Bible — psaná lidmi, a přece Boží poselství
1. Jakými lidmi byli podle lidských měřítek bibličtí pisatelé?
BIBLE byla psána asi čtyřiceti muži během šestnácti set let. Tito muži byli nedokonalí, dělali chyby a mohli se mýlit. Jako lidé se nelišili od druhých. Jeden z nich, Pavel, řekl mužům, kteří jej a jeho misionářského druha Barnabáše mylně považovali za bohy: „I my jsme přece jenom slabí lidé jako vy.“ (Skut. 14:15, Petrů) Z lidského hlediska neměli mnozí pisatelé Bible zvláštní vzdělání a schopnosti. Někteří z nich byli zcela jednoduší lidé: pastýři a rybáři.
2. Jak bylo možné, že nedokonalí lidé napsali zprávu, která je ve skutečnosti Božím „slovem“?
2 Jak bylo možné, že tito nedokonalí lidé napsali zprávu, která je skutečně Božím poselstvím? Nepsali z vlastního popudu, ale byli inspirováni Bohem. „Celé Písmo je inspirováno Bohem,“ řekl apoštol Pavel o části svatého Písma, které v jeho době existovalo. — 2. Tim. 3:16.
3, 4. Proč je nebezpečné pochybovat o inspiraci Bible?
3 Snad věříš, že Bible je Boží inspirované slovo. Ale jak silná je tvá víra? Obstojí ve zkoušce? Prorok Jeremiáš řekl: „Jehovovo slovo se pro mne stalo příčinou pohanění a posměchu po celý den.“ (Jer. 20:8) Jsi ochoten pro svou víru podstoupit posměch, špatné zacházení a dokonce smrt? Pod tlakem utrpení a odporu mohou již malé pochybnosti o inspiraci Božího slova vyrůst v pochybnosti větší, které podkopávají víru a oslabí sílu člověka vzdorovat pokušení. (Jak. 1:6) Jsi-li ovšem skutečně přesvědčen, že Bible je Boží slovo a že je jedině správné řídit podle něho svůj život, pak budeš moci mnohem lépe vzdorovat jakémukoli tlaku a zabránit tomu, abys nešel cestou nejmenšího odporu.
4 Kdo myslí, že je Bible — alespoň částečně — přece jen výplodem lidského myšlení, zkusí snad jednoho dne ospravedlnit svou neúctu k tomu, co Bible říká, aby se vyhnul těžkostem. Avšak tím ve skutečnosti dává v sázku svou naději na věčný život. Ježíš Kristus přece řekl: „Kdokoli se snaží zachovat si duši v bezpečí, ztratí ji; ale kdokoli ji ztrácí, zachová ji naživu.“ (Luk. 17:33) Není to tedy jen z přechodného zájmu zabývat se otázkou, jak to, že ačkoli je Bible psána lidmi, je skutečně Boží slovo. Jde tu o náš život.
JAK DOSTALI BIBLIČTÍ PISATELÉ SVÉ INFORMACE
5. Jakou úlohu hrál přímý diktát při tvoření biblického záznamu?
5 Boží poselství bylo lidem na zemi předáno „mnoha způsoby“. (Žid. 1:1, 2) Jedním způsobem byl přímý diktát. K diktovaným částem Bible patří Deset přikázání (která byla také předána písemně na dvou kamenných deskách) a všechny ostatní zákony a ustanovení Boží smlouvy s Izraelity. Jehova Bůh předal smlouvu Zákona prostřednictvím andělů. (Skutky 7:53) Potom bylo Mojžíšovi přikázáno: „Zapiš si tato slova.“ (2. Mojž. 34:27) Také jiní proroci kromě Mojžíše dostali zvláštní poselství s příkazem, aby je zapsali. (Viz například 2. Sam. 7:5–16; Iz. 7:3–9; Jer. 7:1–34.) Tato zvláštní poselství byla obyčejně vyslovena Božím andělem. — 1. Mojž. 31:11–13.
6. Popiš způsob snů, vidění a vytržení, i úlohu, kterou měly při předávání Božího poselství lidem.
6 Někdy používal Jehova Bůh sny, vidění nebo vytržení mysli, aby sdělil lidem své poselství. (4. Mojž. 12:6; 1. Sam. 3:4–14; 2. Sam. 7:17; Dan. 9:20–27) Ve snech nebo „nočních viděních“ viděl spící jakoby film, který mu sdělil Boží poselství nebo předsevzetí. Jiní, kteří měli vidění, byli zcela bdělí a informace se jim vtiskly do mysli při vědomí v podobě obrazů. (Mat. 17:2–9; Luk. 9:32) Někdo měl vidění, když upadl do vytržení. Ačkoli byl při vědomí, byl tak zaujat viděním, že zapomněl na všechno kolem zebe. (Skut. 10:10–16; 11:5–10) Bibličtí pisatelé, kteří přijali informace sny, viděním nebo vytržením, museli pak hledat slova a výrazy, aby mohli napsat srozumitelným způsobem, co viděli. — Abak. 2:2; Zjev. 1:1, 11.
7. Jak dostali bibličtí pisatelé své informace o historických událostech?
7 Značná část Bible vypravuje dějiny — zážitky jednotlivců, rodin, kmenů a národů. Jak získali bibličtí pisatelé tyto zprávy? Někdy byli přímo svědky událostí, které zapsali. Často se však museli obrátit k jiným pramenům, použít již existujících historických zpráv, rodokmenů nebo lidí, kteří mohli dát spolehlivé zprávy, jež dostali z první ruky nebo jinak. To vyžadovalo od pisatele obšírné a pečlivé zkoumání. Ezdráš, kněz a školený písař, použil asi dvaceti písemných pramenů, aby sestavil dvě knihy Paralipomenon. Lékař Lukáš napsal o svém evangeliu: „Rozhodl jsem se též, protože jsem přesně sledoval všechny věci od začátku, napsat ti je v logickém pořadí.“ (Luk. 1:3) Historická látka (obsažená v 1. Mojžíšově a u Joba) o začátcích člověka a časných událostech, rozmluvy v neviditelných nebesích a podobné, byla Bohem zjevena buď pisateli, nebo dříve někomu jinému. V tomto případě musela být zpráva předána ústně či písemně, až se v určité době stala součástí Bible.
8. Co bylo pramenem mnohých moudrých přísloví a rad, které najdeme v Bibli?
8 Kromě dějin obsahuje Bible hojnost moudrých výroků a rad. Pisatelé studovali a použili část Písem, kterou již měli, a pak využívali zkušenosti své i druhých. Vždy znovu čteme v Bibli výroky, které to potvrzují. Žalmista David pozoroval, jak se Bůh stará o své služebníky, a proto napsal: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ (Žalm 37:25) Moudrý pisatel Kazatele, Davidův syn Šalomoun, činí závěr ze svého pozorování: „U člověka není nic lepšího, nežli aby jedl a opravdu pil a aby pro svou lopotu dal své duši vidět dobré. Viděl jsem také i já, že je to z ruky pravého Boha.“ (Kaz. 2:24) Formulace myšlenek, založených na lidské zkušenosti, vyžadovala od pisatele pilné úsilí. To vidíme z Kazatele 12:9, 10, kde čteme: „Shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a uvažoval a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“
ÚLOHA BOŽÍHO DUCHA
9. Znamená okolnost, že bylo zapotřebí mnoho lidského úsilí k napsání Bible, že svatá Písma jsou pouze v omezeném smyslu Božím poselstvím?
9 Když bylo vynaloženo tolik lidského úsilí na psaní Bible, znamená to snad, že je pouze v omezeném smyslu Božím slovem? Jsou pouze diktované části Božím poselstvím? Ne, protože všechny, nejen některé části, jsou inspirovány Bohem. Jehova Bůh totiž vedl biblické pisatele svou účinnou silou neboli svým duchem. Žalmista David to potvrzuje slovy: „Byl to Jehovův duch, jenž mluvil skrze mne, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ — 2. Sam. 23:2.
10. Vysvětli, co je míněno výrazem Boží „slovo“, pokud jde o biblickou látku.
10 Boží „slovo“ na Davidově jazyku nebylo jednotlivé slovo, ale celé poselství. To je jasné ze způsobu, jak Bible používá výraz „slovo“. Například jeden z průvodců proroka Elizea řekl izraelskému vojevůdci Jehuovi: „Mám pro tebe slovo, veliteli.“ (2. Král. 9:5) Toto „slovo“ bylo Boží poselství. Říkalo, že Bůh vybral Jehua za krále desetikmenného Izraele a že jej pověřil, aby vykonal Boží rozsudek na Achabově královském domě. (2. Král. 9:6–10) Stejně tak se vztahuje i Jeremiáš 23:29 na poselství a ne na jednotlivé „slovo“: „ ‚Což není mé slovo podobně jako oheň,‘ je výrok Jehovův, ‚a jako kovářské kladivo, které rozdrtí skalní útes?‘ “ Jednotlivé „slovo“ by nemohlo mít tak zničující působení; pouze mocné poselství, které je uskutečněno. Jak použil Bůh svého ducha, aby tak mocné poselství předal do mysli pisatelů Bible a zajistil, aby i nadále zůstalo jeho „slovem“?
11. Jak to, že biblické proroctví „nevzniká z nějakého soukromého výkladu“?
11 O tom, jakou úlohu hraje Boží duch v proroctvích, se dozvídáme z Bible: „Žádné proroctví Písma nevzniká z nějakého soukromého výkladu. Neboť proroctví v žádné době nebylo vyneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21) To znamená, že biblická proroctví nejsou výsledkem pisatelovy úvahy a analýzy událostí a směrů jeho doby, a tudíž nevyjadřují jeho názor, kam to vše povede. Mysl pisatele byla ovlivněna Božím duchem a ten působil, že pisatel vyjádřil inspirované poselství, a to obyčejně svými vlastními slovy. Tak patřila jednotlivá slova pisateli, ale poselství bylo od Jehovy Boha.
12. Jakou úlohu hraje Boží duch při zaznamenávání minulých událostí?
12 Avšak nebyla látka, která se stala součástí Bible, často napsána až o léta později, než se popsané události přihodily? Ano, to je pravda; například popis Ježíšovy pozemské služby. Přesto byl Boží duch odpovědný za to, že byla zachována přesná zpráva. To vidíme z Ježíšových slov k jeho učedníkům: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a opět vám připomene všechno, co jsem vám říkal.“ (Jan 14:26) Tak se Boží duch postaral, aby si bibličtí pisatelé přesně vzpomněli na to, co měli zapsat do biblické zprávy.
13. Jaký existuje důkaz, že Boží duch vede výběr látky, která má být pojata do Bible?
13 Svým duchem se Jehova Bůh také postaral, aby to, co bylo zapsáno, se shodovalo s jeho předsevzetím a poskytlo důležité poučení těm, kteří chtěli být a zůstat schválenými služebníky. Řídil výběr látky, která měla být pojata do Bible. Proto mohl říci apoštol Pavel: „Všechno, co bylo předem napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom svou vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději.“ (Řím. 15:4) A pokud šlo o zvláštní zážitky Izraelitů za Mojžíšovy doby, řekl: „Tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady a byly zapsány pro nás, nad kterými nadešly konce [židovských] systémů věcí.“ — 1. Kor. 10:11.
14. „Inscenoval“ Jehova události, týkající se přestupků Izraelitů, aby mohly být zapsány jako varování pro křesťany? Vysvětli to.
14 Z toho nesmíme usuzovat, že Bůh v každém případě jednal jako velký „dramatik“ a vědomě inscenoval události, aby vytvořil předobrazy, které by mohly jeho služebníkům v pozdější době být varováním nebo jim sloužit k povzbuzení. Ne, v událostech, o nichž apoštol mluvil, jednali Izraelité podle vlastního rozhodnutí a přání, když padli za oběť reptání, modloslužbě a smilstvu. Bůh jim k tomu nedal žádný podnět. (1. Kor. 10:1–10) Izraelité byli Božím smluvním lidem, a tak skutečnost, že podlehli pokušení, dává apoštolovu varování zvláštní důraz: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ — 1. Kor. 10:12.
15. Jak je vidět z Judova dopisu, že Boží duch řídil výběr látky?
15 Místo aby Jehova Bůh inscenoval tyto události, připustil pouze, aby se určité situace přirozeným způsobem vyvinuly, a pak způsobil, aby pisatelé zapsali to, o čem on věděl, že je cenné pro budoucnost. Že výběr látky pro biblické záznamy byl skutečně veden Božím duchem, vidíme z dopisu učedníka Judy. Juda chtěl původně psát o společné záchraně duchem pomazaných křesťanů. Pod vlivem Božího ducha však poznal, že jeho spoluvěřící potřebují něco jiného, aby se vyrovnali se situací, v níž tehdy byli. Vysvětlil důvod, proč se vzdal svého původního úmyslu: „Milovaní, ačkoli jsem se nanejvýš snažil psát vám o záchraně, kterou máme ve společném držení, shledal jsem za nutné napsat vám, abych vás povzbudil, abyste vedli tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy dána svatým. Důvodem je mi to, že dovnitř vnikli jistí lidé, kteří už dlouho předtím byli Písmy určeni k tomuto soudu, bezbožní lidé, kteří obracejí nezaslouženou laskavost našeho Boha v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako nevěrní našemu jedinému vlastníku a Pánu Ježíši Kristu.“ (Juda 3, 4) Poselství, které pak Juda napsal pod vedením Božího ducha, bylo právě tím, co potřebovali jeho spoluvěřící, aby mohli vzdorovat zkaženým vlivům.
16. Projevili někdy bibličtí pisatelé osobní iniciativu při psaní? Vysvětli to.
16 Znamená snad okolnost, že výběr látky pro biblickou zprávu byl veden Božím duchem, že pisatelé neměli osobní iniciativu, pokud jde o předmět jejich psaní? Ne, často měli na mysli cíl a podle toho i psali. Odpovídali na určité otázky nebo se snažili objasnit věci, které dávaly podnět k nedorozumění. Příkladem toho je druhý dopis apoštola Pavla sboru v Tessalonice. Někteří ve sboru došli k nesprávnemu závěru, že přítomnost Ježíše Krista v královské moci je bezprostředně před nimi. Kromě toho si mnozí nevzali k srdci Pavlovu předešlou radu, aby ‚pracovali svýma rukama a chodili slušně, pokud jde o lidi vně‘. Pavlův druhý dopis se tím zabývá a ukazuje, jaký postoj má mít křesťan k těmto věcem. (1. Tess. 4:10–12; 2. Tess. 2:1–3; 3:10–15) Bibličtí pisatelé jako Pavel se podřizovali vedeni Božího ducha, a proto vše, co napsali, bylo v plném souladu s Božím předsevzetím, a tudíž i spolehlivé.
LIDSKÉ NÁZORY — S BOŽÍM SOUHLASEM, NEBO BEZ NĚHO?
17, 18. Jak máme rozumět výroku apoštola Pavla, že ‚vyjadřuje svůj názor‘?
17 A co když pisatelé vyjadřovali zdánlivě svůj vlastní názor? Vezmi si například výroky apoštola Pavla: „Ostatním říkám já — ne Pán“, „pokud jde o panny, nemám žádný příkaz od Pána, ale vyjadřuji svůj názor“, „[Vdova] je však podle mého mínění šťastnější, zůstane-li tak, jak je [to jest neprovdaná]. Myslím jistě, že i já mám Božího ducha.“ (1. Kor. 7:12, 25, 40) Co myslel Pavel těmito výroky?
18 Apoštol nemohl ke změněné myšlence uvést žádnou přímou nauku Pána Ježíše Krista, a proto vyjádřil svůj „názor“. Psal však pod vedením Božího ducha, a proto svým názorem vyjadřoval i Boží stanovisko. To je potvrzeno apoštolem Petrem, který Pavlovy dopisy zařadil k ostatním Písmům, když řekl: „Považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, jak vám též psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, jež mu byla dána. Když mluvil o těchto věcech, tak jako činí ve všech svých ostatních listech. V nich jsou však některé věci těžké k porozumění, jejichž význam si neučení a nestálí překrucují, jako též i ostatní Písma, ke svému zničení.“ — 2. Petra 3:15, 16.
19. V jakém ohledu je Bible Božím poselstvím?
19 Vidíme tedy, že Bible jako celek je Boží „slovo“ neboli poselství, v němž všechno bylo zapsáno pod vedením Božího ducha, aby to sloužilo Božímu předsevzetí a aby byly věci vysvětleny podle skutečnosti. Kdykoli Bible cituje výroky lidí nebo říká, co za určitých okolností dělali, ze souvislosti jasně vyplývá, má-li se jejich jednání napodobovat, nebo ne, či má-li se jejich myšlení přijmout, nebo zavrhnout.
20. Vysvětli, jak někdo může používat Bibli způsobem, jímž připisuje Bohu názory nedokonalých lidí.
20 Vezmi si například Jobovu knihu. Velká část pojednává o nesprávných názorech tří Jobových přátel, a někdy dokonce i Jobových. Takové falešné závěry nebo špatné chápání věcí jistě nebyly inspirovány Bohem. Například Jobův přítel Elifaz neprávem obvinil Boha: „Nemá víru ve své svaté, a v jeho očích nejsou sama nebesa skutečně čistá.“ (Job 15:15) Jehova Bůh později káral Elifaze a jeho druhy za falešná tvrzení. Řekl mu: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma společníkům, protože jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako mluvil můj služebník Job.“ (Job 42:7) Elifaz a jeho přátelé nebyli zřejmě inspirováni Bohem, ale pisatel Jobovy knihy psal pod vedením Božího ducha přesnou zprávu o jejich výrocích. Tato zpráva slouží k tomu, aby odhalila a zkompromitovala nesprávné názory na to, proč Bůh připouští zlo. Proto jako celek je Božím inspirovaným „slovem“ neboli poselstvím. Příklad ukazuje, jak musíme být opatrní, když citujeme určité biblické texty. Jestliže je vytrhneme ze souvislosti, může se stát, že to, co je ve skutečnosti názorem nedokonalých lidí, je neprávem připsáno Bohu.
BŮH ZJEVIL SVOU MOUDROST, KDYŽ POUŽIL LIDI K NAPSÁNÍ SVÉHO SLOVA
21. Nebylo by pro nás, nedokonalé lidi, cennější, kdyby Jehova Bůh pověřil sepsáním Bible anděly?
21 To, že Bůh dal lidem napsat své slovo, je důkazem jeho velké moudrosti, protože tak jsme obdrželi právě to, co jako nedokonalí lidé potřebujeme. Bůh mohl použít také anděly. Mělo by však potom jeho „slovo“ stejný účinek? Je pravda, že andělé by mohli popsat Boží podivuhodné vlastnosti a velké činy. Mohli by vyjádřit hloubku vlastní oddanosti a ocenění pro jeho nekonečné dary. Avšak nebylo by pro nás, nedokonalé lidi, těžké porozumět zprávě, vyjádřené dokonalými duchovními tvory, kteří nás daleko převyšují zkušeností a poznáním? Život v jejich oblasti by nemohl být popsán tak, jak známe život my — jeho radosti, strach, zklamání a starosti. Když tedy Jehova Bůh použil lidi, postaral se, aby jeho „slovo“ mělo vřelost, rozmanitost a přitažlivost, které mu mohl dodat jen lidský činitel.
22. Kdyby lidský činitel v Bibli úplně chyběl, jaké bychom mohli mít problémy s porozuměním?
22 Kdyby lidský činitel v Bibli chyběl, měli bychom také velké potíže s chápáním jejího poselství. Asi bychom těžce porozuměli, jak my, nedokonalí lidé, můžeme získat schválení svého stvořitele. Kdyby nám například zpráva pouze řekla, že „Bůh je milosrdný“, nestačilo by to, abychom porozuměli, co je tím myšleno. My lidé musíme mít věci vyjádřeny takovým způsobem, abychom je mohli chápat. Vzhledem k tomu, že je Bible psána lidmi, obsahuje konkrétní příklady přímo ze života, a předkládané z lidského stanoviska. Vypráví o lidech, kteří — i když znali Boží zákon — podlehli slabosti a provinili se těžkými přestupky. Někdy mluví pisatel sám o svých pocitech a reakcích. Současně se dozvídáme, v jaké míře mu bylo prokázáno milosrdenství.
23, 24. Vyprávěj, co se stalo Davidovi ve spojení s Betsabé, a ukaž, co se z toho učíme o Jehovovi Bohu.
23 Vezměme případ krále Davida. Dokázal, že má vynikající víru. A přece potom okolnosti vedly k tomu, že se stal obětí nesprávné žádosti. Byl přitahován manželkou Uriáše Hetejského, muže, který věrně podporoval jeho království. David připustil, aby jeho žádost vzrostla, a skutečně přivedl Uriášovu manželku Betsabé do svého paláce. Snad si zprvu nemyslel, že s ní bude mít opravdu pohlavní styky, ale jeho vášeň byla tak prudká, že se dopustil cizoložství. Když se dozvěděl, že Betsabé otěhotněla, pokoušel se rychle věc zakrýt tím, že povolal Uriáše domů v naději, že bude mít se svou manželkou styky. Když toho David nedosáhl, byl zoufalý. Zdálo se, že je pouze jediná možnost, jak zabránit prozrazení, že Betsabé s ním cizoložila, a to odstranit Uriáše z cesty a vzít si ji za ženu. Proto zařídil, aby Uriáš bojoval v bitvě na takovém místě, kde musel s určitostí padnout. Uriáš zahynul a David si vzal ovdovělou Betsabé za manželku. — 2. Sam. 11:2–27.
24 Když prorok Nátan vyčítal Davidovi tento těžký přestupek, David byl hluboce dojat a vyjádřil velký zármutek nad svým hříchem. Zvolal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Sam. 12:13) Když Jehova viděl Davidovo pokání vycházející ze srdce, přijal je, a i když jej potrestal, nezavrhl ho jako svého služebníka. David tedy nepřeháněl, když v jednom ze svých žalmů říká: „Ale ty, Jehovo, jsi milosrdný a milostivý Bůh, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a opravdovosti.“ — Žalm 86:15.
25. Co se učíme o Jehovově milosrdenství z jeho jednání s Izraelity v Jeremiášově době?
25 Na druhé straně Bible pojednává o nevěrných obyvatelích Jeruzaléma v Jeremiášově době. Národ jako celek nevěnoval pozornost opakovaným výzvám k pokání, vyzývavě setrvávali v bezzákonnosti. Proto jim již Jehova neprokázal milosrdenství; odňal jim svou ochranu a připustil, aby zažili hrozné neštěstí z rukou Babylóňanů. Odmítl naslouchat, i když zoufale volali o pomoc. Proč? Protože zůstávali nekajícní. Proto prorok Jeremiáš napsal: „S hněvem jsi uzavřel přístup a stále nás pronásleduješ. Zabíjel jsi; neprojevil jsi žádný soucit. Uzavřel jsi přístup k sobě velkým množstvím oblaků, aby modlitba nepronikla.“ — Pláč 3:43, 44.
26. Jak nám pomáhají příklady ze skutečného života poznávat Jehovu?
26 Takovými událostmi ze skutečného života dostáváme vyrovnanou představu, jaký Bůh je Jehova a jak s námi bude jednat. Bez ohledu na to, jak vážných přestupků se dopustí nedokonalí lidé, mohou získat Boží odpuštění, jestliže skutečně činí pokání. Když však dále nekajícně přestupují jeho spravedlivé příkazy, neujdou jeho odsouzení. Jelikož Bible popisuje celou Boží osobnost takovým způsobem, který vyhovuje nám, nedokonalým lidem, můžeme Boha skutečně poznat jako osobu.
27. Jak může způsob, jímž je Bible napsána, zkoušet srdce čtenáře?
27 Bible je psána tak, že se projeví, co je v srdci lidí. (Žid. 4:12) Kdo chce v Bibli najít něco zdánlivě chybného nebo rozporného, podaří se mu to. Jedním z důvodů toho je, že Bible nemluví o všech detailech. Často podává zprávu o postoji, slovech a skutcích člověka bez jakéhokoli přímého souhlasu či nesouhlasu. Proto někteří lidé při čtení určité zprávy začnou pochybovat, má-li Bůh opravdu smysl pro právo a byl-li přímý v tom, co učinil. Pak to použijí jako omluvu, když nechtějí změnit svůj způsob života, jak to Bible doporučuje. Je však v souladu s Božím předsevzetím uznat za služebníky pouze ty, kteří jej skutečně milují a kteří si jej váží pro jeho vlastnosti. — 5. Mojž. 30:11–20; 1. Jana 4:8–10; 5:2, 3.
28. Jaký názor na to, co si zdánlivě odporuje, budou mít lidé, kteří oceňují Bibli? Znázorni to.
28 Ten, kdo vážně studuje Bibli a skutečně poznal, jakým je výborným vodítkem pro život, nevšímá si toho, co si zdánlivě odporuje, aby tím zlehčoval Bibli jako Boží poselství lidstvu. Neuzavírá se před zdánlivými problémy. Ne, naopak poznává, že Bible je jediný harmonický celek, a proto dbá pečlivě na to, aby nepřehlížel souvislost (kontext), v níž Bible jako celek předkládá určitou událost nebo situaci. Může to znázornit příklad. Dejme tomu, že bys měl velmi dobrého přítele, o němž bys věděl, že je dobrým otcem, že je to člověk, který se skutečně stará o blaho svých dětí. Kdybys uslyšel, že přísně potrestal svého syna, řekl by sis hned, že je krajně nespravedlivý a nerozumný? Jistě ne; jelikož jej znáš, usoudíš, že musel mít v tomto případě pro své jednání pádné důvody. Stejně tak Bible poskytuje dosti zpráv o osobnosti, metodách a způsobu jednání Jehovy, takže můžeme vědět, jakým je Bohem. Když tedy nejsou vylíčeny všechny jednotlivosti v určité situaci, proč bychom se měli vzrušovat a myslet si, že Bůh není milující, milosrdný a nemá smysl pro právo? To by znamenalo popírat mnohé důkazy Bible jako celku, že je Bohem milujícím, milosrdným a se smyslem pro právo. — 2. Mojž. 34:6, 7; Iz. 63:7–9.
29. Proč nemáme být překvapeni, když najdeme v Bibli něco, co si zdánlivě odporuje?
29 Je ještě další důvod, proč bychom měli očekávat, že Bible obsahuje odchylky a zdánlivě si odporuje, když pojednává o stejném námětu. Vezměme si jen zprávy o Ježíšově pozemské službě. Byly napsány čtyřmi muži. Ze tří pisatelů, jejichž zaměstnání známe, byl jeden vzdělaný lékař, druhý výběrčí daní a třetí rybář. Protože Jehova Bůh těmto mužům nediktoval, co mají napsat, nýbrž je pouze vedl svým duchem, aby bylo jisté, že jejich zpráva bude přesná, musí se přirozeně vyskytnout rozdíly. Každý pisatel mohl pojmout do své zprávy mnohem víc, než učinil. Jeden z nich, apoštol Jan, dokonce řekl: „Ježíš zajisté prováděl před učedníky také mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v tomto svitku.“ (Jan 20:30) Evangelia jsou tedy velmi stručná a jednotlivosti, které najdeme v jednom evangeliu, ve druhém chybí. Spíše než aby si zprávy odporovaly, doplňují se a pomáhají nám udělat si dokonalejší obraz. Současně tvoří tyto rozdíly další důkaz spolehlivosti Bible. Proč? Dokazují, že se pisatelé nesmluvili, aby napsali nepravdivé vyprávění.
30. Proč není důvod, abychom se vzrušovali pro nepatrné odchylky?
30 Není tedy skutečně důvod, aby se někteří lidé vzrušovali pro nepatrné odchylky. Bez ohledu na to, jak jsou učení a vzdělaní, nejsou opravdu schopni posuzovat věci, které sami nezažili. I kdyby byli osobně přítomni, napsali by i oni ve svých zprávách rozličná stanoviska o tom, co viděli a slyšeli. Poctivé ocenění evangelií dokazuje, že to jsou čtyři oddělená svědectví, která harmonicky podporují jedinou důležitou pravdu: Ježíš Kristus je Boží Syn. — Jan 20:31.
BYLO BOŽÍ POSELSTVÍ SPOLEHLIVĚ PŘEDÁNO?
31. Jaká otázka vzniká vzhledem k tomu, že se nezachovaly původní rukopisy Bible?
31 Boží poselství, které je obsaženo ve čtyřech evangeliích a v ostatní části Bible, nezůstalo zachováno ve formě původních rukopisů. Původní rukopisy byly před dávnou dobou zničeny buď používáním nebo leptajícím vlivem počasí. Jak si můžeme být tedy jisti, že Boží poselství nebylo zkresleno během mnoha staletí opakovaným opisováním?
32. Co říká sama Bible o trvalosti Božího poselství a co bylo nutné k jeho zachování?
32 Bible sama obrací pozornost na trvalost Božího „slova“. U Izaiáše 40:8 čteme: „Zelená tráva uschla, květy zvadly; ale pokud jde o slovo našeho Boha, to bude trvat po neurčitý čas.“ Aby byla tato slova pravdivá i pro budoucí generace, muselo Boží slovo zůstat neporušené. Kdyby se stalo nespolehlivým hojností lidských chyb při opisování, přestalo by být Božím poselstvím. Jsou však důkazy, že Boží slovo zůstalo spolehlivě zachováno? Jistě!
33. Jak vykonávali opisovači Bible všeobecně svou práci?
33 Opisovači Svatých písem byli velmi pečliví, při opisování Hebrejských písem počítali mnozí zákoníci nejen slova, ale i písmena, která opisovali. Když byla nalezena i nepatrná chyba — přepsáním jediného písmene —, celý odstavec byl vyříznut a nahrazen novým, správným. Zákoníci měli ve zvyku každé slovo hlasitě číst, než je napsali. Napsat jediné slovo zpaměti bylo mnohými považováno za těžký hřích. Opisovači Křesťanských písem, i když to nebylo jejich povolání, odevzdali také pečlivou práci. Proto se objevilo pozoruhodně málo chyb a chyby, které byly učiněny, poselství podstatně neovlivnily.
34. Co ukazuje srovnávací studium starých biblických rukopisů o věrohodnosti biblických textů, jak je dnes známe?
34 Srovnávací studium desetitisíců starých biblických rukopisů, z nichž některé jsou staré 2 000 let, dokázalo, že text musel být přesně zachován. O textu Hebrejských písem řekl vědec W. U. Green: „Je možno s určitostí říci, že žádné jiné starověké dílo nebylo tak přesně zachováno.“ Známý učenec Sir Frederic Kenyon napsal v předmluvě ke svým sedmi svazkům kníhy Biblické papyrusy Chester Beatty:
„První a nejdůležitější závěr utvořený z jejich zkoumání je uspokojující skutečnost, že potvrzují podstatnou přesnost existujících textů. Ani ve Starém ani v Novém zákoně není možno zjistit nápadné nebo základní odchylky. Nejsou vynechány nebo přidány žádné důležité pasáže, ani nebyly zjištěny podstatné odchylky, které by ovlivnily základní skutečnosti nebo nauky. Různost textů se týká pouze menších věcí, jako je slovosled nebo používání přesných slov . . . Avšak nejdůležitější je zjištění — a sice na základě důkazů z dob starších, než byly dosud —, že existující texty jsou nefalšované.“
Ve své knize Bible a archeologie (angl.) napsal něco podobného:
„Časový odstup mezi původními rukopisy a nejstaršími zachovanými texty je tak nepatrný, že může být prakticky zanedbatelný. Poslední důvod k pochybnostem, zda nám byla Písma skutečně zachována v podstatě tak, jak byla napsána, je tím odstraněn. Jak původnost, tak celková neporušenost knih Nového zákona se mohou s konečnou platností považovat za dokázané.“
35. Jak může dnes na nás Bible působit?
35 Boží poselství, které bylo napsáno lidmi pod vedením Božího ducha, zůstalo opravdu zachováno v původní formě až do dnešních dnů. Spolehlivé uchování má také svůj účel. Samo poselství může mít hluboký vliv k dobrému na ty, kteří jej přijímají jako Boží. Již dnes mohou být použita slova adresovaná křesťanům v Tessalonice na statisíce lidí po celé zemi: „Když jste obdrželi Boží slovo [neboli poselství], které jste od nás slyšeli, přijali jste je ne jako slovo lidí, ale jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo, které působí též ve vás věřících.“ (1. Tess. 2:13) Jako Tessaloničané, i v dnešní době byli mnozí lidé ochotni trpět pro víru ve svatá Písma, protože jsou přesvědčeni, že jsou skutečně Božím inspirovaným „slovem“. (1. Tess. 2:14–16) Jsi o tom přesvědčen i ty? Působí i v tobě toto „slovo“ neboli poselství? Máš z něho užitek ve svém denním životě?