Vykořisťovatelé ‚chudoby a nevědomosti‘?

„SVĚDKOVÉ JEHOVOVI. . . využívají chudoby, zanedbanosti a nevědomosti velké části našeho lidu, aby postupně ovládli jejich svědomí,“ napsal mexický spisovatel Jorge Garcia. — „Excelsior“ z 9. března 1983.

Podobná obvinění svědků Jehovových se v Latinské Americe ozývají často. ‚Nikdo, kdo je jen trochu významný, se nikdy nestane svědkem Jehovovým,‘ říkají někteří intelektuálové, politikové a náboženští vůdci. ‚Svědkové Jehovovi získávají následovníky mezi chudými, nevědomými lidmi.‘ Je pravda, že mnozí svědkové Jehovovi pocházejí ze skromných poměrů, ale znamená to snad, že svědkové Jehovovi „využívají chudoby, zanedbaností a nevědomosti“ lidí? Znamená snad okolnost, že mnozí pokorní a chudí lidé reagují na jejich učení, že je to učení nesprávné?

Při odpovědi na tyto otázky se v myšlenkách vraťme do prvního století našeho letopočtu. Jaké lidi tehdy přitahovalo křesťanství?

Proč křesťanství upoutávalo ponížené

Novodobí kritikové svědků Jehovových jen opakují slova odpůrců křesťanství z prvního století. Uvažuj například o řeckých intelektuálech, kteří bydleli ve starověkém Korintě. Jak řekl apoštol Pavel, ‚Řekové hledali moudrost‘. (1. Kor. 1:22) Nechtěli ovšem biblickou moudrost, ale složité filozofické argumenty. A když apoštol Pavel nepřišel „s výstřední řečí nebo moudrostí“, ale místo toho předával prosté poselství o ‚Kristu, a to o tom přibitém na kůl‘, mnozí se křesťanství posmívali jako „pošetilosti“. — 1. Kor. 1:23; 2:1, 2.

‚Využíval‘ tedy Pavel ‚nevědomosti‘, když se kromě jiných obyvatel Korintu obracel i na pokorné a ponížené? Vůbec ne. Pavel tamním křesťanům vysvětlil: „Bratři, hledíte totiž na své povolání od něho, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, . . . ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi . . . aby se žádné tělo před Bohem nechlubilo.“ — 1. Kor. 1:26–29.

Od samého začátku bylo křesťanství náboženstvím, jež přitahovalo v první řadě ponížené, pokorné lidi. Ježíšových dvanáct apoštolů — základ jeho církve — nebylo vybráno mezi vzdělanými znalci Písma a farizey. (Ef. 2:20). Byli spíše z třídy dělníků, čtyři byli povoláním rybáři. (Mat. 4:18–22; 10:2, 3) Byli to lidé, na něž se náboženští vůdci dívali jako na „nevzdělané a obyčejné“, čímž mysleli, že měli základní vzdělání a ne školy vyšší učenosti. (Sk. 4:13) „Vzdělaní“ znalci Písma a farizeové snižovali dlouho očekávaného Mesiáše, vysmívali se jeho učení a jeho následovníkům. Zaujali postoj, že ‚nikdo významný nejde za Ježíšem‘.

Vzpomeň si, co se stalo, když jednou vyslali úředníky, „aby se. . . zmocnili“ Ježíše. Úředníci se vrátili s prázdnou. Proč? Biblická zpráva říká: „Úředníci odpověděli: ‚Tak žádný nikdy nemluvil.‘“ Ano, užasli nad Ježíšovým učením. Jak ale reagovali vzdělaní náboženští vůdci? „Nato farizeové odpověděli: ‚Snad jste také nebyli svedeni? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků a farizeů?‘“ (Jan 7:32, 44–48) V přijetí Ježíše jim tedy bránila pýcha. Pravda, Bible říká, že „i mnozí z předáků v něj skutečně uvěřili, ale kvůli farizeům ho nevyznali, aby nebyli vyhnáni ze synagógy, „neboť milovali lidskou slávu dokonce více než Boží slávu“. — Jan 12:42, 43.

Jen si to představ! Ti lidé byli přesvědčeni, že Ježíš má pravdu, ale ze strachu z lidí odmítali stát se jeho učedníky. Těmto předákům prostě bylo nepohodlné obětovat své postavení ve společenských, politických a náboženských kruzích, aby se stali Ježíšovými následovníky. Není divu, že Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám, že bude obtížné, aby boháč vešel do nebeského království.“ (Mat. 19:23) Takoví lidé tedy byli všeobecně příliš pyšní na to, aby následovali náboženství, které od nich žádalo, aby pokorně ‚vzali svůj mučednický kůl a následovali Ježíše‘. (Mat. 16:24) Proto jednou Ježíš v modlitbě řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě skryl tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.“ (Luk. 10:21) Takoví lidé byli na rozdíl od světských intelektuálů přístupní pravdě. — Srovnej Matouše 18:3.

Bůh není stranický

Učedník Jakub napsal: „Cožpak Bůh nevyvolil ty, kteří jsou chudí vzhledem ke světu, aby byli bohatí ve víře a dědicové království, jež zaslíbil těm, kteří ho milují?“ (Jak. 2:5) Znamenalo to tedy, že lidé majetní a světsky vzdělaní nesměli sloužit Bohu? Vůbec ne. Když přijal svatého ducha první obrácený pohan, Kornélius, Petr prohlásil: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Sk. 10:34, 35) Možná, že si Petr vzpomněl na Jehovova slova k Samuelovi pronesená o staletí dříve: „Vždyť Bůh vidí ne jako člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ — 1. Sam. 16:7.

Je tedy zajímavé, že Bible říká, že „i velký zástup kněží poslouchal víru“. (Sk. 6:7) Křesťané se našli i ve vznešené „césarově domácnosti“. (Fil. 4:22). A přestože většina křesťanů byla ze skromných poměrů, někteří ve sboru byli bohatí. — 1. Tim. 6:17.

Nová doba

Nemělo by nás tedy překvapovat, že pravda dnes nese ovoce v prvé řadě mezi prostými lidmi. Jehova stále hledí ne na něčí účet v bance nebo na světské vzdělání, ale na srdce. (Přísl. 21:2) Pamatuj také, že Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ (Jan 6:44). Nepřitrhne snad Otec k sobě jen ty, kteří jsou pokorní a učenliví?

Tím však není řečeno, že se svědky Jehovovými nestávají vzdělaní lidé a takzvaní intelektuálové. Když Pavel jednoduše, ale důrazně vyložil pravdu před králem Agrippou, král přiznal: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk. 26:27, 28) Stejně byli pro pravdu získáni mnozí vzdělaní lidé jasným a logickým výkladem biblické pravdy, který podávají svědkové Jehovovi. Pamatuj, že pokorný člověk nemusí být nutně nevzdělaný. Mojžíš byl označen jako „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Přesto byl předtím „poučován ve vší egyptské moudrosti“. — Sk. 7:22.

Stojí však za povšimnutí, že když se osoby s malým světským vzděláním začnou stýkat se svědky Jehovovými, často podniknou kroky ke zlepšení svých učebních dovedností. Snaží se zlepšit své čtecí a studijní návyky, aby poznali základní nauky Bible a drželi krok se stálým přílivem biblické literatury vydávané svědky Jehovovými. Jestliže chce někdo upřímný poznávat Bibli, ale brání mu negramotnost, často lze přes místní sbor zařídit bezplatné vyučování.

Společnost Strážná věž dokonce vydala brožuru s názvem „Nauč se číst a psát“. Tato brožura pomohla mnoha tisícům lidí v Asii, Africe, Střední a Jižní Americe, aby se naučili číst. V jedné latinskoamerické zemi se s pomocí této brožury naučilo za uplynulých 26 let číst a psát 51 249 osob. V jedné malé latinskoamerické vesnici se inspektor ministerstva školství sešel se zástupci několika různých organizací včetně svědků Jehovových. Svědkové jim tam pověděli o brožuře „Nauč se číst“ a pozvali tuto skupinu na jedno shromáždění svědků.

Skupina se zúčastnila školy teokratické služby — shromáždění, na němž se muži a ženy učí být zdatnými učiteli. Hosté s překvapením spatřili muže, o němž věděli, že byl negramotný, na pódiu, jak pronáší biblický proslov! Jeden z návštěvníků, ředitel školy, řekl: „Není přece možné, aby tenhle člověk, kterého jsme odjakživa znali jako negramotného, uměl hovořit španělsky [místo rodným nářečím], tím spíš aby mluvil k obecenstvu, ale on to dělá.“

Praví křesťané tedy dnes nevykořisťují ponížené lidi, ale naopak jim pomáhají, aby si polepšili tím, že je vedou k poznání pravdy. Takoví křesťané konají vzdělavatelské dílo, jímž je pověřil Ježíš slovy: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) A díky tomu se každý rok připojují k řadám svědků Jehovových desetitisíce lidí ze všech vrstev společnosti.