Nádherná odměna za posvátnou službu
VYPRÁVÍ HARRY BLOOR
Asi před sto lety byl můj dědeček oddaným členem církve metodistů. Byl také renomovaným laickým kazatelem a štědře podporoval mnoho kaplí v Stoke-on-Trent, anglickém městě proslulém keramikou. Pak se dostal do finančních potíží. Můj tatínek chtěl dědečkovi pomoci, a tak zařídil, aby mohl vést malý venkovský obchod. Když se metodisté dověděli, že dědeček je oprávněn v obchodě prodávat pivo, exkomunikovali ho.
Tatínka to rozzlobilo a přísahal, že s náboženstvím nechce mít už nikdy nic společného — své slovo dodržel. Byl policistou a později se stal majitelem hospody. Vyrůstal jsem tedy v zápachu a kouři, které jsou pro taková místa charakteristické. Náboženství v mém životě žádnou roli nehrálo, zato jsem výtečně uměl hrát většinu stolních her! Avšak díky dědečkovu vlivu jsem zavčas získal úctu k Bibli, ačkoli jsem o ní věděl velmi málo.
Poznal jsem biblickou pravdu
V roce 1923, kdy mi bylo čtyřiadvacet let, jsem se přestěhoval na východ do Nottinghamu a začal se ucházet o Mary, která bydlela ve vesnici Whetstone vzdálené asi 40 kilometrů na jihozápad od Leicesteru. Její otec Arthur Rest, bývalý varhaník v místní kapli, byl už v té době horlivým badatelem Bible, jak byli tehdy známi svědkové Jehovovi. Arthur se mnou vždy mluvil o své nové víře, ale nijak mě nezískal. Můj zájem však vzrostl, když jsem s ním v neděli odpoledne, 13. července 1924, šel do místní baptistické kaple na přednášku člena parlamentu, který byl významným baptistou. Zaujal mě námět: „Nauky pastora Russella zkoumány ve světle Písma.“ Poznámky, které jsem si tehdy udělal, mám dodnes.
Když badatelé Bible baptisty požádali o to, aby mohli patřičně vyvrátit útoky na své přesvědčení, baptisté je odmítli. To mě popudilo a rozhodl jsem se najít jiné místo, kde by se dalo takové shromáždění uspořádat. Ideální byla blízká stodola. Čistě jsme ji vymetli, odstranili pavučiny, mlátičku jsme postavili na stranu a vše bylo připraveno. Opatřili jsme si 70 židlí a tištěné pozvánky.
Když z Leicesteru přijel Frank Freer, aby zde přednesl přednášku, byla všechna místa obsazena a dalších 70 lidí muselo stát! Frankův jasný rozbor Písma se zalíbil mně i mnoha jiným přítomným. Od té doby se sbor badatelů Bible v Blaby blízko Leicesteru rychle rozrůstal. Byl to také přelom v mém a Maryině životě. Roku 1925 jsme se oba zasvětili Jehovovi, dali se pokřtít a vzali se.
Projevy duchovního požehnání
Příští rok jsem byl jmenován ředitelem služby ve sboru Blaby. Chtěli jsme s manželkou jít ve stopách kolportérů a stát se celodobými evangelisty, ale brzo začalo být zřejmé, že Maryino zdraví jí nedovolí tak náročný režim. Až do své smrti v roce 1987 měla chatrné zdraví, byla mi však znamenitou společnicí a vynikajícím způsobem dokázala neformálně vydávat svědectví a zavádět biblická studia. Večer co večer jsme byli na shromáždění nebo jsme svým bližním sdělovali biblické pravdy.
Pracoval jsem jako technik u firmy, která vyráběla stroje pro dřevaře. Má práce vyžadovala daleké a časté cesty po Británii i po Francii a Mary mě obvykle doprovázela. Na těchto cestách se nám nabízelo mnoho příležitostí k vydání svědectví.
Základy vzrůstu
V roce 1925 jsme postavili pěknou budovu, abychom v Blaby mohli konat shromáždění, a odtud jsme organizovali účinný svědecký program. Každé nedělní dopoledne jsme si najímali autobus, jímž jsme jezdili do rozptýlených vesnic a městeček. Cestou postupně vystupovali zvěstovatelé, kteří začínali kázat, a na zpáteční cestě jsme je opět vyzvedávali. V teplých letních měsících jsme v neděli kvečeru pořádali biblické studium s nedávným vydáním Strážné věže. Po něm, v osm hodin večer, jsme se sešli na tržišti v Leicesteru, kde byla pod širým nebem přednesena veřejná přednáška. Jednou večer poslouchalo na 200 lidí. Tato činnost položila základy pro mnoho sborů, které dnes v Leicesteru a okolí existují.
V roce 1926 se pořádal epochální sjezd, který se konal současně na dvou místech: v londýnském Alexandra Palace a v Royal Albert Hall. Při této události Joseph F. Rutherford, tehdejší prezident Watch Tower Society, uveřejnil knihu Osvobození. V jedněch významných novinách byla hned druhý den po přednesení otištěna v plném znění rezoluce „Svědectví panovníkům světa“ a působivá veřejná přednáška bratra Rutherforda „Proč se zachvívají světové mocnosti — lék“. Veřejnou přednášku slyšelo více než 10 000 lidí a po celém světě bylo rozšířeno 50 000 000 výtisků rezoluce. Tento sjezd urychlil kazatelské dílo v Británii.
Velký sjezd v době války
Druhá světová válka vypukla v září 1939 a v roce 1941 se válčilo nejintenzívněji. Německé bombardéry útočily ve dne v noci, a v celém státě bylo povinné zatemnění. Byl nedostatek potravin a jídlo bylo přísně na příděl. Možnosti dopravy byly velmi omezené, a to dokonce i vlakem. Navzdory těmto zdánlivě nepřekonatelným překážkám jsme ve dnech 3.–7. září 1941 pořádali pětidenní celonárodní sjezd.
Jako místo sjezdu byla zvolena leicesterská De Montfort Hall, protože Leicester leží ve středu Anglie. Jelikož jsem pracoval v dřevařském průmyslu, mohl jsem pomoci s konstrukcí oznamovacích tabulí. Také jsem pro účastníky zařizoval místní dopravu. Tím, že jsme koupili lístky předem a zaplatili více než obvyklou cenu, přiměli jsme leicesterské tramvaje, aby jezdily dokonce v neděli.
Dopravní možnosti byly značně omezené, a tak jsme doufali, že snad přijede alespoň 3 000 svědků. Jen si představte náš úžas, když nám 10 000 delegátů sdělilo, že dorazí. Kde však budou bydlet? Obyvatelé Leicesteru mnohé z nich laskavě ubytovali u sebe doma. Dále jich asi tisíc spalo ve stanech postavených na poli asi tři kilometry od místa sjezdu. Tábor Gideon — jak jsme mu říkali — způsobil v okolí nemalý rozruch.
Byly pronajaty velké bílé stany, v nichž byla umístěna sjezdová oddělení a ubytovány ty davy lidí. Když se ukázalo, že za jasné noci by se stany mohly stát terčem pro nacistické bombardéry, byly spěšně zamaskovány. Veřejnost se zajímala o válku a zvláště o to, proč se jí svědkové neúčastní. Stovky svědků byly tou dobou ve vězení pro svůj biblický postoj v otázce neutrality. (Izajáš 2:4; Jan 17:16)
List Sunday Pictorial ze 7. září 1941 uvedl: „Je dost neobvyklé vidět 10 000 lidí, z větší části mladých, kteří tráví týden v rozhovorech o náboženství, a o válce se zmíní jen okrajově.
Položil jsem jim otázku, zda svědkové mají nějaké členy v Německu. Řekli mi, že mají a že téměř všichni z nich, asi 6 000, jsou v koncentračních táborech.“
Reportér doplnil: „Nacisté jsou jistě nepřáteli všeho dobrého, ale svědkové se o ně nestarají — jen prodávají traktáty a poslouchají přednášky.“
Noviny o nás psaly vesměs negativně a naši odpůrci dokonce použili násilí v neúspěšných pokusech narušit sjezd. Avšak londýnský Daily Mail přece jen připustil: „Akce byla zorganizována hladce, nenápadně a účinně.“
Byli jsme obviněni z toho, že můžeme za nedostatek cigaret ve městě. Avšak The Daily Mail vysvětlil: „Leicester ani tabákový úřad si nemohou stěžovat, že svědkové vykouřili leicesterské cigarety. Oni totiž nekouří.“ Také stížnosti, že svědkové připravili místní obyvatele o potraviny, byly rozptýleny, když bylo vysvětleno, že svědkové si většinu svého jídla přivezli. Na konci sjezdu bylo naopak 150 bochníků chleba — každý vážil 1,8 kilogramu — věnováno nemocnici Leicester Royal Infirmary, což tehdy, v době nedostatku potravin, byl značný dar.
Sjezd byl významným duchovním povzbuzením pro 11 000 svědků v Británii. Byli nadšeni, že přítomných bylo 12 000. Delegáti radostně a v nevídané míře vydávali svědectví na leicesterských ulicích a s gramofonovými nahrávkami navštěvovali přilehlé vesnice.
Hlavními proslovy sjezdu byly nahrávky pořízené v předchozím měsíci na pětidenním sjezdu svědků Jehovových v St. Louis v Missouri v USA. Význačným bodem programu byla nahrávka přednášky bratra Rutherforda „Děti Krále“. Výtisky knihy Děti, která byla uveřejněna v St. Louis, nebylo možné do země dovézt, a tak byla kniha později vytištěna v Británii v brožované podobě. Jeden její výtisk byl zaslán každému dítěti, které sjezd navštívilo.
Jedinečné výroční shromáždění v Leicesteru
Po válce nastal v Británii úžasný vzrůst v počtu zvěstovatelů Království. Na počátku osmdesátých let bylo v Leicesteru už deset sborů. V té době nám bylo oznámeno, že vedoucí sbor svědků Jehovových rozhodl, že výroční shromáždění Watch Tower Bible and Tract Society v roce 1983 se bude konat v Leicesteru. Já jako městský dozorce v Leicesteru jsem se zanedlouho začal podílet na přípravách a opět jsem zajišťoval pronájem De Montfort Hall.
Na tuto událost přijelo třináct členů vedoucího sboru z brooklynského ústředí Společnosti. Hlediště naplnilo 3 671 delegátů — tentokrát byli z celého světa a většina z nich byla svědky už velmi dlouho. V blízkém sjezdovém sále si program vyslechlo dalších 1 500 účastníků.
Výročnímu shromáždění předsedal Albert D. Schroeder, který dohlížel na kancelář odbočky v Londýně v době války, když se pořádal sjezd v Leicesteru. Bratr mluvil o sjezdu v roce 1941 a zeptal se nás: „Kolik z vás, kteří jste zde přítomni nyní, jste tam byli?“ Více než polovina posluchačů zvedla ruce. „Ale ne! To je pro vás všechny, věrné a oddané, určitě pěkné setkání!“ zvolal. Byla to opravdu nezapomenutelná událost.
Je mi 98 let a stále sloužím jako tajemník našeho sboru, přednáším přednášky, ačkoli už při nich musím sedět. Když Mary v roce 1987 zemřela, vzal jsem si Bettinu, vdovu, kterou jsme s Mary po léta znali. Jsem rád, že je o mne tak dobře postaráno v tělesném i duchovním ohledu. Navzdory všem omezením plynoucím z Maryina chatrného zdraví a nyní navzdory mému vlastnímu stáří jsem zjistil, že hojnost práce vykonávané v posvátné službě přináší nádhernou odměnu. (1. Korinťanům 15:58)
[Obrázek na straně 26]
Připraven do služby, dvacátá léta
[Obrázek na straně 26]
Obrázky ze sjezdu v Leicesteru