Projevuješ laskavost podobnou laskavosti Boží?
VZPOMÍNÁŠ si, kdy k tobě byl někdo opravdu laskavý? Všichni si jistě vážíme, jestliže je nějaký laskavý člověk ochoten pomáhat, projevuje soucit a je jemný.
Laskavosti je sice málo, ale není v dnešním světě neznámá. Prodavači se učí projevovat laskavost k zákazníkům. Lidé z obchodního světa vědí, jakou má hodnotu při jednání s klienty. Je pravda, že laskavost je často projevována ze skrytých pohnutek. Ale pravá lidská laskavost přece existuje. Jedni manželé například přijeli z velké dálky navštívit manželova otce, kterého ranila mrtvice, takže se téměř nemohl pohybovat. Jakým povzbuzením pro ně bylo, když viděli, že se již sousedé postarali o některé nutné práce!
Bible obsahuje některé vynikající příklady lidské laskavosti. Když byl apoštol Pavel na cestě lodí do Říma, dovolil mu Julius, důstojník, který měl na Pavla dohlížet, aby navštívil své přátele v Sidónu a potěšil se z jejich péče. Ano, Julius „jednal s Pavlem s lidskou laskavostí“. (Sk. 27:3) Krátce nato, když došlo k ztroskotání lodi, projevili lidé na Maltě „mimořádnou lidskou laskavost“ všem 276 cestujícím i posádce. A Publius, „přední muž ostrova“, byl mimořádně pohostinný. — Sk. 28:1–10.
Všichni lidé, stvoření k Božímu obrazu, mohou do jisté míry zrcadlit Jehovovu osobnost, jak to naznačil Pavel, když napsal: „Kdykoli tedy lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají obsah zákona napsaný ve svém srdci.“ (Řím. 2:14, 15; 1. Mojž. 1:26) Určitá laskavost je tedy lidstvu vlastní. Právem však můžeme očekávat, že budou praví křesťané projevovat určitou zvláštní laskavost podobnou laskavosti Boží. Jakou podstatu má taková laskavost?
Jak projevuje Bůh laskavost? A jak ho můžeme napodobovat, když projevujeme toto ovoce ducha? — Gal. 5:22.
Jehovova milující laskavost
Bible vyzdvihuje na mnoha místech Boží milující laskavost. „Chvalte Jah! Vzdávejte díky Jehovovi, neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas,“ řekl žalmista. (Žalm 106:1; 107:1) Slovo, jehož se v Hebrejských písmech užívá pro „milující laskavost“, vyjadřuje vlastnost, která je s láskou vůči někomu projevována, dokud není dosaženo účelu. Bůh tedy z lásky k lidstvu projevoval milující laskavost, protože měl na zřeteli záchranu člověka. Jinak by bylo lidstvo již dávno vyhynulo. Bůh netoleroval nesprávné jednání, a proto vyhnal naše lidské prarodiče, Adama a Evu, z edenské zahrady. A přece projevil milující laskavost, protože jim poskytl oděv, dovolil jim, aby měli děti, a připustil, aby žili dosti dlouho, ačkoli se dopustili činu vzpoury. — 1. Mojž. 3:21–4:2; 5:4, 5.
Jehova projevil v mnoha směrech milující laskavost Adamovým hříšným potomkům. Apoštol Pavel mohl například říci lidem v Lystře, kteří pěstovali falešné náboženství, že Bůh „nezůstal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával déšť z nebe a plodná období a naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou“. (Sk. 14:16, 17) Ačkoli se ve svém uctívání zaměřovali k falešnému bohu, staral se o ně Jehova laskavě a bohatě v hmotném směru.
Daleko důležitější však bylo, že Bůh projevil milující laskavost k Adamovu dosud nenarozenému potomstvu. Prostřednictvím zaslíbeného „semene“ poskytl Jehova naději na osvobození od hříchu, který lpí na lidstvu, a od smrti. (1. Mojž. 3:15; Řím. 5:12) Lidstvo neprojevovalo Bohu čest, a přece je Bůh neopustil. Vždyť dokonce dal svého nejmilovanějšího a jednozplozeného Syna jako vykupující oběť ve prospěch lidstva! (Jan 3:16) A dále Bůh projevil „nezaslouženou laskavost“ tím, že se postaral, aby někteří z lidí, kteří zachovávají ryzost, byli spoludědici s Ježíšem Kristem v nebeském království, které požehná celému poslušnému lidstvu. — Řím. 5:8, 15–17; 8:16, 17; Zjev. 14:1–4.
Projevovat laskavost podobnou laskavosti Boží
Jak mohou nedokonalí lidé projevovat laskavost podobnou laskavosti Boží? Ježíš v tom poskytl příklad a dal vodítko, které nám může pomoci projevovat takovou laskavost. (1. Petra 2:21; Mat. 11:28–30) Ukázal například, že bychom měli být laskaví i ke svým nepřátelům. Ježíš řekl: „Dále milujte své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte bez úroku a nedoufejte, že něco dostanete zpět. A vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího, protože je laskavý k nevděčným a ničemným.“ (Luk. 6:35) Chceme-li tedy projevovat tuto vynikající vlastnost laskavosti, která se podobá laskavosti Boží, budeme laskaví nejen ke členům rodiny, k přátelům a ke křesťanským bratrům, ale také k těm, kteří jsou nevděční a projevují se jako naši nepřátelé. Neděláme to, abychom je dráždili, ale abychom jim pomohli a umožnili jim rozvinout to nejlepší, co v nich je. — Gal. 6:10; Řím. 12:20, 21.
Náš lidský sklon je jednat s druhými tak, jak oni jednají s námi, a proto je dobré, abychom měli na mysli Jehovovu připomínku: „Vždyť jsem nalezl potěšení v milující laskavosti, a ne v oběti.“ (Oz. 6:6) Chceme-li tedy mít Jehovovu přízeň, musíme se snažit projevovat ve všem svém jednání s druhými lidmi laskavost podobnou laskavosti Boží, neboli milující laskavost. (Srovnej Micheáše 6:8.) Máme-li však projevovat tuto Boží vlastnost, musíme zvláštním způsobem napodobovat Jehovu. Jak? On učinil laskavě první kroky, aby nás uvedl do dobrého postavení před sebou, a tak bychom se i my měli ujímat iniciativy a sdílet biblické pravdy s druhými. I když nás někteří zpočátku odbudou, musíme přece projevovat milující laskavost a vždy znovu se snažit zapůsobit na jejich srdce dobrým poselstvím o Božím království. Jak krásné to je, když tento projev laskavosti podobné laskavosti Boží pomůže druhým, aby se dostali na cestu života! — Mat. 7:13, 14.
Jak ji pěstovat
Pěstovat laskavost podobnou laskavosti Boží je možné jen tím, že poznáváme Boží myšlenky vyjádřené v Bibli a jednáme podle nich. Ano, musíme nejprve získat přesné poznání pravdy. Pavel chválil křesťany v Kolosech a uznal, že pravda přinesla ovoce „ode dne, kdy slyšeli a přesně poznali Boží nezaslouženou laskavost v pravdě“. (Kol. 1:5, 6) Žádný křesťan však nedospěje do okamžiku, kdy by již nemohl činit žádné pokroky. Proto musí každý z nás „vyrůstat v nezasloužené laskavosti a v poznání našeho Pána a zachránce Ježíše Krista“. — 2. Petra 3:18.
Laskavost patří k ovoci Božího svatého ducha, a proto budou křesťané, kteří se podvolují vlivu tohoto ducha, laskaví. Pavel vlastně spojuje výslovně svatost podobnou svatosti Boží s laskavostí. Říká: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost.“ (Kol. 3:12) Musíme tedy mít Božího svatého ducha, abychom projevovali laskavost podobnou laskavosti Boží.
Ale jak můžeme získat Jehovova ducha? Tím, že ho o něj vždy znovu prosíme. Ježíš ukázal, že pokud Jehovu o tento dar pokorně a usilovně prosíme, bude naší vroucí prosbě vyhověno. Ježíš nejprve řekl, že je nutné „neustále prosit“ a „neustále hledat“. A pak prohlásil: „Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ (Luk. 11:9–13) Ano, budeme-li prosit o Jehovova ducha a výslovně jej žádat o pomoc, abychom uměli projevovat větší laskavost, ujišťuje nás, že nás vyslyší. (1. Jana 5:14, 15) Musíme však jednat v souladu se svou prosbou o Božího ducha.
Další pomocí při pěstování této vlastnosti je, uvažujeme-li o projevech Jehovovy laskavosti, které můžeme pozorovat kolem sebe. Žalmista řekl o Bohu: „Jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a chci se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:12) Učiníme dobře, budeme-li si všímat Božích vlastností, které můžeme pozorovat v každodenním životě, a budeme-li o nich uvažovat. Nádhera stvoření, chutné jídlo a pití, to, co potřebujeme pro své povzbuzení a pro potěšení, radost, kterou nám působí děti — dokonce i dovádění zvířat —, to všechno mluví o Boží laskavosti k lidstvu. Ano, nádherný západ slunce, barevná duha, chutné jídlo, nebo přátelství, jehož si velice vážíme, to všechno nám může pomoci připomínat, že nám Bůh laskavě poskytuje mnoho věcí pro naše potěšení. „Jeho neviditelné vlastnosti jsou. . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí.“ (Řím. 1:20) Musíme o takových věcech uvažovat, chceme-li skutečně napodobovat našeho velkého Boha laskavosti.
Učiň to svým cílem
Opravdu se vyplatí určit si jako cíl, že budeme rozvíjet vlastnost laskavosti, která se podobá laskavosti Boží. Budeme-li projevovat laskavost, rozhodně se zlepší naše osobní i rodinné vztahy. Laskavost také přitahuje lidi k poselství o království. Mnoho skeptiků se již rozhodlo zkoumat pravdu, protože svědkové Jehovovi ve své kazatelské službě projevovali laskavost. Ano, laskavost vede k tomu, že se u lidí, kteří by jinak byli nepřátelští, projeví to nejlepší, co v nich je.
Jedna mladá svědkyně se při kazatelské službě setkala se ženou, která ji úsečně odbyla. Sestra si povšimla, že je tato žena nemocná a zeptala se, zda pro ni může něco učinit. Žena chladně odmítla jakoukoli pomoc. Ale za čtrnáct dní se mladá sestra opět u této ženy zastavila a zeptala se jí, zda si mohla jít nakoupit od té doby, kdy se naposled viděly. Ta žena si opravdu nemohla přinést domů potraviny, a proto sestra trvala na tom, že zajde do obchodu pro potřebné věci. Tato žena pak byla daleko srdečnější ke svědkům, kteří přicházeli k jejím dveřím — protože jedna sestra kdysi projevila laskavost podobnou laskavosti Boží.
Tato velice žádoucí vlastnost má přitažlivou sílu. Dokazuje to zkušenost jedné mladé absolventky vysoké školy, která šla poprvé do sálu království. V sále byli svědkové, kteří byli prostého původu a měli starost, jak asi bude žena reagovat na ně a na jejich řeč. Ale tato vzdělaná žena si vůbec nevzpomíná na to, že snad měli nějaké nedostatky. Vzpomíná si jen, že k ní byl každý tak laskavý, a hluboce na ni zapůsobilo, že o ni měli upřímný zájem. Jejich příklad na ni zapůsobil a ona oddala svůj život Bohu. Zakrátko projevovala nesobecký zájem druhým jako pravidelná průkopnice a později jako členka rodiny bétel.
Ano, laskavost podobná laskavosti Boží je velice žádoucí vlastnost. Měla by se projevovat v celém našem jednání. Projevuješ ji?