Nejvyšší soud Nigérie se zastává náboženské svobody

VESNIČANÉ plení farmářovu úrodu. Jiní vezmou ztečí zedníkův dům a zabaví mu náčiní. Další zase brání nějaké ženě kupovat a prodávat. Proč tak špatně jednají? To proto, že oběti — svědkové Jehovovi — se odmítají stát členy sdružení věkových skupin. ‚Čeho?‘ ptáte se možná.

Sdružení věkových skupin tvoří lidé, obvykle muži, kteří se narodili zhruba v tutéž dobu a v téže vesnici. Spolky věkových skupin jsou ve východní Nigérii běžné. Mohou sponzorovat některé obecní projekty, ale také se zabývají modlářským uctíváním a provádějí spiritistické rituály, aby ukázaly, že členové dosáhli zletilosti. Protože Bible takové praktiky u pravých křesťanů odsuzuje, nemají svědkové Jehovovi s těmito skupinami nic společného. — 1. Korinťanům 10:20, 21; 1. Jana 5:21.

Samuel Okogbue pracoval ve městě Aba jako krejčí. Začátkem roku 1978 požadovali členové Umunkalu Age Grade Association of Alayi, aby zaplatil „daň“ na výstavbu zdravotnického střediska. Samuel se jako pravý křesťan snaží pomáhat jiným lidem, ale důsledně odmítá mít cokoli společného se sdružením věkových skupin. Šest členů skupiny se 22. dubna vloupalo do jeho obchodu a zabavili mu šicí stroj. Řekli, že mu jej nevrátí, dokud jim nezaplatí. Samuel namítal, že není povinen cokoli platit, jelikož není členem jejich sdružení. Když svůj šicí stroj nemohl dostat zpět, předložil celou záležitost soudu.

Od soudu k soudu

Věkové skupiny argumentovaly u hlavního policejního soudu tím, že vzhledem k věku se Samuel automaticky stal jedním z jejich členů s odpovědností platit jakékoli daně, které jsou na nich vyžadovány. Dále podle místního zvyku platí, že pokud nějaký člen nezaplatí daň, bude mu zabaven majetek, dokud tak neučiní.

Soud nesouhlasil a 28. února 1980 vynesl rozsudek, že Samuel nemůže být nucen stát se členem spolku věkových skupin. Vrchní policejní soudce prohlásil: „Zvyk, který zbavuje občana svobodného výběru při spolčování, odporuje článku 37 Ústavy Nigerijské federativní republiky, a tudíž nenabývá právní moci.“

Skupiny se proti rozsudku odvolaly k vyššímu soudu a vyhrály. Soudce tehdy nařídil Samuelovi, aby daň zaplatil, a řekl, že to je prostě způsob, jak přispět k rozvoji jeho rodné obce.

Samuel se tedy odvolal proti tomu, co se mu jevilo jako bezpráví. Odvolací soud zvrátil rozsudek vyššího soudu a rozhodl v Samuelův prospěch. Věkové skupiny nechtěly připustit porážku, a tak případ předložily Nejvyššímu soudu Nigérie.

Členové věkových skupin se zatím dali do díla v Samuelově vesnici. Tvrdili, že svědkové jsou proti všem obecním projektům, a přesvědčili vesnické náčelníky, aby činnost svědků Jehovových v této oblasti zakázali. Místní vyvolávač oznámil, že kdokoli má něco společného se svědky Jehovovými, bude pokutován. Svědkové ze sousedních měst však zasáhli a záležitost objasnili starším obce. Vysvětlili, že Boží lid proti rozvoji obce nic nemá. Samuel dokonce u soudu předložil stvrzenky, které dokazovaly, že přispěl na obecní projekty, které nesponzorovaly věkové skupiny. Vesničtí starší pak změnili své rozhodnutí vyloučit svědky Jehovovy ze společnosti.

Náboženská svoboda vítězí

Pět soudců Nejvyššího soudu Nigérie 21. října 1991 jednomyslně rozhodlo ve prospěch Samuela. Soudce Abubakar Wali se rozhovořil o precedentním rozsudku soudce Paula Nwokediho a prohlásil: „Obžalovaný se nezdráhá platit stanovené poplatky, ale nechce být členem nějaké společnosti, klubu nebo věkové skupiny; odporuje to jeho náboženské víře, neboť je svědkem Jehovovým.“

Soudce pokračoval: „Ústava z roku 1963, článek 24(1), zaručuje všem nigerijským občanům svobodu svědomí, smýšlení a vyznání. Obžalovaný má právo lpět na zásadách svého vyznání, smýšlení a svědomí, jež mu zakazují stát se členem věkových skupin. Jakýkoli zvyk, který nutí k něčemu jinému, odporuje Ústavě a je v takovém případě nezávazný.“

Stručně řečeno, soud rozhodl, že žádný člověk nemůže být právně nucen stát se členem věkových skupin, i když toto členství může být ve společnosti zvykem. Dále rozhodl, že žádný člověk nemůže být právně nucen platit poplatky sdružení, jehož není členem, i když jsou tyto poplatky určeny na rozvoj obce. Tak byla v těchto zdánlivých maličkostech podpořena náboženská svoboda všech Nigerijců.