Úrodná země Vendů

POSLEDNÍCH deset let moje manželka a já pracujeme jako celodobí evangelisté mezi Vendy. Vendové žijí na severu Jižní Afriky, jižně od řeky Limpopo, a jejich lid je tvořen řadou kmenů, které překročily Limpopo v průběhu minulých století. Někteří Vendové tvrdí, že jejich předkové se zde usadili již před více než tisíci lety.

Tento kraj byl kdysi opravdu součástí dávné civilizace nazývané království Mapungubwe. To bylo první velké městské osídlení v Jižní Africe a ovládalo rozlehlé údolí řeky Limpopo od Botswany na západě až po Mozambik na východě. Přibližně od roku 900 do roku 1100 n. l. zásobovalo Mapungubwe arabské obchodníky slonovinou, nosorožčími rohy, zvířecími kůžemi, mědí, a dokonce i zlatem. Na královském pohřebním vrchu zvaném Mapungubwe byly objeveny dovedně vyřezané, pozlacené předměty. Ty patří k „prvním známkám těžby zlata v jižní Africe,“ podotýká jedna encyklopedie.

Zlato se tu již netěží. Dnes je země Vendů proslulá svou úrodností. Na jihu soutpansberských hor leží údolí s bujnou vegetací, kde roste hojnost takových plodů, jako jsou avokádo, banány, mango a guava. Kromě pekanových a makadámiových ořechů tu najdeme také bohatou zásobu zeleniny včetně divoce rostoucího muroho, které chutná jako špenát a které mají místní lidé velmi rádi.

Vendové jsou mírumilovný a pohostinný lid. Není neobvyklé, když hlava domácnosti nechá pro nečekaného hosta připravit vařené kuře. To se potom jí spolu s vhuswa, základní potravinou vyrobenou z kukuřice. Na konci návštěvy hlava domácnosti svého hosta kousek cesty vyprovodí. Tímto způsobem se tu tradičně projevuje úcta k návštěvníkovi. Děti jsou naučené, aby návštěvníky zdvořile pozdravily tak, že mírně pokrčí nohy v kolenou a třou jednou rukou o druhou. Na této stránce vidíte, jak se tímto obvyklým způsobem spolu zdraví dvě vendské ženy.

Obtížný jazyk

Lidé evropského původu se vendský jazyk neučí snadno. Jednou z potíží je, že mnohá slova se stejně píšou, ale jinak se vyslovují. Jednou jsem se při biblickém proslovu v jednom vendském sboru svědků Jehovových snažil povzbudit přítomné, aby mluvili s každým člověkem. Jeden z přítomných si nemohl pomoci a musel se začít smát, protože jsem místo „člověk člověku“ řekl „prst prstu“.

Když jsem se poprvé pokoušel mluvit vendsky při veřejné svědecké práci, jedna vendská žena mi odpověděla: „Já nemluvím anglicky.“ Domníval jsem se, že už mluvím vendsky dobře, ale ona si myslela, že to byla angličtina. Jindy jsem zase přišel k jednomu domu a požádal mladíka, aby zavolal hlavu rodiny. Vendsky je hlava rodiny thoʹho. Omylem jsem však řekl thohoʹ, a tak jsem se vlastně ptal, zda bych mohl mluvit s opicí domu. Podobné chyby, jako byla tato, mě zbavovaly odvahy, ale protože jsme oba, jak moje manželka, tak i já, vytrvali, nyní dokážeme rozmlouvat s lidmi ve vendštině poměrně dobře.

Duchovní úroda

Ukazuje se, že země Vendů je úrodná i v duchovním ohledu. V padesátých letech byl jeden sbor svědků Jehovových vytvořen mezi přistěhovalci, kteří přišli ze sousedních zemí pracovat v měděném dolu ve městě Messina. Díky jejich horlivé činnosti se s biblickou pravdou seznámili mnozí Vendové. Asi o deset let později konala skupina vendských svědků shromáždění v jednom soukromém domě ve městě Sibasa.

K urychlení vzrůstu vyslala odbočka Watch Tower Society v Jižní Africe do tohoto úrodného pole celodobé evangelisty. Brzy se skupina v Sibase rozrostla na velký sbor. V té době se křesťanská shromáždění konala v jedné školní učebně. S pomocí svědků Jehovových z oblasti Pietersburgu, který leží asi 160 kilometrů na jih, byl však v sousedním městě Thohoyandou postaven sál Království.

Na severu Jižní Afriky mluví vendsky přes 500 000 lidí. Když zde v padesátých letech dílo kázání o Království začínalo, nebyl tu žádný vendský svědek. Nyní jich zde je více než 150. Stále tu však zůstává řada nedotčených oblastí a je třeba vykonat ještě mnoho práce. V roce 1989 jsme začali navštěvovat vendskou vesnici, která se jmenuje Hamutsha. V té době tam žil jen jeden svědek. Nyní je v této vesnici přes 40 hlasatelů Království. Opět díky pomoci svědků ze sborů v Pietersburgu a díky finančním darům bratrů z bohatších zemí nyní pracujeme na dokončení našeho sálu Království.

Bydlíme na jedné farmě v karavanu (malém obytném přívěsu). Žijeme jednoduchým způsobem života, a proto máme více času mluvit s místními lidmi o dobré zprávě. (Marek 13:10) To nám přináší bohaté požehnání, protože máme výsadu pomáhat mnoha lidem, aby zasvětili svůj život Jehovovi Bohu. Jedním příkladem je muž jménem Michael, který u svého přítele viděl knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji.a Začal ji číst a okamžitě rozpoznal pravdu. Napsal tedy společnosti Watch Tower Society o další biblickou literaturu. Michael ve svém dopise vysvětlil, že byl nedávno pokřtěn jako člen místní apoštolské církve. „Zjistil jsem,“ napsal dále, „že nejsem na správné cestě do Božího Království. A tak jsem se rozhodl, že se stanu jedním z vás, ale nevím, jak to udělat.“ Potom napsal svoji adresu a požádal, aby jej navštívil nějaký svědek Jehovův a pomohl mu. Podařilo se mi Michaela najít a začalo s ním domácí biblické studium. Dnes je pokřtěným svědkem a věrně slouží Jehovovi.

V prosinci 1997 jsme se zúčastnili oblastního sjezdu svědků Jehovových „Víra v Boží slovo“, který se konal na sportovním stadionu v Thohoyandou. Bylo přítomno 634 lidí a 12 nových bylo pokřtěno. Měl jsem výsadu přednést tam dva proslovy ve vendštině. To byl opravdu milník našich šťastných deseti let strávených v této úrodné zemi. (Zasláno)

[Poznámka pod čarou]