Dobré poselství se dostává na jihoafrický venkov

ROZLÍCENÉ davy, přepadové policejní oddíly, slzný plyn. Takovými vnitřními boji se v posledních letech zmítají menší i velká jihoafrická města. Ani krásné venkovské oblasti — v nichž žije více než 40 procent obyvatelstva — nejsou ušetřeny ničivých účinků politického násilí. Svědkové Jehovovi však uprostřed toho všeho dále oznamují ‚dobrou zprávu pokoje‘. — Efezanům 6:15.

Svědkové již řadu let vykonávají každoročně tříměsíční kazatelskou kampaň, při níž se zaměřují především na venkovské obyvatelstvo. Například v roce 1990 se této kampaně účastnilo přes 12 000 zvěstovatelů Království ze 334 sborů. Jestliže mají být navštíveni obyvatelé rozptýlení na jihoafrickém venkově, je samozřejmě nutné překonat mnoho překážek.

Svědkové mimo jiné přicházejí do styku s lidmi mnoha různých kultur a jazyků. A je to opravdu pestrá směsice. Jsou zde například farmáři, kteří mluví anglicky a afrikánsky, a také Pediové, Sotové, Tsongové, Tswanové, Vendové, Xhosové a Zulové. Každá skupina má svou osobitou kulturu a vlastní jazyk. Jsou zde také velké vzdálenosti a silnice plné výmolů. Je proto nutné projevovat obětavého ducha a vynakládat mnoho času a peněz. Jehova však jejich úsilí bohatě požehnal. Budeme vám něco vyprávět o těžkostech a úspěších tohoto jedinečného odvětví kazatelského díla. — Srovnej Malachiáše 3:10.

„Nedělní“ škola v Zululandu

Přímo v srdci subtropického Zululandu leží hluboké údolí řeky Umvoti. Z útesů jsou vidět do dálky se rozkládající shluky zulských chýší (usedlostí) s doškovými střechami. V roce 1984 se jednou v neděli dostali do tohoto údolí po klikaté zaprášené silnici dva zvěstovatelé Království. V tomto území je tak horko a vlhko, že dostalo přezdívku Kwa-Sathane (Satanovo místo) — což je zřejmě narážka na nepravdivou nauku o pekelném ohni, do něhož přikládá Ďábel.

Bratři, celí propocení, oslovili jakousi ženu, která se jmenovala Doris a právě vedla vyučování v nedělní škole. Když Doris uslyšela poselství o Království, okamžitě vybídla svědky, aby promluvili k její skupině, v níž bylo asi 40 mladých lidí. K čemu to vedlo? Za týden se bratři vrátili se 70 výtisky Mojí knihy biblických příběhů, aby se mohla používat v místní škole. Atmosféra v nedělní škole se za několik týdnů změnila v ovzduší skupinového studia Bible. Místo kostelních písní se zpívaly písně Království africkým způsobem, příjemným přirozeným vícehlasem. Zanedlouho se skupina rozrostla na více než 60 osob. Jeden bratr prohlásil: „To byla opravdu povzbudivá zkušenost, že jsme mohli přispět k tomu, aby se ta nedělní škola změnila v místo pravého uctívání!“

V prašné křovinaté stepi

Církve se vměšují do politických nepokojů, a proto jsou mnozí bílí farmáři obezřetní nebo dokonce podezřívaví, když k nim někdo přichází s biblickým poselstvím. Poslyšme, co vypráví jedna skupina z Johannesburgu, která se vypravila asi 640 kilometrů daleko kázat dobré poselství v jedné části Transvaalu.

„Už téměř čtyři hodiny cestujeme zvlněnou křovinatou stepí na sever. Rovná silnice je rozpálená africkým sluncem a v tetelícím se vzduchu se objevuje fata morgána. Najednou asfaltová silnice končí a dál již vede jen prašná cesta, rozježděná a plná výmolů. Nakonec se po písčité cestě dostáváme k jakési farmě.

‚Dobré jitro, Meneer [pane],‘ zdravíme rozložitého farmáře.

‚Dobré,‘ odpovídá stroze. ‚Potřebujete něco?‘

Představíme se a vysvětlujeme mu, proč jsme přišli. Ani to nestačíme dopovědět, a on ze sebe vyrazí: ‚Můj dominee [pastor] mě před vámi varoval! Všichni jste komunisti a antikristové! Okamžitě jděte pryč, nebo. . . !‘

Farmář vypadá tak, že by se kdykoli mohl rozzuřit. Sotva máme na vybranou, a tak se rozhodujeme, že odejdeme a ‚setřeseme prach ze svých nohou‘. (Matouš 10:14) Je tady prachu dost, takže to můžeme udělat úplně doslova.

Na další farmě je reakce stejná. Uvědomujeme si, že tamní duchovní holandské reformované církve okamžitě využil místního telefonního spojení a varoval ‚své stádo‘ před ‚nebezpečím‘, které hrozí v okolí. Nakonec se dostáváme k jednomu farmáři, který sice sám zájem nemá, ale říká: ‚Ano, můžete promluvit s mými dělníky.‘

Právě na to jsme čekali. U několika akácií je skupinka asi deseti malých hnědočervených chatrčí. Tušíme, jak z chatrčí vykukují zvědavé oči, když stavíme na kapotu svého auta úhledné hromádky literatury. Na jedné jsou Bible, na druhé kniha Můžeš žít navždy v pozemském ráji, stoh Mojí knihy biblických příběhů a výstavku doplňují různé brožury. Jeden z místních chlapců běží informovat vesničany o našem příchodu. Za chvíli je kolem našeho auta asi třicet osob a chtějí si vyslechnout naše poselství.

Přehráváme jim předem nahrané kázání v jazyce tswana. Tito lidé mají takovou radost, že slyší ve svém vlastním jazyce dobré poselství o Božím království a o naději na ráj! Když jim nabízíme publikace, ozývá se vzrušený halas. Zanedlouho již téměř nemůžeme uspokojit poptávku. Jeden stařec dokonce nabízí peníze a chce si koupit náš magnetofon. Hluboce nás dojímá, jak projevují své ocenění mnoha nenápadnými způsoby — plachým úsměvem, dotekem, tichým poděkováním.

Děti se samy od sebe staví do nerovné řady a zpívají tradiční píseň na rozloučenou. Prašné, rozježděné cesty a těch několik negativních reakcí, to všechno je náhle docela bezvýznamné. Námaha se nám rozhodně vyplatila!“

Náčelník vydává výnos

Jednomu sboru v Soweto bylo přiděleno kázat v kmenovém území blízko východního města Piet Retief. Podle tamního zvyku má návštěvník nejdříve informovat místního induna (náčelníka), proč přichází. Bratři vyhověli tomuto požadavku. To bylo překvapení, když je náčelník vřele přivítal a dokonce jim nabídl ubytování u sebe doma! Kromě toho pro zvěstovatele napsal a úředním razítkem potvrdil prohlášení, kterým o nich podával informaci a které měli nosit s sebou dům od domu. Prohlášení znělo: „Toto jsou kazatelé Božího království. Pozvěte je k sobě domů a naslouchejte jim.“

Odezva byla tak ohromující, že svědkové zařídili, aby se mohla hned v tu neděli odpoledne konat na dvoře náčelníkova domu veřejná přednáška. „Sál“ pod širým nebem byl nabitý a shromáždění bylo zahájeno a ukončeno písní a modlitbou. Podobné radostné zážitky s lidmi, kteří jsou příznivě nakloněni, byly i v jiných venkovských oblastech.

Jedním takovým člověkem byl Nathaniel v malé vesničce Pitsedisulejang v jednom vyprahlém koutě Bophuthatswany. Zabýval se rozvojem obcí a byl zapojen do programu, podle kterého se měli místní lidé učit, jak účinně pěstovat zemědělské plodiny. Snil o tom, aby se toto neúrodné místo změnilo v ráj. Když se dověděl, že zakrátko nastane ráj na celém světě, oči se mu rozzářily. Dychtivě si zapsal každý biblický text, který mu zvěstovatelé ukázali. Nathaniel byl brzy uveden do spojení s nejbližším sborem vzdáleným asi 30 kilometrů.

Radostně pomáháme mnoha lidem, kteří hledají pravdu

„Jehova nám ukázal, že chudoba nebrání lidem, kteří duchovně hladovějí, aby poznali pravdu,“ říká Monika, která je průkopnicí neboli zvěstovatelkou Království plným časem. Patřila ke skupině průkopníků, která kázala od farmy k farmě na širých pláních Oranžského svobodného státu ve středu území. S jakým postojem vykonávají průkopníci svou práci, při které přinášejí místním lidem dobré poselství? „Kdo by mohl vyjádřit cenu toho, co jsme zažili?“ odpověděli. Ano, průkopníci dostali za svou námahu dobrou duchovní odměnu.

Ani negramotnost nezabrání duchovně hladovému člověku v poznání biblické pravdy. Bohatě ilustrovanou brožuru Enjoy Life on Earth Forever! (Raduj se navždy ze života na zemi!) mají rádi zejména lidé, kteří jsou negramotní nebo čtou jen velmi málo. Mladí i staří jsou uneseni barevnými obrázky ráje. Jeden pracovník plným časem, který pomáhá při tisku takových materiálů, poznamenal: „Tato brožura pomáhá lidem vidět ráj jako skutečnost a podporuje jejich přirozené ocenění a zbožnou úctu k Bibli.“

Právě proto je nesmírně oblíbená Moje kniha biblických příběhů. Dvě naše duchovní sestry s překvapením zjistily, že v jednom odlehlém kmenovém území v Lebowě jeden téměř slepý muž a jeho manželka mají výtisk této knihy v jazyce sepedi. Tato dvojice ji užívala jako učebnice, podle které učili místní děti. Kniha byla tak často studována a bylo v ní tolik vyznačených míst, že se rozpadala. To byla radost, když dostali nový výtisk!

Pravé křesťanské publikace tedy uspokojují velkou potřebu, protože pomáhají lidem, kteří hladovějí po pravdě. Je zajímavé, že velkou část všeho tištěného materiálu v mnoha místních jihoafrických jazycích vydává Společnost Strážná věž. Jen v roce 1990 bylo na jihoafrickém venkově rozšířeno 113 529 knih, brožur a časopisů, které vydala Společnost.

Plody namáhavé práce

Přinesly tyto pěkné zkušenosti a všechna ta rozšířená literatura na jihoafrickém venkově nějaké trvalé plody? Jistě. Od roku 1989 byly založeny čtyři sbory a devět odloučených skupin, což byl přímý výsledek oznamování dobrého poselství na jihoafrickém venkově. V čele většiny této práce šli dočasní zvláštní průkopníci a pravidelní průkopníci.

Vzpomínáš si na Doris a její nedělní školu v tom odlehlém údolí v Zululandu? Dnes je oddanou, pokřtěnou svědkyní Jehovovou. A vzkvétající skupina devíti zvěstovatelů Království tam dále dělá duchovní pokroky. V domácnosti Doris se konají shromáždění, přichází tam mnoho nových, a sedm osob, s nimiž vedla domácí biblická studia, bylo v prosinci 1990 pokřtěno na oblastním sjezdu, který se konal v Durbanu.

Takové ovoce je pro zvěstovatele Království v jižní Africe hřejivým povzbuzením. Berou si k srdci Pavlova slova: „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem.“ (Galaťanům 6:10) Ano, Jehovovi služebníci jsou rozhodnuti najít všechny upřímné lidi, i ty, kteří žijí ve venkovských oblastech této ‚vzdálené končiny země‘. — Skutky 1:8.

[Mapy/obrázky na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Lebowa

TRANSVAAL

Soweto

Piet Retief

Bophuthatswana

ORANŽSKÝ SVOBODNÝ STÁT