Sklizeň přináší radost v Japonsku
„BYLO jasně patrné, že misionáři jsou do značné míry deprimováni.“ To byl postřeh Charlese T. Russella, prvního prezidenta Biblické a traktátní Společnosti Strážná věž, když v roce 1912 osobně prozkoumal náboženskou situaci v Japonsku. Mluvil o selhání misionářů křesťanstva a řekl: „Japonci potřebují evangelium o království.“
Měla být tato potřeba vůbec někdy splněna? Paprsek pravdy zazářil na Japonce prostřednictvím hrstky věrných svědků Jehovových ve dvacátých a třicátých letech našeho století. I během 2. světové války jich několik vytrvale hlásalo dobré poselství, ačkoli je císařská vláda utlačovala. Ale na tomto řetězu ostrovů na Dálném východě se připravovalo ještě daleko intenzivnější shromažďovací dílo.
Jehova vdechl nový život do díla kázání o království v Japonsku, když tam přišlo 15 misionářů Strážné věže. Tito noví misionáři viděli všude následky 2. světové války: města ležela v sutinách a lidé byli zmateni, protože byl úplně rozvrácen jejich starobylý systém hodnot. V téže době také obnovovali svou činnost v Japonsku misionáři křesťanstva, ale nedařilo se jim učinit z Japonců pravé křesťany. Misionáři z roku 1949 a více než 150 dalších svědků Jehovových, kteří přišli po nich, stáli před nesmírně velikým úkolem vštípit do mysli a srdce Japonců víru ve Stvořitele, Jehovu Boha. Jak splnili tento náročný úkol?
POKLÁDÁNÍ ZÁKLADŮ
Se svým misionářským úsilím začínali z malého dvoupatrového domu v Tokiu. V padesátých letech probíhalo shromažďování pomalu. Jeden z prvních Japonců, kteří v té době přijali dobré poselství, si myslel: „V Japonsku přijde před Armageddonem k pravdě jen málo lidí.“ Jeden z prvních krajských dozorců si vzpomíná, jak upřeně se díval z okénka ve vlaku a kladl si otázku, zda vůbec někdy bude možné přijít s dobrým poselstvím do domů v těch malých osadách, kolem kterých projížděli.
Teprve téměř po deseti letech misionářského úsilí bylo v Japonsku dosaženo jednoho tisíce zvěstovatelů království. Růst však pokračoval a v roce 1963 již bylo nutno zbořit chatrnou stavbu odbočky v Tokiu a na jejím místě postavit šestipatrovou železobetonovou budovu.
Misionáři položili znamenitý základ pro budoucnost, když vštípili od srdce těch, kteří s nimi studovali Bibli, průkopnického ducha. Jehova požehnal spojenému úsilí misionářů a japonských průkopníků a v roce 1970 již počet svědků dosáhl deseti tisíc. Aby bylo vyhověno potřebám, jež byly spojeny se vzrůstem, byla v roce 1972 postavena v Numazu, asi 120 kilometrů jihozápadně od Tokia, třípatrová tiskárna a pětipatrová obytná budova. Nyní již nebylo nutné dávat si tisknout Strážné věže a Probuďte se! u jiné společnosti, protože se tyto časopisy valily z vlastní tiskárny japonské odbočky, aby sloužily dílu kázání v této zemi.
Kdo by mohl očekávat, že v příštích deseti letech vzroste dílo shromažďování tak, že zařízení v Numazu již nebude stačit? Ale právě to se stalo a Jehova poskytl pomoc při této rostoucí žni tím, že umožnil další rozšíření staveb.
VZRŮST I PŘES NEPŘÍZNIVÉ OKOLNOSTI
V roce 1982 byl v Ebině, jižně od Tokia, vybudován nový komplex odbočky, který je třikrát větší, než byla odbočka v Numazu. Do května onoho roku, kdy byl tento komplex zasvěcen svému účelu, žehnal Jehova svědkům v Japonsku soustavným růstem vrcholného počtu zvěstovatelů po dobu více než tří let. Tento růst pokračoval a v květnu 1985 dosáhl počet zvěstovatelů v Japonsku sto tisíc. Ano, Jehova ve svém čase urychloval toto dílo, a tak bylo nutné dále rozšiřovat zařízení odbočky. (Izajáš 60:22) Jen několik let po zasvěcení prvního komplexu v Ebině schválil vedoucí sbor stavbu nové šestipatrové tiskárny se suterénem a stavbu osmipatrové obytné budovy.
Satan se zřejmě neradoval z tohoto růstu mezi Jehovovými služebníky. Měsíc po dosažení počtu sta tisíc zvěstovatelů se totiž v Japonsku udál vážný případ související s transfúzí krve. Zemřel desetiletý chlapec, když pro něj rodiče odmítli transfúzi krve, což však nebyla přímá příčina jeho smrti. (Skutky 15:29) Sdělovací prostředky pak rozpoutaly proti svědkům zuřivou kampaň. Otec toho chlapce sice tehdy nebyl oddaným svědkem, ale vydržel nelítostnou štvanici od reportérů. Později byl pokřtěn a nyní slouží se svou manželkou jako pravidelný průkopník.
Jak zapůsobil tento útok na dílo shromažďování? Velmi málo. Několik zájemců, kteří studovali Bibli, přestalo studovat, ale měsíčně bylo dosahováno stále většího počtu zvěstovatelů a v prosinci 1988 skončilo deset let nepřetržité řady vrcholů. Během sedmiletého období mezi zasvěcením prvního komplexu v Ebině a zasvěcením komplexu nového se počet zvěstovatelů zdvojnásobil ze 67 000 na více než 135 000, přičemž se počet pravidelných průkopníků ztrojnásobil z 12 000 na 36 000 a počet domácích biblických studií se téměř dvojnásobil z 97 000 na 172 000. To je opravdu pozoruhodný důkaz, že Jehova vítězí nad satanovými útoky proti Božímu lidu. — Přísloví 27:11.
STAVÍ SE NOVÉ BUDOVY
Svědkové Jehovovi nestaví impozantní budovy, jimiž by působili na lidi. Musí však držet krok s růstem v počtu zvěstovatelů království, a proto musí být často jejich budovy velké. Dobrým příkladem toho je nová japonská tiskárna. Má podlahovou plochu téměř 2 260 čtverečních metrů, což je trojnásobek předcházející podlahové plochy tiskárny. Do nové tiskárny se přestěhovala vazárna knih, mechanická dílna a oddělení expedice a dopravy. Téměř celá dvě patra se používají jako sklad. Tato nová tiskárna však může mít ještě větší kapacitu. V suterénu byly položeny základy pro dvě další vysoce výkonné ofsetové rotačky a celá dvě podlaží jsou dosud prázdná, připravená pro rozšíření v budoucnosti.
V nové osmipatrové obytné budově je krásná, vkusně vyzdobená vstupní hala. Je tam 128 soukromých pokojů pro pracovníky bételu a podlahová plocha přes 8 950 čtverečních metrů je srovnatelná s podlahovou plochou Noemovy archy. Jeden soused se dokonce ptal pracovníků na stavbě, jak by mohl získat byt v tomto novém „nájemním domě“!
Všichni, kteří se účastnili stavby, byli vděčni Jehovovi za to, že vedl stavební práci. (Žalm 127:1,2) Pracovní síly se skládaly hlavně z mladých dobrovolníků ve věku kolem 20 let, plných nadšení, ale bez zkušeností ve stavebních pracech. „Zpočátku,“ vypráví jeden architekt, který pracoval na projektu, „se mi zdálo obtížné nakreslit plán tak, aby to pochopili i nezkušení bratři.“ Na všech stranách však působil duch spolupráce a překážky byly překonány.
Při takové ochotě ke spolupráci mohl Jehovův duch mezi bratry snadněji působit. „Když jsme prováděli výkopy,“ vzpomíná si jeden z nich, „vždycky pršelo — ať to bylo brzy ráno nebo pozdě večer — chodíval jsem se dívat na staveniště, jestli podpůrné zdi ještě drží. Vždycky jsem tam našel jiné, kteří o to měli také starost, a všichni jsme pracovali společně, promočeni na kůži, abychom zvládli jakoukoli nenadálou situaci. Tyto zkušenosti zvýšily náš pocit družného přátelství.“
PODPORA MEZINÁRODNÍ SKLIZNĚ
Nové stavby byly vybudovány proto, aby bylo podpořeno Jehovovo žňové dílo, a proto bylo vhodné, aby mu byly po dokončení zasvěceny. Program k zasvěcení se konal 13. května 1989 a účastnili se ho Carey Barber, John Barr a Lloyd Barry z vedoucího sboru svědků Jehovových společně se svými manželkami. Na program související se zasvěcením bylo pozváno přes tisíc prvních Japonců, kteří kdy byli pokřtěni, a ti se velmi radovali, když se setkali se starými přáteli, kteří stále ještě věrně slouží Jehovovi. Pozvání k účasti a podílu na této radostné události přijali zástupci ze 13 zemí. Jeden delegát řekl: „Bylo to jako malý mezinárodní sjezd.“
Tento program byl skutečně mezinárodní, protože zde byly předneseny zprávy z devíti ze zastoupených zemí. Bylo cítit silné bratrské pouto, když zástupci z různých asijských zemí uváděli příklady mezinárodní spolupráce a zmiňovali se o tom, že nová tiskárna slouží potřebám nejen v Japonsku, ale i v jejich vlastních zemích. Japonská odbočka nyní tiskne publikace ve 13 jazycích a expeduje zásilky literatury do mnoha zemí.
Odpoledne promluvil k posluchačům bratr Barber a zdůraznil, jak je důležité, že se splňují Ezekielova proroctví. Potom přednesl bratr Barr proslov na téma „Naplňovat zem Jehovovou slávou“, v němž pomohl posluchačům ocenit pronikající sílu pravdy.
Proslov k zasvěcení pronesl bratr Barry, který dříve sloužil přes 25 let jako misionář v Japonsku. Ve svém proslovu nazvaném „Budete se radovat před Jehovou, svým Bohem“ povzbudil posluchače, aby se radovali, že žijí v časovém období, které bylo znázorněno svátkem chýší neboli sklizně ve starověkém Izraeli. Poukázal na důvody k radosti, když vyprávěl stručně dějiny díla v Japonsku. Když bratr Barry doporučil, aby byly nové budovy zasvěceny Jehovovi, všichni přítomní odpověděli vřelým potleskem.
Příští den promluvili zástupci vedoucího sboru k posluchačstvu v počtu 233 780, jež se sešlo na 46 telefonicky spojených místech japonských ostrovů. Jak poznamenal v roce 1912 pastor Russell, Japonci skutečně potřebují dobré poselství o království. Jehova uspokojil tuto potřebu, když k tomu položil základ misionářskou činností a vlil japonským svědkům průkopnického ducha. Nově zasvěcené budovy jsou zde na svědectví, že Jehova během protiobrazného svátku chýší urychluje shromažďování. — Izajáš 60:22.
[Obrázky na straně 31]
Vlevo: Nová tiskárna v Ebině
Vlevo dole: Průběh programu zasvěcení
Vlevo dole: Recepce nové obytné budovy
[Obrázky na straně 32]
Nová obytná budova a (dole) knihovna ve druhém patře administrativní budovy
Zasvěcení navštívilo i těchto 19 misionářů z 11. třídy Gileadu. Celodobá služba těchto a dalších pěti z 11. třídy, kteří zemřeli ve věrnosti během své služby v Japonsku, dosahuje celkem 1 023 let.
Na programu zasvěcení se podíleli tři členové vedoucího sboru — Carey Barber, John Barr a Lloyd Barry.