Kdo je Jehova?
„KDO je Jehova?“ Tuto otázku vznesl před 3 500 lety pyšný farao, král Egypta. „Jehovu vůbec neznám,“ dodal, zřejmě z vyzývavosti. Dva muži, kteří tehdy stáli před faraónem, věděli, kdo je Jehova. Byli to bratři Mojžíš a Áron, příslušníci izraelského kmene Levi. Jehova je poslal k tomuto egyptskému panovníkovi s požadavkem, že má Izraelity propustit do pustiny, kde budou pořádat určitou náboženskou slavnost. — 2. Mojžíšova 5:1, 2.
Farao na svou otázku nechtěl odpověď. Pod jeho pravomocí kněží prosazovali uctívání stovek falešných božstev. Za boha byl považován i samotný farao! Podle egyptské mytologie byl synem boha slunce Ra a vtělením Hora, božstva se sokolí hlavou. Farao byl označován tituly jako „mocný bůh“ a „věčný“. Nepřekvapuje tedy, že se opovržlivě zeptal: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas?“
Mojžíš s Áronem na tuto otázku nemuseli odpovídat. Farao věděl, že Jehova je Bůh uctívaný Izraelity, kteří tehdy trpěli v područí Egypťanů. Brzy se však farao i celý Egypt měli dozvědět, že Jehova je pravý Bůh. Dnes Jehova podobným způsobem učiní své jméno a své Božství známým po celé zemi. (Ezekiel 36:23) Může být tedy pro nás užitečné, když se zamyslíme, jak Jehova Bůh vyvýšil své jméno ve starověkém Egyptě.
Nadřazený egyptským bohům
Když se farao vyzývavě ptal po Jehovově totožnosti, nečekal, že zažije takové následky. Odpověděl mu sám Jehova — tím, že na Egypt seslal deset ran. Tyto rány nebyly namířeny jen proti egyptskému národu. Byly to údery proti bohům Egypta.
Jimi se projevila Jehovova nadřazenost nad egyptskými božstvy. (2. Mojžíšova 12:12; 4. Mojžíšova 33:4) Představte si ten rozruch, když Jehova změnil řeku Nil a všechny egyptské vody v krev! Farao i jeho lid se z tohoto zázraku ponaučili, že Jehova je nadřazený Hapiovi, bohu řeky Nil. Úderem proti egyptskému náboženství bylo také uhynutí ryb v Nilu, protože Egypťané některé druhy ryb uctívali. — 2. Mojžíšova 7:19–21.
Další ranou, kterou Jehova uvedl na Egypt, byly žáby. To zostudilo egyptskou žabí bohyni Heqt. (2. Mojžíšova 8:5–14) Třetí rána zmátla kněze provozující magii. Nedovedli totiž napodobit zázrak, kterým Jehova proměnil prach v komáry. „Je to prst Boží!“ volali. (2. Mojžíšova 8:16–19) Egyptský bůh Thoth, jemuž bylo připisováno, že objevil umění magie, nedokázal těm šarlatánům pomoci.
Farao poznával, kdo je Jehova. Pochopil, že Jehova je Bůh, který může prostřednictvím Mojžíše oznámit svůj záměr a potom jej zázračnými ranami proti Egypťanům uskutečnit. Jehova také mohl každou ránu zahájit a ukončit podle své vůle. Toto poznání však nepřimělo faraóna, aby se Jehovovi podvolil. Tento nadutý panovník Egypta místo toho Jehovovi nadále tvrdošíjně odporoval.
Během čtvrté rány ničili zemi střečci. Pronikali do domů a pravděpodobně se hemžili ve vzduchu. Vzduch sám byl předmětem uctívání a byl zosobněný v bohu Šu a v bohyni nebe Isis. Hebrejské slovo označující tento hmyz bývá překládáno jako „střečci“, „ovádi“ nebo „brouci“. (Překlad nového světa; Heger; Young) Pokud se jednalo o brouka skarabea, pak byli Egypťané postiženi hmyzem, který považovali za posvátný, a při chůzi museli po něm nevyhnutelně šlapat. Tato rána v každém případě faraóna poučila o něčem, co dosud o Jehovovi nevěděl. Egyptská božstva nemohla své ctitele zaštítit před střečky, avšak Jehova svůj lid ochránit mohl. Počínaje touto ranou postihly i všechny následující rány pouze Egypťany, nikoli Izraelity. — 2. Mojžíšova 8:20–24.
Při páté ráně byl egyptský dobytek stižen morem. Tato rána zostudila Hathoru, Apise a Nut, bohyni nebes znázorňovanou v podobě krávy. (2. Mojžíšova 9:1–7) Šestá rána uvedla na lidi i na zvířata boláky, což pokořilo Thotha, Isis a Ptaha, kterým byla mylně připisována schopnost uzdravovat. — 2. Mojžíšova 9:8–11.
Sedmou ranou bylo silné krupobití, při němž se mezi kroupami ‚zachvíval oheň‘. Tato rána zahanbila boha Rešpua, který byl považován za pána blesků, a Thotha, o němž se tvrdilo, že vládne dešti a hromobití. (2. Mojžíšova 9:22–26) Osmou ranou — hejnem kobylek — se projevila Jehovova nadřazenost nad Minem, bohem plodnosti, pokládaným za ochránce úrody. (2. Mojžíšova 10:12–15) Tři dny tmy v Egyptě, které byly devátou ranou, uvrhly do opovržení taková egyptská božstva, jakými byli Ra a Horus, bohové slunce. — 2. Mojžíšova 10:21–23.
Farao však nadále odmítal Izraelity propustit, a to i navzdory těmto devíti pustošivým ranám. Faraónova tvrdošíjnost přišla Egypt velmi draho, když Bůh uvedl desátou a poslední pohromu — smrt každého prvorozeného z lidí a zvířat. Zahynul dokonce i faraónův prvorozený syn, ačkoli byl považován za boha. Jehova tak ‚na všech egyptských bozích vykonal rozsudky‘. — 2. Mojžíšova 12:12, 29.
Nyní si farao předvolal Mojžíše a Árona a řekl jim: „Vstaňte, vyjděte zprostředka mého lidu, vy i ostatní izraelští synové, a jděte, služte Jehovovi, právě jak jste prohlásili. Vezměte si svá stáda bravu i svá stáda dobytka, právě jak jste prohlásili, a jděte. Kromě toho mi také požehnáte.“ — 2. Mojžíšova 12:31, 32.
Ten, kdo zachovává svůj lid naživu
Izraelité odešli, ale faraónovi začalo brzy připadat, že národ v pustině bezcílně bloudí. Spolu se svými služebníky si nyní začal klást otázku: „Co jsme to udělali, že jsme Izrael poslali pryč, aby nám již neotročili?“ (2. Mojžíšova 14:3–5) Ztráta národa otroků by pro egyptské hospodářství byla těžkou ranou.
Farao svolal své vojsko a pronásledoval Izrael až po Pihachirot. (2. Mojžíšova 14:6–9) Situace vypadala z vojenského hlediska pro Egypťany příznivě, protože Izraelité byli sevřeni mezi mořem a horami. Jehova však zasáhl a Izraelity ochránil, když mezi ně a Egypťany umístil oblak. Ten se na straně Egypťanů „prokazoval jako oblak spolu s tmou“, což znemožňovalo útok. Na izraelské straně byl tento oblak jasný a Izraeli „osvětloval noc“. — 2. Mojžíšova 14:10–20.
Egypťané si umínili, že budou loupit a ničit, oblak jim v tom ale bránil. (2. Mojžíšova 15:9) Když se oblak zvedl, ukázalo se cosi úžasného! Vody Rudého moře byly rozděleny, a Izraelité přecházeli na druhou stranu po suché zemi! Farao se vřítil se svým vojskem na mořské dno, rozhodnutý, že své bývalé otroky dopadne a oloupí. Tento domýšlivý panovník Egypta však Boha Hebrejců podcenil. Jehova začal Egypťanům odebírat kola jejich dvoukolých vozů, a uváděl je tím do zmatku. — 2. Mojžíšova 14:21–25a.
„Prchejme od jakéhokoli styku s Izraelem!“ volali egyptští mocní muži, „protože Jehova jistě bojuje za ně proti Egypťanům.“ Farao a jeho muži si to však uvědomili příliš pozdě. Mojžíš — v bezpečí na druhém břehu — vztáhl ruku nad moře, vody se vrátily a usmrtily faraóna i s jeho vojskem. — 2. Mojžíšova 14:25b–28.
Poučení ze zkušenosti
Kdo je tedy Jehova? Pyšný farao dostal na tuto otázku odpověď. Události, které se v Egyptě odehrály, ukázaly, že Jehova je jediný pravý Bůh, naprosto odlišný od všech ‚nehodnotných bohů‘ národů. (Žalm 96:4, 5) Mocí, která vzbuzuje posvátnou úctu, Jehova „udělal nebesa a zemi“. Je také velkým Osvoboditelem, Tím, kdo „vyvedl svůj lid Izrael z egyptské země se znameními a se zázraky a silnou rukou a vztaženou paží a s velikou strašlivostí“. (Jeremjáš 32:17–21) Byl to vynikající důkaz toho, že Jehova svůj lid může ochránit!
Farao dostal ponaučení trpkou zkušeností. Poslední, konečné ponaučení jej dokonce stálo život. (Žalm 136:1, 15) Když se ptal „Kdo je Jehova?“, bylo by od něj daleko moudřejší, kdyby projevil pokoru. Pak by tento panovník mohl jednat v souladu s odpovědí, kterou by dostal. Je radostné, že se dnes mnoho pokorných lidí poučuje o Jehovovi. A jakou má Jehova osobnost? Co od nás Jehova požaduje? Kéž následující článek zvětší vaše ocenění pro Toho, jenž sám má jméno Jehova. — Žalm 83:18.
[Podpisek obrázku na straně 3]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.