Respektuj rozhodnutí druhých

1., 2. Proč se někdy rozhodneme jinak než druzí křesťané?

UŽ TĚ někdy někdo nespravedlivě odsoudil za to, jak ses rozhodl? Nebo jsi někoho ze sboru za jeho rozhodnutí odsoudil ty? Většina z nás už nejspíš byla v obou situacích.

² To, že se občas nějaký bratr nebo sestra rozhodne jinak než my, by nás nemělo překvapovat. Proč? Protože každý z nás je jedinečný a dívá se na věci jinak. To, jak přemýšlíme, je ovlivněné naší kulturou, výchovou a tím, co jsme v životě zažili. Ale měli bychom si dát pozor, aby rozdílné názory neohrozily pokoj a jednotu ve sboru. (Ef. 4:3)

3. Proč možná nesouhlasíme s tím, jak se nějaký křesťan rozhodl?

³ Co když se podle nás nějaký bratr nebo sestra rozhodli špatně? Možná máme pocit, že je musíme přesvědčit, aby si to rozmysleli. Nebo o svých obavách mluvíme s druhými. Určitě to myslíme dobře. Naše bratry a sestry máme rádi a chceme pro ně to nejlepší. (Přísl. 17:17) Takže nechceme, aby svého rozhodnutí později litovali nebo si poškodili vztah s Jehovou.

4., 5. Co bychom měli dělat, když nesouhlasíme s tím, jak se nějaký křesťan rozhodl?

⁴ Když máme pocit, že se nějaký bratr rozhodl špatně, měli bychom si s ním o tom popovídat? Záleží to na hodně věcech. Tak například když zjistíme, že chce udělat něco, čím by porušil nějaký Boží zákon, láska k němu by nás měla motivovat, abychom za ním zašli a snažili se mu pomoct. (Přísl. 27:5, 6) Ale co když se nějaký bratr rozhodne udělat něco, co Boží zákon neporuší, ale jenom se to liší od toho, jak bychom se rozhodli my? Odpověď je v klíčovém verši: „Nesuďte ho za to, že má jiné názory.“ (Řím. 14:1)

⁵ I tak to ale pro nás může být těžké. V tomhle článku si ukážeme, proč bychom měli rozhodnutí druhých respektovat a jak se to projeví. Ale nejdřív se podíváme na několik situací, ve kterých můžeme mít tendenci jejich rozhodnutí kritizovat.

SITUACE, VE KTERÝCH MŮŽEME MÍT SKLON DRUHÉ KRITIZOVAT

6., 7. Uveď různé situace, ve kterých můžeme mít sklon odsuzovat rozhodnutí druhých.

⁶ Jak už jsme si řekli, kvůli tomu, v jakém prostředí jsme vyrostli nebo co jsme zažili, můžeme mít na nějakou věc silný názor. A možná předpokládáme, že to ostatní vidí stejně. Ale nemusí to tak být. Podívejme se na několik situací. Situace číslo 1: Předtím než nějaký bratr poznal pravdu, vyrůstal s tátou, který byl alkoholik. Když je u někoho na návštěvě, vidí, že bratři a sestry pijou alkohol. Je z toho zklamaný a řekne jim, že to, co dělají, je špatné. Situace číslo 2: Sestra se vyléčila z vážné nemoci. Po nějaké době se dozví, že jiné sestře diagnostikovali to samé. Chce jí pomoct, a tak ji přesvědčuje, aby podstoupila stejnou léčbu jako ona – ať už jde o nějakou dietu, výběr klasické medicíny, nebo přírodní léčbu. Situace číslo 3: Bratr patřil k nějakému falešnému náboženství a za žádnou cenu s ním už nechce mít nic společného. Ale když se dozví, že nějaký křesťan šel na pohřeb do kostela, pohorší ho to.a

⁷ Další příklady: Situace číslo 4: Bratr vyrostl v době, kdy pro většinu lidí bylo nepřijatelné, aby muži nosili vousy nebo ženy kalhoty na nějakou společenskou událost. I když ví, že se na to náš pohled nedávno změnil, pořád dokola druhým říká, že by bratři neměli nosit vousy a sestry by při uctívání Jehovy měly nosit sukni nebo šaty. Situace číslo 5: Starší znal bratra, který šel na vysokou školu a později opustil Jehovu. A teď se v jeho sboru nějaký mladý bratr rozhodl, že bude dál studovat. Dělá si o něho starosti, a tak se snaží toho bratra a jeho rodiče přesvědčit, aby si to rozmysleli.

8. a) Kvůli čemu by rodič mohl začít kritizovat jiné rodiče? b) Jaký vliv na sbor by mělo to, kdybychom kritizovali rozhodnutí druhých?

⁸ Podívejme se na situaci, kterou můžou řešit rodiče. Situace číslo 6: Ze všech sil se snažíš svoje dítě „poučovat a usměrňovat v souladu s Jehovovou vůlí“. (Ef. 6:4) Ale jiní rodiče ve sboru možná svým dětem dovolí víc než ty. Třeba se domů můžou vracet později, hrát videohry, ve kterých není násilí, nebo mít mobil už jako malé. Tvoje dítě pak může mít pocit, že jsi až moc přísný. Možná ti vyčte: „Proč nemůžeš být jako jiní rodiče?“ V takové chvíli můžeš začít druhé rodiče kritizovat. Je pravda, že těch situací, ve kterých se druzí rozhodnou jinak, je spousta a může to vyvolat neshody. Třeba se nám úplně nezdá, za co druzí utrácí peníze, jak často jezdí na dovolenou nebo jak tráví volný čas. Ale nesmíme dovolit, aby pro nás naše pocity byly důležitější než jednota sboru.

9. Proč bychom neměli posuzovat, jak se rozhodují druzí? (Viz taky obrázek.)

⁹ To, že se dva křesťané rozhodnou různě, neznamená, že jedno rozhodnutí je správné a druhé špatné. (Řím. 14:5) Je pravda, že křesťané by měli smýšlet „jednotně“, pokud jde o Jehovovy zásady. (2. Kor. 13:11) To ale neznamená, že musí mít stejný názor, pokud jde o osobní věci. Mohli bychom to přirovnat k tomu, když lidi někam cestují. Do cíle se dá často dostat různými způsoby. A každý si vybere ten, který je pro něho nejlepší. A podobně se křesťané v osobních otázkách můžou rozhodnout různě. Ale cíl máme všichni stejný: Chceme dělat radost Jehovovi. Proto bychom druhé v osobních věcech neměli soudit. (Mat. 7:1; 1. Tes. 4:11)

PROČ BYCHOM MĚLI RESPEKTOVAT TO, JAK SE DRUZÍ ROZHODUJÍ?

10. Na co podle Jakuba 4:12 nemáme právo a proč?

¹⁰ V Bibli je několik důvodů, proč bychom měli respektovat to, jak se rozhodují druzí. Tady je pár z nich. Nemáme právo soudit druhé za to, jak se rozhodují v osobních věcech. (Přečti Jakuba 4:12.) Jehova je spravedlivý zákonodárce a soudce. Jenom on má právo určovat, co bychom měli a neměli dělat. Takže bratři a sestry se zodpovídají jemu, ne nám. (Řím. 14:10) Nepřísluší nám soudit nebo kritizovat rozhodnutí druhých jenom proto, že neodpovídají našim představám.b

11. Jak můžeme přispívat k tomu, aby byl sbor jednotný? (Viz taky obrázek.)

¹¹ Jehova si přeje, aby byli jeho služebníci jednotní, ne stejní. Miluje rozmanitost. Vidíme to všude kolem nás z toho, co vytvořil. Tak třeba ani dvě sněhové vločky nejsou stejné. A co teprve lidi! Na zemi jich je víc než osm miliard, ale ani dva nevypadají úplně stejně a nemají stejnou osobnost. Jehova nás stvořil tak, abychom byli rozdílní. Nechce mít samé klony, ale moc si přeje, abychom byli jednotní. Takže místo aby nás rozdíly rozdělovaly, působíme pokoj. Jednota sboru je pro nás důležitější než naše názory a preference. (Řím. 14:19)

JAK SE PROJEVÍ TO, ŽE NÁZORY DRUHÝCH RESPEKTUJEME

12., 13. Nad čím bychom se měli zamyslet, když máme pocit, že se někdo vydal „špatným směrem“? (Galaťanům 6:1; viz taky rámeček „Když nesouhlasíš s tím, jak se někdo rozhodl“)

¹² Když jde o rozhodnutí druhých. Zeptej se sám sebe: Vydal se ten člověk „špatným směrem“, nebo jenom jiným? Jestli se vydal špatným směrem, to znamená, že porušil nějaký biblický zákon, polož si otázku: Jsem duchovně zralý na to, abych mu dokázal pomoct? Nebo by to měl udělat někdo jiný, třeba nějaký starší? Jestli dojdeš k závěru, že to můžeš udělat ty, mluv s ním o tom laskavě a mírně. (Přečti Galaťanům 6:1.) Často ale možná zjistíš, že to, jak se rozhodl, je jenom krok jiným směrem, a to jiným, než kam by ses vydal ty. V takovém případě jeho rozhodnutí nijak nezpochybňuj ani o něm nemluv negativně. Respektuj, že má právo se sám rozhodnout, a nesuď ho. (Řím. 14:2–4)

¹³ Jedno přirovnání: Kdybys šel s kamarádem do restaurace, trval bys na tom, aby si objednal to samé co ty? Ne. Nechal bys na něm, aby si vybral, na co má chuť. A kdyby to bylo něco, co nemáš rád? Nevadilo by ti to, protože ty to přece jíst nebudeš. A kdyby se role obrátily, asi bys nechtěl, aby ti kamarád vybral jídlo podle toho, co má rád on. Podobně bychom měli respektovat rozhodnutí druhých i v jiných oblastech a nevnucovat jim svoje názory.

14. Jak můžeš přispět k jednotě, když se v nějaké věci rozhoduješ? (1. Korinťanům 8:12, 13)

¹⁴ Když se rozhoduješ ty. K jednotě můžeš přispívat tak, že se budeš co nejvíc snažit druhé nepohoršovat. (Přečti 1. Korinťanům 8:12, 13.) Občas se může stát, že chceš udělat něco, co je „dovolené“. Ale jestli by to tvého bratra pohoršilo, bude to „prospěšné“?c (1. Kor. 10:23, 24) Co kdybys v takových situacích zvážil, že dáš svoje zájmy stranou a nebudeš trvat na svých právech? (Řím. 15:1) Ale neřekli jsme si snad před chvílí, že druzí by měli respektovat to, jak se v osobních otázkách rozhodujeme? Ano. Měli by respektovat nás, stejně jako my bychom měli respektovat je. Ale taky bychom měli myslet na to, co nám Bible radí v Římanům 12:18: „Když to záleží na vás, žijte pokojně se všemi lidmi.“ Proto děláme všechno, co je v rozumné míře možné, abychom nenarušili pokoj s druhými a zbytečně je něčím nepohoršili.

15. Jak můžou starší přispívat k jednotě sboru? (1. Korinťanům 4:6)

¹⁵ Starší respektují rozhodnutí druhých. Starší přispívají k jednotě sboru tak, že v osobních otázkách nevytváří pravidla a nejdou „nad to, co je napsáno“ v Bibli. (Přečti 1. Korinťanům 4:6.) Taky to znamená, že nejdou nad biblické rady, které jsou v našich publikacích. A když je nějaký bratr nebo sestra poprosí o radu, dávají si pozor, aby se nespoléhali jenom na svoje zkušenosti. Svoje rady zakládají na Božím Slově. (Iz. 48:17, 18)

16. Jak může starší ukázat, že respektuje rozhodnutí, které udělala rada starších?

¹⁶ Jednotliví starší taky respektují rozhodnutí rady starších. Potom co se starší modlí o svatého ducha a důkladně zváží, co k tomu říká Bible, udělají společné rozhodnutí. Každý starší by pak měl tohle rozhodnutí podpořit, a to i tehdy, když na to má jiný názor. (Ef. 5:17) Starší by si taky měli dávat pozor, aby v pokynech z Bible a od naší organizace nehledali víc, než v nich doopravdy je. Například by v našich publikacích neměli nějakou větu vytrhnout z kontextu, aby tím podpořili svůj názor.

17. Co dobrého nám to přináší, když respektujeme rozhodnutí druhých?

¹⁷ Jak jsme si ukázali, každý z nás je jedinečný. Má svoje názory a dává přednost něčemu jinému. A taková rozmanitost je nádherná! Díky tomu, že pocházíme z různého prostředí a máme různé povahy, je sbor příjemným místem, kde je radost být. A tak nedovolme, aby nás rozdíly rozdělovaly, ale přispívejme k pokoji. Dávejme si pozor, abychom druhé nepohoršovali. A respektujme to, jak se v osobních věcech rozhodují. Když to budeme dělat, přinese to krásné výsledky. Ve sborech bude příjemná atmosféra a budou jednotné. (Žalm 133:1; Mat. 5:9)