Buď rád, že jsme každý jiný
PŘEDSTAV SI, že jsi na schůzce před službou. Ten, kdo ji vede, poprosí dva bratry, aby šli do služby spolu. Jeden z nich je známý svým nadšením pro službu a druhý je známý jako soucitný pastýř. Po modlitbě ten nadšený bratr koukne na hodinky a zamíří rovnou ke dveřím. Ten druhý bratr se uvelebí v křesle a začne si povídat se starší sestrou.
Jak to dopadne? To hodně závisí na tom, co si ti bratři budou v té situaci jeden o druhém myslet. Bude si ten první myslet, že ten druhý je neefektivní a špatně využívá čas, který je vyhrazený pro službu? Bude si ten druhý zase myslet, že ten první je chladný a nevnímá potřeby jiných? V obou případech to může příjemnou ranní službu dost pokazit.
Každý z nás má jinou osobnost a líbí se nám jiné věci. Jessica, která je pokřtěná už přes 20 let, říká: „Na způsob, jak uvažujeme nebo se chováme, si můžeme tak zvyknout, že nevědomky začneme věřit tomu, že jedině tak je to správně.“
Co nám pomůže naučit se dívat na věci z různých úhlů a být vděčný za to, že jsme každý jiný? Pro začátek se můžeme zamyslet nad tím, jak se na rozmanitost dívá Jehova.
JEHOVOVI SE ROZMANITOST LÍBÍ
Víme, že Jehova má rád jednotu. Chce, abychom byli „úplně sjednocení stejnou myslí a stejným způsobem myšlení“. (1. Kor. 1:10) Přeje si, abychom všichni následovali jednoho pastýře, kterého nám dal, a abychom všichni žili podle té samé knihy – jeho Slova, Bible. (Jan 10:16)
Jehova ale zároveň miluje rozmanitost. Můžeme to vidět z toho, co vytvořil. Některá zvířata běhají, zatímco jiná se plazí, létají nebo plavou. Některé rostliny jsou vysoké a silné, zatímco jiné jsou malé a křehké. Jehova o té úžasné rozmanitosti řekl, že je to „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:30, 31)
A Jehovovi se líbí, že rozmanitost je i mezi jeho služebníky. Je to dobře vidět z jednoho Izajášova proroctví. Prorok v něm popisuje různá zvířata, která spolu žijí v pokoji. (Iz. 11:6) Dneska se toto proroctví splňuje na nás, kdo sloužíme Jehovovi, protože mezi sebou máme hezké vztahy. Je to díky tomu, že jsme všichni stejní? Ne. Tak jako zvířata v tom proroctví je i každý Boží služebník jiný. Pocházíme z různého prostředí a máme různou osobnost i povahu. Někteří jsou třeba odvážní a sebejistí, zatímco jiní jsou opatrní a uzavření. Máme ale mezi sebou hezké vztahy, protože máme společnou tu nejdůležitější věc – „poznání o Jehovovi“. (Iz. 11:9)
Jehova má radost, že je každý z nás jiný, a nenutí nás, abychom byli všichni stejní. A tak by nás ta rozmanitost neměla vyvádět z míry. Naopak ji můžeme vnímat jako dar, ze kterého je vidět, jak je Jehova moudrý, kreativní a štědrý.
JAK SI ROZDÍLŮ MEZI NÁMI VÍC VÁŽIT
Říct, že se nám rozmanitost mezi námi líbí, je snadné. Ale když někdo přemýšlí a chová se jinak než my a nás to dráždí, může být těžké vnímat tu rozdílnost jako dar. Co nám může pomoct?
Přisuzuj bratrům a sestrám dobré pohnutky. (1. Kor. 13:4, 7) Pro Jehovu jsou moc vzácní. Právě proto je pozval jako hosty do svého stanu. (Žalm 15:1, 2) Když pamatujeme na to, že naši bratři a sestry se ze všech sil snaží být Jehovovými přáteli, je pro nás jednodušší snášet to, že jsou jiní než my, a být k nim něžně soucitní. (Ef. 4:32; Kol. 3:13)
Snaž se na věci dívat z různých úhlů. Je normální, že máme rádi to, jak věci děláme my. Ale to ještě neznamená, že to je jediný správný způsob. Každý z nás vyrůstal v jiném prostředí a to ovlivnilo, jak komunikujeme, jaké máme hodnoty, a dokonce i to, co rádi jíme. Takže když nás někdo dráždí tím, že přemýšlí jinak než my, můžeme se sami sebe zeptat: Jak bych se na věci díval, kdybych vyrůstal na jiném místě, v jiné době nebo v jiné rodině?
Hledej v druhých to dobré. Vraťme se k té situaci z úvodu. Jak by to dopadlo, kdyby se ti bratři jeden u druhého zaměřovali na hezké vlastnosti? Dejme tomu, že ten bratr, který je nadšený pro službu, by si o tom druhém nemyslel, že mrhá časem, ale že je laskavý. A ten soucitný bratr by si o tom prvním nemyslel, že je netrpělivý, ale že službu prostě miluje. Když se budou zaměřovat na hezké vlastnosti toho druhého, neudělají tu chybu, že by se snažili jeden druhého změnit. Pomůže jim to překonat jakékoli napětí, které by mezi nimi mohlo vzniknout, a dokážou táhnout za jeden provaz. (Řím. 12:10)
Proto si važme toho, že jsme každý jiný, a snažme se tu rozmanitost vnímat jako dar. (Filip. 2:2–4) Budeme díky tomu cítit vnitřní klid. (Žalm 119:165) Budeme mít k druhým blíž. A co je nejdůležitější, budeme tím prohlubovat svoje přátelství s Jehovou, který nás všechny s láskou přivedl do své duchovní rodiny. (1. Petra 2:17)