Náboženské tradice a Bible

„SVÝM ústním podáním . . . činíte Boží slovo neplatným.“ Tato slova neřekl nikdo jiný než Ježíš Kristus. (Marek 7:13) Židé se za Ježíšových dnů věrně drželi složitého vzoru předpisů a zvyků, podobně jako mnozí lidé dnes. A podobně jako mnozí dnešní duchovní, považovali i jejich náboženští vůdcové tyto tradice za důležitější než Bibli.

Uveďme příklad: Boží slovo výslovně nařizovalo dětem, aby ctily své rodiče. (2. Mojžíšova 20:12) K tomu pochopitelně patřilo pomáhat rodičům, kteří se octli ve velké finanční tísni. Vyvinula se však židovská tradice, která nabízela pohodlný způsob, jak se tomuto biblickému závazku vyhnout. Stačilo, aby se sobecký jedinec zavázal, že jeho osobní majetek má být později věnován chrámu, takže majetek jakoby odložil stranou a prohlásil jej za „korban“. To slovo znamenalo „dar zasvěcený Bohu“. Přestože židovský ctitel zjevně mohl tento korban dál používat pro svůj osobní prospěch, mohl jej zbožně odepřít svým rodičům. — Marek 7:9–12.

Ježíš však tuto židovskou ‚posvátnou tradici‘ — i jiné — napadl slovy: „Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mě ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Uctívají mě však marně, protože vyučují lidské příkazy jako nauky.‘ “ — Matouš 15:3–9.

Může tedy křesťan vzhledem k tomu, co říkal Ježíš, skutečně pohlížet na jakoukoli náboženskou tradici jako na rovnocennou Bibli? Stěží. Bez ohledu na to, kolik dojímavosti nebo citu je svázáno s nějakým zvykem, křesťanovi jde o to, zda je zvyk v souladu s Božím slovem, nebo ne. Zamysleme se například nad některými tradičními náboženskými akty popsanými v katolické knize „Liturgie — základní kurs“ od doktora teologie Maríe A. Lombilla Clarka. Jak se tyto tradice srovnávají s tím, co skutečně říká Bible?

[Rámeček]

LITURGIE

„Dáváme Bohu najevo své uctívání náboženskými akty.“

BOŽÍ SLOVO

„Děťátka, střezte semodel.“ — 1. Jana 5:21.

„Bůh je duch a ti, kteří jej uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:24.

„Chodíme vírou, ne viděním.“ — 2. Korinťanům 5:7.

„Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu ani svou chválu rytinám.“ — Izajáš 42:8.

LITURGIE

„Měli bychom prokazovat náboženské akty Nejsvětější panně Marii, andělům a svatým. Ale [takové] akty náboženské úcty . . . nakonec dospívají k Bohu, stejně jako je ctěn král, když se vzdává čest jeho ministrům.“

BOŽÍ SLOVO

„Neuděláš si vyřezávaný obraz ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi . . . Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil.“ — 2. Mojžíšova 20:4, 5.

„Já, Jan . . . padl jsem, abych uctíval před nohama anděla . . . Říká mi však: ‚Buď opatrný! Nedělej to! . . . Uctívej Boha.‘ “ — Zjevení 22:8, 9.

„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ — 1. Timoteovi 2:5.

LITURGIE

„Kříž na oltáři je nezbytný; bez něho se nemůže sloužit mše svatá. Nutné jsou také tři oltářní roušky, dva svícny a sakrální tabulky.“

BOŽÍ SLOVO

„Bůh, který učinil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země, nepřebývá v chrámech udělaných rukama.“ — Skutky apoštolů 17:24.

„Neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.“ — 2. Korinťanům 4:18.

LITURGIE

„1. listopad . . . oslava dne Všech svatých. Je to svátek všech duší, které šťastně žijí v nebi, kde jednou budeme i my.“

BOŽÍ SLOVO

„Mrtví Jehovu nechválí ani ti, kteří sestupují do mlčení.“ — Žalm 115:17.

„Mrtví nevědí zhola nic.“ — Kazatel 9:5, EP.

„Každý, kdo neposlechne proroka toho, bude vyhlazen z lidu.“ — Skutky apoštolů 3:23, Sýkora.

LITURGIE

„Na pomoc těmto duším ustanovila [církev] na 2. listopadu ‚Památku věrných zesnulých‘. Tohoto dne slouží kněží třikrát mši, aby ulevili mukám těchto požehnaných duší v očistci a uspíšili jejich vstup do nebe.“

„Rozebereme-li věc až do konce, je katolická nauka o očistci založena na tradici, ne na Svatém písmu.“ — „New Catholic Encyclopedia“, sv. 11, s. 1034.

BOŽÍ SLOVO

„Ani díla, ani rozumnosti, ani umění nebude na onom světě, kamž ty pospícháš.“ — Kazatel 9:10, Bible česká.

„Nedoufejtež . . . v synech lidských . . . navracují se do země své; tak že v týž den mizejí všecka myšlení jejich.“ — Žalm 145:2–4, Bible česká.

Osvobozeni od škodlivých tradic

Mnoho oblíbených náboženských tradic se tedy Bohu nelíbí, a tím jsou škodlivé. Je však zajímavé, že apoštol Pavel napsal: „Chválím vás, protože . . . ve všem [se] držíte . . . ústních podání, jak jsem vám je předal.“ (1. Korinťanům 11:2) Tato ústní podání neboli tradice byly ovšem zdravé, prospěšné způsoby jednání založené na Božím slově – ne prázdné, lidmi vytvořené rituály. Nahradily ‚neplodný způsob chování přijatý ústním podáním‘, který pěstovali mnozí v prvním století, než se stali křesťany. — 1. Petra 1:18.

I dnes musí člověk, který se bojí Boha, bedlivě zkoumat a zavrhnout každou tradici, která se prokáže jako nebiblická. Náš vztah k Bohu je přece daleko hodnotnější než nějaké lidmi vytvořené uctívání! Zavrhnout nebiblické tradice není ovšem nijak snadné. Často je nutné přeměnit vžité způsoby jednání. Například jeden mladý muž v Kolumbii byl prostoupen náboženskou tradicí. Od dětství hořel touhou stát se katolickým knězem. Často si hrál se sestrami ‚na mši‘, dokonce je i „zpovídal“. Po létech se dostal do přípravné školy semináře a pak vstoupil na katolickou univerzitu. Tam mu náboženské tradice pronikly do krve ještě hlouběji.

Jednoho dne ho navštívil svědek Jehovův. Jeho rodiče sice svědkovi takřka nedovolili, aby se vyjádřil, ale to málo, co řekl, na nábožensky smýšlejícího mladíka zapůsobilo. Později si s tímto svědkem domluvil tajné biblické studium. „Upřímně jsem toužil,“ vzpomíná, „poznat Bibli z jiného pohledu, aniž bych změnil své náboženství. Měl jsem intenzívní touhu sloužit Bohu jako kněz a působit změny v lidských srdcích. Když jsem studoval Bibli už měsíc, vznikl ve mně rozpor, protože tradice a obřady mého náboženství zápasily s čistými normami Písma.“

Rodina na něho naléhala, aby studia nechal. Nakonec byl nucen odejít z domu. Přesto říká: „Po dvou měsících biblického studia jsem se přesvědčil, že jsem na velkém omylu, opustil jsem univerzitu i svou práci učitele v náboženské koleji a oddal jsem se kázání dům od domu. Změnil se můj život i mé zvyky. Zvlášť šťastný jsem se cítil v ten nezapomenutelný den, kdy jsem symbolizoval svou oddanost Jehovovi křtem.“ Tento mladý muž nyní slouží plným časem a pomáhá jiným, aby se osvobodili od tradic, které zneuctívají Boha.

Jestliže jsi zapálený pro náboženské tradice, zjistíš možná, že také musíš učinit nějaké změny. Znovu si vzpomeň na to, co jednou řekl Ježíš Samaritánce u studny. Ona i její lid měli starobylý zvyk uctívat Boha na hoře Gerizim. Ježíš jí však ukázal, že je to bezcenná tradice, když řekl: „Věř mi, ženo: Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě . . . Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové ctitele.“ — Jan 4:19–23.

Jsi z těch, které „Otec . . . hledá“? Máš horoucí touhu uctívat Boha v pravdě? Potom je nanejvýš přiléhavá výstraha apoštola Pavla v Kolosanům 2:8: „Varujte se, aby vás nikdo za sebou nestrhoval filozofií, která jest jen prázdným klamem podle lidských tradic.“ („Žilka“) Místo toho se řiď učením pravého křesťanství, které tě může dovést k věčnému životu! — Jan 17:3.