„Co je pravda?“

TI DVA muži, kteří stáli proti sobě, by se mohli jen stěží více odlišovat. První muž — to byl cynický, ctižádostivý a bohatý politik, který byl ochoten v zájmu své kariéry udělat cokoli. Druhý muž byl učitel, jenž naopak vším bohatstvím a veškerou slávou pohrdl. Chystal se obětovat svůj život, aby jiným lidem život zachránil. Není třeba říkat, že tito dva muži neměli stejné názory. Ale v jedné věci se neshodli vůbec — v tom, co je pravda.

Těmi muži, kteří se od sebe tak odlišovali, byli Pilát Pontský a Ježíš Kristus. Ježíš stál před Pilátem jako odsouzený zločinec. Proč? Ježíš vysvětlil, že prvořadým důvodem této situace byla jedna věc: pravda. Právě kvůli pravdě přišel Ježíš na zem a právě kvůli ní konal svou službu. „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa,“ řekl, „abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:37)

Pilát však odpověděl známou otázkou: „Co je pravda?“ (Jan 18:38) Chtěl tento člověk opravdu znát odpověď? Pravděpodobně ne. Ježíš byl schopen odpovědět na jakoukoli upřímnou otázku, ale Pilátovi neodpověděl. Bible k tomu říká, že potom, co vyslovil tuto otázku, Pilát z audienční síně ihned odešel. Tento římský místodržitel se zřejmě ptal cynicky a nedůvěřivě, vyznělo to asi tak, jako kdyby Ježíšovi řekl: „Pravda? Co je to pravda? Nic takového neexistuje!“a

Takový skeptický názor na pravdu, jaký měl Pilát, dnes není neobvyklý. Mnoho lidí věří, že pravda je něco relativního — jinými slovy, co je pravdou pro jednoho, to pro druhého být pravdou nemusí, a každý má tedy pravdu svou. Tento názor je tak rozšířený, že má i své pojmenování: relativismus. Máte na hledání pravdy stejný názor? Jestliže ano, je možné, že jste tento názor převzali, aniž jste jej důkladně prozkoumali? Snad jste tento názor nepřijali. Ale víte, jak tato filozofie ovlivňuje váš život?

Útok na pravdu

Pilát Pontský zdaleka nebyl prvním člověkem, který zpochybnil názor, že existuje absolutní pravda. Někteří starověcí filozofové takovým pochybnostem vyučovali, a bylo to dokonce jejich celoživotní zaměstnání! Parmenidés, pokládaný za zakladatele evropské metafyziky, byl už pět století před Pilátem stoupencem názoru, že skutečné poznání je nedosažitelné. Démokritos, oslavovaný jako „největší z filozofů starověku“, tvrdil: „Pravda je zakopaná hluboko . . . Nic nevíme jistě.“ Sokrates, který je snad nejuznávanějším filozofem, řekl, že všechno, co opravdu ví, je, že nic neví.

Tento útok na názor, že pravda je poznatelná, trvá až dodnes. Někteří filozofové například říkají, že žádný poznatek není možné ověřit, protože všechno se dovídáme prostřednictvím smyslů, které mohou být oklamány. Francouzský filozof a matematik René Descartes se rozhodl prozkoumat všechny věci, o kterých si myslel, že je spolehlivě zná. Vyřadil všechny „pravdy“ kromě jedné, kterou považoval za nezvratnou: „Cogito ergo sum“ neboli „Myslím, tedy jsem“.

Relativistická kultura

Relativismus se netýká jen filozofů. Vyučují mu náboženští představitelé, studentům je vštěpován ve školách, je šířen pomocí sdělovacích prostředků. Biskup episkopální církve John S. Spong před několika lety řekl: „Musíme si . . . přestat myslet, že máme pravdu a že ostatní lidé se na to musí dívat stejně, a musíme si uvědomit, že absolutní pravdu nemůže pochopit nikdo z nás.“ Kromě Johna Sponga se takového relativismu zastává ještě mnoho dnešních duchovních, kteří jsou v důsledku toho ochotni se okamžitě vzdát biblických měřítek a zastávat filozofii „ať si každý udělá svůj názor“. Například proto, aby bylo homosexuálům v episkopální církvi „příjemněji“, John Spong napsal knihu, ve které prohlašuje, že apoštol Pavel byl homosexuál!

Zdá se, že v mnoha zemích je lidem takový způsob myšlení vštěpován ve škole. Allan Bloom ve své knize The Closing of the American Mind (Jak se myšlení Američanů uzavírá) napsal: „Je jedna věc, kterou si profesor může být absolutně jist: téměř každý student, který přichází studovat na univerzitu, věří, že pravda je relativní, nebo říká, že tomu věří.“ Allan Bloom přišel na to, že když toto přesvědčení svých studentů zpochybnil, reagovali tak, „jako kdyby uváděl v pochybnost, že jedna a jedna jsou dvě“.

Stejný názor je šířen nespočetnými dalšími způsoby. Například televizní reportéři a novináři se očividně zajímají často jen o to, jak by pobavili diváka, místo toho, aby pravdivě informovali o skutečnostech. V některých zpravodajských pořadech jsou dokonce vysílány záběry, které jsou upravené nebo zfalšované, aby vypadaly dramatičtěji. Ještě mocnější tažení proti pravdě je vedeno ve světě zábavy. Hodnoty a mravní pravdy, podle kterých žili naši rodiče a prarodiče, jsou obecně považovány za zastaralé a bývají často terčem otevřeného posměchu.

Mnoho lidí může samozřejmě namítnout, že relativismus je projevem otevřené mysli, a že tedy ovlivňuje lidskou společnost kladně. Je to však opravdu tak? Jak ovlivňuje vás? Věříte, že pravda je něco relativního, nebo věříte, že neexistuje vůbec? Pokud ano, pak vám hledání pravdy může připadat jako ztráta času. Takové názory ovlivní vaši budoucnost.

[Poznámka pod čarou]