Nacházejí skutečné bezpečí v Severním Irsku
POHLED z oken nemocnice na tomto vyvýšeném místě nad městem Londonderry v severozápadním cípu Severního Irska je nádherný. Ale mladý ošetřovatel neměl čas uvažovat o krásách stvoření. Jeho mysl byla u jiných, daleko hroznějších věcí. Byl právě svědkem bezprostředních výsledků rozhořčenosti a barbarství, jimiž se vyznačují nábožensko-politické spory, které sužují tuto provincii.
Řekl: „Bylo to hrozné dívat se na rozstřílené mladé muže. Jako zdravotnický personál jsme si nemohli dovolit myslet na ně jako na protestanty nebo katolíky, ale pouze jako na životy, které mají být zachráněny. Stále jsem se vracel k myšlence: ‚Jaký to má všechno smysl? Proč Bůh dovoluje, aby se to dělo?‘“
Dědictví z minulosti
Stejně jako tento mladý ošetřovatel, ví většina lidí v Severním Irsku z hodin dějepisu ve škole, že to není nový problém. Již od 12. století probíhají náboženské a politické boje mezi Angličany a Iry.
Časem se v severní části země soustředilo protestantské obyvatelstvo. Posléze — v první polovině tohoto století — se země rozdělila. To vedlo ke vzniku převážně římskokatolické republiky Irské na jihu a západě a převážně protestantské provincie v Severním Irsku. Zde si většina přeje zachovat úzké vztahy k ostatním Britským ostrovům.
Podporovatelé skutečného bezpečí v raných dobách
Charles Taze Russell, první prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, navštívil Severní Irsko čtyřikrát — v letech 1891, 1903, 1908 a 1911. Při jeho poslední návštěvě ve městě Belfastu se s ním sešla „třída“ neboli skupina asi 40 badatelů Bible. Jejich činnost přinášela ovoce pomalu, z počátku převážně v protestantských oblastech. Koncem druhé světové války v roce 1945 bylo v Severním Irsku 120 svědků Jehovových.
Mezi těmi, kteří v raných dobách pracovali plným časem, byla jedna drobná, křehká žena. V prvních dobách jí někteří z lidí, jimž kázala, vyhrožovali násilím. Jedna žena ji například vyhnala vidlemi a jeden muž se pokusil ji uchopit za hrdlo a označil ji jako Dalilu.
Krátce předtím, než ukončila svůj pozemský běh, vyprávěla: „Celkem to nebylo zlé. Zvykli jsme si nato, že na nás křičeli. Modlíš-li se k Pánu o ochranu, poskytne ti ji.“ Lidé si zvykli na to, že vídali tuto věrnou svědkyni, která cestovala na kole po celém Severním Irsku.
Jiný z raných pracovníků vypráví o době, kdy byli on a jeho druh považováni za protestanty, když kázali v bigotní katolické oblasti. Ocitli se pod palbou kamení a jiných střel. Dostali se do auta, rychle se obrátili, zamířili zpět ulicí, která měla jen jediný východ, a pokoušeli se prodrat si cestu nashromážděným davem. Jak jej auto míjelo, dav rozbil přední sklo a tloukl do vozu železnými tyčemi. Ale kromě leknutí nikdo neutrpěl vážné zranění.
Takové příkladné, ryzí odhodlání v raných dobách vedlo k tomu, že se dnes 778 osob podílí na práci, při níž se pomáhá jiným lidem, aby viděli biblické řešení nejistoty, která v Severním Irsku způsobila již tolik strastí. Co se děje mezi 30 tamějšími sbory a menšími skupinami svědků Jehovových?
Dnešní zkušenosti
V roce 1979 se stalo, že jeden mladý učitel dějepisu, který dobře věděl o minulých tragédiích, zahlédl v bytě u svého přítele výtisk „Strážné věže“. Zaujalo jej, co četl, a dostal více literatury. Vypráví: „Byl jsem horlivým čtenářem, a dychtivě jsem to naráz přečetl. Stále hlouběji na mne působilo, jak si všechny věci vzájemně odpovídají, a co je nejdůležitější, že opravdu mají smysl.“
Ale tento muž pocházel z protestantské rodiny a ta neschvalovala, co se učí. Zahrnovali ho literaturou proti svědkům. Řekl: „Odpor, s nímž jsem se setkal, mě velmi překvapil, dokud jsem si nepřečetl Matouše 10:36, kde je řečeno, že ‚nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti‘. A tak ta literatura se svými zkreslenými a rozhořčenými komentáři měla právě opačný účinek. Posloužila jedině k mému přesvědčení, že svědkové Jehovovi skutečně mají pravdu.“
Mezitím se ten muž oženil a toužil po tom, aby jeho manželka měla ocenění pro to, čemu se on učí. Vypráví: „Jednou v neděli, po návštěvě obzvlášť povznášejícího shromáždění, jsem se modlil celým srdcem k Jehovovi. Doma jsem s překvapením zjistil, že má manželka právě čte svůj překlad Bible krále Jakuba. Začal jsem s ní mluvit o tom, co jsem slyšel v sále království, a byl jsem překvapen tím, jak pozorně naslouchala. Pak mě překvapila ještě více, když mi řekla, že by chtěla chodit na shromáždění se mnou. Dověděl jsem se, že ještě předtím téhož dne, když poprvé jako vdaná listovala svou Biblí, vyvstal jí před očima na stránce Žalm 83:18 [83:19, „KB“]: ‚Aby lidé poznali, že ty, který sám máš jméno JEHOVA, jsi nejvyšší nad celou zemí.‘ To upoutalo její zájem.“
Tito mladí manželé jsou nyní Bohu oddanými a pokřtěnými služebníky Jehovovými a jsou, jak sami říkají, „pevně rozhodnuti, že nás nic nesmí oloupit o cenu pravého štěstí nyní a o věčný život na očištěné zemi“.
V minulosti reagovali na biblické pravdy hlavně protestanté, ale situace se již změnila. Jakmile začaly dnešní těžkosti, začalo být mnohem snadnější vydávat svědectví v oblastech římskokatolických. Někteří z těch, jimž bylo vydáno svědectví, byli předtím aktivně zapojeni do tamějších sporů.
Násilí nebylo nic nového například pro dvě tělesné sestry, kterým bylo sotva dvacet let. Jako děti viděly chlapce, kterého zastřelila armáda. Jejich rodinu přinutila tlupa bojovné protestantské mládeže, aby opustili domov. Jindy u nich byla na římsu okna umístěna bomba. I v době dospívání se pokoušely napravovat to, co považovaly za politické a sociální křivdy.
Jedna z těchto dívek vstoupila do teroristické organizace. V šestnácti letech byla na tři týdny uvězněna, protože měla nezákonně ve vlastnictví pistoli. Obě dívky se účastnily demonstrací na podporu teroristických organizací. Často podnikaly peněžní sbírky pro republikánské vězně, kteří požadovali politický statut.
Ale během doby dívky pozorovaly, že některé z osob, s nimiž byly spojeny, chovají v srdci nenávist. Byly zklamány. V roce 1979 k nim domů přišel někdo, kdo jim vyprávěl o poznání z Bible. Pozorně naslouchaly, ale byly přitom skeptické. Zdálo se jim neuskutečnitelné, že by se nějaká dobrá vláda mohla postarat o skutečné bezpečí. Ale postupně začaly chápat, že prostřednictvím Božího království se takové opravdové bezpečí stane skutečností. — Mat. 6:9, 10; Iz. 9:6, 7; Dan. 2:44.
Pro tyto dívky bylo velmi obtížné uvěřit, že by v městě jako Belfast mohl být ještě někdo neutrální vzhledem k politické situaci. Když však přišly do společnosti svědků Jehovových, viděly, že mezi pravými křesťany je skutečná jednota a že opravdu důvěřují v Boží království. Povšimly si: „V sále království se vůbec nemluví o politice.“ Dívky činily rychlé pokroky a zaujaly pevné stanovisko na straně Božího království, i přes intenzivní odpor.
Neutralita přináší ochranu
Jeden mladý svědek Jehovův, který káže plným časem, navštívil v malém městě Newry osoby, které tam projevovaly zájem. Je to blízko jižních hranic mezi Irskou republikou a Severním Irskem. V tom místě měly teroristické skupiny silnou podporu.
Náhle se vedle něj objevilo auto. Jeden z těch, kteří v něm jeli, mu s puškou v ruce přikázal, aby se posadil na přední sedadlo. Mladý svědek říká: „Nejprve jsem si myslel, že mě zastřelí, že mě snad omylem považují za vojáka v civilu. Vezli mě však k nějakému domu a tam mě zamkli v malém zadním sklípku na uhlí. Zdálo se mi, že jsem tam celý život. Pak mě se zavázanýma očima odvedli do domu.
Tam jsem slyšel, jak mi nějací lidé prohlížejí aktovku a mluví o záznamech, které jsem tam měl ohledně osob, jež jsem navštívil. Ptali se, kdo to je a co dělám v tom místě. Znovu jsem jim říkal, že jako jeden ze svědků Jehovových pomáhám lidem porozumět Bibli a že ti, které jsem navštívil, chtěli číst naše časopisy.
Jedna z osob opustila místnost se slovy: ‚Mějte na něj stále namířeno, a jestliže se pohne, ustřelte mu hlavu!‘ Ani nemusím říkat, že jsem se nehýbal a že jsem se stále modlil k Jehovovi. Za nějaký čas se ten první muž vrátil a řekl ostatním, že mě mohou propustit. Asi našel někoho, kdo potvrdil mou výpověď. Stále ještě na mne mířili puškou, když mě vedli k autu, a pak mě blízko středu města propustili.“
Je mnoho podobných zkušeností, při nichž neutralita svědků Jehovových sloužila jako skutečná ochrana. Tato neutralita vůči politickým záležitostem jim umožnila věnovat se biblickému výchovnému dílu v kterékoli oblasti této provincie.
Staví se sály království
Sbory zde jsou obvykle poměrně malé, sotva kdy v nich bývá více než 60 až 70 osob. Ale zvěstovatelé království pracují celým srdcem a s plnou energií. Jedním z důkazů toho je stavění mnoha nových sálů království. Například v Belfastu a v okruhu 32 kilometrů kolem města si devět sborů postavilo vlastní sály království.
Taková stavební činnost se neobejde bez odporu a těžkostí. Jeden starší člen sboru v Londonderry poznamenal: „Vzpomínám si, jak kdysi někteří ve sboru říkávali: ‚Nikdy nebudeme mít své vlastní místo.‘ Škoda že se nedožili dnešní doby, viděli by, že Jehovův duch je s námi v našem novém sále království.“
I malé skupiny získávají svá vlastní místa ke shromáždění, například sbor ve Enniskillen, který má jen 14 zvěstovatelů království. Po léta měli najaté místo, kde se scházeli, ale potom si uvědomili, že potřebují svůj vlastní sál. Ačkoli měli jen omezené finanční prostředky, postupovali s plnou vírou, že Jehova má moc se o ně postarat.
Sbor získal budovu z prefabrikátů, našli pro ni vhodné místo a zjistili, že jeden problém za druhým mizí. Když jiné sbory slyšely o tom, co potřebují, docházely příspěvky. Jeden starší člen sboru poznamenal: „Tato pomoc od druhých nám zde v Enniskillen dala skutečně pocítit, že patříme k mezinárodnímu bratrství.“
Skutečná bezpečnost není jen sen
Ačkoli v této zemi těžkosti pokračují a stále zde panuje rozhořčení a rozkol, nachází stále více lidí skutečné bezpečí, protože poznávají, jaká opatření činí Jehova, aby věci urovnal. Snad bys rád věděl, jak je na tom například ten mladý ošetřovatel, který byl svědkem takových hrozných věcí.
Když jej navštívili dva svědkové Jehovovi, původem Angličané, zaujal zpočátku postoj: „Ať sem nechodí žádní cizinci, kteří by nás tady v Irsku učili náboženství.“ Ale jeho postoj se změnil, když viděl, že všechno, co říkají, je plně založeno na Bibli. Tento muž nyní slouží jako služební pomocník ve sboru. On a mnozí jemu podobní jsou nyní pevně přesvědčeni, že žijí v době, kdy Jehova splní své velkolepé sliby a učiní konec všem poměrům, které působí zármutek a strasti, a že se postará o to, aby v určeném čase byly všude na světě vytvořeny rajské poměry. — Žalm 37:9–11, 29.