Pravé štěstí na základě vztahu, který má velkou cenu

„ŽIVÝ pes je na tom lépe než mrtvý lev.“ (Kaz. 9:4) Těmito několika slovy vyjádřil starověký král Šalomoun základní pravdu, že život je důležitější než jakýkoli hmotný majetek nebo jakékoli ctižádostivé cíle, jichž bychom snad chtěli dosáhnout. Bez života nám to všechno není nic platné. Ano, abychom mohli usilovat o pravé štěstí, musíme žít.

„Lepší než život“

Ačkoli je život velice cenný, přece existuje ještě něco lepšího. „Je to vůbec možné?“ zeptáš se snad. „Co by mohlo být cennější než samotný život?“

David, král starověkého Izraele, nám poskytuje odpověď. S hlubokým oceněním se obracel ke stvořiteli, Jehovovi Bohu, se slovy: „Protože tvá milující laskavost je lepší než život, mé rty ti budou dobrořečit.“ (Žalm 63:3; 63:4, „KB“) Davidova vroucná slova ukazují, že přijímat Boží nezaslouženou laskavost, jež je založena na znamenitém vztahu k němu, je ještě cennější než samotný život. Proč tomu tak je?

Čím je umožněn život

Představ si, že bys dostal nějaký dar, něco, co by se ti opravdu líbilo. Jistě bys dar s radostí přijal a patrně bys jej užíval s velkým potěšením. Bylo by však opravdu nevděčné, kdybys myslel pouze na tento dar, a na dárce by sis nevzpomněl. Nebyl snad podnětem k tomuto daru osobní vztah mezi tebou a dárcem? Kdyby tento vztah neexistoval, nebyl bys dar dostal a nemohl by ses z něj radovat.

Totéž platí o životě. Život má velkou cenu, ale musíme pamatovat na to, odkud náš život pochází a čím je udržován. Jistě jsme jej nestvořili sami a nemůžeme jej také udržovat nezávisle na všech těch podivuhodných opatřeních na zemi, o něž se postaral Jehova. (Žalm 100:3; Sk. 14:17) Již to, že jsme naživu a že se bezpochyby ze života do určité míry radujeme, je projev milující laskavosti ze strany velkého stvořitele, Jehovy Boha. Můžeme nyní pochopit, proč byl král David z celého srdce přesvědčen, že Boží „milující laskavost je lepší než život“?

Dalším důvodem, proč je stvořitelovo schválení a dobrý vztah k němu důležitější než samotný život, je, že na tom závisí naše budoucnost. Podívejme se, proč tomu tak je.

Nemyslíš, že život rychle pomíjí a je plný nejistot? Někdo snad mnoho let těžce pracuje, aby dosáhl nějakého hmotného cíle, který považuje za žádoucí. Smrt ho však oloupí o všechno, čeho dosáhl. Je tomu tak, jak řekl moudrý král Šalomoun: „Co. . .člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž se namáhá pod sluncem? Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost, ani v noci jeho srdce prostě neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ — Kaz. 2:22, 23; srovnej 2:3–11.

Přesto však je předsevzetím našeho milujícího stvořitele, aby byli všichni, kteří ho milují a poslouchají, osvobozeni od pocitu marnosti a zbytečnosti, který je dnes naším údělem. Jehova nás o tom ujišťuje podivuhodným slibem: „Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromů; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých rukou.“ — Iz. 65:22.

Není tento projev Boží milující laskavosti lepší než náš dnešní omezený a nejistý život? Přijímat jeho milující laskavost, a dokonce žít v novém světě a těšit se ze života, který má smysl a význam — to je jistě cíl, který je hodný úsilí. Chceme-li, aby se pro nás tato šťastná vyhlídka uskutečnila, musíme dnes získat Jehovovo schválení a zachovávat těsné spojení s ním a s jeho lidem.

Krátkodobé zájmy proti dlouhodobým požehnáním

Vzhledem k myšlenkám, které zde byly uvedeny, bylo by jistě krátkozraké a nemoudré, kdybychom se zaměstnávali výlučně sobeckým úsilím, ať již vlastní slávou, bohatstvím, kariérou, akademickou životní dráhou, seberealizací nebo čímkoli jiným, co se v tomto světě považuje za cenné. Tyto cíle snad nejsou nesprávné samy o sobě, ale kdybychom některý z nich sledovali jako nejdůležitější věc, mohli bychom tak snadno zanedbávat své odpovědnosti vůči našemu stvořiteli. Nakonec bychom mohli ztratit jeho schválení a nedosáhli bychom „skutečného života“. — 1. Tim. 6:19; Luk. 9:24.

Podobalo by se to jednání mladého člověka, který předčasně zanechal školu a hledá si zaměstnání jako nekvalifikovaný pracovník, jen aby si vydělal nějaké peníze, které by mohl utratit. Snad si myslí, že se konečně zbavil omezení, která mu ukládala škola, a může se bavit, jak chce. Nesleduje však nějaké pochybné krátkodobé zájmy na úkor svého dobrého sociálního zabezpečení, které by mohlo být dlouhodobé? A nejedná právě tak krátkozrace člověk, který zanedbává svůj vztah ke stvořiteli, protože je příliš zaneprázdněn úsilím o nějaké osobní cíle?

Není pravda, že si obvykle najdeme čas a vynaložíme energii, abychom dělali to, co opravdu považujeme za důležité, i když jsme všichni většinou velmi zaneprázdněni? Ježíš znal dokonale lidskou povahu, a proto výstižně prohlásil: „Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ — Mat. 6:21.

K jakému „pokladu“ jsi tedy zaměřil své srdce? Třpytné pozlátko světa se může zdát velmi přitažlivé. Polož si však otázku: Jak trvalé jsou údajné výhody, které nabízí? Přinášejí pravé štěstí, nebo jen dočasné potěšení jako droga, a nezanechávají pak nežádoucí nebo dokonce bolestné následky?

Rozhodni se moudře

Cenné poučení získáváme z jednání lidí v době Lotově. „Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli,“ řekl Ježíš. Jinými slovy, zaměstnávali se úsilím o to, co považovali za důležité, a nevěnovali pozornost Boží vůli. K čemu to vedlo? „V den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel oheň a síra z nebe a všechny je zničil.“ Potom Ježíš k našemu užitku dodal: „Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ — Luk. 17:28–30.

Všechno nasvědčuje tomu, že „ten den“ je blízko. Jehova Bůh se zajímá o naše věčné blaho, a proto dává opakovaně zaznívat volání na základě svého Slova a prostřednictvím svého organizovaného lidu ve všech národech. Vybízí nás, abychom se odvrátili od sobeckého úsilí a byli s ním usmířeni. Bylo by opravdu nemoudré, kdybychom připustili, aby nám naše osobní zájmy zabraly veškerý čas a veškerou energii, takže bychom na toto milující volání nereagovali. Měli bychom naopak poznat naléhavost doby, jak to vyjádřil Pavel: „Pohleďte, nyní je zvláště přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ — 2. Kor. 5:20; 6:2.

Budeš patřit k těm, kteří mají vyhlídku, že přežijí konec nynějšího zlého světa a vstoupí do spravedlivého nového světa, který slíbil Bůh? Záleží to na tom, co dnes považuješ za nejdůležitější ve svém životě a co děláš, abys získal dobrý vztah k Bohu a jeho schválení. Volba záleží na tobě!