Co se učíme od Gibeoňanů

1., 2. Proč by nás mělo zajímat, co Bible říká o Gibeoňanech?

JE ROK 1473 př. n. l. Izraelité právě začali dobývat Zaslíbenou zemi. Dosáhli výjimečných vítězství nad městy Jerichem a Ajem. Ale teď se děje něco nečekaného. Přichází k nim nějaká skupina lidí, kteří tvrdí, že jsou z daleké země, a chtějí, aby s nimi Boží lid uzavřel mírovou dohodu.

² Ti lidé jsou Gibeoňané. Je to poprvé, co se o nich v Bibli mluví, ale ne naposled. Z různých zmínek v Bibli se dozvídáme, že byli s Izraelity úzce spojení celá staletí. Z toho, co se o nich píše, si můžeme vzít něco důležitého pro sebe a naučit se hodně o tom, jaký je Jehova.

MĚJ VÍRU A BUĎ POKORNÝ

3. a) Kdo byli Gibeoňané? b) Proč chtěli s Izraelity uzavřít mírovou dohodu?

³ Když Izraelité začali dobývat kananejskou zemi, Gibeoňané žili v opevněném městě Gibeon. Patřili k Chivijcům, jednomu ze sedmi kananejských národů „větších a mocnějších“, než byli Izraelité. (5. Mojž. 7:1) Takže na tom byli po vojenské stránce dobře. (Jozue 10:2) Na rozdíl od ostatních Kananejců ale pochopili, že stavět se Izraelitům na odpor nemá smysl. Věděli, že za ně bojuje Jehova a že slíbil, že Kananejce z jejich země vyžene. (2. Mojž. 34:11; Jozue 9:24) Takže když Izraelité dobyli Jericho a Aj, Gibeoňané poslali k Jozuovi do Gilgalu delegaci,a která měla vyjednat mír.

4. a) Jak Gibeoňané podle Jozua 9:8–13 přelstili Izraelity, aby s nimi uzavřeli mírovou smlouvu? (Viz taky obrázek.) b) Co se stalo, když jejich lest vyšla najevo?

⁴ Přečti Jozua 9:8–13. Gibeoňané předstírali, že jsou zdaleka. Uznali, že Jehova stojí za tím, že Izraelité zvítězili nad Egyptem a nad amorejskými králi Sichonem a Ogem. Ale chytře se nezmínili o tom, co se stalo s Jerichem a Ajem. Věděli totiž, že takové novinky by se do jejich údajné „velmi vzdálené země“ ještě nestihly dostat. Aniž by se Jozue a izraelští náčelníci poradili s Jehovou, uvěřili důkazům, které jim Gibeoňané ukázali, a uzavřeli s nimi mírovou smlouvu. (Jozue 9:14, 15) Krátce potom vyšlo najevo, že je Gibeoňané podvedli. Izraelité se ale smlouvy drželi. Řekli totiž: „Přísahali jsme jim při Jehovovi.“ (Jozue 9:16–19) Dovolili Gibeoňanům, aby mezi nimi žili, a dali jim za úkol dělat úplně obyčejnou práci. Nařídili jim, aby „sbírali dřevo a čerpali vodu pro lid a pro Jehovův oltář“. (Jozue 9:27)

5. Jak Gibeoňané ukázali, že mají víru v Jehovu?

⁵ Když se pět amorejských králů dozvědělo, že Gibeoňané uzavřeli s Izraelem mírovou smlouvu, spojili své síly a zaútočili na ně. Gibeoňané vzkázali Jozuovi, aby jim přišel na pomoc. (Jozue 10:3–7) Jozue vzal vojáky a vyrazili je zachránit. Jehova jim pomohl zvítězit. Dokonce z nebe na Amorejce házel velké kroupy a zázračně zastavil slunce, dokud bitva neskončila. (Jozue 10:9–14) Když Gibeoňané přišli s tím, že chtějí s Izraelem uzavřít mírovou dohodu, a když se potom na Jozua obrátili o pomoc, ukázali tím, že mají víru v Jehovu. Věřili, že dokáže splnit to, co slíbil, a zachránit je.

6. Co se o Jehovovi učíme z toho, jak jednal s Gibeoňany?

⁶ Co se z toho učíme o Jehovovi? Jehova je pokorný a milosrdný. Než Izraelité vstoupili do kananejské země, řekl jim: „Vyžeňte před sebou všechny její obyvatele.“ (4. Mojž. 33:51, 52) A k nim patřili i Gibeoňané. Teď ale podpořil mírovou dohodu, kterou s nimi Izraelité uzavřeli, a milosrdně nechal Gibeoňany žít. Udělal to i přesto, že se s ním před uzavřením té dohody neporadili. A potom jim pomohl se jí držet a zázračně Gibeoňany zachránil. (Jozue 9:26; 11:19)

7. Co se můžeme od Gibeoňanů naučit o víře a pokoře? (Viz taky obrázek.)

⁷ Co se můžeme naučit od Gibeoňanů? Tak jako oni chceme mít silnou víru v Jehovu. Víme toho o něm o dost víc než oni, a tak máme mnohem víc důvodů mu naprosto důvěřovat. (Žalm 40:4, 5) A stejně jako oni chceme pro Jehovu ochotně dělat i úplně obyčejnou práci. (Jozue 9:23, 27) Mladý bratr Luke nikdy nezapomene na to, jak něco takového viděl u jednoho staršího bratra z betelu. I když měl v betelu hodně zodpovědných úkolů, ochotně v noci hlídal na stavbě sálu Království a neměl potřebu to nikde rozhlašovat. Luke říká: „Naučil jsem se, že pokora není jenom pocit. Je vidět z toho, co se člověk rozhodne udělat nebo neudělat.“ Stejně jako Gibeoňané můžeme každý den dávat najevo víru v Jehovu tím, že se na něho spoléháme, když máme problémy. A taky je můžeme napodobit tím, že budeme pro Jehovu pokorně dělat, cokoli je potřeba.

ČEKEJ, AŽ JEHOVA NAPRAVÍ NESPRAVEDLNOST

8. Jaký zločin spáchal král Saul?

⁸ Další zmínka o Gibeoňanech je v Bibli o staletí později. Král Saul se proti Gibeoňanům, kteří žili v Izraeli, postavil a „ve své horlivosti pro izraelský a judský lid“ je chtěl pobít.b Kvůli tomu jich hodně přišlo o život. (2. Sam. 21:2, 5, 6) Taková nespravedlnost! Saul porušil mírovou dohodu, která mezi těmi dvěma národy platila už tak dlouho.

9. Kdy se konečně začala řešit nespravedlnost, kterou zažili Gibeoňané?

⁹ Tu hroznou nespravedlnost nějakou dobu nikdo neřešil. Jehova na ni národ upozornil až v době, kdy vládl Saulův nástupce, král David, a to tak, že byl v Izraeli tři roky hladomor. Když se David Jehovy zeptal, proč ten hladomor trvá, řekl mu, že Saul a jeho rodina nesou vinu za to, že před lety prolili krev Gibeoňanů. (2. Sam. 21:1)

10. Jak je z toho, co Gibeoňané řekli Davidovi, vidět, že si vážili Božího zákona? (2. Samuelova 21:3–6)

¹⁰ Přečti 2. Samuelovu 21:3–6. David si s Gibeoňany promluvil o tom, co by se dalo udělat, aby se Saulův zločin napravil. Jak se v té situaci zachovají? Řeknou si Davidovi o peníze za to, že s tím nic neudělal už dřív, a budou se na tom snažit zbohatnout? Ne. Odpověděli, že jim „nejde o stříbro a zlato“. Řekli to správně, protože podle Zákona měl vrah zemřít a nebylo možné ho vykoupit penězi. (4. Mojž. 35:30, 31) Zároveň uznali, že nemůžou nikoho zabít, pokud jim to král nedovolí. David schválil, že můžou popravit sedm Saulových potomků, kteří se možná na pokusu o vyvraždění Gibeoňanů podíleli. O něco později začalo pršet a tím hladomor skončil. Bylo jasné, že Jehova je s vyřešením té nespravedlnosti spokojený. (2. Sam. 21:9, 10, 14)

11. Co se z toho příběhu učíme o Jehovovi?

¹¹ Co se z toho učíme o Jehovovi? Jasně vidíme, že je to spravedlivý Bůh. (Žalm 37:28) Chce, aby se se všemi lidmi zacházelo férově. To se týká i těch, kdo jsou diskriminovaní, jako to často bývá v případě cizinců a různých menšin. Jehova ve svůj čas napraví jakoukoli nespravedlnost, kterou zažili jeho služebníci. A učíme se ještě něco dalšího. Jehova čeká, že budeme dodržovat svoje sliby, stejně jako čekal, že Izraelité dodrží slib, který dali Gibeoňanům. (Srovnej s Amosem 1:9.)

12. Jak můžeme Gibeoňany napodobit, když zažijeme nějakou nespravedlnost?

¹² Co se můžeme naučit od Gibeoňanů? Dokonce i když se k nám zachovají nespravedlivě naši bratři a sestry, můžeme trpělivě čekat, až to Jehova vyřeší. Dáme tak najevo, že mu důvěřujeme, že to ve svůj čas dá do pořádku. Vezmi si, co zažila sestra Laura Frenchová. V roce 1926 začala sloužit v kanadském betelu. Asi o deset let později se stala obětí hrozné nespravedlnosti. Obvinili ji, že podporuje skupinu odpadlíků, a musela z betelu odejít. Co udělala? I když ji to hodně zranilo, nikdy si nestěžovala. Další čtyři roky horlivě sloužila jako průkopnice. Když ji v roce 1940 pozvali, aby se do betelu vrátila, překvapilo ji to a zároveň potěšilo. Věrně tam sloužila dalších asi 50 let, než skončil její život na zemi. Když i my zažíváme nějakou nespravedlnost, můžeme to stejně jako sestra Frenchová zvládnout tak, že budeme dál dělat to, co je správné, a čekat, až to Jehova ve svůj čas napraví. (Iz. 26:3, 4)

VĚRNĚ PODPORUJ UCTÍVÁNÍ JEHOVY

13. Kdo byli „Netinim“ a co udělali, když skončilo vyhnanství v Babyloně?

¹³ Asi 500 let potom, co vládl král David, se Gibeoňané v Bibli objevují znovu. Po skončení 70letého vyhnanství v Babyloně se v roce 537 př. n. l. vrátila do Jeruzaléma první skupina židovských vyhnanců, kterou vedl místodržitel Zerubbabel. (Ezra 2:1, 2, 58) V roce 468 př. n. l. se tam s opisovačem Ezrou vrátila další skupina. (Ezra 7:1–7) Obě tyhle skupiny byly relativně malé, ale v obou byly rodiny „Netinim“. (Viz ppč. k Ezrovi 2:58 a 7:7.) Kdo byli Netinim? Byli to „Neizraelité, kteří sloužili v chrámu“, a mnozí z nich byli pravděpodobně potomky Gibeoňanů. (Viz Slovníček biblických pojmů, „Chrámoví sluhové“.)

14. Z čeho je vidět, že byli Gibeoňané věrní Jehovovi? (1. Paralipomenon 9:2 a ppč.)

¹⁴ Přečti 1. Paralipomenon 9:2 a ppč. „Chrámoví sluhové“ byli mezi prvními, kdo se vrátili do Izraele. A to je zajímavé, protože ne všichni Židé se na cestu vydali. Mnohým z nich se v Babyloně určitě dobře dařilo a nebyli ochotní se něčeho vzdát, odejít do svojí zničené země a pomoct s její obnovou. Ale věrní muži a ženy, mezi kterými byli nejspíš i potomci Gibeoňanů, si moc přáli, aby se v jeruzalémském chrámu zase uctíval Jehova, a udělali všechno pro to, aby se mohli vrátit. Na rozdíl od Židů potomci Gibeoňanů nevlastnili v Izraeli žádnou půdu. Ale stejně se tam vrátili, aby mohli plnit svoje povinnosti v chrámu, a dokonce pomáhali s opravou jeruzalémských hradeb. (Neh. 3:26)

15. Co se z toho dozvídáme o Jehovovi?

¹⁵ Co se z toho učíme o Jehovovi? To, že si nesmírně váží svých věrných služebníků a vždycky se o ně stará. Od doby, kdy Jehova zachránil Gibeoňany při dobývání Zaslíbené země, do doby, kdy skončilo vyhnanství v Babyloně, uběhlo skoro 1 000 let. Ale stejně nad nimi pořád držel ochrannou ruku a pomáhal jim. Potomci Gibeoňanů přežili zničení Judska a Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Po návratu z vyhnanství mohli být dál přímo zapojení do uctívání Jehovy a sloužit v chrámu spolu s Levity. Někteří zřejmě blízko chrámu i bydleli. (Ezra 2:70; Neh. 11:21) A protože v něm pracovali, nemuseli platit daň, poplatek ani mýtné. (Ezra 7:24)

16. Jak můžeme podobně jako Gibeoňané podporovat uctívání Jehovy?

¹⁶ Co se můžeme naučit od Gibeoňanů? I my chceme naplno podporovat uctívání Jehovy. Jsme ochotní se kvůli tomu něčeho vzdát, protože ho máme rádi a chceme mu dělat radost. Přesně to platí o Alwinovi, bratrovi z Filipín. Měl hodně dobře placenou práci v jedné ropné společnosti. Ale chtěl toho pro Jehovu dělat víc. Při spolupráci s krajským starším si vždycky vzal volno, aby ji mohl podpořit a chodit víc do služby. Měl z toho velkou radost. Po nějaké době a hodně modlitbách se rozhodl, že z práce odejde a najde si jinou, díky které by mohl začít s průkopnickou. Udělal to, i když věděl, že bude vydělávat míň. Do průkopnické se pustila i jeho manželka a společně pomohli 21 lidem poznat Jehovu. Jehova si určitě moc váží toho, co pro něj dělají. A můžeme si být jistí, že si moc váží i všeho, čeho se kvůli němu vzdáme my, a proto se o nás vždycky postará. (Mat. 6:33)

17. Co jsme se naučili z toho, co se v Bibli píše o Gibeoňanech?

¹⁷ Z toho, co se v Bibli píše o Gibeoňanech, je vidět, jaké má Jehova krásné vlastnosti. Je pokorný, milosrdný, spravedlivý a věrný. Ty, kdo mu věrně slouží, vždycky odměňuje. Taky jsme si řekli, v čem si z Gibeoňanů můžeme vzít příklad. Stejně jako oni chceme mít pevnou víru v Jehovu a spoléhat se na něho, když se dostaneme do situací, které nám budou nahánět strach. Taková víra nás taky bude motivovat, abychom pro něho pokorně dělali cokoli, co dostaneme za úkol. Když zažíváme nějakou nespravedlnost, chceme trpělivě čekat, až ji napraví. A chceme uctívání Jehovy nadšeně a věrně podporovat. Tím vším ukážeme, že jsme si příklad Gibeoňanů vzali k srdci.