Klíč k pravému náboženství

DNES ve 20. století se hlásí ke křesťanskému náboženství více lidí než ke kterémukoli jinému. Přesto je toto století v lidské historii nejvíce postiženo těžkostmi. Proč tento rozpor?

Je to tak proto, že mnozí neberou své náboženství vážně. Křesťanství je pro ně něco podružného, není to dominantní síla v jejich životě. A ti, kteří své náboženství vážně berou, přijímají mnohé protikladné nauky, a dokonce i rozdílné mravní normy. Rozdělují je národnostní, rasové a ekonomické odlišnosti. Jedni tyranizují druhé, a dokonce se navzájem pronásledují, vedou spolu války a zabíjejí se. Vždyť obě největší války v dějinách byly vlastně svedeny mezi „křesťanskými“ národy.

Jaký z toho můžeme učinit závěr? Buď že křesťanství není to pravé náboženství, nebo že je velký rozdíl mezi tím, když se někdo pouze hlásí ke křesťanství, a tím, když je skutečně křesťanem. Podle Ježíše Krista, zakladatele křesťanství, je správný ten druhý závěr. Jednou mluvil Ježíš o osobách, které ho budou oslovovat „Pane, Pane“. Jinými slovy, budou se prohlašovat za křesťany a přijímat Ježíše jako svého Pána a budou velmi pilně konat v jeho jménu zdánlivě důležité skutky. Přesto jim Ježíš řekne: „Nikdy jsem vás neznal! Odejděte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Mat. 7:22,23.

Nikdo z nás se přece nechce octnout v této situaci! Jak tedy můžeme určit, zda jsme skuteční křesťané, nebo ne? Existuje klíč k pravému náboženství?

Klíč

Ano, existuje. Křesťanství samozřejmě zahrnuje mnoho věcí. Skutečný křesťan musí mít například silnou víru v Boha, protože „bez víry je. . . nemožné líbit se [Bohu]“. (Hebr. 11:6) Musí také činit správné skutky. Učedník Jakub varoval, že „víra bez skutků je mrtvá“. (Jak. 32:26) Apoštol Pavel navíc položil důraz na ‚přesné poznání Boží vůle ve vší moudrosti a v duchovním pochopení‘. (Kol. 1:9) Ale nic z toho není tím klíčem ke křesťanství.

Můžeme mít totiž dobré poznání Bible a silnou víru a pilně se věnovat dobrým skutkům a přesto můžeme být pouhou napodobeninou křesťanů. Jak je to možné? Apoštol Pavel vysvětluje: „Jestliže mluvím lidskými a andělskými jazyky, ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mosazi nebo řinčícím činelem. A jestliže mám dar prorokování a jsem seznámen se všemi svatými tajnými věcmi a vším poznáním a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory, ale nemám lásku, nejsem nic. A jestliže dám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, a jestliže vydávám své tělo, abych se chlubil, ale nemám lásku, vůbec mi to neprospívá.“ — 1. Kor. 13:1–3.

Ano, klíčem k tomu, abychom rozeznali pravé náboženství, je skutečnost, že se musí zakládat na opravdové lásce. Naše víra, dobré skutky a přesné poznání jsou nezbytné, ale pokud je neuplatňujeme s láskou, málo nám prospějí. Ale proč? Proč je láska tak nadevše důležitá?