil,+ když [bude] pryč od svého otce, a řekl: ‚Jestliže se mi nepodaří přivést ti ho zpátky, pak jsem provždy zhřešil proti svému otci.‘*+ 33 Prosím tedy nyní, ať tvůj otrok zůstane místo chlapce jako otrok mého pána, aby chlapec odešel se svými bratry.+ 34 Vždyť jak mohu jít ke svému otci a nemít chlapce s sebou, abych se pak díval na neštěstí, které postihne mého otce?“+

45 Na to se již Josef přede všemi, kteří u něj stáli, nebyl schopen ovládnout.+ Zvolal tedy: „Ať ode mne všichni odejdou!“ A zatímco se Josef dal poznat svým bratrům, nikdo jiný u něj nestál.+

2 A začal pozvedat svůj hlas s pláčem,+ takže to uslyšeli Egypťané a uslyšel to faraónův dům. 3 Nakonec řekl Josef svým bratrům: „Jsem Josef. Je můj otec ještě naživu?“ Ale jeho bratři mu vůbec nebyli schopni odpovědět, protože byli kvůli němu rozrušeni.+ 4 Josef tedy řekl svým bratrům: „Pojďte až ke mně, prosím.“ A tak přišli až k němu.

Pak řekl: „Jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.+ 5 Ale ať vás to teď nebolí+ a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života.+ 6 Je totiž druhý rok hladomoru na zemi+ a je ještě pět let, ve kterých nebude čas k orbě ani žeň.+ 7 Bůh mě tedy poslal před vámi, aby pro vás na zemi umístil ostatek*+ a zachoval vás naživu velkým únikem. 8 Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal,+ ale byl to [pravý] Bůh, aby mě ustanovil za otce+ faraónovi a za pána celého jeho domu a jako toho, kdo má nadvládu nad celou egyptskou zemí.

9 Jděte rychle k mému otci a řekněte mu: ‚Tak řekl tvůj syn Josef: „Bůh mě ustanovil za pána nad celým Egyptem.+ Sejdi ke mně. Neotálej. 10 A budeš bydlet v zemi Gošen+ a zůstaneš blízko mne, ty a tvoji synové a synové tvých synů a tvá stáda bravu a stáda dobytka a všechno, co máš. 11 A budu tě tam zásobovat potravou, neboť je ještě pět let hladomoru,+ abys nezchudl ty a tvůj dům a všechno, co máš.“‘ 12 A vaše oči a oči mého bratra Benjamína vidí, že jsou to moje ústa, která k vám mluví.+ 13 Povíte tedy mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli; a pospíšíte si a přivedete mého otce sem dolů.“

14 Pak padl kolem krku svému bratru Benjamínovi a dal se do pláče, a Benjamín plakal na jeho šíji.+ 15 A přistoupil k tomu, aby zlíbal všechny své bratry a aby nad nimi plakal,+ a potom s ním jeho bratři mluvili.

16 A ve faraónově domě slyšeli zprávu, která zněla: „Přišli Josefovi bratři!“ A prokázalo se to být dobré v očích faraóna a jeho sluhů.+ 17 Faraón proto řekl Josefovi: „Řekni svým bratrům: ‚Učiňte toto: Naložte své soumary a vejděte do země Kanaán+ 18 a vezměte svého otce a své domácnosti a přijďte sem ke mně, abych vám dal to dobré z egyptské země; a jezte tučnou část země.+ 19 A tobě se přikazuje:*+ „Učiň toto: Vezměte si vozy+ z egyptské země pro své maličké a své manželky, a na jeden vyzvednete svého otce a přijdete sem.+ 20 A ať vaše oko nelituje vašeho vybavení,+ protože to dobré z celé egyptské země je vaše.“‘“+

21 A synové Izraele tak potom učinili, a Josef jim dal vozy podle faraónových nařízení a dal jim zásoby potravin+ na cestu. 22 Každému z nich dal osobní přehozy na převléknutí,+ ale Benjamínovi dal tři sta kousků stříbra a pět přehozů na převléknutí.+ 23 A svému otci poslal následující: deset oslů nesoucích dobré egyptské věci a deset oslic nesoucích obilí a chléb a obživu pro jeho otce na cestu. 24 Tak své bratry vypravil, a oni přistoupili k tomu, aby šli. Řekl jim však: „Nepopuďte se cestou jeden na druhého.“+

25 A vyšli z Egypta a posléze přišli do země Kanaán ke svému otci Jákobovi. 26 A podali mu zprávu a řekli: „Josef je stále naživu, a to on má nadvládu nad celou egyptskou zemí!“+ Ale srdce mu strnulo, protože jim nevěřil.+ 27 Když s ním dál mluvili o všech Josefových slovech, která k nim mluvil, a uviděl vozy, jež Josef poslal, aby ho vezly, duch jejich otce Jákoba začal ožívat.+ 28 Pak Izrael zvolal: „To stačí! Můj syn Josef je ještě naživu! Ach, půjdu a uvidím ho, než zemřu!“+

46 Izrael se všemi, kdo byli jeho, tedy vytáhl a přišel do Beer-šeby,+ a přistoupil k tomu, aby obětoval oběti BOHU svého otce Izáka.+ 2 Potom Bůh promluvil k Izraelovi v nočních viděních a řekl:+ „Jákobe, Jákobe!“, na což řekl: „Zde jsem!“+ 3 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jsem [pravý] Bůh,+ BŮH tvého otce.*+ Neboj se sejít do Egypta, neboť tě tam učiním velkým národem.+ 4 Sám s tebou sejdu do Egypta a sám tě také jistě vyvedu;+ a Josef ti položí ruku na oči.“*+

5 Potom se Jákob zvedl z Beer-šeby a synové Izraele dál přepravovali svého otce Jákoba a své maličké a své manželky ve vozech, které faraón poslal k jeho přepravě.+ 6 Dále si vzali svá stáda dobytka a zboží, které si nashromáždili v zemi Kanaán.+ Nakonec přišli do Egypta, Jákob a s ním všechno jeho potomstvo. 7 Přivedl s sebou do Egypta své syny a syny svých synů, své dcery a dcery svých synů, dokonce všechno své potomstvo.+

8 A to jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta:+ Jákob a jeho synové: Jákobův prvorozený byl Ruben.+

9 A synové Rubena byli Chanok a Pallu a Checron a Karmi.+

10 A synové Simeona+ byli Jemuel a Jamin a Ohad a Jakin+ a Cochar a Šaul,+ syn Kananejky.

11 A synové Leviho+ byli Geršon,+ Kehat+ a Merari.+

12 A synové Judy+ byli Er+ a Onan+ a Šela+ a Perec+ a Zerach.+ Er a Onan však zemřeli v zemi Kanaán.+

A syny Perecovými se stali Checron+ a Chamul+.

13 A synové Isachara+ byli Tola+ a Puva+ a Job a Šimron.+

14 A synové Zebulona+ byli Sered a Elon a Jachleel.+

15 To jsou synové Ley,+ které porodila Jákobovi v Paddan-aramu, spolu s jeho dcerou Dinou.+ Všech duší jeho synů a jeho dcer bylo třicet tři.

16 A synové Gada+ byli Cifjon a Chaggi, Šuni a Ecbon, Eri a Arodi a Areli.+

17 A synové Ašera+ byli Jimnah a Jišva a Jišvi a Beria,+ a jejich sestra Serach.

A synové Berii byli Cheber a Malkiel.+

18 To jsou synové Zilpy,+ kterou dal Laban své dceři Lee. Časem je porodila Jákobovi: šestnáct duší.

19 Synové Jákobovy manželky Ráchel+ byli Josef+ a Benjamín.+

20 A Josefovi se v egyptské zemi narodili Manasse+ a Efrajim,*+ které mu porodila Asenat,+ dcera kněze Potifery z Onu.

21 A synové Benjamína byli Bela+ a Beker+ a Ašbel, Gera+ a Naaman,+ Echi a Roš, Muppim+ a Chuppim+ a Ard.

22 To jsou synové Ráchel, kteří se narodili Jákobovi. Všech duší bylo čtrnáct.

23 A synové Dana+ byli Chušim.+

24 A synové Naftaliho+ byli Jachceel a Guni+ a Jecer a Šillem.+

25 To jsou synové Bilhy,+ kterou dal Laban své dceři Ráchel. Časem je porodila Jákobovi; všech duší bylo sedm.

26 Všechny duše, které přišly k Jákobovi do Egypta, byli ti, kdo vyšli z horní části jeho stehna,+ kromě manželek Jákobových synů. Všech duší bylo šedesát šest. 27 A Josefovi synové, kteří se mu narodili v Egyptě, byli dvě duše. Všech duší Jákobova domu, které přišly do Egypta, bylo sedmdesát.*+

28 A poslal Judu+ před sebou k Josefovi, aby předem o něm předal informaci* do Gošenu. Potom přišli do země Gošen.*+ 29 Pak dal Josef přichystat svůj dvoukolý vůz a vyjel vstříc svému otci Izraelovi do Gošenu.+ Když se před ním objevil, padl mu ihned kolem krku a znovu a znovu mu na šíji proléval slzy.+ 30 Nakonec Izrael řekl Josefovi: „Tentokrát jsem ochoten zemřít,+ když jsem nyní viděl tvůj obličej, poněvadž jsi ještě naživu.“

31 Potom Josef řekl svým bratrům a domácnosti svého otce: „Nechte mě vyjít a podat zprávu faraónovi a říci mu:+ ‚Moji bratři a domácnost mého otce, kteří byli v zemi Kanaán, přišli sem ke mně.+ 32 A ti muži jsou pastýři,+ protože se stali chovateli dobytka;+ a přivedli sem svá stáda bravu a svá stáda dobytka a vše, co mají.‘+ 33 A až vás faraón zavolá a skutečně řekne: ‚Jaké je vaše zaměstnání?‘, stane se, 34 že řeknete: ‚Tvoji sluhové, my i naši praotcové, jsou od svého mládí až dodnes chovateli dobytka‘,+ abyste mohli bydlet v zemi Gošen,+ protože každý pastevec ovcí je pro Egypt odpornou věcí.“+

47 Josef tedy přišel a podal zprávu faraónovi a řekl:+ „Můj otec a moji bratři a jejich stáda bravu a stáda dobytka a všechno, co mají, přišli ze země Kanaán a jsou zde v zemi Gošen.“+ 2 A z celého počtu svých bratrů vzal pět mužů, aby je postavil před faraóna.+

3 Potom faraón řekl jeho bratrům: „Jaké je vaše zaměstnání?“+ Řekli tedy faraónovi: „Tvoji sluhové, my i naši praotcové,+ jsou pastevci ovcí.“+ 4 Nato řekli faraónovi: „Přišli jsme, abychom přebývali jako cizí usedlíci v zemi,+ protože pro brav, který tvoji sluhové mají, není pastva,+ neboť v zemi Kanaán je krutý hladomor.+ A nyní nech, prosím, bydlet své sluhy v zemi Gošen.“+ 5 Na to faraón řekl Josefovi: „Tvůj otec a tvoji bratři sem přišli k tobě. 6 Egyptská země ti je k dispozici.+ Ať tvůj otec a tvoji bratři bydlí v té nejlepší [části] země.+ Ať bydlí v zemi Gošen,+ a pokud víš, že jsou mezi nimi odvážní muži,*+ ustanovíš je za správce* skotu nad tím, co je moje.“+

7 Pak Josef přivedl svého otce Jákoba a představil ho faraónovi, a Jákob přistoupil k tomu, aby faraónovi požehnal.+ 8 Faraón nyní Jákobovi řekl: „Kolik je dnů let tvého života?“ 9 Jákob tedy faraónovi řekl: „Dnů let, kdy jsem přebýval jako cizí usedlík, je sto třicet let.+ Dnů let mého života se prokázalo být málo a byly tísnivé+ a nedosáhly dnů let života mých otců za dnů, kdy oni přebývali jako cizí usedlíci.“+ 10 Potom Jákob požehnal faraónovi a vyšel od faraóna.+

11 Josef tedy nechal svého otce a své bratry bydlet a dal jim vlastnictví v egyptské zemi, v té nejlepší [části] země, v zemi Rameses,+ právě jak přikázal faraón. 12 A Josef zásoboval chlebem svého otce a své bratry a celou domácnost svého otce+ podle počtu maličkých.*+

13 A v celé zemi nebyl žádný chléb, protože hladomor byl velmi krutý;+ a egyptská země a země Kanaán se následkem hladomoru vyčerpaly.+ 14 A všechny peníze, jež se nacházely v egyptské zemi a v zemi Kanaán, Josef vybíral za obilniny, které lidé nakupovali;+ a Josef přinášel peníze do faraónova domu. 15 Časem byly peníze z egyptské země a ze země Kanaán utraceny a všichni Egypťané začali přicházet k Josefovi a říkat: „Dej nám chléb!+ A proč bychom měli před tebou umírat, protože došly peníze?“+ 16 Josef nato řekl: „Vydejte svá hospodářská zvířata a dám vám chléb výměnou za vaše hospodářská zvířata, jestliže došly peníze.“ 17 A začali přivádět svá hospodářská zvířata k Josefovi; a Josef jim dával chléb výměnou za jejich koně* a hospodářská zvířata z bravu a hospodářská zvířata z dobytka a za osly,+ a opatřoval jim toho roku chléb výměnou za všechna jejich hospodářská zvířata.

18 Ponenáhlu ten rok skončil, a začali k němu přicházet příští* rok a říkat: „Nebudeme to tajit před mým pánem, ale peníze a domácí zvířata byly vydány mému pánovi.+ Před mým pánem nezůstává nic než naše těla a naše země.+ 19 Proč bychom měli umírat před tvýma očima,+ my i naše země? Kup nás a naši zemi za chléb+ a staneme se spolu se svou zemí faraónovými otroky; a dej nám osivo, abychom žili a nezemřeli a naše země nebyla zpustošena.“+ 20 Josef tedy koupil celou zemi Egypťanů pro faraóna,+ protože každý Egypťan prodal své pole, neboť hladomor je silně svíral; a země připadla faraónovi.

21 Pokud jde o lid, ten odstěhoval do měst, z jednoho konce území Egypta až po jeho druhý konec.+ 22 Jen zemi kněží nekoupil,+ protože denní dávky pro kněze byly od faraóna a oni jedli své denní dávky, které jim faraón dal.+ Proto neprodali svou zemi.+ 23 Potom Josef řekl lidu: „Pohleďte, dnes jsem koupil vás a vaši zemi pro faraóna. Tady máte osivo a osijete jím zem.+ 24 Až vydá výtěžek,+ pak dáte pětinu faraónovi,+ ale čtyři části budou vaše jako osivo na pole a jako potrava k jídlu pro vás a pro ty, kteří jsou ve vašich domech, a pro vaše maličké.“+ 25 Řekli tedy: „Zachoval jsi nám život.+ Ať nalezneme přízeň v očích mého pána a staneme se faraónovými otroky.“+ 26 A Josef přistoupil k tomu, aby to vydal jako výnos o pozemkovém vlastnictví Egypta až do tohoto dne, [že totiž] faraón má mít až pětinu. Pouze země kněží, jako odlišné skupiny, faraónovi nepřipadla.+

27 A Izrael dál bydlel v egyptské zemi, v zemi Gošen;+ a usadili se v ní a byli plodní a velmi se rozrostli.+ 28 A Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let, takže Jákobových dnů, let jeho života, bylo sto čtyřicet sedm let.+

29 Ponenáhlu se přibližovaly dny, kdy měl Izrael zemřít.+ Zavolal tedy svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem nyní našel přízeň v tvých očích, polož, prosím, ruku pod mé stehno,+ a projevíš mi milující laskavost a důvěryhodnost.*+ (Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě.+) 30 A musím ležet se svými otci,+ a ty mě vyneseš z Egypta a pohřbíš mě v jejich hrobě.“+ Řekl tedy: „Sám učiním podle tvého slova.“ 31 Pak on řekl: „Přísahej mi.“ Proto mu přísahal.+ Na to se Izrael vrhl [tváří] na čelo lehátka.*+

48 A po těchto věcech se stalo, že Josefovi bylo řečeno: „Pohleď, tvůj otec slábne.“ Na to vzal s sebou své dva syny Manasseho a Efrajima.+ 2 Pak byla Jákobovi podána zpráva a bylo řečeno: „Tvůj syn Josef k tobě přišel.“ Izrael tedy vynaložil sílu a posadil se na lehátku. 3 A Jákob přistoupil k tomu, aby řekl Josefovi:

„Všemohoucí Bůh* se mi objevil v Luzu+ v zemi Kanaán, aby mi požehnal.+ 4 A přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Pohleď, činím tě plodným+ a učiním z tebe mnohé a proměním tě ve sbor národů+ a tuto zemi dám do vlastnictví tvému semeni po tobě na neurčitý čas.‘+ 5 A tvoji dva synové, kteří se ti narodili v egyptské zemi, dříve než jsem přišel sem k tobě do Egypta, jsou nyní moji.+ Efrajim a Manasse se stanou mými jako Ruben a Simeon.+ 6 Ale potomstvo, jehož se jistě po nich staneš* otcem, bude patřit tobě. Spolu se jménem svých bratrů budou jmenováni ve svém dědictví.+ 7 A pokud jde o mne, když jsem přicházel z Paddanu,+ Ráchel cestou zemřela+ vedle mne v zemi Kanaán, když byl ještě před příchodem do Efratu+ značný úsek země, takže jsem ji pohřbil cestou do Efratu, což je Betlém.+“

8 Potom Izrael viděl Josefovy syny a řekl: „Kdo to je?“+ 9 Josef tedy řekl svému otci: „To jsou moji synové, které mi dal Bůh v tomto místě.“+ Na to řekl: „Přiveď je, prosím, ke mně, abych jim požehnal.“+ 10 Izraelovy oči byly stářím zakalené.+ Nebyl schopen vidět. Přivedl je tedy blíž k němu, a on je pak políbil a objal.+ 11 A Izrael přikročil k tomu, aby řekl Josefovi: „Nepomyslel jsem si, že uvidím tvůj obličej,+ ale tu mi Bůh dovolil, abych viděl také tvé potomstvo.“ 12 Potom je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se obličejem k zemi.+

13 Josef nyní vzal oba dva, pravicí Efrajima k Izraelovi+ zleva a Manasseho levicí k Izraelovi zprava,+ a přivedl je blíž k němu. 14 Izrael však vztáhl svou pravici a položil ji na hlavu Efrajimovi,+ ačkoli byl mladší,+ a svou levici na hlavu Manassemu.+ Vložil tak své ruce* záměrně, jelikož Manasse byl prvorozený.+ 15 A přistoupil k tomu, aby požehnal Josefovi a aby řekl:+

17 Když Josef viděl, že jeho otec drží svou pravici položenou na Efrajimově hlavě, nelíbilo se mu to+ a snažil se uchopit otcovu ruku, aby ji přeložil z Efrajimovy hlavy na hlavu Manassemu.+ 18 Josef tedy řekl svému otci: „Ne tak, můj otče, protože tento je prvorozený.+ Jemu vlož svou pravici na hlavu.“ 19 Ale jeho otec odmítal a řekl: „Vím to, můj synu, vím to. Stane se také lidem a také se stane velkým.+ Ale přesto se jeho mladší bratr stane větším, než bude on,+ a jeho potomstvo se stane plně rovnocenné* národům.“+ 20 A toho dne jim dále žehnal+ a říkal:

A tak stavěl Efrajima před Manasseho.+

21 Potom řekl Izrael Josefovi: „Podívej se, umírám,+ ale Bůh bude určitě dál s vámi a vrátí vás do země vašich praotců.+ 22 Pokud jde o mne, já ti dávám o jedno rameno [země] víc než tvým bratrům, [rameno,] které jsem vzal z ruky Amorejců svým mečem a svým lukem.“+

49 Později Jákob zavolal své syny a řekl: „Sejděte se, abych vám pověděl, co se vám stane v konečné části dnů. 2 Shromážděte se a naslouchejte, synové Jákoba, ano naslouchejte svému otci Izraelovi.+

3 Rubene, ty jsi můj prvorozený,+ má síla a začátek mé plodivé síly,+ znamenitost důstojnosti a znamenitost síly. 4 S bezohlednou nevázaností jako vody* nevynikni,+ protože jsi vešel na lůžko svého otce.+ Tehdy jsi znesvětil mé lože.+ On na ně vešel!

5 Simeon a Levi jsou bratři.*+ Jejich zbraně k pobíjení* jsou nástroji násilí.+ 6 Nevcházej do jejich důvěrné skupiny,+ má duše. Nesjednocuj se s jejich sborem,+ má povaho,* protože ve svém hněvu pobili muže*+ a ve své svévolnosti přeřezali býkům šlachy. 7 Buď proklet jejich hněv,+ protože je krutý,+ a jejich rozlícení, protože jedná drsně.+ Dovolte mi rozdělit je v Jákobovi a dovolte mi rozptýlit je v Izraelovi.+

8 Pokud jde o tebe, Judo,+ tvoji bratři ti budou chvalořečit.+ Tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel.+ Synové tvého otce se budou před tebou vrhat [k zemi].+ 9 Juda je lvíče.+ Jistě povstaneš od kořisti, můj synu. Sklonil se, protáhl se jako lev,* a jako lva,* kdo se ho opováží vzburcovat?+ 10 Žezlo* se od Judy neodvrátí+ ani velitelská hůl* z [místa] mezi jeho nohama,* dokud nepřijde Šilo;*+ a jemu bude patřit poslušnost národů.*+ 11 Uváže svého dorostlého osla k révě a potomka své vlastní oslice k vybrané révě* a jistě své oblečení vypere ve víně a svůj oděv v krvi hroznů.+ 12 Jeho oči jsou tmavě rudé od vína a bělost jeho zubů je od mléka.

13 Zebulon bude přebývat u mořského břehu+ a bude u břehu, kde stojí zakotvené lodě,*+ a jeho vzdálená strana bude směrem k Sidonu.+

14 Isachar+ je osel se silnými kostmi, který uléhá mezi dvěma sedlovými brašnami. 15 A uvidí, že místo odpočinku je dobré a že země je příjemná; a skloní své rameno, aby nosil břemena, a bude podroben otrocké nucené práci.*

16 Dan bude soudit svůj lid jako jeden z izraelských kmenů.+ 17 Ať se Dan prokáže být hadem u okraje cesty, rohatým hadem u okraje silnice, který uštkne koně do pat, takže jeho jezdec padá nazad.+ 18 Budu vskutku čekat* na záchranu od tebe,* Jehovo.+

19 Pokud jde o Gada, toho přepadne loupeživá tlupa, ale on přepadne nejzadnější voj.+

20 Z Ašera bude jeho chléb tučný+ a bude dávat královské lahůdky.+

21 Naftali+ je štíhlá* laň. Podává elegantní slova.*+

22 Odnož* z plodonosného stromu+ — Josef je odnož z plodonosného stromu u pramene,+ který žene své ratolesti* vzhůru přes zeď.+ 23 Ale lučištníci na něho dotírali a stříleli na něj a nevražili na něj.+ 24 A přece jeho luk bydlel na stálém místě+ a síla* jeho rukou byla pružná.*+ Z rukou Mocného Jákobova+ — odtamtud je Pastýř, Kámen Izraele.+ 25 Je od BOHA* tvého otce+ a pomůže ti;+ a je se Všemohoucím+ a požehná ti požehnáními nebes nahoře,+ požehnáními vodní hlubiny* ležící hluboko dole,+ požehnáními prsů a lůna.+ 26 Požehnání tvého otce budou vskutku nadřazená požehnáním věčných hor,+ ozdobě* pahorků trvajících na neurčito.+ Budou dále na Josefově hlavě, ano na temeni hlavy toho, který je vyčleněn* ze svých bratrů.+

27 Benjamín bude stále trhat jako vlk.+ Ráno sežere ukořistěné zvíře a večer rozdělí kořist.“+

28 To je všech dvanáct izraelských kmenů, a tak k nim promluvil jejich otec, když jim žehnal. Požehnal jim každému podle vlastního požehnání.+

29 Potom jim přikázal a řekl: „Jsem připojován ke svému lidu.+ Pohřběte mě s mými otci v jeskyni, která je na poli Chetity Efrona,+ 30 v jeskyni, která je na poli Makpela, jež je před Mamre v zemi Kanaán, na poli, které si Abraham koupil od Chetity Efrona, aby vlastnil pohřební místo.+ 31 Tam pohřbili Abrahama a jeho manželku Sáru.+ Tam pohřbili Izáka a jeho manželku Rebeku+ a tam jsem pohřbil Leu. 32 Zakoupené pole* a jeskyně, která je na něm, byly od synů Cheta.“+

33 Tak Jákob dokončil příkazy svým synům. Nato přitáhl nohy na lehátko a vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.+

50 Pak Josef padl na obličej svého otce+ a propukl nad ním v pláč a líbal ho.+ 2 Josef potom přikázal svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali.+ Lékaři tedy Izraela balzamovali, 3 a potřebovali na něho plných čtyřicet dnů, neboť tolik dnů obvykle potřebují k balzamování. A Egypťané pro něho dále prolévali slzy sedmdesát dnů.+

4 Nakonec minuly dny jeho oplakávání a Josef promluvil k faraónově domácnosti a řekl: „Jestliže jsem nyní nalezl přízeň ve vašich očích,+ promluvte, prosím, tak, aby to slyšel faraón, a řekněte: 5 ‚Můj otec mě nechal přísahat+ a řekl: „Pohleď, umírám.+ A ty mě pohřbíš+ na mém pohřebním místě, které jsem pro sebe vyhloubil v zemi Kanaán.“+ A nyní mě, prosím, nech vyjít a pohřbít mého otce, a pak jsem ochoten se vrátit.‘“ 6 Faraón tudíž řekl: „Jdi a pohřbi svého otce, právě jak tě nechal přísahat.“+

7 Josef tedy vyšel pohřbít svého otce, a s ním vyšli všichni faraónovi sluhové, starší muži*+ jeho domácnosti a všichni starší muži egyptské země 8 a všichni z Josefovy domácnosti a jeho bratři a domácnost jeho otce.+ Pouze svá děťátka a svá stáda bravu a svá stáda dobytka nechali v zemi Gošen. 9 Jeli s ním také jak dvoukolé vozy,+ tak jezdci na koních, a tábor se stal velmi početným. 10 Pak přišli k mlatu+ Atad,* který je v jordánském+ kraji, a tam se dali do velmi velkého a těžkého bědování. A konal obřady truchlení za svého otce sedm dnů.+ 11 A obyvatelé země, Kananejci, uviděli obřady truchlení na mlatu Atad a zvolali: „To je pro Egypťany těžké truchlení!“ Proto byl pojmenován Abel-micrajim,* což je v jordánském kraji.+

12 A jeho synové přistoupili k tomu, aby s ním učinili přesně, jak jim přikázal.+ 13 Jeho synové ho tedy přinesli do země Kanaán a pohřbili ho v jeskyni pole Makpela, pole, které si Abraham koupil od Chetity Efrona, aby vlastnil pohřební místo před Mamre.+ 14 Později, když pohřbil svého otce, vrátil se Josef do Egypta, on a jeho bratři a všichni, kteří s ním vyšli pohřbít jeho otce.

15 Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev,* začali si říkat: „Snad na nás Josef nevraží,+ a určitě nám oplatí za všechno zlo, které jsme mu způsobili.“+ 16 Vyjádřili tedy Josefovi příkaz těmito slovy: „Tvůj otec dal před svou smrtí příkaz a řekl: 17 ‚Tak řeknete Josefovi: „Naléhavě tě prosím, promiň,+ prosím, vzbouření svých bratrů a jejich hřích, kterým ti způsobili zlo.“‘+ A nyní promiň, prosím, vzbouření sluhů Boha tvého otce.“+ A Josef propukl v pláč, když k němu mluvili. 18 Nato jeho bratři také přišli a padli před ním a řekli: „Jsme zde jako tvoji otroci!“*+ 19 Josef jim pak řekl: „Nebojte se, cožpak jsem na místě Boha?+ 20 Pokud jde o vás, vy jste měli vůči mně na mysli zlo. Bůh to měl na mysli k dobrému, aby jednal jako v tento den a zachoval mnoho lidí naživu.+ 21 Nyní se tedy nebojte. Já sám budu zásobovat vás a vaše děťátka potravou.“+ Tak je utěšil a mluvil k nim povzbudivě.*

22 A Josef dál bydlel v Egyptě, on a dům jeho otce; a Josef žil sto deset let. 23 A Josef uviděl Efrajimovy syny z třetí generace,*+ také syny Makira,+ Manasseho syna. Narodili se na Josefových kolenou.+ 24 Posléze Josef řekl svým bratrům: „Umírám; ale Bůh k vám zcela jistě obrátí svou pozornost+ a určitě vás vyvede z této země do země, o které přísahal* Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“+ 25 Josef tudíž nechal syny Izraele přísahat a řekl: „Bůh k vám zcela jistě obrátí svou pozornost. Vezmete tedy mé kosti odtud.“+ 26 Josef potom zemřel ve věku sto deseti let; a dali ho nabalzamovat+ a v Egyptě byl položen do rakve.