Jak ti může pravá víra pomoci

„DOSTÁVAJÍ se církve na vedlejší místo?“ zeptal se nezávislý spisovatel Paul Fromm po šestém shromáždění Světové rady církví, které se konalo roku 1983 ve Vancouveru v Kanadě a jehož se účastnil. Proč položil tuto otázku? Protože se tato rada zabývala téměř výlučně politikou. Fromm řekl: „Hlavní protestantské církve. . . nahradily evangelium Ježíše Krista tendenčním evangeliem levicových politiků.“

Náboženství se ponořilo do politiky, což je zřejmě zoufalý pokus roznítit ochabující zájem o dávno uznávaná náboženství. Zprávy z celého světa naznačují, že v posledních několika letech opravdu ochabuje víra v organizované náboženství.

Badatele Bible to však nepřekvapuje. Ježíš prorokoval: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ (Mat. 24:12) Následkem tohoto „ochladnutí“ poměrně málo lidí připouští, aby náboženství silně ovlivňovalo jejich život, i když jdou občas do kostela na svatbu nebo na pohřeb. — Srovnej Lukáše 18:8.

Víra ve většinu organizovaných náboženství vede ke zklamání, ale Ježíš řekl: „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý zkažený strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani zkažený strom nemůže nést znamenité ovoce. Každý strom, který nepřináší znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně. Skutečně tedy poznáte tyto lidi podle jejich ovoce.“ (Mat. 7:17–20) Povšimni si, že sice existuje forma uctívání, která přináší „špatné ovoce“, ale existuje také náboženský způsob života, který přináší „znamenité ovoce“. Ten dává lidem víry pravý užitek. Jak vypadá taková víra a jaký užitek je možné z ní mít?

Základ pro víru

Pro miliony lidí je víra něčím, do čeho se člověk narodí. Ale pro pravé křesťany je víra něčím, co člověk získá a pak pěstuje. Víra pro ně není „pevným přesvědčením o něčem, co nelze dokázat“, jak definuje víru jeden slovník. Naopak, jeden z prvních křesťanů, evangelista Pavel, napsal: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět.“ (Žid. 11:1) To znamená, že naše víra je založena na skutečnosti.

Například ten, kdo se přibližuje k Bohu, „musí věřit, že je“. (Žid. 11:6) Mnozí se posmívají myšlence, že existuje Bůh. Říkají: „Proč věřit v Boha, kterého nemůžeme vidět?“ Ale titíž lidé klidně věří v elektromagnetické vlny, ačkoli jsou neviditelné. Mohou ovšem zapnout televizor a vidí výsledky těchto neviditelných vln. Jestliže praví křesťané věří v Boha, není to pouhá lehkověrnost nebo slepá víra. Pavel vysvětluje o Bohu: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a božství, takže jsou neomluvitelní.“ (Řím. 1:20) Ačkoli je Bůh neviditelný, všude kolem nás je hojnost viditelných důkazů, které svědčí o mistrovském konstruktérovi, o nadlidském rozumu, o stvořiteli s nesrovnatelnou silou.

Má-li nám však naše víra opravdu prospívat, musí to být více než jen víra v Boha. (Jak. 2:19) Musíme také věřit, že svatá Bible je Boží slovo. (Jan 17:17) Tato víra by neměla být založena jen na citech nebo na náboženské výchově v mládí, ale na poznání mnoha charakteristických rysů Písma, které svědčí o tom, že má božského autora. Bible sama povzbuzuje své čtenáře, aby „se přesvědčili o všem“. — 1. Tes. 5:21.

Jak to můžeš dělat, pokud jde o Svaté písmo? V první řadě by sis měl uvědomit, že Bible je řada spisů asi od 40 různých Božích služebníků. Ačkoli tito pisatelé psali během období 1 600 let, sledovali společný námět — Boží království. Nikde si navzájem neodporují. Není to důkazem božského původu? Bible se také vyznačuje podivuhodnou přesností. Popisuje například pořadí, v němž se na zemi objevovaly formy života, a moderní věda to potvrzuje. (1. Mojžíšova, 1. kapitola) Ještě pozoruhodnější je, že Bible zaznamenává budoucí události. Někteří z pisatelů sami vyznávali, že nerozumějí tomu, co píší; ale to, co napsali, byla pravda, protože psali pod božskou inspirací! — Dan. 12:8; 2. Petra 1:20, 21.

Pro mnohé je však nejpřesvědčivějším důkazem pro víru v Bibli to, že její rady jsou praktické a přinášejí dobré výsledky. Když budeš Bibli studovat a uplatňovat ji, bude působit v tvém životě jako mocná podněcující síla k dobrému. To ti může pomoci dosáhnout změn, které mohou uvádět v úžas tvé přátele a známé. Nepřekvapuje nás, že Pavel řekl: „Slovo Boha je živé a vykonává moc“! (Žid. 4:12) Pravá víra tedy spočívá na základech pevných jako skála. Ale jak můžeš tuto víru pěstovat?

Růst ve víře

Zemědělec zasévá semeno, když přichází správné roční období a je vhodné počasí. Semeno začíná záhy klíčit a při správné péči rostliny vyrůstají a sílí, kvetou a přinášejí ovoce. Stejné je to s vírou. Jestliže je semeno víry zaseto do dobrého srdce, je nutné se o ně také dále starat, má-li růst. Ale jak to můžeme dělat?

Podle Bible patří víra k devíti druhům ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Ale jak je to s Božím duchem? Ježíš řekl lidem, kteří mu kdysi naslouchali: „Jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ (Luk. 11:13) Musíme tedy Boha prosit v modlitbě o svatého ducha. Jestliže máme Božího ducha, víra přirozeně poroste.

Je také důležité, abychom rozvíjeli blízký vztah k Jehovovi. To předpokládá svědomité studium jeho Slova a také úsilí uplatňovat to, co jsme se naučili. Takovou touhu po Božím slovu rozvíjel žalmista. Řekl: „Jak já miluji tvůj zákon! Celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Máš-li opravdu zájem o to, aby ses řídil podle Božího slova, pak budeš napodobovat stvořitelovy vlastnosti. Boží duch pak začne ve tvém životě přinášet ovoce. Nedáš se již svádět ke špatnému jednání, protože tě bude Boží duch, a také tvé vlastní přání zachovat si dobrý vztah k Bohu, zdržovat, aby ses nedopustil hanebných „skutků těla“. — Gal. 5:16, 19–21; Žalm 15:1, 2.

Prohlubuje-li se tvé ocenění pro Boha a pro pravdu, budeš se dále cítit podněcován, abys mluvil s jinými o své víře. „Víra není vlastnictvím všech“, a proto tě snad budou lidé napadat a budou se ti vysmívat, když jim budeš sdělovat Boží pravdu. (2. Tes. 3:2; 2. Petra 3:3, 4) Můžeš si však být tak jist základem své víry, že budeš moci říci stejně jako Pavel: „Nestydím se. . . za dobré poselství; je skutečně Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve Žida, a také Řeka.“ (Řím. 1:16) Jak radostné je, jestliže někdo přijme poselství, a tak znovu začne proces růstu! Bůh takový růst umožňuje. — 1. Kor. 3:5–9.

Užitek z víry

Ale jak víra pomáhá člověku? U Jana 3:16 poukázal Ježíš na jeden dlouhodobý užitek: „Bůh. . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ To je již samo o sobě podivuhodnou odměnou za víru. Víra v Boží slib, že odmění své služebníky věčným životem, ti poskytuje naprosto nový pohled na život. Životní zkoušky a problémy se již vůbec nezdají tak důležité nebo tísnivé. Zbavíme se postoje: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“ — což je heslo, jímž se řídí svět prahnoucí po zábavě. (1. Kor. 15:32) Ani smrt se již nezdá tak velice děsivá, máme-li pevnou víru ve vzkříšení. — Žid. 2:15; Luk. 12:4, 5.

Víra nám také pomáhá vypořádat se s hospodářskými těžkostmi. „Co budeme jíst?“ a „Co budeme pít?“ — to si opravdu starostlivě dnes říkají mnozí lidé. Ježíš však povzbudil své následovníky, aby věřili, že Bůh je schopen se o ně postarat. Máš-li takovou víru, můžeš přestat „být úzkostlivý“, pokud jde o tyto věci. (Mat. 6:25–34) Taková víra tě ušetří problémů, které s sebou přináší úsilí po bohatství. — 1. Tim. 6:10.

Ale co když má někdo vážný problém a potřebuje vedení? Lidé vydávají miliony za knihy, které obsahují rady, jak si může člověk sám pomoci, a rady v různých oborech. Taková rada sice může být někdy opravdu pomocí, ale křesťan je svou vírou veden k daleko lepšímu zdroji pomoci. Jakub říká: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam.“ (Jak. 1:5, 6) Křesťanova víra je zárukou, že mu bude poskytnuta tato božská pomoc. Bez váhání se přibližuje tímto způsobem k Bohu, protože má „tuto volnost řeči a přístup s důvěrou pro svou víru v [Krista]“. — Ef. 3:12.

Je pravda, že se někdy může zdát obtížné — a snad dokonce i nemožné — řídit se vedením, které nám Bůh poskytuje. Například Abraham dostal od Boha slib, že bude mít se svou manželkou syna. Vzhledem k tomu, že jejich rozmnožovací síly byly „mrtvé“, zdálo se zbytečné vůbec se pokoušet zplodit toto dítě. Ale Pavel říká: „Ačkoli [Abraham] nezeslábl ve víře, měl na zřeteli své tělo, nyní již umrtvené, protože mu bylo asi sto let, a také lůno Sáry bylo mrtvé. Ale pro Boží zaslíbení nezakolísal v nedostatku víry, ale stal se mocným svou vírou, vzdal Bohu slávu a byl plně přesvědčen, že to, co on zaslíbil, je také schopen učinit.“ (Řím. 4:19–21) Jakou získal odměnu za takovou víru? Bylo to požehnání, protože dostal syna, který mohl pokračovat v jeho rodové linii, jež vedla k Mesiášovi!

Bůh v dnešní době nepůsobí takové přímé zázraky, ale křesťané dnes shledávají, že mohou mít i oni úspěch, když se řídí Božím vedením, jestliže „nezakolísají v nedostatku víry“. Ježíš řekl: „Všechno je možné pro toho, kdo má víru.“ — Mar. 9:23.

Chraň svou víru

Víra je tedy klíčem k vytrvalosti v těchto obtížných dobách. Musíme ji však žárlivě chránit. Připustíme-li, aby naše víra zeslábla, můžeme shledat, že nemáme v životě žádné vedení. Můžeme se stát obětí úzkostlivých starostí a problémů, které všeobecně sužují lidstvo. Prosíme proto stále, stejně jako Ježíšovi učedníci, abychom měli více víry. (Řím. 10:17) A horlivě se věnujme dílu, které mají vykonávat Ježíšovi následovníci podle jeho pokynu, totiž kázání „dobrého poselství o království“. — Mat. 24:14.

Již jen to, že se toto dílo nyní vykonává ve 203 zemích, by mělo samo o sobě posilovat naši víru, protože to je důkazem, že je blízko předpověděný „konec“! Mezi těmito horlivými kazateli, svědky Jehovovými, nacházíme lidi, kteří projevují ovoce Božího ducha. Vynikají ve víře, ale také v lásce, radosti, pokoji, shovívavosti, laskavosti, dobrotě, mírnosti a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Jsou živým důkazem toho, jakou hodnotu má víra, protože obohatila jejich osobní život, jejich rodinné vztahy, a především jejich vztah k Jehovovi Bohu.

Na Ježíšovu otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“ můžeme tedy s důvěrou odpovědět: Opravdu ji nalezne! (Luk. 18:8) Kéž bychom patřili k těm mnohým lidem, kteří denně dokazují, jakou cenu má živá víra!