Tchaj-wan — Bohatá úroda přináší radost

TCHAJ-WAN je ostrov 390 kilometrů dlouhý a 140 kilometrů široký. Má více než dvacet miliónů obyvatel a patří tak k územím s největší hustotou obyvatelstva na světě. Většina jeho obyvatel mluví čínsky, jazykem, který obyvatelé západních zemí označují jako mandarínskou čínštinu. Mluví se zde však také několika dialekty a asi třinácti kmenovými jazyky.

Ostrov Tchaj-wan leží na obratníku Raka a je velmi úrodný. Sklízí se zde tak hojná úroda rýže a jiných plodin, že se odtud potraviny vyvážejí. Je zde však také jiná úroda, a ta přináší velkou radost všem, kteří ji sklízejí. Je to duchovní úroda v podobě těch, kteří příznivě reagují na „dobré poselství o království“. — Matouš 24:14.

Začíná zasévání v malém měřítku

Práce v podobě zasévání semene Boží pravdy začala na Tchaj-wanu asi před 60 lety, kdy tam přišel jeden zástupce Společnosti Strážná věž z Japonska a uspořádal v hlavním městě Tchaj-peji několik biblických přednášek. Jeden mladý Japonec, který se jmenoval Saburo Ochiai, příznivě reagoval na poselství o království a začal o něm brzy mluvit s druhými. Později procházeli ostrovem dva kazatelé plným časem z Japonska a rozsévali semena dobrého poselství. Nakonec je japonští vojenští diktátoři uvěznili, a tito kazatelé položili za Boží království svůj život. Mnoho semen, která zaseli, se rychle ujalo v kmenu Amis, ale početné čínské obyvatelstvo žijící na západním pobřeží ostrova téměř neprojevilo zájem. Jsou to převážně buddhisté a taoisté.

To byl malý počátek, a sklízení duchovní úrody na Tchaj-wanu od té doby pokračuje, takže je dnes tento ostrov plodným polem. V minulých pěti letech bylo například pokřtěno 529 osob, většinou z čínského obyvatelstva. Tak bylo v roce 1989 dosaženo na ostrově vrcholného počtu zvěstovatelů království, totiž 1 552. Ano, taoisté, buddhisté a „matrikoví“ křesťané příznivě reagují na dobré poselství a učí se o Jehovovi Bohu. Ale jak se dá mluvit o Bibli s lidmi tak rozmanitého původu? A jaké to přináší výsledky?

Srdečné přijetí je něco jiného než pravý zájem

Kazatelské dílo na Tchaj-wanu přináší uspokojení, ale je také náročné, protože Číňané jsou přirozeně srdeční. Obvykle si návštěvníky zdvořile vyslechnou. Když je nabídnuta biblická literatura, často ji přijmou jen ze slušnosti. Proto někteří kazatelé plným časem rozšířili během jediného měsíce až 300 časopisů nebo získali 100 předplatných na naše časopisy. V průběhu let bylo mezi lidmi rozšířeno mnoho Biblí, knih, časopisů a traktátů. Proč tedy rostl počet zvěstovatelů království poměrně pomalu?

Jednou příčinou jsou myšlenky konfucianismu, které působily po celá staletí na myšlení lidí. Podle Konfucia „může být označen jako moudrý ten člověk, který z úcty k duchům má k nim odstup“.a To znamená, že se moudrý člověk příliš nezabývá uctíváním duchů ani bohů. A tak bývají sice mnozí na dobré poselství zvědaví, ale jen málokdo se chce věnovat studiu Bible. Dalším důvodem je, že sice Číňané věří v mnoho duchů a bohů, ale většině z nich je naprosto cizí představa nejvyššího Stvořitele. A dokonce i tak všeobecně známé biblické postavy, jako je Abraham a David, pro ně možná nemají téměř žádný význam. Je tedy snadno pochopitelné, proč je nutné vynaložit mnoho času a trpělivosti, když je zde lidem poskytována pomoc, aby mohli přijmou Bibli jako Boží inspirované slovo a aby si vytvořili osobní vztah ke svému stvořiteli, Jehovovi Bohu. S Jehovovým požehnáním však takové úsilí sklízí odměnu.

Podnícení růstu

Mnoho let konaly sbory Jehovova lidu na Tchaj-wanu shromáždění v najatých sálech. Starší v jednom sboru si uvědomili, že potřebují pro shromáždění vhodnější místo, když jeden zájemce prohlásil: „Jestliže máte pravdu, co potom děláte v takovémhle místě? Proč nemáte stálé místo, kde byste se scházeli?“ S důvěrou v Jehovu začal tedy tento sbor hledat vhodné místo pro sál království. Nakonec si koupili dva spojené byty v jedné velké budově a nyní mají pěkný sál království.

V posledních šesti letech bylo na Tchaj-wanu postaveno nebo koupeno jedenáct sálů království. V každém z těchto případů to vedlo k větším výsledkům při žni a vzrostla účast při shromážděních. Jedním příkladem byl sbor v jižní části města Tchaj-nan. V roce 1981 byl v tomto velkém městě, které má 600 000 obyvatel, jen jeden malý sbor, v němž bylo 44 zvěstovatelů království. Tato skupina se z nutnosti rozhodla, že si postaví vlastní sál království. Bratři a sestry věřili, že jim Jehova požehná, a proto se pustili do uskutečňování tohoto plánu, i když měl sál stát asi 200 000 dolarů. Někteří přispěli zlatem, které dostali věnem, jiní odložili cesty do zámoří. Každý ve sboru práci plně podporoval. Když se bratři v odbočce Společnosti Strážná věž dověděli o tomto projektu, rozhodli se, že nad sálem postaví misionářský domov, a ponesou proto polovinu nákladů. Sál byl postaven za dva roky. K čemu to vedlo? Než byl sál dokončen, vzrostl počet zvěstovatelů na 74. Dnes používají tento sál dva sbory, v nichž je celkem 160 zvěstovatelů, a každý týden se shromáždění účastní průměrně 250 osob. Tyto dva sbory nyní plánují výstavbu druhého sálu království.

Žeň mezi kmenovými skupinami

Žeň mezi kmenovými skupinami na východním pobřeží Tchaj-wanu probíhá již od počátku díla království na tomto ostrově. Někteří z příslušníků kmene Amis, kteří poprvé slyšeli o pravdě před více než padesáti lety, jsou dosud činní. Během let museli překonávat mnoho svízelných situací. Za japonské okupace ve druhé světové válce se museli naučit japonsky. Když byl po válce ostrov vrácen Číně, museli se naučit čínsky. Začátkem šedesátých let byli ve zkoušce jiného druhu. V té době mnozí význační členové kmene Amis Jehovovu čistou organizaci opustili nebo se ukázalo, že nejsou vhodní k tomu, aby s ní zůstali spojeni. Ale jádro věrných svědků dále sloužilo Jehovovi. Mnozí vnukové těchto věrných starších bratrů jsou dnes v čele kazatelského díla.

Lidé z jiných kmenových skupin také činí duchovní pokroky. Věrná skupina zvěstovatelů království je například v kmenu Bunun. Ještě nedávno byli někteří z jejich předků lovci lebek. Dnes káží tito lidé pokojné poselství o Božím království. Znamenité svědectví také dostaly kmeny Lukai a Paiwan a mnozí z nich podstoupili ve svém životě velké změny. Ba Ču Fu vypráví svou zkušenost:

„Narodil jsem se v hornatém území Pingtungu. Můj otec byl náčelníkem kmene Lukai, a lidé nám přinášeli dary v podobě jídla. Proto jsme nemuseli dělat žádnou těžkou práci. To prostředí na mě působilo tak, že jsem se stal velmi domýšlivým. Stal jsem se ‚náčelníkem‘ bandy mladých chuligánů, kteří ohrožovali lidi a vydírali od nich peníze. V naší vesnici se mě báli. Když mi bylo dvaadvacet let, vzal jsem si za manželku jednu ze svých mnoha přítelkyň. Ale nemravný život a pijáctví byly ve mně tak hluboko zakořeněné, že mi připadalo obtížné smířit se s manželským životem. Manželství se zanedlouho rozpadlo a já jsem se vrátil ke svému starému způsobu života.

Asi v té době se začala má manželka účastnit shromáždění svědků Jehovových. Nezajímalo mě to a považoval jsem se za ateistu. Ale díky upřímnému a horlivému úsilí mé manželky jsem v roce 1973 souhlasil s tím, že ji doprovodím na mezinárodní sjezd v Tchaj–peji. Byli jsme ubytováni u rodiny svědků. Laskavost čínské sestry a její nestranné jednání na mě zapůsobily nesmazatelným dojmem. Když jsme se vrátili domů, začal jsem studovat Bibli a upřímně jsem se snažil činit změny. V roce 1974 jsem byl pokřtěn.

Od té doby přišlo mnoho zkoušek. Jednou z nich bylo, že jsem se musel naučit číst čínsky. Jinou zkouškou byla osamocenost. Nebyli zde žádní bratři, s nimiž bych mohl pěstovat společenství nebo k nimž bych se mohl obrátit o pomoc, a proto jsem byl povzbuzován, abych se spolehl na Jehovu. Naučil jsem se být pokorný a pevně se držet Jehovovy organizace. K čemu to vedlo? Dnes jsou všichni členové mé rodiny činní v pravdě. Mám přednost sloužit jako služební pomocník ve sboru, který má nyní 60 horlivých zvěstovatelů. Ačkoli nemám žádné zvláštní nadání, Jehova žehná mému úsilí ve žňovém díle a poskytuje mi svou podporu.“

Žeň pokračuje

Tchaj-wan je jen malá část celosvětového pole. Ale i zde platí Ježíšova slova: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ (Matouš 9:37) Minulý rok se slavnosti na památku Kristovy smrti účastnilo 4 534 osob. A jak se žně blíží ke svému vyvrcholení, dělníci, kteří se namáhají na Tchaj-wanu, sklízejí s radostným voláním. — Srovnej Žalm 126:5, 6.

[Poznámka pod čarou]

[Mapa a obrázky na straně 31]

JAPONSKO

ČÍNA

TCHAJ-WAN

FILIPÍNY

[Obrázky]

Nedávno postavený sál království na východním pobřeží Tchaj-wanu

Zvěstovatelé království přinášejí radost mnoha lidem v této zemi plné zeleně