„Poslové Božího pokoje“ jsou šťastní

UPROSTŘED životních tlaků je osvěžující mít Boží pokoj. Vždyť Jehova je Bohem pokoje a také tento pokoj dává. (1. Korinťanům 14:33; 4. Mojžíšova 6:26) Pokoj je navíc ovocem Božího ducha. (Galaťanům 5:22) Z toho vyplývá, že Boží pokoj mohou mít pouze ti, kdo mají pokojný vztah k Bohu. Co ale musíme dělat pro to, abychom takový pokoj získali a uchovali si ho?

Osobní vztah k Bohu narušují vážné hříchy, které působí, že provinilec ztrácí vnitřní klid. Žalmista řekl: „Kvůli mému hříchu nemají pokoj mé kosti.“ (Žalm 38:3) Ti, kdo hledají pokoj a usilují o něj, se proto musí ‚odvracet od toho, co je špatné, a činit to, co je dobré‘. (Žalm 34:14) Pokoj nemůže existovat bez spravedlnosti, a proto opravdový pokoj nemohou zažít ničemní lidé. (Izajáš 32:17; 48:22) Pokoj mají naopak ti, kdo jsou bezvýhradně oddaní Jehovovi, milují Boží zákon a dbají na Boží přikázání. (Žalm 119:165) Jehova o tom napsal: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:18)

Poučení z dějin Izraele

Když žil na zemi Ježíš Kristus, neměli přirození Židé ani Nežidé pokojný vztah k Jehovovi Bohu. Židé přestupovali Boží zákony, a proto se dostali do kletby Zákona, zatímco Nežidé, kteří nebyli zahrnuti do Boží smlouvy, ‚neměli žádnou naději a byli bez Boha ve světě‘. (Galaťanům 3:12, 13; Efezanům 2:12)

Avšak prostřednictvím Ježíše Krista dostaly obě tyto skupiny možnost získat pokojný vztah k Bohu. Andělé na to poukázali už dříve, když v době Ježíšova narození oznámili pastýřům: „Sláva Bohu na výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle“. (Lukáš 2:14) Pokojná zpráva, kterou Ježíš a jeho následovníci ohlašovali, se tedy líbila ‚přátelům pokoje‘, lidem, kteří si přáli smířit se s Bohem. (Lukáš 10:5, 6)

Avšak ne všichni byli ‚přátelé pokoje‘. Bible uvádí Ježíšova slova: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Matouš 10:34) Dobrá zpráva vlastně rozdělovala rodiny, protože někteří rodinní příslušníci ji přijímali, a jiní ne. Většina Židů toto poselství odmítla, a nerozeznala tedy „to, co souvisí s pokojem“. Nečinili pokání a nepřijali Ježíše jako Mesiáše. (Srovnej Lukáše 1:79.) Tento jejich postoj vedl k tomu, že Jeruzalém, hlavní město Izraele, byl dobyt a zničen římskými vojsky. (Lukáš 19:42–44)

Jehova a Ježíš působí pokoj

Ale i Židé, kteří „dobrou zprávu pokoje“ přijali, byli hříšní. Pro to, aby se mohli těšit z pokojných vztahů s Jehovou Bohem, potřebovali, aby jejich hříchy byly přikryty. Tuto potřebu naplnila Ježíšova výkupní smrt, jak to bylo předpověděno: „Potrestání zamýšlené pro náš pokoj přišlo na něho a kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení.“ (Izajáš 53:5) Ježíšova obětní smrt na mučednickém kůlu také opatřila základ pro zrušení mojžíšského Zákona, který odděloval Židy od Nežidů. Když se tedy lidé z těchto dvou skupin stávali křesťany, mohli mít pokojný vztah jednak k Bohu a jednak mezi sebou. Apoštol Pavel napsal: „[Ježíš] je totiž náš pokoj, on, který učinil ze dvou stran jednu a zničil mezistěnu, jež je oddělovala. Svým tělem zrušil nepřátelství, Zákon přikázání, který se skládal z výnosů, aby dvojí lid stvořil ve spojení se sebou v jednoho nového člověka a uzavřel mír a aby plně smířil obojí lid v jedno tělo Bohu prostřednictvím mučednického kůlu, protože skrze sebe usmrtil nepřátelství. A přišel a oznámil dobrou zprávu pokoje vám, vzdáleným, a pokoj těm blízkým, protože skrze něho my, obojí lid, máme přístup k Otci jedním duchem.“ (Efezanům 2:14–18)

Boží pokoj

Co vlastně je „Boží pokoj“? Je to pocit vnitřního klidu vyplývající z drahocenného vztahu k Jehovovi Bohu. Střeží srdce a myšlenkové síly Božích služebníků, aby nebyli úzkostliví o to, co potřebují. Křesťané mají jistotu, že se Jehova Bůh o své služebníky stará a že odpovídá na jejich modlitby. Tak mají klid v mysli i v srdci. (Filipanům 4:6, 7) Podobně i pokoj, který Ježíš Kristus dal svým učedníkům, sloužil k tomu, aby uklidnil jejich srdce a mysl. Ačkoli jim Ježíš řekl, že přijde doba, kdy už s nimi nebude osobně, neměli důvod se znepokojovat nebo se poddávat strachu. Nezanechal je totiž bez pomoci, ale slíbil, že jim pošle svatého ducha. (Jan 14:26, 27)

Křesťané jako poslové Božího pokoje

Pokoj, z něhož se křesťané těší, nepřichází sám od sebe. V Kázání na hoře Ježíš řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ Slovo „pokojní“ je přeloženo z řeckého výrazu, který doslova znamená „tvůrce pokoje“. (Matouš 5:9; Reference Bible, poznámka pod čarou) Křesťané tedy působí pokoj, jsou jeden k druhému vstřícní a udržují si pokojné vztahy s bližními. (1. Tesaloničanům 5:13)

A jak je možné k pokoji prakticky přispívat? Za prvé musíme brát ohled na své spoluvěřící a nesmíme jim dávat příčinu ke klopýtání. (Římanům 14:13–23) Za druhé musíme dbát rady apoštola Pavla, který napsal, že máme usilovat o pokoj se všemi lidmi. (Hebrejcům 12:14) A za třetí musíme bojovat proti žádostem těla, protože v dopise Římanům 8:6–7 se píše: „Dbát o tělo totiž znamená smrt, ale dbát o ducha znamená život a pokoj, protože dbát o tělo znamená nepřátelství s Bohem.“

Krátce jsme si tedy ukázali, jak je možné si udržovat pokojné vztahy s druhými lidmi a mít pokojný vztah k Bohu. Těšíme se, že další myšlenky týkající se tohoto námětu uslyšíme na oblastních sjezdech „Poslové Božího pokoje“.