Existuje posmrtný život?

LIDSTVO se už celá tisíciletí trápí dvěma otázkami: Proč musíme stárnout a nakonec zemřít? Existuje po smrti nějaký vědomý život?

S tou první otázkou si láme hlavu mnoho lidí, protože ani současná lékařská věda se všemi svými úžasnými objevy ji neumí přesvědčivě či uspokojivě zodpovědět.

Na druhou otázku zase existuje nepřeberné množství různých odpovědí. Obecně se však odpovědi na otázku, zda existuje posmrtný život, dělí do dvou skupin: jeden názor zastávají lidé, kteří jsou přesvědčeni, že tento život není vše, a druhý názor ti, kdo jsou si neméně jisti, že vědomý život končí smrtí. Většina lidí z té druhé skupiny říká, že ani v nejmejším nepochybují o tom, že krátká pozemská dráha je všechno, co můžeme čekat. Jakékoli argumenty proti tomuto názoru často narazí na samolibou námitku „Vždyť se nikdy nikdo nevrátil.“

Podobně jako v případě jiných sporných otázek i zde jsou lidé, kteří se ještě nerozhodli — říkají, že jsou vždy otevřeni jakémukoli přesvědčování. Ale jiní možná ironicky pronesou: „Kdo si počká, ten se dočká!“

Dlouhotrvající otázka

Jedna z prvních otázek týkajících se posmrtného života byla vznesena přibližně před 3 500 lety známým Orientálcem Jobem, který proslul svou trpělivostí tváří v tvář utrpení. Job ji formuloval takto: „Umírá-li člověk, bez vlády leží, zhasne-li — co z něho zbývá? Tak jako vody se ztrácejí z moře a řeka opadá, vyschne, tak člověk lehne a nevstane již . . . Zemře-li člověk, oživne zas?“ (Job 14:10–14, Šrámek)

Job však nebyl sám, kdo se ptal na posmrtný život. Encyclopædia of Religion and Ethics (Encyklopedie náboženství a etiky) uvádí pod nadpisem „State of the Dead“ (Stav mrtvých) tuto poučnou informaci: „Žádný námět týkající se duševna nazaměstnával lidskou mysl tak jako otázka stavu mrtvých. [Původní obyvatelé] všech míst na světě mají obvykle velmi jasnou a živou představu duchovního světa: jak se tam žije, co je pro něj charakteristické a jaká je tam krajina. Je z toho vidět silné zaujetí tímto námětem. Značně rozšířený strach z mrtvých nás vede ke starodávné myšlence, že zemřelí nejsou ve stavu, kdy už neexistují. Smrt jim vzala síly; to bylo očividné; nepůsobily však ještě nějaké jiné síly, nebo nebyly tyto síly schopné účinkovat nějak skrytě, tajemně? Bez ohledu na to, zda lidé na počátku věřili na duchy, duši či strašidla, která neměla tělo, patrně jsou zde všechny důvody věřit, že si lidé mysleli, že mrtví jsou v nějakém stavu existence.“

Možná patříte do jedné z těch tří skupin lidí, o nichž jsme se už zmínili: buď nevíte, co se děje po smrti, nebo jste přesvědčeni, že po smrti život nějak pokračuje, anebo zastáváte názor, že tento život je všechno. Ať už věříte čemukoli, zveme vás, abyste si pečlivě přečetli následující článek. Třeba tam najdete přesvědčivý biblický důkaz, že existuje nádherná vyhlídka, že i lidé, kteří zemřeli, budou moci znovu žít. Také se dozvíte, jak, kde a kdy k tomu dojde.