Pomoz svým dětem, aby byly blízko Bohu
POPISU prvních třiceti let Ježíšova života věnují pisatelé Bible necelých tisíc slov. Ale desetitisíce slov potřebují na líčení posledních tří a půl let jeho života. Je tomu tak proto, že ústředním námětem zprávy evangelií nebylo Ježíšovo narození, dětství a jinošství, ale veřejná služba Ježíše Krista. Ale ze stručných biblických poznámek o letech Ježíšova mládí poznáváme, že i mladí mohou být Bohu blízko.
Když otevřeme ve své Bibli 2. kapitolu zprávy Lukášovy, nalézáme dvanáctiletého Ježíše v chrámu, „jak sedí uprostřed učitelů“ Božího zákona. ‚Naslouchal jim a vyptával se jich‘, ale také je uváděl v úžas ‚svým porozuměním a svými odpověďmi‘. (Luk. 2:46, 47) Čteme také, že současně s tělesným růstem rostl i v moudrosti a v porozumění. — Luk. 2:40, 52.
Čím si můžeme vysvětlit, že Ježíš měl takový duchovní sklon? Alespoň do jisté míry určitě patří zásluha jeho rodičům. Jako Židé byli povinni řídit se Jehovovými radami ohledně výchovy dětí. Boží prorok Mojžíš kdysi řekl: „Tato slova, které ti dnes přikazuji, budou skutečně na tvém srdci; a musíš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když sedíš ve svém domě a když kráčíš po silnici a když uléháš a když vstáváš.“ (5. Mojž. 6:6, 7) Bůh se bezpochyby postaral o to, aby jeho Syn byl v rodině, která se bude řídit touto radou. Dnešní rodiče by měli mít o své děti stejný zájem. Pomáháš jim, aby poznaly Jehovu a chtěly mu sloužit?
„Od útlého dětství“
Duchovní školení se nesmí odkládat, až budou děti starší. Z Timotea například vyrostl vynikající křesťan. Byl však poučován o Svatém písmu „od útlého dětství“. (2. Tim. 3:15) V souladu s tím je možno vidět některé křesťanské matky, jak nahlas prosí Jehovu o požehnání, než dají svému malému děťátku lahev s mlékem. Není divu, že tyto děti začnou brzy říkat „amen“ na konci takové modlitby. To je první malý krok, kterým jim pomáháme rozvíjet oceňení pro všechny duchovní i hmotné dary, které dostávají od Boha.
Na Michaelovi a Sefoře (je jim sedm a osm let) byly patrné výsledky znamenitého školení ze strany rodičů. Když se jednou vydali s rodiči na výlet, sami dali podnět k tomu, aby poprosili Boha o vedení a ochranu. A když došli do cíle, vzpomněly si děti na to, že mají Jehovovi poděkovat za to, že došli v pořádku.
Christian a Erik (ve věku tří a šesti let) byli s rodiči venku v parku. Jak se to někdy malým dětem stává, ztratily se. Kdy je rodiče našli? Ve chvíli, kdy se chlapci modlili, aby jim Jehova pomohl!
Mnoho druhů školení je možno úspěšně uplatňovat, dokud jsou děti ještě docela malé. Při jednom velkém křesťanském shromáždění v Belgii byl přiveden na pódium tříletý Gino a posadili ho na vysokou stoličku. Řečník ho požádal, aby posluchačům přednesl jména všech 66 knih Bible. Umíš to ty? Nuže, Gino to uměl! Rodiče ho školili a on prospíval, takže dnes slouží jako cestující dozorce svědků Jehovových. Všechny děti ovšem nemají stejnou schopnost se učit, ale z příkladů je patrné, jak je užitečné poskytovat jim duchovní ponaučení.
Malým dětem je dokonce možné přiblížit biblické nauky. V jedné školce v lucemburském Grant Duchy odmítl čtyřletý Kai modlit se s ostatními dětmi. Když se ho zeptali proč, odpověděl: „My nevěříme v třírohého boha!“ Je pravda, že Kaiova představa o katolickém trojjediném božstvu nebyla snad zcela přesná, ale stačila k tomu, aby věděl, že se k němu nemá modlit! — Mar. 12:29.
Učinit Boha součástí svého života
Děti někdy mívají problémy. Neměly by si je nechávat pro sebe, ale měly by se s nimi svěřit svým rodičům. Je však také nutné povzbuzovat děti, aby ‚uvrhly své břemeno na Jehovu‘. (Žalm 55:22; 55:23, „KB“) Je možné jim pomáhat k důvěře, že Jehova nebude jejich prosby přezírat, protože jeho Syn, Ježíš Kristus, řekl: „Ať ke mně malé děti přicházejí. Nebraňte jim.“ (Mar. 10:14) A měli bychom děti učit, aby se modlily k Bohu skrze Ježíše Krista. — Jan 14:6.
Když se děti učí spoléhat se na Jehovu a prosit ho o pomoc a vidí, jaké to má výsledky, působí to často silně na jejich víru. Jacquy, mladý muž, který nyní slouží v jedné z odboček Společnosti Strážná věž, vypráví o zkušenosti, kterou zažil, když mu bylo čtrnáct let: „Toho roku byl naplánován náš krajský sjezd na konec týdne před závěrečnými zkouškami. Problém byl v tom, že nám učitel dal materiál k opakování teprve v pátek. Mluvili jsme o tom s rodiči a rozhodli jsme se, že nemám zameškat sjezdový program, i když to znamenalo, že budu mít ke studiu jen velmi málo času. (Žid. 10:24, 25) Modlil jsem se k Jehovovi, aby pomohl mému úsilí připravit se na zkoušky co nejlépe.
Přišlo pondělní ráno a všichni studenti byli velice nervózní, protože to byly poprvé zkoušky ústní. Opět jsem se modlil, aby byl Jehova se mnou. Co se stalo? Dostal jsem ze všech studentů nejlepší známky v předmětech, které se ten den zkoušely. Jeden učitel z poroty mi dokonce kladl ještě další otázky a poznamenal přitom: ‚Chci jen vědět, jak daleko může jít.‘ Já jsem mohl jeho otázky zodpovědět.“
Čemu se Jacquy naučil z tohoto znamenitého výsledku? „Poznal jsem Jehovovu pomoc a to mě k němu přivedlo ještě blíž. Poznal jsem, že si nemáme dělat kvůli ničemu úzkostlivé starosti, ale že se máme obracet k Jehovovi Bohu v modlitbách a úpěnlivých prosbách všeho druhu.“ — Fil. 4:6, 7.
Ano, je důležité, abychom pomáhali svým dětem „znát“ Jehovu — aby se stal částí jejich každodenního života. Nepocítí mnohem větší podnět, aby Jehovovi věrně sloužily, když pochopí, že je s nimi při jejich jednání, než kdyby o něm jen slyšely a četly? Nebude ovšem snadné je v tom směru školit. Ale mladí snadno nezapomenou, s jakým nadšením a jak svědomitě jim rodiče předávali své duchovní dědictví v podobě poznání o Jehovovi. Ani Jehova na takové věrné úsilí nezapomene. (Žid. 6:10–12) Kéž proto všichni, kdo jsme rodiči, pracujeme na tom, abychom pomáhali svým dětem dosáhnout odměny, kterou má náš nebeský Otec pro všechny, kdo jej znají a koho zná on — totiž „věčného života“. — Jan 17:3.