Radostné zasvěcení na Tahiti
PÁTEK 15. dubna 1983 sliboval, že bude pro svědky Jehovovy na Tahiti vzrušujícím dnem. Na ten den bylo naplánováno zasvěcení jejich nové budovy odbočky, která se bude používat při podpoře kázání království na ostrovech Francouzské Polynésie.
Jak se ten den blížil, přípravy zdárně pokračovaly. Všichni, jichž se to týkalo, čekali s radostným očekáváním na příjezd hostů z Fidži a Nového Zélandu a rovněž na člena vedoucího sboru svědků Jehovových, Lloyda Barryho, a jeho manželku Melby, kteří měli být rovněž přítomni. V koutku mysli však ve všech hlodala otázka: Jaké bude počasí?
Období uragánů
Počasí na Tahiti nebývá problémem. Obvykle je slunečno s osvěžujícími pasáty a v období dešťů jsou tropické tlakové níže. Letošní rok je však jiný. Poprvé od roku 1906 postihla Tahiti řada ničivých uragánů. Již v prosinci 1982 na Společenských ostrovech, z nichž je Tahiti největší, strhal uragán Lisa střechy a vyrval stromy i s kořeny. Jen co byl obnoven pořádek, způsobil další škody koncem ledna 1983 uragán Nano s centrálními větry dosahujícími rychlosti 130 km za hodinu.
Koncem února se oblastí přehnal otřesný třetí uragán jménem Orama s obrovským okem o průměru 70 km a zničil mnohé z toho, co ušetřil Nano. Zdálo se, že se vrátil klid, když tu 8. března obyvatelé slyšeli, že je na cestě nový uragán, Reva, s nárazovým větrem až 180 km za hodinu. 12. března přešlo oko uragánu asi 140 km od Tahiti a zporáželo stromy a sloupy elektrického vedení v hlavním městě ostrova, Papeete.
Proto byla taková starost ohledně počasí. Zažilo už Tahiti svůj poslední uragán? Zabrání počasí příletu hostů a zdrží zasvěcení nové budovy odbočky? Ukázalo se, že na obě otázky byla odpověď Ne!
Přijíždějí hosté
Tahiti ještě nemělo za sebou svůj poslední uragán. Večer v pondělí 11. dubna bylo oznámeno, že tropická tlaková níže jménem Veena se stala uragánem v sousedním souostroví Tuamotu a pravděpodobně zamíří k Tahiti. A také ano; oko uragánu, kolem něhož zuřily větry o rychlosti až 200 km za hodinu, prošlo necelých 40 km od jihovýchodního pobřeží Tahiti. Od časného úterního rána byl ostrov bičován zběsilými větry.
Když uragán přešel, nikdo by neřekl, že Tahiti je tropickým rájem. Odhaduje se, že bylo zničeno 3 043 domů a 3 199 jich bylo poškozeno; 26 člunů bylo vyvrženo na břeh, 39 se jich potopilo a 25 000 lidí zůstalo bez domova. 13. dubna se Tahiti probudilo neobvyklým koncertem kladiv zvučících na dřevě a plechu. Ostrované stavěli znovu. Ale jak to bude se zasvěcením nové budovy odbočky? A co hosté? I letadlo přilétající z Fidži se muselo vrátit. Nakonec ale, s několikahodinovým zpožděním, letadlo s hosty bezpečně dorazilo.
Čtvrtek 14. dubna byl nabitý den. Mnozí opravovali své poškozené domy a na nové budově odbočky — která byla naštěstí nepoškozená — probíhaly poslední přípravy. Návštěvníci měli příležitost vidět stavbu nové tahitské odbočky asi 25 km od Papeete. Zjistili, že je to pevná dvoupodlažní budova, kde lze ubytovat osm lidí. V přízemí jsou různé kanceláře, sklady a knihovna, kdežto v patře je kuchyň, jídelna, obývací pokoj, prádelna a čtyři ložnice.
Program zasvěcení
Konečně přišel pátek 15. dubna. V pět hodin odpoledne zahájil slavnost uvítáním Francis Sicari, člen tahitského výboru odbočky a předsedající celého programu. Pak promítl Alain Jamet, koordinátor výboru odbočky, sérii diapozitivů o tom, jak postupovala stavba budovy.
Po tomto zajímavém pořadu se na pódium vrátil Francis Sicari a vyprávěl, jak se rozvíjelo kazatelské dílo ve Francouzské Polynésii. 702 přítomným připomněl, že prvních pár semínek začalo rašit na ostrovech už počátkem 50. let. V roce 1957 na sjezdu v Los Angeles v USA prezident Společnosti Strážná věž, Nathan H. Knorr, vyzval k dobrovolné službě tam, kde je větší potřeba — na Tahiti. Někteří reagovali a růst se zrychlil.
Na pomoc organizaci sborů pak Společnost zařídila, aby čas od času navštěvovala Tahiti řada služebníků plným časem. Mezi nimi byli John a Helena Hublerovi, kteří zahájili dílo v Nové Kaledonii v roce 1954 a nyní působí v oblastní službě na Novém Zélandě. Hublerovi byli mezi hosty programu zasvěcení a byli pozváni, aby vyprávěli některé ze svých zkušeností. Helena působivě popsala první Památnou slavnost, které se na Tahiti zúčastnila. Konala se venku pod čistým nebem ozářeným úplňkem, který prosvítal kokosovými palmami, zatímco vzduch byl plný vůně květin, přiváté jemným pasátem. Tato scéna se jí nesmazatelně vryla do paměti.
Přítomen byl také Donald Clare, koordinátor výboru odbočky na Fidži. Několik let pomáhal jako dozorce nad dílem v Polynésii, dokud se Tahiti nestalo samostatnou odbočkou. Vyprávěl zkušenosti, které měl při svých různých cestách na Tahiti. Řekl, že mezi jeho nejmilejší vzpomínky patří prostota a vřelost prvních kazatelů plným časem na Tahiti.
Hlavní proslov byl svěřen Lloydu Barrymu. Velmi povzbudil místní svědky, kteří byli postiženi nedávnými uragány. Připomněl jim, že pohromy jsou charakteristické pro poslední dny tohoto světa, ale Jehova může zachránit svůj lid, jestliže si to přeje. Důležité je vykonat to, čím nás Jehova pověřil, bez ohledu na okolnosti. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Mmoho povzbuzujících zkušeností přicházejících z celého světa nám dokazuje, jak dobře je plněno toto pověření a jak plně je podporuje Ježíš Kristus a andělé.
Proč však Společnost staví nové budovy, když je svět v tak nejistém stavu? Bratr Barry vysvětlil, že Jehovova organizace očekává, že tyto bouřlivé časy přežije. Boží lid se vybavuje a organizuje, aby vydal co největší svědectví v těchto závěrečných letech, než Armageddon ukončí tento svět. A doufá, že mnoho vybavení bude používáno ve velkém reorganizačním díle po Armageddonu.
Řečník přirovnal program zasvěcení k starověkému židovskému svátku stánků. Pro Boží starověké služebníky byl tento svátek příležitostí k veliké radosti. (5. Mojž. 16:13–15) Podobně i zasvěcení nových zařízení na Tahiti pro výlučnou službu Jehovovi Bohu bylo pro shromážděné příležitostí k velké radosti. Nakonec všichni přítomní vyjádřili rozhodnutí, že si budou udržovat silnou důvěru v Jehovovy sliby.
Další uragán
Každý byl velmi posílen a povzbuzen programem zasvěcení. Hosté odjeli téměř skryti pod četnými věnci, kterými je ověsili jejich tahitští přátelé. Pak se v pondělí 18. dubna přehnal uragán William a nejhorší zuřivosti dal průchod nad ostrovy Východního Tuamotu. Nesmírné vlny se valily přes atoly a zuřivé větry ničily celé vesnice a kokosové plantáže. Také tento uragán napáchal velké škody.
Nicméně 496 svědků Jehovových, kteří pracují pod dohledem tahitské odbočky, bylo šťastných, že bouře ustaly na tak dlouho, aby dovolily zasvěcení jejich nové odbočky v plánovaný čas. Jsou připraveni ještě horlivěji vyprávět svým bližním dobrou zprávu o království. A jsou zejména šťastní, že mohou ukázat, jak bez ohledu na přírodní katastrofy „v bázni před Jehovou je silná důvěra, a pro jeho syny vznikne útočiště“. — Přísl. 14:26.