Jehova staví dům

NA sobotu 21. března 1987 spolupracovníci jihoafrické odbočky Společnosti Strážná věž nikdy nezapomenou, protože toho dne došlo k historické události. Byl předán svému určení nový komplex budov v Roodekransu — což bylo vyvrcholení těžké práce, jež probíhala šest let. Čest však patří Jehovovi, neboť již Šalomoun řekl: „Pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali.“ — Žalm 127:1.

Sledujme krátce růst svědků Jehovových v Jižní Africe. V roce 1902 začali první dva domorodci studovat publikace Společnosti a oznamovat poselství druhým. V roce 1910 poslal bratr Russell do Durbanu Williho Johnstona, aby tam otevřel kancelář odbočky, v níž bude pracovat jeden muž. Následujícího roku byl v blízkém Ndwedwe založen první africký sbor. Ve významném roce 1914 se konal v Durbanu první sjezd; navštívilo ho 50 osob. V roce 1923 se odbočka přestěhovala do Kapského Města, kde byl následující rok uveden do provozu jednoduchý tiskařský lis. Do větších prostor se odbočka přestěhovala v roce 1933, ale nebyl tam ještě žádný domov bétel.

K dalšímu přesunu došlo v roce 1952, a to do Elandsfonteinu, jenž leží asi 1 500 km severně od Kapského Města a asi 20 km východně od Johannesburgu. Byla to první budova v Jižní Africe, kterou Společnost sama projektovala; proto v ní bylo dost místa pro tiskárnu a domov bétel, tj. pro obytné prostory. Mezitím se stále více rozmáhalo dílo království v několika zemích, jimž sloužila jihoafrická odbočka, a tak v letech 1959, 1971 a nakonec 1978 bylo třeba zvětšit prostory odbočky. Na tehdejším pozemku již pak nebyly žádné další možnosti rozšíření.

Ze dvou zvěstovatelů, kteří v Jižní Africe začínali, vzrostl mezitím počet na 28 000. Bylo načase rozhlédnout se po novém pozemku, k čemuž však bylo třeba delšího času. Nakonec byla v Roodekransu, asi 60 km od Elandsfonteinu, nalezena farma velká asi 87 hektarů. Ve spojení s nalezením a posléze s koupí tohoto pěkného pozemku byla patrná Jehovova pomoc a jeho vedení.

Překonávání problémů

Nejprve však bylo nutné překonat vážné problémy. Náklady se zdály mimořádně vysoké a bylo také zapotřebí získat povolení k výjimce, aby bylo možné postavit mezi obytnými domy tiskárnu a budovy pro kanceláře a byty. Určité těžkosti vznikly i tím, že jsme si přáli, aby zde směli bydlet i černí svědkové, kteří působí jako překladatelé. Jako zázrakem byly tyto překážky překonány, z čehož je patrné, že tento dům stavěl Jehova. Dalším problémem byl velký nedostatek řemeslníků. Ale dobrovolní pomocníci při stavbě — včetně sester — získali rychle potřebné vědomosti. Jeden dozorce řekl: „Pěkně upravené mladé dívky, které se vlastně vůbec na staveniště nehodí, se naučily velmi šikovně klást obkládačky. Lepší pracovnice vůbec neznám.“

Stavební práce nejprve pokračovaly jen pomalu. Ale potom začali do Roodekransu proudit dobrovolníci — černí, bílí, barevní i Indové. Přicházeli dokonce i bratři ze zahraničí, mimo jiné z Nového Zélandu a ze Spojených států. To bylo pro Jižní Afriku něco velice neobvyklého. „Je podivuhodné vidět, jak spolupracují bratři a sestry různých ras a národností a nejrůznějšího původu,“ řekl jeden z dobrovolných spolupracovníků. Mnozí se vzdali dobrého zaměstnání nebo si vzali dovolenou na delší čas, aby mohli pomáhat při stavebních pracech v Roodekransu. Mezi pomocníky byli zkušení zámečníci, jeden architekt, jeden inženýr, kvalifikovaní kresliči a pracovníci stavebního dozoru. Mnoho drahých strojů bylo buď darováno nebo byly zapůjčeny.

Co lze říci o velkých výdajích, jež byly spojeny se stavbou? Vedoucí sbor svědků Jehovových poskytl větší půjčku a domorodí svědkové všech ras a každého věku poskytli štědré dary. Jedna šestiletá holčička napsala: „Ušetřila jsem si peníze, abych si koupila panenku, ale posílám je raději vám. Doufám, že můžete Roodekrans dokončit s těmito penězi. Až vyrostu, chtěla bych také pracovat v Roodekransu.“ Jeden pětiletý indický chlapec daroval své celé kapesné za posledních šest měsíců.

Vždy na konci týdne přijížděly stovky svědků, aby spolupracovali na tomto důležitém projektu. Jiní dobrovolníci přicházeli každý den, což pro ně bylo spojeno se skutečnými oběťmi a s velkou námahou. Návštěvníci, kteří nebyli svědky, v údivu kroutili hlavami, když viděli tu nadšenou podporu. Hluboce to zapůsobilo na mnoho lidí v okolí. Místní firmy mezi sebou soupeřily o to, aby s námi mohly uzavřít obchody, a jejich zástupci se mnohokrát pochvalně vyjádřili o atmosféře pokoje a jednoty.

Impozantní budova v krásném prostředí

Ze skalnatých pahorků na jižní hranici pozemku je pohled do pěkného údolí s malou říčkou. Ačkoli je tento pozemek blízko krásného předměstí, je zde mnoho divokých zvířat, například perliček a zajíců. Občas nás navštívil i orel skalní a šakalové. Obytná budova, jež je asi 360 metrů dlouhá, stojí na povlovné stráni a je postavená z červených cihel. Je třípatrová a je odtud nádherný výhled. Uprostřed komplexu je prostor služeb s jídelnou, kuchyní a prádelnou. Je zde také oddělení pro nemocné. V bezprostřední blízkosti je správní budova a obrovská tiskárna, která je velká asi jako Noemova archa. Zde byl instalován velký ofsetový stroj TKS pro čtyřbarevný tisk.

Západně od obytné budovy je hospodářsky využitý prostor. Je tam také velká stodola, která sloužila v době stavby jako jídelna a kuchyně. Louky a pole vojtěšky poskytují krmivo pro stádo dojnic. Na svazích za obytnou budovou rostou stovky okrasných keřů. K vysokým blahovičníkům byly vysazeny ještě další stromy. Byly také založeny nádherně barevné záhony květin a velké trávníky.

Program zasvěcení

Ke slavnostnímu otevření se v sobotu 21. března 1987 shromáždilo odpoledne asi 4 000 osob na otevřeném prostranství blízko obytné budovy. Na úpatí pahorku bylo postaveno provizorní jeviště, čímž vznikl jakýsi amfiteátr. Předsedající, bratr R. F. Stow, přečetl pozdravy zaslané ze 17 zemí. Mimořádně dojemný dopis přišel od Maud Johnstonové, manželky prvního dozorce odbočky v Durbanu. Je jí 92 let a stále ještě slouží v bételu v Austrálii.

Prvním řečníkem byl P. J. Wentzel, dozorce služebního oddělení. Podal krátký přehled o dějinách díla království v Jižní Africe. Porovnal počet 50 přítomných na prvním sjezdu v roce 1914 s 99 000 účastníky sjezdů v roce 1986. Potom popsal J. R. Kikot, dozorce tiskárny, tisk literatury v mnoha jazycích a činnost více než 50 překladatelů. Uvedl také, že byl v roce 1979 instalován velký tiskařský lis TKS — dar japonské odbočky, na kterém však bylo možné tisknout pouze dvoubarevně. Nedávno poskytlo Japonsko jako dar ještě dvě další jednotky k lisu, takže k radosti všech může být počínaje vydáním z 1. dubna 1987 tištěna „Strážná věž“ čtyřbarevně.

C. F. Muller, koordinátor odbočky, vyprávěl, jak Jehova pomohl nalézt pozemek a shromáždit finanční prostředky a jak se postaral o to, aby byli k dispozici odborníci a zruční pracovníci. Boží duch také působil podivuhodný soulad mezi různými rasami. Ačkoli se kdysi zdálo nemožné postavit tiskárnu v obytné čtvrti a získat povolení, aby tam směli bydlet i lidé černé pleti, Jehova otevřel cestu, protože ve skutečnosti byl hlavním stavitelem on.

Dalším řečníkem byl Carey Barber, člen vedoucího sboru svědků Jehovových. Jeho vynikající přednáška byla založena na Izajášovi 65:17–19, kde bylo předpověděno, že Jehovův lid bude ‚jásat a mít navždy radost‘. Řečník vysvětlil, že ‚jásat‘ zde znamená plesat, poskakovat radostí, což je tedy největší projev štěstí. Pro všechny přítomné to byl skutečně velmi šťastný den. Proslov ke slavnostnímu zasvěcení měl Milton Henschel, rovněž člen vedoucího sboru. Vyslovil modlitbu, v níž Jehovovi poděkoval za budovy, které byly nyní zasvěceny jemu.

Příštího dne se shromáždilo 28 250 svědků Jehovových a zájemců na Rand–stadionu v Johannesburgu. Nejprve jim byl poskytnut krátký přehled programu v Roodekransu. Ve svém proslovu, který byl překládán do jazyka zulu, ukázal pak bratr Henschel, že svědkové Jehovovi pod vedením Jehovy a Ježíše Krista všude vítězně postupují a rozšiřují „vůni Kristovu“ a jiné biblické poznání. (2. Kor. 2:14–17) Na závěr uvedl mnoho povzbuzujících zkušeností, které potěšily velké posluchačstvo.

V následujících dnech se konala podobná shromáždění v Durbanu a v Kapském Městě. Pro svědky Jehovovy v Jižní Africe to byly nezapomenutelné události. Rodina bétel v Roodekransu si bude jistě ještě dlouho vzpomínat na den zasvěcení jejich nového domova. Od začátku stavebních prací v Roodekransu vzrostl počet jihoafrických svědků z 28 000 na nynějších 40 000, a tak ‚dům, který postavil Jehova‘, uspokojuje naléhavou a životně důležitou potřebu.